13.02.2009 - Internet a netolerance

19. února 2009 v 11:48 | Cirrat |  Denní hemzy
Internet je do určité míry anonymní. Nevidíte toho druhého, nemáte ponětí o jeho reakcích, nevidíte jeho mimiku. Většina lidí si v mysli vytvoří obraz toho druhého, často podle nějaké osoby kterou zná, a podle toho pak má dotyčného v oblibě či neoblibě. Taky si většina lidí myslí, že internet je anonymní. Podle toho pak taky vypadají diskuze pod některými články třeba na Novinkách. Urážky všeho druhu prší éterem, často velmi osobního rázu.

Nikdo nevidí, že se při našich slovech tomu druhému zalijí oči slzami, nebo že ho bolí břicho smíchy. Někdo se může cítit dotčen tím, co druhý považuje za vtip. To, že nevidíme reakci toho druhého, nás pro nás samotné jakoby zbavuje zodpovědnosti za svá slova, ale opak je pravdou. Pořád jsme zodpovědní za to, co jsme někomu způsobili a asi všichni souhlasíme s tím, že je jednodušší víc myslet než psát, abychom pak zbytečně nemuseli říkat "já nechtěl..." a "nedošlo mi, že..." Víte o tom, že jedna žena byla nedávno v USA odsouzena, protože si psala se svou známou -náctiletou dívkou ze sousedství, předstírala že je kluk, kterému se líbí, a pak jí napsala "svět by byl bez tebe lepší" - chudák holka se zlomila a spáchala sebevraždu?
Existují také internetoví kulturisti, v angličtině se jim říká Internet Hero (internetový hrdina). Často jsou to puberťáci, ale ani normální chlapi a ženské nejsou až tak častou vyjímkou, jak by člověk doufal. Takoví lidé si troufnou to, co by si v životě nikomu netroufli říct do očí, chráněni představou anonymity internetu. To jsou lidé, kteří urážejí, vulgárně se vyjadřují a neváhají ani vyhrožovat. Působila jsem asi půl roku jako člen organizačního teamu jedné webové hry. Na denním pořádku byli lidé, kteří porušili pravidla a pak, když byli potrestáni, nám neváhali vyhrožovat. Slova jako "rozkopu ti držku" a "vím, kde bydlíš a počkám si na tebe" jsou běžná. Stejně jako "dám vás k soudu, připravte si právníka". A občas se opravdu bojíte vylézt na ulici.
K netoleranci a odsuzování: jako dítě jsem si užila svoje - jsem totiž kříženec. Jeden z mých rodičů má české občanství, druhý ruské. Po plyšáku (to jsem byla v první třídě myslím) jsme to měli těžké. Rodiče se rozvedli, protože táta byl mámě dva roky nevěrný. A ono by to mezi nimi neklapalo asi ani tak. Nikdo jsme nečekal, že rok po rozvodu, ve stejnou dobu jako mi přišli na alergie, se vyvrbí další problém.
Byla jsem přes prázdniny v Rusku za tetou, ale mamce nevyšel kšeft a nemohla mě odtamtud stáhnout zpátky. Nebyly peníze. Pronajala náš byt a bydlela u své známé, já jsem po návratu byla u dědy s babičkou a abych nemusela dojíždět přes celou Prahu, chodila jsem do školy, která byla blíž. Učitelka mě "proflákla" - řekla třídě, že jsem se právě vrátila z Ruska a že doufá, že mi pomůžou zapadnout. No, díky. Naučila jsem se ignorovat sprosté obrázky na lavici a na mých učebnicích. Naučila jsem se ignorovat nadávky lítající vzduchem mým směrem. Ale do dneška nechápu, že rodiče mých spolužáků, když se dozvěděli o mém původu, jim se mnou zakazovali mluvit a nesměla jsem k nim na návštěvu nebo oni k nám! Tehdy jsem se naučila prát. Když jsem dala nejhoršímu trapičovi ve škole facku, byl z toho humbuk a děda mě po škole vláčel k jeho domu, abych se mu omluvila. Naštěstí nebyl nikdo doma. Když mě o měsíc později zbila skoro celá třída, protože jim to prostě připadalo jako dobrý nápad, neudělal nikdo nic. Ani děda. Tohle moje trápení pokračovalo bohužel i po návratu na původní základku, dalších pět probulených let. Skončilo to až na gymplu. Ono taky já jsem vždycky byla plné postavy, ať už jsem zrovna nadváhu měla nebo ne. A poslouchat, jak na vás volají několik let "jelito" - úžasné, že?
Proto nemám ráda zbrklé úsudky a netoleranci. Vím, jak to ublížilo mně a nemám důvod něco takového dělat ostatním. Ať už z očí do očí nebo po Internetu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smígl Smígl | 20. února 2009 v 13:47

Hehe.praktikuj to co ja...Jak se do lesa volaaaa...tak se z lesa ...Smígl !

/díky Staina za nové přísloví,tohle vleze do dějin/

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama