O divadle a spolubydlech

20. února 2009 v 11:31 | Cirrat |  Denní hemzy
Aneb o kultuře a rozchodech...

Včera jsme byli s bumanželem v divadle. Vyškemrali jsme od Ježíška lístky na Soudné sestry, protože milujeme Pratchetta a už jsme viděli Maškarádu. Vydali jsme se ven natěšení, hladoví (nakonec jsme po skoro čtvrt roce, možná dýl, vlezli do KFC) a trochu unavení. Místa jsme měli dobrá, jen před přítele si samozřejmě musela sednout vysoká blondýna s huňatým účesem, takže se celou hru kroutil jako červ a snažil se něco zahlédnout...

Je pravda, že je lepší mít načteno, jinak se člověk tak nepobaví, ale i bez toho to bylo dobré. Po dlouhé době jsme se zase vybabrali ven a užili si společenského života, aniž by z toho vzešla nějaká katastrofa.

Doma jsme pak chvíli babouňali u počítačů a zalezli - a místo spánku prokecali asi do půl druhé. Rozebírali jsme kočky. Máme doma dvě a já jsem alergická na prach z kočičí srsti a vůbec jejich alergeny. Bohužel, v poslední době jsem se moc nedostala k tomu ošetřit byt a kočky přípravky na neutralizaci alergenů, které používám (Petal Cleanse - a jsem s nimi moc spokojená), z čehož vyplynul můj včerejší alergický záchvat. To, že mě svrběly oči a kýchala jsem o sto šest, přítel nemohl přehlédnout, ale to že jsem se po velmi dlouhé době začala i dusit, se mi myslím povedlo utajit. Sice si to tady přečte, ale to už je dávno po žížalkách a nechtěla jsem, aby se večer nervoval ještě víc... ;-)

Dneska ráno jsem se nemohla pohnout kvůli dvojité dávce antialergik, kterou jsem v noci vzala, ale nakonec mě v půl desáté vyburcoval známý hlas - spolubydla si přišel po zbytek věcí. Bohužel, on je takový halasný, takže spát se prostě ne a ne a nedalo. Totiž, naši spolubydlící měli zajímavý vztah - on měl určité psychické problémy, které vyžadovaly medikaci. Stejnou, jako bral můj přítel na epilepsii (když měl přítel záchvat, spolubydla prohlásil, že bere stejné léky - a epilepsii nemá), takže bylo jasno. Jenže jsem si všimla, že to nebere nijak moc vážně - pivko i tvrdé popíjel, travku pokuřoval (naštěstí ne v bytě, to bych ho zabila na místě), prášky vysadil (už po několikáté) a když pak skončil na měsíc na krizáku, naše spolubydla to s ním definitivně vzdala a prohlásila, že se nebude koukat, jak se likviduje. Naprosto ji chápu. Už jednou to takhle dopadlo, ale nechala se ukecat s tím, že se poučil a bude sekat dobrotu - moc dlouho mu to nevydrželo.

Protože ex-spolubydla zněl trochu divně, rozhodla jsem se, že i provětrám kosti a šla jsem se mrknout, co se děje. Říkala jsem si, že asi nic moc, ale jak už jsem psala, jsem paranoik a neustále probírám v mysli katastrofické scénáře, abych pak nekoukala jak sůva z nudlí, kdyby se něco opravdu stalo. Naštěstí se stalo jenom to, že ex-spolubydla zanechal klíče a odešel se zbytkem svých věcí. Teď tu sedím na posteli s hrnkem bílé kávy a přemýšlím, co budu dneska dělat. Asi skončím u fanfikce, jako tenhle týden pořád, ale zkusím i něco uklidit. Bože, jak se mi nechce hnout ani kůstkou!
 

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama