Oběti

1. dubna 2009 v 22:38 | Cirrat |  Denní hemzy
Upozornění: tenhle text nejspíš nebude příjemný. Není cílený na nikoho konkrétního, pokud se v tom někdo pozná a vztáhne si to na sebe, jeho věc. Ještě jednou, tohle není osobní útok, to je můj a jenom můj názor. Tak, teď jsem vás varovala :-) Pokud se se mnou o tomhle článku chcete hádat, pak prosím emailem. Pokud mi budete do veřejných odpovědí psát flame, budou vaše příspěvky smazány. Jsem hnusný cenzor a nestydím se za to :-) Nicméně opačné názory podané konstruktivně jsou vítány.


Koukám kolem sebe, nejen na těchto stránkách, ale na mnohých jiných a zaráží mě jedna věc. A tou je, že se nám v poslední době rozmáhá "oběťovost".

Kdo je oběť? Někdo, kdo je uprostřed nějakého průšvihu a sedí na zadku jako pecka a čeká, až bude zachráněn.

Oběť je žena, která se nechá bít svým partnerem. Člověk, který ztroskotal s lodí a visí na trámu uprostřed oceánu. Řidič zaklíněný ve voze po havárce. Spousta dalších případů. Oběť je někdo, kdo je v těžké situaci a je pasivní. Podstatou oběti je přístup "nemůžu s tím nic dělat, proto čekám, až mě někdo zachrání".

Teď, je mi jasné, že nemůže být celý svět od rány, to by to tady vypadalo, ale řekněte mi, k čemu je sedět na zadku jak pecka a škvířit se ve vlastní šťávě? Taky je spousta situací, které člověka zaskočí tak, že může jenom sedět a zírat, co se to s jeho světem děje. V pořádku. To je život. Ale nemůže to trvat do nekonečna!

Jak dlouho ze sebe budou dělat chudinky? Člověk zapomene odpovědět na SMSku a hned je oheň na střeše. Ty se se mnou nebavíš a ble ble ble. Člověk neodpoví na SMSku někomu jinému a dozví se "dělej si co chceš". Ježišmarjá. Jste dospělí lidi, tak se s tím srovnejte. Mám vám stát za zadkem a foukat na bebíčko? To nemám nic lepšího na práci? Za měsíc se vdávám a musím dodělat školu, nejspíš budeme chvíli nezaměstnaní oba a ještě k tomu navíc se vrbí jiný problémy, ok? A nejenom moje nebo jeho.

Ale ne. Kromě těhle dvou příkladů mám pocit, že se půlka planety zbláznila a sedí a drbe si do strupů a pak se nejen diví, že krvácejí, ale ještě je pyšně nosí ukázat "Hele jaký mam bebí!" No máš bebí no! Kdybys byl chytrej, přelepíš si ho náplastí a necháš ho zahojit. Ne*er mě!

Opravdu si myslím, že je dnešním trendem být oběť. Jako kdyby spousta lidí zapoměla, že když budou sedět na p*deli schovaní a trucovat moc dlouho, přestanou je ostatní hledat.

Ale víte co? Jakmile oběť začne něco se svým stavem dělat, už není oběť. Takovým lidem, kteří sami doplavou ke břehu, kteří odejdou od zneužívajícího partnera, nebo kteří se sami vytáhnou z vraku, nebo s tím začnou dělat alespoň něco, těm se říká hrdinové.

A těch je naštěstí pořád ještě víc, než obětí. Jsou to lidi, kteří za někým dojdou a řeknou "už mě tohle štve, pomoz mi" - ať je ten někdo profesionál nebo kamarád. Protože oni sami se přeštelovali z "já chudinka malinký, nemůžu s tím nic udělat" na "já to zvládnu - ještě sice nevím jak, ale nějak to zvládnu". A to je rozdíl mezi obětí a hrdinou. Hrdinové přežívají a vítězí nad draky a černokněžníky každodenních problémů, obětí tiše kníkají a nakonec pojdou. To je to co chcete? Tiše pojít? Vzpamatujte se!

Jestli nevíte kudy z konopí, tak se zeptejte ostatních! Dneska existuje taková fůra anonymních poraden, které fungují i přes internet! Existuje pomoc prakticky na všechno. Takže, pokud si někdo stěžuje-stěžuje-stěž uje-a-stěžuje a nehne ani malíčkem, je mi jasné, kdo to je. Profesionální oběť. Násoska na soucit. Lidi, kteří se potřebují vynadávat a pak jdou dál, ti mají můj obdiv.

To se mi ulevilo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama