Co čtu?

11. března 2009 v 14:57 | Cirrat |  Denní hemzy
Jak už jsem někde psala, jsem zaměřená hlavně na žánr fantasy a sci-fi, fantasy dávám přednost. Dřív jsem četla všechno, co mi přišlo pod ruku - od Tarzana a Třech mušketýrů až po Krále krysu a Kamikaze, postupem času se mi vytřídily konkrétní žánry, na kterých jsem až závislá. A teď má doporučení:

Kdo má rád jemný a lehce absurdní humor ve spojení s nadpřirozenem, měl by šáhnout po knihách od Maxe Frei. Zatím u nás vyšly dvě, Cizinec a Cesta do Kettari, zbylé tři díly čekají na překlad.

Pro upíromany určitě doporučím Anne Riceovou a její Interview s upírem. Díky filmu je tahle kniha poměrně profláklá, ovšem málokdo ví, že je součástí větší série, jejímž hrdinou je hlavně upír Lestat, který v Interview plní úlohu charismatického bídáka...

Další "upířinou" z mé knihovny je Linda Hamiltonová a její série s Anitou Blake, zabíječkou upírů. Jakožto animátorka (oživovatelka mrtvých), soukromé očko a pomocnice u policie se dostává do světa nemrtvých, oživuje a zabíjí zombie, potýká se s voodoo čaroději, a zaplete se do milostného trojúhelníku mezi upírským vládcem města a vlkodlačím vůdcem smečky. Docela fajn. Zatím vím o čtyřech dílech, které u nás vyšly: Provinilé slasti, Rozesmátá mrtvola, Cirkus prokletých a Kavárna šílenců, další čekají na překlad. Zatím Hamiltonová napsala přes 16 knih z této série, máme se na co těšit.

P.N. Elrod a jeho trilogie (myslím, že trilogie) Vampire Files jsou příběhem z Ameriky první poloviny dvacátého století. Týpek se zaplete mezi mafii, zabijí ho a on se probere a zjistí, že je upírem. Zatím vím o knihách Krvavý seznam, Krvavý život a Krvavý kruh.

Příjemným odpočinkem pro příznivce lehké brakové literatury, která se utápí v krvi a poskytuje příjemný odpočinek po těžkém dni v práci (ano, dobře, pochopili jste, že já mám brak docela ráda) je Jiří Kulhánek. Jen pro silné žaludky - jak na jedné stránce nejsou ani dvě mrtvoly, je něco špatně. Jeho Noční klub je ideálním startem pro začátečníky v oblasti braku, je ze současnosti a ukazuje nám, že upíři vážně existují... Morbidní humor a spousta akce zaručena.

Profláklou fantasy je samozřejmě i Noční hlídka, Denní hlídka, Šerá hlídka a Poslední hlídka Sergeje Lukjaněnka. Noční a Denní hlídka byly zfilmovány Bekambetem (například nedávný trhák Wanted s Angelinou Jolie), ale knihy jsou lepší. Opravdu je Světlá strana a Temná strana? Co to znamená? A jaký o má dopad na "civilisty"? Osobně se mi nejvíc líbily první dva díly, ty druhé dva mi připadají spíš do počtu...

Zajímavou trilogií jsou Sabriel, Lirael a Abhorsenka australského autora Gartha Nixe. Vyprávějí o umění nekromancie a jakou povinnost mají nekromanté stojící na straně dobra. Původně šlo o knihy napsané pro děti, ale ani dospěláci se u nich nebudou nudit. Dobrodružství, volná a výsadní magie (chcete vědět, co to je? Přečtěte si to!), povinnost, strach... Jak se s tím porvat?

Milovníkům draků doporučím Anne McCaffreyovou a její Drakeny z Pernu. Kdysi dávno po zoufalých bojích s jinými rasami z vesmíru, zamířili kolonisté mimo naši sluneční soustavu a objevili krásnou planetu. Začali na ní zakládat kolonii, ve které se snažili žít soběstačným životem a formovali společnost ne nepodobnou středověké společnosti na Zemi. Pak ale zjistili, že ze satelitu se na jejich planetu snáší jakési výtrusy, které požírají všechno organické, čeho se dotknou. Na svou obranu pomocí genetické manipulace vyšlechtili létající stvoření schopná chrlit oheň a pro jejich podobu s pozemskými mýty je pojmenovali draci. Po několika stech obězích už zapoměli, že jednou byli technickou společností a protože Vlákna už dlouho nepadala, jsou jim draci na obtíž. Draci i jejich jezdci pomalu vymírají, když se objeví nový Spad. Co teď? Knihy Dračí let, Dračí skok a Bílý drak nedávno vyšly v novém vydání, ale i u nás je jich mnohem víc (například Dračí rod, Dračí úsvit, Nerilka, Moreta, Dračí píseň a podobně).

Gemmel má také nádherně vystavěný svět zabydlený spoustou charismatických postav - legendárními bojovníky, obávanými čaroději, strhujícími vůdci i podlými zbabělci, válečnými řády i despotickými panovníky. Po kterékoli knize šáhnete, garantuji rychlou závislost. Mám je přečtené skoro všechny.

David Eddings a jeho dvě pentalogie Belgariad a Malloreon stojí rozhodně za zmínku. Proč má sirotek na farmě divné znamení na dlani pravé ruky? Kdo je Teta Pol a Starý vlk? Proč s nimi najednou musí odjet? A co s tím má co dělat proroctví a probouzející se zohyzděný bůh, který roztrhl svět?

Letopisy Narnie ani Pána prstenů myslím nemusím ani zmiňovat. Díky filmovým zpracováním se jim dostává dnes velké pozornosti - ale málokdo ví o dvou věcech: tyto série vznikaly takřka zároveň, Tolkien začal psát Pána prstenů potom, co mu Narnie přišla příliš "dětská". Oba autoři spolu vlastně soutěžili - a přitom vzkřísili tvorbu mýtů a vlastně tak položili základ současným fantasy a sci-fi žánrům... A vzkříšení umění vytvářet mýty byly Tolkienovým cílem.

Kdo má rád parodie, rozhodně by neměl minout trilogii od Jamese Bibbyho: Barbar Ronan, Ronanová záchrana a Ronanova pomsta. Masožravý oslík jménem Koťátko? Věčný ochlasta a profesionální zbabělec Tarl? Profesionální bojovník Ronan, který má výčitky svědomí, když má někoho zabít? Pokud vám nevadí drsnější humor a chcete polechtat bránici, směle do toho!
Hmmm, jdu se podívat do knihovny, co tu ještě mám (mimochodem, všechny knihy, o kterých zde píšu, vlastním!)...

Málem jsem zapoměla na polského klasika žánru, Andrzeje Sapkowského! Jeho pentalogie Zaklínač je úžasná, i když krvavá a nemilosrdná... Pokud chcete dočíst knihu, odložit ji a půl hodiny zírat na zeď a snažit se ji vstřebat, sáhněte po něm.

Kdo si chce vychutnat české autory a má rád historickou přesnost, měl by šáhnout po díle Františky Vrbenské. Její trilogie Labyrint půlnočního draka (Král z hlubiny půlnoci, Kamenný vodopád a Věž mlčení) jsou z altajského pohoří, založené na skutečných zmínkách o skutečných lidech s notnou dávkou místní magie. Čtveřice Hledačů se vypravila hledat malého krále, který může zachránit jejich utiskovanou zemi. Povede se?

Stín modrého býka je kniha z našich oblastí v době odpovídající starému Římu. Vznikla ve spolupráci F. Vrbenské a Leonarda Medka, dalšího úžasného českého spisovatele.

Leonard Medek napsal také dva díly o dobrodruhovi jménem Franta Franta. Franta utekl z armády v době Belle Epoque a jako podloudník se prodírá světem. Příběhy šaramantního mladíka, který se bohužel neustále dostává do křížku s nadpřirozenem najdete v knihách Dobrodruh a Dobrodruh 2: Libyjská suita.

Dalšími českými autory, kterým vzdávám hold, jsou Vladimír Šlechta a jeho série Krvavé pohraničí a Miroslav Žamboch se svým hrdinou Koniášem (Na ostřích čepelí, Muž na stezce a Vlk samotář). Jak je znát z názvů, ani jedno není příliš romantická záležitost, ale obojí jsou skvěle podané příběhy plné tajemna ať tak či onak, které skvěle podtrhují jednotlivé lidské hodnoty.

No, na první leknutí by to mohlo stačit. Nezmínila jsem strašnou spoustu autorů, takže doufám, že při příštím otevření knihovny na mě nevypadne spousta naštvaných knih :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Weredragon Weredragon | Web | 12. března 2009 v 12:31 | Reagovat

Co takhle Feist? ;)

2 Cirrat Cirrat | Web | 12. března 2009 v 17:08 | Reagovat

No vidíš, já ho psala v odpovědi k jednomu komentáři v Deníčcích a tak jsem ho zapoměla dopsat v článku...

3 E_R E_R | 6. července 2009 v 17:29 | Reagovat

Minimálně Kniha Prokletých od Jany Rečkové by se měla hodně nasraně vznášet :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama