Pro Fidentii

21. února 2009 v 2:28 | Cirrat |  Denní hemzy
O nalinkovaném postupu a citech.


Žijeme v době, kdy je většina věcí daných a nalinkovaných nejen v systému akce-reakce (já udělám A a ty uděláš B), ale i v čase - od-do jsi v práci / ve škole, na tenhle úkol máš tolik času, tolik času musíš spát a tolik si ho můžeš dovolit strávit s přáteli. Pro drtivou většinu lidí je takové nalinkování natolik zažité, že by se nám bez něj žilo velmi špatně. Je to řád a pořádek - od pouhých náznaků až po vojenský dril. Proto jsou lidé, kteří se najednou seberou a zmizí a podnikají nějakou šílenou cestu a neví, kdy a kde se objeví příště, v naší společnosti považováni za podivíny.

Většina společnosti uznává tohle časové dělení, protože je to způsob, jak existovat ve větším či menším souladu s ostatními na relativně omezeném prostoru v relativním dostatku a nepozabíjet se a nevzteknout se. Na lidi, kteří se tohoto řádu vzdávají ve prospěch svůj pohlížíme jako na excentrické sobce, na ty, kdo se ho vzdají ve prospěch ostatních, nahlížíme jako na blízké příbuzné svatých (co třeba hasiči, záchranáři, doktoři a sestry na pohotovostech?), zbytek je tak nějak "normální".

Dnešní společnost má tendence zapomenout, že jsou věci, kterým je naše vymyšlené linkování (protože všechny systémy mohou existovat pouze proto, že s nimi souhlasí většina) naprosto šumák. City a pocity jsou jedněmi z nich.

Nemůžeš ovlivnit, do koho se zamiluješ (ale můžeš ovlivnit, jestli na základě toho vůbec budeš jednat a jak), stejně jako nemůžeš ovlivnit, když je ti někdo na první pohled nesympatický. Nemůžeš si říci "teď nebudu cítit vztek". Když jsi opravdu dobrá můžeš si říci "teď ho nebudu projevovat" a opravdu to dodržet. Nemůžeš ovlivnit, jak dlouho budeš skládat to puzzle, co máš teďka místo srdce; city a pocity nejsou buchta (pečte dvacet minut, nebo dokud se nepřestane lepit na špejli), city a pocity jsou to, co nás dělá lidskými. To je to, co odlišuje živoucího tvora od robota. Já vím, lidskost se často přeceňuje. Ale jak říkala včera Bábi Zlopočasná v podání úžasné Nadi Vicenové: "Nezáleží na tom, co bylo nebo co by mohlo být. Jediné na čem záleží je to, co je teď."

Přebolí to. Bude to lepší. Ne stejné, bude to jiné, ale lepší než teď. Nakonec je to vždycky lepší. A ty to vydržíš. Protože, i když se to možná nezdá, život jde dál a tebe bere s sebou.
 

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama