Rýma a duhová víla

21. března 2009 v 22:54 | Cirrat |  Denní hemzy
Včera jsem v tom větru a sněhu lítala jak malá čarodějnice na koštěti, pak jsem přišla domů a padla za vlast a nikdo mě nemohl dostat z postele ven. Topení zapnuté - a ještě hodinu po příchodu domů mi byla pekelná zima.


Dnes ráno jsem se probrala a škrábalo mě v krku. Úspěšně jsem to ignorovala, vyrobila k snídani lívanečky (s javorovým sirupem - je víkend) a nabalila přítelovi s sebou šest housek se salámem a se sýrem, to aby mi za těch dvanáct hodin nepošel hlady.

Poté, co bumanžel vytáhl paty z domu, jsem si zase pohrála s nadepisováním obálek (já z toho padnu!!!) a za hodinku byl čas vytáhnout z domu sebe a jít vyzvednout kamaráda a kamarádku, se kterými jsme měli domluvený oběd. Nejdřív jsme zapadli do Rozcuchané želvy, ale ke kamarádově velké nelibosti opět neměli čokoládový dort, tak jsme dopili kafe a přemístili se o dva vchody vedle - do hospody Na Urale (někdo to možná bude znát jako Za Stalinovou pr*elí).

Pojedli jsme, pokecali jsme, vykouřila jsem přes půl krabičky Startek (nevím, proč to dělám, zas mi bude blbě a nebudu moct dýchat - dobře vím to, jsem na nikotinu jemně závislá), přišla svědková i se svou polovičkou a půjčila mi nabíječku na motobaterii, vyměnili jsme si více či méně uvěřitelné leč pravdivé historky a odsunula jsem se domů.

Během pár chvil se mi začala zvedat teplota, zase mě bolí v krku, pálí mě v nose a bolí mě hlava a záda. Musím svědkové napsat, že přenos se zdařil, protože ona i ten její tím trpí už nějakou dobu. Sice to začalo už ráno, ale určitě za to může ona :-)

Právě si hraju s minikurzem o vytváření zápletky od Holly Lisle a je to asi tak jediné, na co se dokážu soustředit. Přežila jsem ještě dnešní krátkou lekci o příčestí v ruštině, ale už teď vím, že si ji zítra budu muset připomenout, prostě když mám zvýšenou teplotu, jsem nevrlá, protivná a jsem naprosto mimo.

Měla bych se učit češtinu, protože ve čtvrtek mi češtinářka exploduje do obličeje, taky ve čtvrtek píšu ze ZSV - filozofie od renesance po Hegela, na pátek mám referát o Basileji a na čtvrtek pak ještě referát na dějepis o technickém vývoji během druhé světové války. Jo a v pondělí musím odevzdat domácí práci z matiky, abych za pololetí měla alespoň nějaké známky a mohli mě pustit k matuře. Tralala.

Ještě k té teplotě - takhle jsem přestala vystupovat na koncertech naší hudebky. Nebyla jsem, co se piána týče, nikdy moc vzorný student a představa každodenního cvičení mi nepřipadala (ani nepřipadá) nijak lákavá, ale ta možnost vylézt si na pódium a přehrát skladbu, byť pro rodiče ostatních žáků, mě nalákala spolehlivěji než strašení pololetními a závěrečnými zkouškami. Jednou jsem měla připravenou Šostakovičovu Polku, ale těsně před koncertem jsem onemocněla. Hrdinně (a blbě, ale bylo mi sedmnáct) jsem se rozhodla, že to odehraju. Zrušit koncert bylo pro mě tehdy nemyslitelné. Odehrála jsem skladbu, udělala jsem v ní asi tři nebo čtyři přebrepty, kterých si skoro nikdo nevšiml. Skoro. Moje učitelka si všimla jednoho, ale já věděla o všech a jak jsem měla nervy nadranc z té teploty, v zákulisí jsem se rozbrečela jak želva a od té doby jsem už v hudebce na pódiu nestála. Paradox je, že tu Polku dokážu jako jedinou skladbu dodnes zahrát zpaměti, i když jsem necvičila osm let... Je to zajímavá skladba a nakonec jsem ji začala mít strašně ráda, ale když jsem si poprvé přinesla noty domů a začala jsem ji rozebírat, měla jsem zrovna zase teplotu a praštila jsem sebou na gauč a brečela jsem, že tohle v životě nezahraju...

No a ještě historku z dneška: ten kamarád, co byl s náma onehdy v té Ville Schwaiger, vyprávěl jak byli na zdravotnickém kurzu svými -náctiletými instruktory pozváni na vernisáž, o které se nikdo nezmínil. Protože si na kurz měli přivézt věci na zničení, většina jich tam byla v teplákách, a tak se rozhodli, že nacvičí alespoň nějaké číslo. Posilnili se na vymýšlení vínem a pak se do toho dali. Byli tři kluci a tři holky, jeden z nich poslouchal s oblibou české písničky, tak si připravili Duhovou vílu. Napsali si slova na velký flipchart (ta tabule s papírama, co se používá na přednáškách), zabralo jim to tři papíry, takže jeden stál a otáčel stránky a u toho jim jako doprovod hrál notebook.

Říkal, že instruktoři nechápali, když jejich dvacetiletí frekventanti naběhli v teplákách a spustili "Jsem duhová víla - a kdo jsi ty?" Tolik vyvalených očí prý ještě neviděl. Navíc obraceč chtěl, aby zpěv seděl s notebookem, tak na ně během druhé sloky začal šeptat, že zpívají moc rychle a že ať uberou. Kamarád nevěděl, jestli má zpívat nebo to poslat dál, nakonec se rozhodl, že to pošle dál, otočil se k sousedovi a vzkaz zopakoval. Zpívající soused se hystericky rozesmál, takže celé zpívající mužstvo-ženstvo-druž stvo dostalo solidárně záchvat smíchu s ním... Jak to skončilo ani vlastně nevím, ani video prý není, čehož litujeme. Protože pohled na pár lidí v teplákách zpívající pro okvádrované puberťáky musel být dokonalý.

Nabízím písničku v originále:


A pak odkaz na předělaná slova - takhle jsme to zpívali na základce :-)

No a tady je ještě jedna předělaná verze - nějak mě to začalo bavit ;-)

 


Komentáře

1 katastrophe katastrophe | 22. března 2009 v 20:45 | Reagovat

Děkuji ti, Cirrat, za ozvláštění víkendu, ale nechalo to na mně trvalé následky - obávám se, že tahle písnička mi bude v hlavě znít ještě dlouho... :-D

2 katastrophe katastrophe | 22. března 2009 v 23:32 | Reagovat

... navíc mi poprvé někdo řekl, že jsem vorvaň :-D (tímto děkuji za společnost i třetímu účastníkovi) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama