14.02.2009 - Kniha není dítě

19. února 2009 v 11:49 | Cirrat |  Denní hemzy
Holly Lisle psala, že kniha není dítě. Dítě, které jednou v děloze je, se vyvíjí bez toho, abyste pro to musela x hodin denně něco dělat. Samozřejmě, musíte se o sebe starat, ale dítěti je jedno, jestli se několik hodin denně díváte na televizi nebo protelefonujete hodiny s kamarádkou.
Naproti tomu kniha vyžaduje dlouhodobé úsilí. Holly psala, že většinou datlí u počítače až 14 hodin denně a od roku 1992 si vzala od psaní celkem tři dny "dovolené" - po vydání své první knihy (má jich na kontě přes třicet).

Je dobře, že kniha není dítě - protože dítě by v životě nepřežilo to, co právě dělám svým povídkám. Přečetla jsem si několik článků o psaní a požadavcích na zápletku a postavy a podobně, a když jsem si přečetla svých pět kapitol, přišla jsem na to, že se mé postavy sice liší zevnějškem, rasou (pozor, píšu fantasy žánr, slovo "rasa" má tedy jiný význam než v běžném životě) a pohlavím, ale když jim vykuchám hlavy, vypadají jako jeden člověk čtyřikrát přes kopírák... Že jsem je dostala do situace, kdy mají odvrátit velkou hrozbu jedné zfanatizované sekty, ale přitom sedí v baráku jednoho z nich a snídají croissanty s jahodovým džemem a podobně.
Kdyby má povídka bylo dítě, právě bych mu trhala ručičky a nožičky a dloubala očička - rozebrala jsem všechno až na základní zápletku, tu jsem musela přestavět, zahrnout alespoň nějaké rozumné vysvětlení a zauzlení, nakreslit si mapu, kde a jak se příběh bude odehrávat, a právě jsme s přítelem debatovali asi dvě hodiny o tom, co je příčinou a následkem čeho. Ještě že ho mám... Ono se říká, že psát umí každý, ale když se člověk snaží o víc, než je jenom poskládat pár vět za sebou, je to makačka na bednu, jak se říká. A když si můžete pinkat nápady a vysvětlení s někým, kdo ví o čem mluví (studoval žurnalistiku), je to hned rychlejší.
Až dopíšu tenhle deníček, dodatlím si poznámky, otevřu si zadarmiko kurz od Holly Lisle o tom, jak sestavit zápletku (mimochodem, je volně šiřitelný, takže kdo má zájem a mluví anglicky, ozvěte se, pošlu zdarma a bez závazků - neangličtináři si musí počkat, než se dokopu k překladu) a budu zaplétat... Vzhledem k tomu, že jenom u mapy se mi málem zavařil mozek a musela jsem jí předělávat, protože jsem si nakreslila krásné město, které se ale do příběhu nehodí, fakt se "těším". A pak musím předělat postavy, aby nebyly tak zatraceně dvojrozměrné.
Když jsem tu povídku před rokem začínala psát, byla jsem na ni sakra pyšná. A teď ji dobrovolně! trhám na kusy, ale jinak bych se s ní nikam nedostala. Ale fňukám u toho, protože to bylo moje, můj milááášššek, a teď vlastně kritizuju sama sebe a kdo má rád kritiku, že... Ale asi bych si měla rychle zvyknout. Pokud je mou metou, že se chci živit psaním knih, asi budu podobné věci dělat docela často. Ach jo. :-)
Jinak Valentýn... Dopoledne byl přítel na školení, tak jsem šla na oběd s kamarádkou, která se nedávno rozešla s dlouholetým přítelem. Klasický případ "jdeme každý jiným směrem" a rozhodli se, že raději zůstanou pouze přáteli a nechají si dobré vzpomínky, než aby se snažili zachránit nezachránitelné a začali se hádat jak koně. Má můj obdiv, tohle jsem já nikdy nedokázala. Micátko mi přinesl velkou kytici nevimjaksejmenujou, ale je krásná, velká a krásně voní. Že by nějaké chryzantémy? Takové bílé a žluté květy... :-) Teď vedle mě spí (sedím s notebookem v posteli), je utahaný. Za chvíli půjde cvičit na kytaru a večer jdeme na večeři s jeho kamarádem a přítelkyní, které jsem ještě neviděla... A pak snad i dojde na vanu - koupila jsem mýdlové konfety ve tvaru srdíček ;-) No, a já mezitím budu až do večeře psát a předělávat a kňučet :-)
 

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama