17.02.2009 - Narozeniny-nenarozeniny

19. února 2009 v 11:54 | Cirrat |  Denní hemzy
Několik z nás tu nedávno slavilo narozeniny a to mě přimělo k zamyšlení, jak já vlastně slavím ty svoje. Zkusím to dát dohromady, třeba z toho bude i nějaká sranda :-) Jak už jsem vzpomínala, jsem narozena na konci listopadu. Pro ty, kdo znají Lindu Goodmanovou: ano, jsem střelec a bohužel, podle toho vypadá i můj vztah k pravdě. Prostě vyžbleptnu co si myslím - a lidi si to často berou osobně. Občas mě to mrzí, ale co se dá dělat...

Myslím, že trend Nenarozenin začal mýma osmnáctinama. V ten den jsem právě dobrala poslední antibiotika na zánět pohrudnice a ukecala jsem svého tehdejšího přítele, abychom jeli na vandr. Věděla jsem, že rád čundrá a chtěla jsem mu dokázat, že nejsem žádný máslo. Ten rok pršelo od začátku září non-stop, nikde nebylo žádné suché dříví, všechno, i soušky skryté v hustém mlází byly promočené skrz naskrz. Na Plešivci byly všechny sruby obsazené a natřískané, že už bychom se nijak nevešli, když si R. vzpoměl, že zná ještě jedno místo nedaleko odtud, Haďárnu.
Už padla tma, viděla jsem jen jeho záda, lezli jsme do kopce, z kopce, a dodnes nevím, jak jsme to vlastně trefili - když tuhle prohlásil, že nepotřebujeme mapu a vedl nás "okometricky" z Berouna na Karlštejn, dali jsme si padesátikilometrovou procházku a skončili v Černošicích-Mokropsech. Srub na Haďárně byl stržený, zbylo jenom pár kamenů, které byly navršené na sebe, jak dřív byly zdi. Malta samozřejmě žádná. Místo střechy kulatina, celta s kusem igelitu a další kulatina. Foukal tak odporně studený vítr, že jsme byli strašně rádi, když jsme se mohli před ním alespoň relativně schovat. Mezi kameny byly takové díry, že jsem jimi mohla bez potíží prostrčit zaťatou pěst. Abych se alespoň trochu zahřála, otevřela jsem láhev bílého vína, kterou jsem tahala celý den s sebou. R. si nedal a já jsem vyžahla celou sedmičku sama. Nezahřálo mě to. Ale nejhorší bylo, když jsme šli spát. Nade mnou totiž byla díra ve střeše a kapala na mě voda. Několikrát jsem se za noc stěhovala, vždycky jsem si ohmatala rukou zem, jestli je dost suchá, ale ta díra se přisámbohu stěhovala se mnou! Nakonec jsem usnula, ale když jsem se ve spánku otočila, natekla mi za krk dešťová voda, která se za těch pár hodin na mém vodovzdorném spacáku nastřádala! Druhý den se nám ještě povedlo připálit fazole v ešusu a myslím, že nejlepším dárkem k osmnáctinám byl horký grog v hospodě!
Devatenáctiny se zvrhly v děsný alkoholový mejdan ve vypůjčené hospodě. Z toho si pamatuju hlavně okno. A Polárního medvěda - přísahám, že vodku se šampaňským od té doby nepiju a dělají mi problémy i zvlášť. Když jsem se před rokem bavila s klukama, co tam tehdy byli, vzpomínala jsem, jak jsem asi čtvrt hodiny o sobě nevěděla. Po pár divných pohhledech mezi sebou z nich vypadlo, že jsem byla mimo asi dvě hodiny, ležela jsem v negližé (ano, ano - zlá holka!) na zasněženém chodníku před hospodou a střídali se u mně, abych neumrzla. Kupodivu, druhý den jsem ani neměla kocovinu. O dva dny později jsme pokračovali v oslavě v bytě jednoho z kamarádů a na to, co se tam stalo, nerada vzpomínám. Zahrnuje to otravu alkoholem, mou nejlepší kamarádku a mého tehdy již bývalého přítele R. Nakonec naštěstí všechno dobře dopadlo...
Dvacetiny byly strašně nezajímavé - s tehdejším přítelem H. a mou sestřenkou jsme bloumali z jednoho konce Václaváku na druhý, hledali jsme nějaké místo, bylo to divné, nepopovídali jsme si, zmokla jsem, nastydla a déšť mi zničil nové kožené botky.
Jednadvacet - to bylo vcelku fajn. Přišlo spousta známých a kolegů z práce, asi proto, že jsem je pozvala do bowlingového baru. Odtamtud jsme jeli s kamarády zase na byt a skončilo to tím, že jsem se nudila k smrti, přihýbala si australského červeného vína a bylo mi zle.
Dvaadvacet a třiadvacet si moc nepamatuju. Vím, že jsem je neslavila, protože jsem pracovala ve Švýcarsku a neměla jsem na takové věci čas. Pamatuju se, jak tam spousta lidí říkala, že jsme kamarádi a podobně, ale když jsem měla narozeniny, nikdo z nich si nevzpoměl... Netrvám na tom, že musím slavit nějak hrozně moc, ale bylo by fajn, kdyby si někdo alespoň vzpoměl... I když zrovna na třiadvacetiny přišel týpek ze Skotska, kterého poslali na naši filiálku, a zahrál na dudy. Byla to souhra náhod, ale aspoň něco. Mně se dudy líbí - nesmí se to tedy přehánět, ale líbí se mi.
Čtyřiadvacetiny jsem oslavila zase v Čechách. Můj poslední bývalý G. mě vzal na hotel Horizont v Krkonoších a přesně na moje narozeniny jsme se strašně pohádali, protože pořád mluvil o své bývalé a já toho měla tak akorát po krk. Zase zkažený den.
Pětadvacetiny jsem chtěla oslavit ve velkém stylu. Byla jsem zase singl, kamarádi hráli v Pardubicích a já tam měla kamarádku. Sezvala jsem všechny kamarády, mělo jich přijet přes třicet, ale nakonec tam dorazil jenom Stain z Brna a moje sestra, které se mě zželelo. Kamarádka z Pardubic mi potom, co jsme se domlouvaly měsíc dopředu, den před akcí zavolala, že nebude doma, protože jde na tah po pražských gay-klubech. A prý, že budou další koncerty. Povídám, "Ale vždyť to jsou moje narozeniny..." - "No to nevadí...!" Nakonec mi půjčila klíče, od Staina jsem dostala skvělou knihu od Žambocha, od sestry triko s nápisem "Jsem člověk - schváleno státní veterinární komorou" a na koncertě byl můj bumanžel, který se od kamarádů doslechl, že jsem volná, a vyměnili jsme si čísla. Se Stainem a sestrou jsme uspořádali šílenou žranici po pardubických lokálech a během jednoho týdne jsem pak už singl nebyla... :-)
Své poslední narozeniny jsem neslavila vůbec. Pár kamarádů mi popřálo přes net, ale zrovna ten den se přítel zase složil, takže jsem ani neměla náladu cokoli oslavovat.
Ani jedna oslava se nevydařila tak, jak jsem si představovala. Jsem možná příliš zastydlý romantik, ale fakt jsem si přála být alespoň jeden den obklopená přáteli a dostat obrovskou kytici a prostě, aby ten den byl něčím zvláštní. Něčím pěkným - většinou to bylo spíš zklamání, nuda nebo obavy. Ale na přelomu čtvrtstoletí jsem dostala ten nejlepší dárek, co vůbec existuje: přátelství, něhu a podporu od milovaného člověka. A tak si říkám, třeba celá ta narozeninová věc není až tak špatná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama