19.02.2009 - O vztazích

19. února 2009 v 11:57 | Cirrat |  Denní hemzy
Aneb co Citrátová ze vztahů vykoumala... :-)
Troufám si říci, že jsem měla vztahů docela dost (je to vidět i z toho zápisu o narozeninách...), alespoň na můj vkus. Každý z nich byl nakonec poučná zkušenost a kromě orvaných emocí a srdce v podobě 3D puzzle jsem si z každého nevydařeného vztahu odnesla něco, co mi snad dnes pomáhá, abychom se s přítelem měli čím dál raději...
O tom, kdo byl kdo a proč a jak asi někdy jindy, teď spíš o věcech, kterým jsem pro sebe přišla na kloub

Varování: Tyto zákony nebyly testovány na zvířatech ani na jiných pokusných objektech, proto neplatí všeobecně. :-)
1) Co by se nedělo, děje se k lepšímu. Aneb pokud se s někým rozcházím, znamená to že se za rohem (dvěma, třema...) objeví někdo lepší. Nemusí to být rytíř na bílém koni nebo ve stříbrném Audi, ale prostě někdo, s kým si rozumím víc a líp.
2) Zahrnovat chlapa otázkami kam šel, s kým, co tam dělali a pod. znamená změnit se ve stihačku. Pokud přede mnou bude chtít něco utajit, bude mi lhát, zpunktuje kamarády na poskytnutí alibi a přestane odpovídat. Jestli mě ten člověk nechce ve svém životě, je marné doufat, že se to někdy změní.
3) Když je vytrvale přesvědčený o tom, že si mě nezaslouží, má pravdu. A já tady nejsem od toho, abych mu dokazovala, že to tak není, snižovala se na jeho úroveň a nechala si ubližovat tím, že mi vypráví, co vůči mně udělal špatně, jen abych uznala jeho pravdu. Je jednodušší a šetrnější vůči nervům takového vyprovodit ze dveří a zavolat "další!"
4) Nedoufám, že ho změním. Je jaký je. Proto jsem se do něj zamilovala. Ale pokud má nějakou vlastnost, která je pro mě odpudivá a po upozornění se jí nedokáže vzdát, pak nemůžu ztrácet čas jeho převýchovou. Chci si užít života, mít svou vysněnou práci a jednou rodinu, musím toho ještě spoustu stihnout... Nemůžu ho obviňovat za to, že jsem si dřív nevšimla všech jeho vlastností a že jsem udělala kompromis sama se sebou, nebo ano?
5) Není pravda, že po X-té rozchod bolí míň. Bolí to hodně, ať už je vina na kterékoli straně. Nedá se proti tomu imunizovat ani se na to připravit a pokaždé je to jiné. S těmi pocity se lze pouze smířit, přivítat je do svého života a trpělivě čekat, až zase ráčejí vypadnout. Přesně jako s otravnýma příbuznýma.
6) Koukám, co dělá - neposlouchám co říká. Dobře, to není tak úplně pravda, ráda poslouchám, co a jak mi říká. Ale hlavním ukazatelem pro mě zůstávají činy. Snaží se alespoň občas udělat co mám ráda, nebo na to kašle?
7) Chválit! Ano, jasně že nádobí umyju dvakrát rychleji a s třetinovou spotřebou vody. Ano, zase obarvil v pračce prádlo na růžovo. Ale když ho od toho budete honit, jak se má tyhle věci naučit? Když ho pochválíte za nedokonale udělaný salát, bude se příště snažit víc...
8) Je v pořádku si vybírat nebo být sama. Už jsem tu jednou psala, že jsem se sama se sebou vsadila, že rok vydržím bez chlapa. Bylo to po větší sérii blbých výběrů. Bylo to fajn. :-) Jediné ponožky, které jsem musela prát, byly moje vlastní. Mohla jsem jít kdykoli kamkoli a nedávat nikomu vědět. Nikdo se nezajímal, co a s kým dělám (i když tohle může být stejně mínus jako plus). Pokud mi nevyhovuje chlap, který se mi dvoří, nesnažím se oblafnout sama sebe, že třeba bude dobrý táta. Nemám právo si takhle zahrávat jak se svým, tak s cizím životem.
9) Vím co chci - nebo alespoň co nechci! Tohle je důležité. Měla bych si být za všech okolností vědomá, jaké jsou vlastně moje standardy a kde je hranice, za kterou nevkročím, i kdyby trakaře padaly. Ať už při výběru partnera, hledání zaměstnání nebo výběru sexuálních praktik... ;-)
10) Na světě je velký výběr. Řekl mi, že jsem tlustá / blbá / nevkusná / pitomá? Jeho problém a jeho boj. Na světě je přes 3 miliardy chlapů a každý z nich má trochu jiný vkus. Ergo kladívko, někdo kdo je se mnou na stejné vlně se najde vždycky. Proto netřeba strachu ze samoty, i když je to instinktivné reakce na rozchod.
11) Já se mám stejně ráda nejvíc. A proto potřebuju čas na sebe - alespoň hodinku týdně, své kamarády a kamarádky, jednou za čas vypadnout někam sama, proto potřebuju své koníčky, které si můžu uchovat bez ohledu na to, co by se se vztahem stalo, proto je lepší mít i vlastní příjem. Když mi někdo bude ubližovat, ať psychicky nebo fyzicky, mohu si zachovat svou hrdost a odejít.
12) Nemusím se udřít k smrti, aby věděl že ho miluju. Máme pod postelí prach? No bóže. Snad do zítřka neuteče! Studená večeře nebo restaurace jednou za čas neuškodí. Nádobí se do druhého dne v dřezu nerozpadne a pokud má alespoň jednu košili do práce, je to fajn. Člověk nemusí být čuně, ale ani nemusí být domácím otrokem svého pánečka a nosit mu do předsíně v zubech pantofle a fajfku, ne? A koneckonců, certifikát na použití vysavače nemám jenom já... :-)
Tohle jsou tedy moje oblíbené postřehy, které jsem za těch deset let aktivního "vztahování" vykoumala a řídím se jimi. Asi mě napadnou nějaké další, a až se tak stane - dopíšu je :-)
 


Komentáře

1 NatyLucy NatyLucy | 19. února 2009 v 14:29

ahoj, našla jsem si tě :)))) a máš to tu krááásnééé

jen tak dál

2 katastrophe katastrophe | E-mail | 8. dubna 2009 v 11:59

Ano, žít a bydlet sama má své kouzlo (když si člověk zvykne). Alespoň po nějakou dobu :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama