Jak je známo, od doby před svatbou patříme s manželem ke šťastlivcům, kteří mají sendvičovač s vaflovacími a grilovacími želízky. Je to opravdu maličkost, která se vyplatí. Sice jsme sendvičovací železa někde ztratili, ale ony se sendviče stejně dobře dají dělat i na těch grilovacích, navíc pak mají takové ty sympatické proužky, že...

Každopádně vaflili jsme naposledy před rokem na srazu LARPerů v Ďíře (protože je to Ďíra s velkým Ď), včera jsem si na to vzpomněla a vytáhla ta správná železa opět na světlo boží.

Následující recept mi stačil na 12 kousků, ale není radno zapomenout na potírání želez olejem - ať žije silikonová mašlovačka: 2 hrnky polohrubé mouky, 2 lžičky prdopeče, 3 lžičky cukru krupice, 1/2 lžičky soli, 1/3 hrnku oleje, 11/2 (půldruha) hrnku mléka a 3 vejce (žloutky a bílky zvlášť). Bílky nechat stranou na sníh, všechno ostatní dobře promíchat, sníh ušlehat a opatrně vmíchat.

Bacha, jsou opravdu HODNĚ syté!

Jen to pak nesmí dopadnout takhle:

Citrátová se potýká s finanční nepřízní a vlastní leností, nicméně i tak postupně dosahuje různých výsledků na poli "zlepšujeme si fyzičku". Což je fajn.

Více-méně pravidelné cvičení nese své ovoce v podobě nárůstu svalové hmoty. Přibrala jsem sice pět kilo, mám ale pořád stejné míry jako před rokem, líp se mi chodí, běhá, míň se zadýchávám - takže ubylo tuku a přibylo svalů. Spolu s pravidelným pohybem si ale tělo začalo vyskakovat a žádá si pravidelnou stravu a pravidelný odpočinek. Jakožto pro starýho chaotika a nespavce je to pro mě docela šok.

Nedávno jsem Sikarovi přeposlala větu z jedné fanfikce ve stylu "na tmavém dřevě vchodových dveří byla hned nad zašlým bronzovým kukátkem písmena 221". Zeptala jsem se ho, co je na tomto obrázku špatně.

Teď, musím dodat, že Sikar byl zrovna ve vyřizování ukončení jednoho zaměstnání, papírování, stěhování a ještě řešení problémů právě v tom (teď už bývalém - gratuluji) džobu, nicméně čekala jsem, že spolu se mnou začne nadávat na ty, co si pletou písmena a číslice.

Když po několika minutách ticha začal naprosto upřímně rozebírat, že ta věta má kostrbatou stylistiku, smilovala jsem se nad ním. A napadlo mě, o čem to bude dneska.

O fantastických autorech fantastiky.

Do konce školního roku můžete posílat své příspěvky do soutěže, kterou vyhlásila Sussanah. Pod obrázkem v záhlaví najdete její článek, kde vysvětluje podmínky a pravidla - svůj soutěžní příspěvek (jeden na osobu) může totiž poslat opravdu každý. Porotci jsou již vybráni, v patřičné rubrice na Sussanině blogu najdete naše medailonky, a rozhodně se těšíme na to, až bude co číst. Klidně taky rozšiřte povědomí o této soutěži mezi ostatní - čím víc, tím líp! :-)

Tak si tak sedím v 'trůnním sále' a listuju si jen tak zvolna knihou, kterou máti koupila někdy před necelými dvaceti lety. Říkala jsem si, že se aspoň mrknu na obrázky, koneckonců se jmenuje Přehlídka slavnostně prostřených stolů, napsala ji Angela Francisca Endressová a obsahuje tipy ohledně organizování a prostírání stolů na různé akce. Vyšla u nás v roce 1993 a je dost prasácky přeložená, ale dostala mě.

Kromě toho, že jsem tam zjistila víc o tom, jak by měl být uspořádaný bufet nebo švédský stůl tak, aby to dávalo smysl, než za celý dosavadní život, přečetla jsem si předmluvu autorky.

Ne, tohle opravdu nepatří do Mlsný huby, rubriky o jídle. Tohle opravdu patří do psaní.

Protože jsem si přečetla, že na dvoře Karla Velikého se připravené pokrmy vkládaly do jakýchsi prohlubní ve stole.

Beef Stroganoff (nebo Stroganov, každej to píše jak chce) je naprostá jídelní klasika a u nás se řadí k oblíbeným a vyžadovaným pochoutkám. Není to něco, co by člověk vařil každý den, protože jeho základem je kvalitní hovězí maso, které může lézt do peněz, navíc to není zrovna dietní záležitost, ale jednou za čas se může všechno, jak pravila moje doktorka.

Stroganov jsem se naučila vařit podle Titli Nihaan, která má své stránky a svůj kanál na YouTube, kde během několika málo minut vysvětluje a ukazuje známé i exotické recepty tak, že je snadné je pochopit a následovat - pokud zrovna tedy mluvíte anglicky. Pokud anglicky nemluvíte, následuje můj překlad jejího receptu, který se mi právě vaří na plotně. Je to jen jedna z mnoha mutací tohoto slavného pokrmu, rozhodně tedy netvrdím, že Titlin způsob je jediný možný a jediný správný - kupříkladu někdo přidává do omáčky lžíci dijonské hořčice. Ale rozhodně je jednoduchý a nenáročný na přípravu.

... tak i v kundě najdeš hřebík! Podle všeho jsme přišli o dlouholetého výborného kamaráda, se kterým jsme dlouho neměli čas se vidět a odkládali to na pozdějc, protože se přece nevidíme naposledy, žejo...

Kurva!

Je na čase zase trochu zacitovat ze svých příruček, tentokrát je to Description & Setting; Techniques and exercises for crafting a believable world of people, places, and events od Rona Rozelle. Překlad následuje po obrázku.

"V tomto bodě se hodí rozlišit fikce literární a populární. I když jsou tyto výrazy příliš obecné - a mezi nimi je široké pásmo, kde navzájem prolínají - můžeme se aspoň pokusit určit místa, kde se liší. A použití popisů se dá použít dobře. Čtenáři literární fikce, jako je například DeLillova novela, kterou jsme právě zkoumali, budou obecně k dlouhým popisovým pasážím tolerantnější, protože je způsob, jakým autor příběh posouvá kupředu, zajímá stejně, jako je zajímá postup příběhu samotného. Fandové pisatelů populární fikce, jako je Stephen King a Belva Plain a Ken Folett, většinou na prvním místě touží po útěku před skutečností. Chtějí, aby je někdo bavil, a jedním z autorových úkolů je nezatěžovat je tím, co mohou považovat za přílišné detaily.

"Problémem pisatelů populární fikce je poskytnout dostatečný popis bez toho, aby byl příliš detailní. Nejlépe se s ním vypořádáte tak, že budete mít na paměti typ svých čtenářů a následujete to, čemu říkám pravidlo bordelu: Pokud něco neslouží posunování příběhu kupředu, musí to pryč. Všichni aturoři obětovali tomuto pravidlu pečlivě vymazlené odstavce nebo celé kapitoly. A zatímco mazat text, se kterým jste se prali a dovedli ho do vysokého lesku, není žádná sranda, vaše povídka nebo dílo na tom bez toho bude líp."

Sikar na svém prozatímním blogu vytáhl z šuplíku zajímací téma. Protože se (jako obvykle) nemůžu rozhodnout pro jednu jedinou knihu, představím jich tu víc:

Dlouho, předlouho jsme neskřékali. A mně se zase nahromadily výkřiky na adresu autorů známých i neznámých, píšících povídky, fanfikce a bůhví co jiného... Jednak si trochu upustím páru, jednak to třeba někomu pomůže.

Jo a ještě jedna věc: Shazuju kritické desatero. Nemám náladu na hodnocení cizích věcí, kromě dvou vybraných jedinců (vy dva víte sami, kdo jste).