15.02.2009 - Čert to vzal

19. února 2009 v 11:52 | Cirrat |  Denní hemzy
Miluju rodinné oslavy. Opravdu. Není nic lepšího, než když se sejdou lidi, kteří mají společný jenom geny a probírají blbosti!

Dneska jsme slavili dědovy 84. narozeniny. Dali jsme si s přítelem limit, že tam vydržíme dvě hoďky, i když přítel brblal, že to je moc. Mně to v tu chvíli přišlo strašně líto, ale naštěstí jsem zvládla udržet zobák zavřený - což je u mě vyjímka. Pak, když jsem zjistila, že se mi kvůli jediné pitomé poznámce chce brečet, jsem pochopila, že na mě zase něco leze. A ono jo. Propracovávám se kapesníkama, bolí mi hlava, mám podrážděné sliznice a chce se mi kašlat. Už ne, prosím!
Samozřejmě, že jsme probírali svatbu. Na to, jak pitomé fóry děda dělá, ale pochopil, že bychom potřebovali přispět předem (nacenění produktů a služeb od Pivního majáku nám přišlo na 85 hadrů - ale to je i s rezervou... Ještě to budeme upravovat), ale nakonec to dopadlo tak, že byla "mužská část" a "ženská část" stolu a zatímco táta s dědou vtipkovali a přítel dělal, že je poslouchá, já jsem mezitím řekla babičce všechno, co chtěla vědět.
Tátova manželka to má teď těžký - umírá jí matka na rakovinu a už se skoro nemůže hýbat, těžce shodila a podobně. Žije v jiném městě a J. tam jezdí každý víkend a i přes týden po práci, protože její bratr si moc s koupáním a chystáním jídla neví rady... Když jsme se zadekovaly v kuchyni, vypadlo z ní, že je prej jasný, že máma to má do léta za sebou. Je fakt, že nikdy neměly nějaký vřelý vztah, ale alespoň se o ni postará. Musím se přiznat, i když se to asi mnoha lidem nebude líbit, že doufám, že ta paní zemře co nejrychleji, než se její bolesti ještě zhorší. Bylo by to vysvobození jak pro ni, tak pro její rodinu... (A je to jenom můj názor, ok?)
Jak už jsem psala v jednom z dřívějších deníčků, naši se rozvedli až dva roky po tom, co se táta odstěhoval. Nevím jak to bylo celé ty dva roky, existují minimálně tři verze, ale která je ta pravdivá, to už se asi nikdy nedozvím. Tátova manželka se mi dneska přiznala, že neví, jestli má jít na naši svatbu. To mě rozsekalo. J. pro mě není "náhradní rodič" - už nějakých patnáct let ji beru prostě jako starší kamarádku. Když jsem před pár lety přišla o dítě, obrečela to snad ještě hůř než já. Mohla jsem se jí kdykoli s čímkoli svěřit, když jsem se styděla něco říct mamce (táta je strašně... korektní - cokoli na téma sex, reprodukce a hygiena a zasekne se, udělá rybičku Fugu a odmítá mluvit), ona se zase neváhala zeptat na můj názor, pokud měla pocit, že o nějaké oblasti vím víc než já.
Po chvilce šťourání z ní vypadlo, že by tam šla strašně ráda, ale že táta (sic!) si nemyslí, že to je dobrý nápad. Přitom ještě v době, kdy mamka úplně nesouhlasila s tím, že se s přítelem budem brát, vzkázala ať si to pořeší sami, že jí je to jedno. Ona jde na mou svatbu a jestli se tam potká "s tím divným pánem" nebo ne pro ni není důležité. Z J. vypadlo, že má celých těch 18 let, co se naši rozvedli, strašlivý pocit viny vůči mně a mamce, a že by si to strašně přála s mamkou vyříkat, aby to bylo prostě jednou pro vždy uzavřené. Prý i kdyby ji mamka měla zfackovat (no, ještě tak před šesti-sedmi lety by to byla i reálná možnost, ale teď už tenhle vztah pro mamku není důležitý).
On totiž můj otec se na téma "moje matka" odmítá absolutně s kýmkoli bavit. Nejdřív jsem si myslela, že je to kvůli mně, že je mu to blbé. Omyl, J. potvrdila, že celých těch 18 let, vždycky když zmíní mamčino jméno, udělá otec rybu Fugu a sklapne. Maximálně se pohádají jak koně (hej, kde se vzalo tohle rčení? Koně se hádají?) a pak spolu pár dní nemluví. Už je to skoro dvacet let a on je pořád uražený a ble ble ble a bla bla bla! Boha! Chování dospělého člověka!
Asi s ním budu muset promluvit, jestli opravdu hodlá kvůli dvacet let staré záležitosti bojkotovat mou svatbu. Protože když se zasekl na 18 let, během dvou měsíců se asi sám od sebe neodsekne... :-/
Jo a s tou rybičkou Fugu - to je ta, co z ní Japonci dělají to životu nebezpečné sushi, páč jeden její kousek je smrtelně jedovatý. A Fugu se v případě ohrožení umí strašně moc nafouknout. Po česku se jim říká ježdík. A ryba Fugu se dělá tak, že se člověk nafučí jakožto obranný mechanismus... :-) hezký nedělní večer!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama