Já už nemůžu...

20. února 2009 v 19:02 | Cirrat |  Denní hemzy
Je mi líto. Nevím co se děje a nevím, co mám dělat. Ať udělám cokoliv, je to špatně.

Jsem na pracáku, studuju, pomáhám s překlady... Dalo by se říci, že mám hodně času sama na sebe i na přítele. Ale k čemu to je? Ztrácím chuť absolutně cokoli dělat. Nechci se ani pohnout, s nikým mluvit, kohokoli kontaktovat. Je to čím dál tím horší.

Mám pocit, že se točím v zakletém kruhu a nevím, kudy ven. Nemám sílu. Už prostě nemám sílu. V poslední době mi už ani nechutná jíst, jím jenom proto že vím, že by to bez jídla bylo ještě horší. Kolem mě je v bytě bordel - a mně to už ani nevadí.

Ať dělám co dělám, prostě mám pocit, že jsem ve skleněné kostce a nemůžu z ní ven. Snad to brzo přejde.
 


Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | 20. února 2009 v 20:16

Co to čtu? Kam se poděl Tvůj optimismus? To je tím počasím, s jarem se nám všem zvedne nálada. Tak se na to vyspi, dělej jen to nejdůležitější,však ono Tě to zase přejde. Každý z nás má někdy podobné pocity, ale Ty jsi silná osobnost. Budu Ti přát, ať tě zase navštíví dobrá nálada. Dobře se vyspi! Jitka

2 Cirrat Cirrat | 20. února 2009 v 21:09

Já vím, já vím... Je to jenom o tom, že jsem Mobilní Sběrna Depresí pro strašnou spoustu lidí a občas je toho prostě moc. A trochu mě štve, že si spousta lidí zvyklo na to, že jsem vždycky po ruce a právě pořád plná optimismu a nemají ponětí, jak to občas umí bejt namáhavý. Ale neměnila bych... :)

3 Jitka Jitka | E-mail | 20. února 2009 v 22:36

Jo ,tak to máš pravdu. Ony se starosti druhých lidí navalují na Tebe a někdy musíš vypnout. Zároveň máš dobrý pocit, že jsi pro někoho mohla něco udělat, třeba jen si ho vyslechnout. Tak si odpočiň. Stejně, máš můj obdiv, jak jsi ve svém věku vyzrálá a přeji Ti jen vše nejlepší! Jitka

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama