Uá!

8. března 2009 v 18:05 | Cirrat |  Denní hemzy
Fakt už nevím, jestli se mám vztekat, smát se nebo brečet. Asi zkusím všechno zaspat :-)

Jednak jsme se včera chytly s mamkou, ale krutě - pořád mě kontroluje, popošťuchuje a do všeho mi mluví. Několikrát jsem ji prosila, ať mi nechá víc volnosti, zvlášť pokud jde o školu. Za těch 6 let co jsem byla z domu jsem si zvykla se o sebe postarat a hlavně (i když to některým bude znít divně), mám ráda své soukromí a popravdě jsem docela uzavřený tvor. Co chci aby se vědělo, řeknu. A co neřeknu, do toho nikomu nic není.

A co mě dokáže vytočit, co je moje opravdová slabina, je když mi někdo tvrdí, že se se mnou děje to a to a to a proto a proto a proto. Že jsem unavená proto, že žiju s nemocnou osobou (rozuměj: přítel), že je mi zle od žaludku, protože se krčím nad notebookem, že bych měla brát tohle, pít tamto, stavět se na hlavu a odstrkovat se ušima.

Mamka totiž pořád zkouší nové a nové postupy a přípravky. A myslí si, že když fungují na ni, že musí zákonitě fungovat i na mně. Že když ona měla v životě určitou zkušenost, že já ji musím zákonitě mít taky. Nejsem schopná ji přesvědčit o tom, že je mi z těch zázračných přípravků a vodiček zle a že mám prostě chvilkovou chmuru a nechci, aby do mě někdo šťouchal. Včera do mě tak dlouho šťourala, až jsem vybuchla. Dveře třískaly, okna drnčely (mám pozoruhodný hlasový fond), a musím říct, že zametat čtvrt kila kari koření není zdaleka tak uspokojující jako mrsknout tou plechovou krabičkou o zem.

Možná si myslíte, že jsem zlá, nevděčná a nevážím si své mamky - no, není to pravda. Vím, proč to dělá. Ale pokud ona trvá na tom, že se k ní mám chovat určitým způsobem, pak já mám taky právo trvat na tom, že se ke mně naopak určitým způsobem chovat nebude. Nakonec jsme to vyřešily, ale stejně to trvalo tak dvě hodinky, pak to začlo znovu...

Dávala jsem dohromady životopis té kamarádce, co ji vyrazili na konci zkušebky. Jede jak fretka, obvolává, posílá životopisy... Docela jsme se u toho pobavily.

Dneska byl jinak den inteligentních hovorů... Ráno jsem si zase málem ukrojila kus ruky při chystání miláčkovy svačinky, dvakrát jsem si vylila kafe cestou z kuchyně do pokoje. Pak přítel odcházel a povídám: "Popřemýšlej, co chceš k večeři."

A on na to: "Jídlo!"

Pravila jsem, že to mi to tedy strašně zjednodušil, že jsem mu stejně chtěla dát schroupat plastikový talířek!

Pak jsem si chvíli SMSkovala s tou kamarádkou, co šla včera na operaci. Má nahoře na ruce dvanácticentimetrovou jizvu a z vnitřní strany ještě další dvě pěticentimetrové, ale snad je to poslední operace. Doopravdy se uvidí až za rok. Příznivci Resident Evil (hra a film) pochopí, zbytek může přeskočit:

Wici: tak jdu na prevaz a zitra domu. Uz mam svoji ruku.Ja: A to jsi vcera mela cizi?W: Vcera jsem mela zombie ruku!Ja: Alice! :)W: Jako ta z resident evila?Ja: Jo! Prohlizela sis v posledni dobe duhovky? Nervali do tebe nejakou jedovate modrou tekutinu?

Pak jsem letěla vyzvednout papíry od účetního z bývalé práce a na pracák. Paní mi dala doporučenku do jedné stavební firmy na pozici asistentky člena představenstva. Vylezla jsem ven, podívala jsem se na sebe a pokrčila rameny. Nakonec jsem se kontaktní osobě nedovolala (což bude ještě zajímavé), ale kdybych tam šla z fleku, to by bylo: zpocená, v černých tříčtvrťákách, v černých dvacetidírových steelech (každá má navíc čtyři masivní přezky), v černé chlupaté vestě a v černém klobouku od bushmana bych jistě splňovala všechny jejich požadavky na pozici asistenta! :-D

Dneska taky dorazily poštou prstýnky a šaty. Skoro jsem se rozbrečela. Vypadá to, že jsme si blbě změřili prsty a prsteny jsou nám větší! Místo rozměru 65 bych potřebovala tak rozměr 61! Strašně jsem se na sebe navztekala, protože jsou jinak moc a moc hezké, rytina uvnitř je velmi decentní (sice skoro až moc, ale i tak, stejně je tam jenom pro nás dva), vypadají luxusně a vůbec... Nakonec mě uchlácholila tchyně, že s věkem se nám ten trochu větší rozměr bude hodit. Večer jsme je ozkoušeli i s přítelem a došli jsme k závěru, že než nám budou, budeme je nosit na ukazovácích. Ach jo, ani ty detaily nemáme standardně :-)

Šaty...! Šaty...! Šaty...! Na obrázku vypadaly krásně saténově - ve skutečnosti jsou strečové. Ach jo! Já se svou barokní postavou a strečové šaty! Bože! A jsou mi trochu dlouhé. A potřebovala bych zkrátit ramínka! A navíc, vybrala jsem si jedny černé se svislým bílým pruhem uprostřed - kdo mohl čekat, že ten pruh bude průsvitný!!!

Nakonec jsem vymyslela řešení - objednala jsem si korzet v délce pod prsa z britské firmy Fairy Goth Mother (mají tak úžasné věci!), který se dá vzít přes šaty (a udrží sádlíčko tam, kam patří) a zároveň skryje linii spodničky, kterou si vezmu pod šaty (chci jenom od pasu dolů) - tu si taky ještě musím pořídit. Naštěstí mám dva kamarády krejčí, kteří mi pomůžou šaty upravit tak, abych v nich nevypadala levně, ale aby to mělo pořádný šmrnc, tak to není až tak zlé...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama