Čarodějnická svatba

4. května 2009 v 1:22 | Cirrat |  Denní hemzy
*** Platí, co už bylo řečeno - pokud se rozhodnete při čtení těchto řádků jíst nebo pít, nesvádějte své zničené počítače nebo pobryndaná trika na mě! :-) ***

Aneb jak jsem se stala alergickou na frázi "Neboj, teď už to bude jenom dobrý!"


Kdybych to byla bývala věděla, svatbu utajím a bereme se akorát se svědky - nebo bych pozvala kamery. Chtělo by to více týmů, protože na různách frontách se děly různé věci a jestli si někdo myslel, že ta rozlučka byla vše, co se stihlo pokazit, tak si myslí špatně. Tahle svatba se zapsala do paměti všech přítomných na hooodně dlouho...

Ráno jsme měli vstávat v osm. Spát jsme šli, jak si asi vybavujete, kolem druhé. V sedm ráno mi kamarád z neznámých důvodů napsal "Prší vám štěstí!" Koukla jsem ven, opravdu, střecha naproti mokrá, obloha zatažená - a já měla o hodinu spánku míň...

Pominu to, jak jsem s brekem chodila kouřit na balkon, protože jsme se chytly s družičkou, nebo jak mi další a další lidi sdělovali, že nedorazí...Jsem strašně ráda, že tam byla ta parta, co tam byla - rodina byla v těžkém oslabení, naši kamarádi hrli tvrdý prim. A já si myslím, že tak to má být.

V devět ráno jsem měla líčení na kosmetice (pominula jsem, milé dámy a pánové, že jsem ve středu v 11 měla ještě zkoušku líčení; zjistily jsme při ní s kosmetičkou, že její řasenka mým očím nedělá dobře - začaly mě svědit, pálit a připomínaly nasraného vlkodlaka). Trochu jsem se bála, že i se svýma šminkama dosáhnu stejného výsledku, ale naštěstí se můj obličej při styku se standardní značkou AVON zachoval standardně, tedy nijak, a nechal se zkrášlit bez problémů.
Něco před devátou mi přišla SMS od svědkové: "Zpoždění. Nestartíme. Jdeme čistit svíčky." Nakonec se ale všichni dostavili více-méně včas. Jen švára, který nás měl vypůjčeným camarrem vézt na obřad, se dostavil asi na desátou. Zahájili jsme masový exodus - a s námi ta půlka Prahy, která neodjela ve středu.

Uvízli jsme v zácpě stejně spolehlivě, jako bychom se nechali zabetonovat do silnice. A to ještě se mi povedlo zorganizovat, že kamarádku, která přijela z Berlína, někdo vyzvedl na hlaváku a dopravil na místo určení. Sice jsem na ni neměla ve čt moc čas, ale v pátek jsme to pak napravili společným obědem. Ale to už zase předbíhám...

Po nějaké době postávání v zácpě a mého zoufalého vrčení (brečet jsem si netroufla - nová perlově šedá řasenka totiž nebyla voděvzdorná a já nechtěla na obřad dorazit jako abstraktní obraz) se švára vesele kouknul na indikátor benzínu a pravil: "A jedeme na rezervu!" Tak to mě vyzvedlo málem skrz střechu toho luxusního sporťáku. Jeli jsme totiž šestilitrem a pro ty, kdo nemají představu, kolik to žere: moc!

Po prostání Korunovační skrz jsme nakonec zácpu objeli a dostali se k parku. Celou dobu mi zvonil telefon a všichni se mě ptali, jak se tam mají dostat. Už jsem se hlásila do telefonu jako Všeobecná ústředna a častokrát jsem musela říkat, že opravdu nevím, jak se tam dostanou. MHD bych věděla, ale bohužel nenosím v hlavě systém jednosměrek celé Prahy. Taky když jsme přicházeli do parku na místo konání svatby, visela jsem na telefonu.

Tady bych měla podotknout, že například strejdu a sestřenky svého teď už manžela jsem nikdy předtím neviděla a některé členy rodiny tak dvakrát-třikrát. Na místo svatby jsem nakráčela během rozhovoru s jednou z družiček, které se neznámo jak s autem a šoférem dostaly na Invalidovnu místo na Vysočanskou - a měly v autě mou občanku. Jak jste možná zaregistovali, ve středu jsem kupovala dvě identické truhličky. V jedné byly čokoládové kamínky, v té druhé CDčko s hudbou, má občanka, peníze a prstýnky. Omylem jsem družičkám do druhého auta dala truhličku s doklady a my přijeli na místo s lentilkama... Úžasné, leč nepraktické.

Takže si tak telefonuju s družičkou a ona se mě ptá, jak se z Invalidovny dostanou na Vysočany. Povídám, že nevím. A ona se mě zeptá znova. Já jí znova řeknu že nevím. Zeptala se mě ještě dvakrát a já na doslech ode všech svatebčanů začala řvát na plné plíce a celý park do toho telefonu, že fakt nevím, že nejsem žádná GPSka a ať to koukaj nějak najít sami a makat, páč mám u nich občanku! Štronzo. Celý park ticho a kouká na mě, nebo alespoň takový jsem z toho měla pocit. Manžel tvrdí, že se většina složila smíchy, já jsem se pověsila na otce a kvílela, že "oni jsou na mě zlí a dělaj mi zácpu." Dlužno podotknouti, že ve chvíli příjezdu na místo jsme měli čtvrt hodiny zpoždění... Po tomhle výstupu jsem se šla schovat do křáků a moc se neukazovat.

Po další půlhodině dorazila i truhlička s občankou a během dalších deseti minut jsme začali. Ve chvíli, kdy jsme s tátou stáli za ostatními a čekali na špalír, mi došlo, že jsem strašně nervóznía vysomrovala jsem z otce cigaretu. A v tu chvíli padl pokyn k pochodu. Tak jsem při průchodu mezi kamarády syčela: "Zutro! Hej, Zutro!" a předala jsem mu rozkouřenou cigaretu. :-) Důstojná nevěsta, jak má být... :-) To vše se dálo za zvuků skladby Joe Satrianiho Always with You, Always with Me.

Oddávající (jak jsem psala v komentáři, jmenuje se Anděl a je to kamarád), otevřel desky a začal číst. Oslovení "Milá Olgo, milý Darte," mě dostalo do kolen. Toto oslovení se opakovalo během celé řeči, kromě vysloveně úředních formulí, proto máme taky na téhle fotce tak pobavený výraz... (už jsem si napsala o text, tak ho pak uveřejním)

Ještě jsem před obřadem byla informována, že máme problém: na novomanžele se patří házet rejže, ale byla tam jen jedna. Rejže je totiž slang pro japonské motorky - a svědková přijela na Yamaze :-) Naštěstí pro ni nestihla doběhnout, takže jsme přežili bez otřesu mozku a zlomených kostí...

Při gratulaci pak přišel menší šok - přiblížil se člověk, jehož obličej jsem si neuměla zařadit a zeptal se "Vy si píšete na serveru Proženy deníček, že?" :-) Původně jsem si tedy myslela, "redakční špehu", že jste dalším z řady bratranců, popřípadě přítelů sestřenic :-) Mimochodem, otec bedlivým okem sledující okolí žádné narušení prostoru nezaznamenal, a z toho plyne, že jste se buď dovedně maskoval za nejbližší keř rododendronů či trs rákosí, nebo jste s námi splynul... :-)

Další story zahrnovala, jak byl Lord přivezen na místo obřadu na motorce. Vzal si na sebe svou osmnáct let starou uniformu a říkal, že když míjel Kulaťák na Dejvicích, salutovali mu policajti. Popravdě, ani bych se moc nedivila :-)

Vzhledem k zácpě a dalším komplikacím, jsme najednou přestali stíhat focení. Z pečlivě naplánovaných kompozic se stala jedna narychlo focená skupinovka na balvanech a jedna naše sólovka u jezírka. Ta, co je u minulého deníčku. Letěli jsme na osmičku, ale jako na potvoru, alespoň dva, spíše však tři spoje vynechaly. K parníku Andante jsme dorazili s asi osmiminutovým zpožděním. Měli jsme odrazit, odplout a neohlížet se. Kdybych tak bývala věděla, co všechno se ještě stane...

Cestou tramvají mi volala švárova přítelkyně. Chlapec totiž nebyl klidný, dokud auto nezaparkoval před prací, která je ve Vršovicích. A na Palmovce jim došel benzín. Naštěstí kousek od benzínky, takže doběhl s kanystrem, nabral, dolil, dovezl auto před práci - a v té úžasné zácpě si vzali tágo! Nakonec jsme na ně čekali a čekali, až dorazili o půl hodiny později. Dvouhodinová plavba vzala za své a jak se zkracovalo, dort jsme nestihli.
 


Komentáře

1 Acheron Acheron | 4. května 2009 v 14:41 | Reagovat

Nutno podotknout že šofér před odjezdem říkal nevěstě aby mu dala do auta někoho kdo zná cestu. Dala mu do auta dvě družičky z kterých byl ještě dva dny šílený. Po vystáté koloně v Holešovicích kde už byly nervy na pochodu přišlo na řadu pár zkratek při kterých se objevily na invalidovně, následoval telefon po kterém byla jedna z družiček trochu hysterická a prohlásila že slečně nevěstě odmítá příště zvedat telefon a že si ho raději vypne. Mezi tím se obě družičky začali předbíhat v nápadech jako vypnout si telefony, vykašlat se na tu svatbu úplně páč hned jak přijedou tak je nevěsta uškrtí a že všichni přijdou o hlavu. Šofér už byl značně vynervován a tak přejel vysočanskou a jel dál až dojel na Prosek, tam to otočil a pelášil zpět. Předpisy nepředpisy v tu chvíli všechno jedno ještě že nikde nebyly policajti jinak by šofér ani družičky nedojely. Poté co konečně dojely na vysočanskou se šofér chvilku zdržel aby nejdřív krutý hněv schytaly družičky což jim šofér z hloubi srdce přál( za to jak tiranizovali svým hrdelním smíchem a hloupými poznámkami šoféra)!!!

2 katastrophe katastrophe | 5. května 2009 v 14:23 | Reagovat

Jenom dva dny? :))
Jinak je pravda, že představa, že mě kytkou umlátí zuřivá nevěsta, mě trošku děsila :) A nechtěly jsme se na tu svatbu vykašlat úplně - jen jsme si říkaly, že bude bezpečnější vyklopit občanky a utíkat :-D
Ale díky za pěknou projížďku Prahou ;) :-D :-D :-D a za dobrou muziku :-D

3 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 5. května 2009 v 16:52 | Reagovat

[1]: No, slečna nevěsta zječela hysterickou družičku najmě proto, že se jí družička třikrát zeptala, jak se dostane z Invalidovny na Vysočany. Třikrát jí bylo řečeno, že fakt nevím, netuším a nemám zdání. No a pak se zeptala počtvrtý - a to byl ten průser... :-)
To že jste jeli pozdě, bylo jedno. Horší bylo to, že se mě kočka čtyřikrát ptala na to samý...

4 Acheron Acheron | 6. května 2009 v 21:54 | Reagovat

Katastrophe:Pěknou projíždku prahou si představuju jinak a ne že budu stát v koloně z upištěnejma družičkama

5 katastrophe katastrophe | 6. května 2009 v 22:45 | Reagovat

Acheron: náhodou jaký upištěný družičky - myslely jsme na tvé blaho - s náma bys v autě třeba určitě neusnul za volantem :-D

6 Acheron Acheron | 7. května 2009 v 14:29 | Reagovat

To ani tak bych neusnul, to nešlo

7 katastrophe katastrophe | 11. května 2009 v 0:34 | Reagovat

Pravda - nevypadal si, že chceš usnout, když si vyskakoval z toho auta :-D

8 Acheron Acheron | 11. května 2009 v 15:26 | Reagovat

katastrophe:Opravdu vtipné. Přál bych ti aby jsi byla na mém místě.

9 katastrophe katastrophe | 11. května 2009 v 15:47 | Reagovat

Acheron: ani bych nechtěla :) věř mi, že jsem s tebou i docela soucítila :) takový situace znám, bohužel :-D

10 Acheron Acheron | 13. května 2009 v 18:19 | Reagovat

Katastrophe:No to bylo vskutku vidět jak jsi se mnou soucítila. Ani bych nechtěl teda zažít jaký by to bylo kdyby ses mi smála pokud tohle bylo soucítění.
BTW tohle jsou komentáře k textům nebo diskuzní forum? Nejsme trochu OT? A nevíš kdy sem cirr zase přihodí nějakej další náčrt. Už tu dlouho nic nebylo

11 katastrophe katastrophe | 13. května 2009 v 21:27 | Reagovat

Acheron: já se obávám, že ty by ses mi taky smál ;) :-D
Jinak - jsme trochu - ať už je to cokoliv :) ať tu Cir nemá jen nás :-D Takže asi radši konec diskuzního fóra o - no, v podstatě asi o ničem? :)
Jinak nevim nic, ale má teď před maturou, tak ať má radši klid :)

12 cirrat cirrat | 13. května 2009 v 22:34 | Reagovat

Hej! Já se bavím!!! Bavte mě dál :)

13 Acheron Acheron | 14. května 2009 v 19:45 | Reagovat

Cirrat:Jsem rád že se bavíš ale co kdbys zase něco napsala?

14 cirrat cirrat | 16. května 2009 v 20:31 | Reagovat

no, hlavně, že jsem v době, kdy jsi tohle komentoval, uveřejnila dva další články, milánku :)

[13]:

15 Acheron Acheron | 18. května 2009 v 18:43 | Reagovat

Cirr:To je málo už mám zas všechno přečtený koukej zas něco napsat.

16 cirrat cirrat | 18. května 2009 v 20:45 | Reagovat

[15]: Mno, tu povídku taky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama