11.02.2009 - Zase tady!

19. února 2009 v 11:41 | Cirrat |  Denní hemzy
Quinten dosněžil, ale vzduch je pořád hodně studený, já mám ještě pořád překlad k dodělání a dnes odpoledne jsem si připoměla, proč vlastně nesnáším lidi.

Abych byla hodně přesná, nesnáším velké hlučné shluky lidí, kde se každý pohybuje po svém. Jsem ochotná je snášet pouze jsem-li odpočatá a nasycená, jinak jsem strašlivě podrážděná a mezi lidi nelezu. Paradox je, že bydlím v Praze, dojíždím do školy metrem ve špičce a lidí je tu všude habakuk. Nemám ráda, když se mě někdo cizí dotýká, šťouchá do mě taškou, funí mi za ucho, smrdí mi pod nos a podobně. Z toho můžu vyskočit z kůže. Nemám strach nebo něco, prostě mi to vadí. A velmi.
Dneska jsem jela na neurologii vyzvednou přítelův recept a následně léky. On to má přes celé město a musel by zbytečně odcházet z práce, tak když sedím doma u překladu, proč bych tam neskočila. Nastoupila jsem do busu směr příslušný špitál a začala se otřásat.
Kombinace brečícího mimina, spousty povídajících lidí a neurvalého synka odmlouvající svému doprovodu mi správně načaly nervy, ale s tím neudělám nic. Tady je závada na mém přijímači. Ovšem když jsem vylezla na patřičné zastávce, pokračovala po pravé straně chodníku a ze všech stran do mě bezdůvodně někdo strkal (žádný autobus v zastávce nebyl!) a jedna paní do mě žďuchla tak, že jsem skončila vedle chodníku v dráze přijíždějícího autobusu, jenom aby mě pak málem zašlápla dívčina na přechodu, která se nedržela svého směru a vytrvale šla proti mě, měla jsem dost. Zastavila jsem se uprostřed vozovky a koukala, co se bude dít. Až když byla na půl kroku ode mě a viděla, že opravdu neuhnu, udělala ten úkrok stranou. Možnost, že by mě neviděla, vylučuji vzhledem k tomu, že se mi celou dobu dívala do očí.
Jsou to maličkosti, ale proč mají někteří potřebu se chovat ve stylu "všichni proti všem"? Vždyť když budu dodržovat základní pravidla jako "chodí se vpravo" a "nejdříve se nastupuje a pak vystupuje" nebo "celý autobus nemusí vědět, co mi dneska říkal ten frajer ve škole", bude na světě hned mnohem příjemněji, ne? A mimochodem, komu z vás připadá normální, že si banda šesti puberťáků zpívá v tramvaji nahlas sprostou písničku? Vám taky ne? A proč jsem jediná, kdo se ozve? Nebo proč jsem jediná, kdo řekne, aby vypnuli ten hlasitý telefon s hip hopem (já taky nepouštím nahlas metal, i když ho mám ráda - jednou je to v přepravním řádu, tak holt nebudu ostatní obtěžovat)? Kdyby nás bylo víc, netroufli by si. A začíná to právě u takových maličkostí, které pak můžou vést k tomu, že vás přejede nebo nepřejede autobus. Já měla štěstí, neupadla jsem a vyskočila jsem na chodník včas. Ale být to někdo starší? Třeba o holi?
Ale na inú notečku: Nervy si uklidňuju stránkami HollyLisle.Com. Jsou to stránky vydávající americké autorky, na kterých jsou opravdu fajn tipy pro začínající autory. Doporučuji je pozornosti všech psavců, kteří rozumí angličtině. Napsala jsem jí e-mail s dotazem, jestli smím její články přeložit do češtiny, tak doufám, že mi brzy přijde odpověď. Pak bych je tu mohla uveřejnit i pro neangličtináře. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama