Nálada pod psa

14. dubna 2009 v 22:01 | Cirrat |  Denní hemzy
Jo. Mám náladu pod psa. Ale jak. Ten pes, který zalehl moji náladu, rozhodně není žádný malý jorkšíráček, spíš mastif nebo pořádný bernardýn...


Dneska jsme psali onu maturitní písemku, což samo o sobě by nebylo zas tak tragické. A díky díky díky moc, blekísku, Tvůj mejlík strašně potěšil! Nicméně, měli jsme pár zádrhelů a kdybych mohla, určité konkrétní osobě ukroutím cokoli, co je k ukroucení, včetně bradavek.

Totiž, maturitní písemku z češtiny jsme psali tři, zbytek třídy jsou cizinci a mohli si zažádat o prominutí písemné zkoušky. A jedna z nás tří je Fotografka (pamatujete na to letadlo?), která je dyslektik a dysgrafik (dneska jsem zjistila, že je ještě dysortografik). Pro vysvětlenou - a hodně stručně: dyslektik koukne na napsaný text a vidí něco jiného, nejčastěji co mu nedává smysl, písmenka mu mohou splývat, zatmívat se a podobně. Dysgrafik chce něco napsat a ty "zkřížené obvody" zajistí, že píše něco jiného, než co by chtěl. A dysortografie znamená, že je pro člověka pravopis španělskou vesnicí. Fotografka má oficiální papír na to, že smí psát velké práce na počítači i s kontrolou pravopisu. Všechno bylo okay, domluveno se zástupcem a pod., dokud se do věci nevložila naše češtinářka.

Ta v pátek začala, že se musí jít ještě jednou zeptat, jestli díftka smí psát práci na počítači a najednou jí oznámila, že si holt napíše prvopis na notebooku, ale načisto to bude psát rukou! Teď, podívejte se ještě jednou na to, co je dyslektik a dysgrafik! Psát čtyřhodinovou písemku rukou? Já to dám, spolužák to dá, dá to skoro každej, ale ne dyslektik! Celej víkend jsme se klepaly, já pomalu víc než ona, jak to domluvit, aby ji nechali psát práci na tom notebooku.
Včera v noci jsem nemohla usnout. Ještě jsem prolezla věci, nachystala jsem si prázdné CDčko zabalené ve fólii, to kdyby chtěli tu práci archivovat i v elektronické podobě, šla jsem si zapálit, byla jsem strašně nervní. Dnes ráno jsem vyletěla z postele i z domova a už jsem si příla sedět v lavici a psát. Přišla jsem do školy o půl hodiny dřív, než jsem měla a fotografka už tam stepovala. Přesvědčily jsme všechny nutné lidi, tj. zástupce i zástupkyni, že smí psát čistopis na počítači s tím, že odevzdá rukou psaný prvopis. To bylo fajn.

S čím jsem nepočítala, s hnusnou a podlou zradou (dle mého názoru) bylo, že češtinářka celé ráno holku přesvědčovala, že jí ona ten počítač nedovolí, a že bude muset psát rukou! A přitom z ní vypadlo, že její vnuk je dyslektik! Já nemám slov - ale pozor, bude to ještě lepší...!

Zasedli jsme, ve třech, dostali jsme témata a vybrali jsme si. Ze čtyř témat tři stavěly na znalosti děl: (1) Život bez poezie je jako jídlo bez chuti (výklad založený na znalosti děl); (2) "Svoboda je jako vzduch: víme o ní, až když dojde." - Pavel Kohout (úvaha); (3) Já nevymyslel válku - to jen někdo prstem kýv' (volné téma založené na znalosti protiválečné literatury); (4) "Člověk má jen jednu opravdu účinnou zbraň - smích." ((nebo tak nějak, moc si to nepamatuju)) - Mark Twain (článek do časopisu založený na znalosti humoristických autorů českých i cizích). Samozřejmě, že jsme si všichni vybrali úvahu. Jak překvapivé. Kromě třetího témata je to nejtolerantnější slohový útvar a navíc člověk nemusel přemýšlet, co o tom četl (i když my jsme zrovna na téma "válka" načtení hodně - ale tréma je tréma).

Takže, měli jsme nadepsané tiskopisy na přepsání tiskopisu, už jsme pět minut přemýšleli nad konceptem, když se nás kantorka zeptala, jaké téma jsme si vybrali. Všichni jsme se přiznali k úvaze. Co jsme nečekali bylo, že kantorka půjde do toček:

"Vy jste lemplové, pitomci, to jste mě zklamali, teď budete mít o padesát procent těžší ústní zkoušky, takhle jste na tom mohli stavět..." A podobné variace asi půlhodinového monologu. Takže sedíte, potíte se, přemýšlíte co napsat o vybraném tématu, běží vám drahocenný čas a nekdo vám nadává? Taky to mohla říct dřív - ale nadávat nám? A tak dlouho v kuse? Měla jsem tendence vstát, dojít do ředitelny a požádat zástupce, aby ji přišli vyhodit a převzali dozor sami. Takové chování totiž považuji za nehoráznost nejvyššího kalibru!

Pak přišla do třídy zástupkyně - a najednou bylo ticho! Zástupkyně nám každému nakoukla přes rameno, koukla se jak pokračujeme a každému něco pochválila - tady dobrý začátek, tam zajímavou myšlenku, onde pěkný obrat. Jako by z nás něco spadlo. Oddechli jsme si a psaní šlo hned líp, a to i mně - a jak víte, na psaní nejsem žádný ořezávátko.

Ale jakmile zástupkyně vytáhla paty ze dveří, kantorka už zase začala pindat a tu chlebárnu nezavřela. Jak skvěle se vám přemýšlí, když víte že píšete něco, co je velmi důležité, a někdo vás neustále přerušuje? Buď to bylo "a napište tam ještě tohle" a "udělejte to aktuální, co tohle?" nebo nám přečetla hodnocení písemné práce, které tam měla jako vzorové - práce byla za nedostatečnou - což ve chvíli, kdy už máte v hlavě celý koncept a potřebujete najít konkrétní slova na cestě z bodu A do bodu B, aby to rovnou odkázalo na bod C a dávalo smysl se závěrem D, vysloveně RUŠÍ! Ruší to, ruší, ruší, strašně moc!

Nikdo by nevěřil, jak strašně se nám ulevilo, když ji za dvě hodiny přišla vystřídat matematikářka, sedla si za katedru, potichu nás sledovala, jenom zapisovala do protokolu, kdo šel kdy na toaletu, a byl klid!

PROTOKOL! Málem bych zapomněla! Víte, jak milá češtinářka předávala dozor matikářce? Zavolala mě od písemky, vysvětlila mi, jak se zapisuje do protokolu a co se tam má zapsat a odešla ze třídy. Kolem matikářky prošla na chodbě se slovy "Olga vám všechno vysvětlí." Ježiš, já jsem se tak vytočila už jenom tou vzpomínkou...! Zkazila mi celý den, můra jedna hnusná, housenka rozšlápnutá.

Stěžovat si oficiálně nemá smysl. Spíš udělám to, že po matuře v klidu dojdu za zástupkyní a řeknu jí co a jak. Já si na češtinářce nic nevezmu - je to paní po sedmdesátce, která pracuje u nás v neoploceném ústavu a ještě někde v redakci. Ale zástupkyně by měla vědět, kdo je ve sboru. Zatím se ještě udržím na uzdě, abych prošla maturou, nesmím vidět, nesmím slyšet, jinak se vzteknu.

Po písemce jsme vypadly s fotografkou do centra a sedly si v Shabu. Po dobrém papú jsem ještě prolezla Bontonland, pořídila jsem si výběr Savage Garden, pár filmů (a dvě instruktážní DVDčka o Pilates) - a v záchvatu náhlé deprese jsem pořídila dva lístky na Yamato, japonské bubeníky. Ale jsem pořád nějaká rozmrzelá, chce se mi pčíkat, je mi zima, jsem stulená ve svetru a piju už druhý horký čaj a pořád musím myslet na tu můru...

Schválně, v rámci terapie, jak dlouho ji vydržím urážet, aniž bych byla vysloveně vulgární: hosenko chlupatá, rozšlápnutá, žížaložroute zatracenej, krtku olysalej, hyeno v polovičním rozkladu, ty bréco, ty ochechule tlamatá ukecaná, ty lemplice lemplovatá, ty opičí potrate ve větvích pohozený, ty opálená můro, svině svinský svinutá!

Víte, že už je mi líp? Tak hezký den - já se jdu zas učit. Zítra máme tříhodinovku češtiny. O co, že mě vyzkouší znova? Přece jen, zkoušela mě posledních sedm po sobě jdoucích hodin češtiny, proč by zítřek měl být vyjímka jen proto, že jsme dneska (narozdíl od zbytku třídy, který byl na exkurzi) psali čtyřhodinovou písemku?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katastrophe katastrophe | 14. dubna 2009 v 23:51 | Reagovat

Drž se ;) hlavně to doklepat do matury :) ale jinak se Vaše češtinářka jeví vcelku sympaticky => jako terč na zkoušení kuše ;) :-D
A já ti budu jen držet všechny palce co mám, abys tím všim prošla úspěšně a bez větších trvalých následků ;) :)
Pozitivní energii přenášet na dálku neumím, ale věř, že na tebe myslím a pevně věřím, že bude líp :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama