Proč je Citrátová ticho?

7. července 2009 v 23:28 | Cirrat |  Denní hemzy
Protože včera courala s manželem po Koněprusích (s následnou obědo-večeří na Karlštějně v oblíbeném penzionku Pod dračí skálou) a dneska nahrávala.


Ano ano, je to tak. Rozchodili jsme všechna úskalí a vyzkoušeli všechna možná propojení kláves s počítačem, až se nám to povedlo vymakat. Jinými slovy, klávesy jdou do počítače přes kytarové kombo a nahráváme, až se z nás kouří.

Zrovna v tuhle chvíli děláme na hlavní melodii z Terminátora. Kdo chce, zapátrá na YouTube (tečka com) a zadá do vyhledávače "Teminator 4 Salvation music video". Tak na něčem podobném právě pracujeme - původní nápad měl kapelník Preludia, ve kterém manžel nějakou dobu hrál. A teď si to předěláváme po svém.

Protože z toho hrajeme jenom krátký kousek, blbneme a zkoušíme všechno možné. Manžel dřív stříhal a mixoval písničky pro šváru na soutěže a s pár kapelami nahrávali písničky, takže je povýšen na oficiálního Šéfa studia. Já jsem pak vykonavatel, který mydlí klávesy - ale taky mě to už chytlo. :-)

Překvapilo mě, kolik může mít jedna písnička stop - v tom Terminátorovi jich nakonec budeme mít takových sedm, prostě mazec (pro ty, kdo jsou na tom stejně jako donedávna já: stopa je v podstatě jedna nahrávací linka pro nástroj, který se pak poskládají dohromady a je z toho nahraná písnička; basa má jednu, kytara doprovodná má aspoň jednu, kytara sólová má aspoň jednu, každý ze zpěvů má jednu... Jasné?).

Přikládám pohled do části našeho "nahrávacího studia": v pozadí piáno, ke kterému se taky

občas proboxuju, v popředí klávesy. Vpravo manželovy kytary. Na levém okraji obrázku lze vidět židli. Tam sedí manžel, za ním se pak skrývá počítač. Bystré zraky uvidí kábl vedoucí od počítače ke klávesám (i když už je to zapojené v tuhle chvíli jinak). Vpravo za stoličkou je pak vidět počátek kulometného hnízda... ééé... kabelového hnízda, které se zmítá až ke kombu, které je mimo záběr. A v tomhle tu jako vegetujem, víme?

Ještě jsem si vzpoměla na takovou malou dnešní epizodku: jeli jsme do tátova bytu, vyvětrat, zalít kytky, vybrat schránku... K jejich místu bydliště jezdí od našeho v podstatě přímý autobus. Jedeme, kecáme, rozebíráme, samozřejmě že nahrávání a spol. Manžel medituje ve stylu "no, ale ten doprovod bych mohl zahrát na to Virgo, Ibanezka bude dobrá na sólo a Strata vytáhnu na čistej zvuk," do toho padají zmínky o klávesách, atd. atd. atd.

V jednu chvíli jsem se zamyslela, jak by náš hovor asi připadal někomu, kdo nás nezná. Došla jsem k závěru, že by si myslel, že máme asi peněz jako šlupek. Nebo přinejmenším dost. Nadnesla jsem tuhle doměnku manželovi a on na to, že se to nezdá, ale máme doma celkem drahé vybavení.

Chvíli jsem v duchu prskala, protože není to tak dlouho (hm, asi tři dny?) kdy jsme neměli ani na nájem (zaplaceno, díky bohu) a stav bezpracovní nás tíží oba, takže si připadám jako docela chudý člověk, pak jsem se ale zamyslela...

Ano, máme doma čtyři kytary, z nichž ta nejlevnější stála asi sedm tisíc - další dvě kolem dvacítky a ta poslední kolem třiceti. Zhruba. Máme jedno kombo doma, jedno ve zkušebně, jedno u tcháničů - všechno docela kvalitka, žádná šmíra. Klávesy taky nejsou žádná šmíra. Máme oba dva velmi slušné počítače, externí harddisk, spousty knih, máme piáno, které má taky nějakou hodnotu (i když jsme ho dostali od známých za odvoz). Kuchyň taky není nejhůř vybavená, ať už jsme něco koupili my, něco mamka a něco jsme dostali ke svatbě darem. Mám motorku...

A uklidnila jsem se. My opravdu nemáme peníze - protože jsme je narvali do našich koníčků, které nás udržují ve stavu příčetnosti. A díky bohu za to! Nemáme sice peníze v hotovosti, ale zato máme spoustu zážitků za sebou a spoustu srandy před sebou díky těm věcem, do kterých jsme hotovost nacpali!

A teď mě omluvte, mám nařízeno jít vymýšlet logo :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama