Kouřím...

8. srpna 2009 v 23:38 | Cirrat |  Denní hemzy
Kouřím. Kouřím cigarety, doutníky a vodní dýmku. Taky ještě něco jiného, ale to sem nepatří, to je z jiné, ehm, zájmové skupiny. Nekouřím marihuanu, hašiš, opium a nevyzkoušela jsem ještě normální dýmku.


Kouřím posledních třináct let s různě dlouhými přestávkami. Kdo si spočítal, že kouřím od třinácti, má naprostou pravdu. Za to může, jak jinak, parta. Učili nás šlukovat ("Máma jde!") a zásobovali nás. Časem mi i zachutnalo - i když na to, jak se mnou zamávala ta první, asi jen tak nezapomenu... Nicméně trpělivost růže přináší, tak jsem se naučila kouřit - a časem i pít. Co bych svého času neudělala proto, zapadnout do nějaké skupiny. Trvalo mi ještě několik let přijít na to, že takhle žít nemůžu a nemůžu se přizpůsobovat stylu ostatních, ale vytvořit si ten svůj a nechat ostatní, aby se přizpůsobili oni - ale to už jsem byla chycená drápkem.

Když matka ve čtrnácti přišla na to, že kouřím, byl doma strašný ceres - odmalička jsem plicař a teď tohle. Vydržela jsem poctivě asi půl roku, pak mi bylo patnáct, šla jsem k doktorce na kontrolu a ta mi sdělila, že s mým tempem plicních onemocnění to mám do osmnácti spočítaný, a to buď tubera nebo astma. Strašně jsem se bála astmatu - má babička na něj umírala tři dny. A něco se ve mně zlomilo, šla jsem a koupila jsem si další krabičku cigaret. Ve čtrnácti jsem vypadala na osmnáct, teď se to hodilo. Nikdo po mně občanku nechtěl.

Až do osmnácti se mi dařilo kouření úspěšně skrývat - a po tom, co jsem odešla ze školy a začala pracovat pro církev, mamka pochopila, že jsem na tuhle berličku naučená a nemá smysl mi v tom bránit. Že si cestu vždycky najdu. Když pak do toho přišel první rozchod, potíže v práci a spol., občas mi i sama přinesla krabičku, protože se se mnou nedalo jinak vyjít.

Jak už jsem se zmiňovala několikrát, kouřila jsem i šedesátku normálních 'těžkých' cigaret denně. Byl to můj způsob úniku a jakmile jsem vyšla z kanceláře, hledala jsem Tuberyho tyčinku a lovila zapalovač. Bylo nás tam víc takových - poslouchat a řešit cizí problémy je náročná práce a tak byl každý z nás na něčem závislý, nejčastěji na kafi a cigaretách. Další oblíbená závislost byla čokoláda a byl tam i člověk, co nemohl žít bez instantních nudlí.

Od té doby jsem přestala ještě dvakrát. Pokaždé na necelý rok a pokaždé kvůli chlapovi. Jeden byl můj poslední bývalý, druhý zase ten, co jsme se dali dohromady o povodních. Jenže, jakmile jsme se pohádali, šla jsem a jim na truc jsem si zapálila. A jakmile jsme se rozešli, začala jsem znovu.

Manželovi se nelíbí, že kouřím. Ne kvůli zápachu nebo tak něco (alespoň to tvrdí), ale kvůli tomu, jaký má cigareta vliv na moje zdraví. A já jsem zaháčkovaná natolik, že si nedokážu poručit. A tak já se snažím to vydržet, není se mnou kloudná řeč (o absťácích vím svoje), nakonec mě něco vytočí natolik, že jdu a zapálím si. Au. A jedem znova. Drahý se zatváří smutně, mě je to líto, ale ne natolik, abych si ji příště odpustila.

Je to rituál. Vylovit cigaretu z krabičky (a nejraději mám měkké obaly, kterýma klepnu o hranu levačky a naučeným způsobem jednu vytáhnu a strčím do papuly), pravou rukou škrtnout zapalovačem, z levé udělat mističku proti větru (i v místnosti) a potáhnout. Příval nikotinu mi někdy neudělá vůbec nic, někdy mě vystřelí do oblak, někdy je mi z něj okamžitě blbě. Ale neodpustím si ho. Nemůžu. A neumím to.

S cigaretou mezi prsty jsem spokojená. Mám ráda vůni čerstvého kouře (ale starý zakyslý mi vadí - proto nekouřím doma) a i když se mi to v poslední době daří míň a míň, mám ráda jeho chuť. Občas, když jsem dlouho do noci vzhůru a kolem je tak ticho, jak jen může být, poslouchám popraskávání hořícího papíru a tabáku při potáhnutí. Je v tom něco neskutečně důvěrného.
Je to závislost. Zdraví škodlivá závislost. Říká se, že děti kuřaček se rodí závislé a prochází si absťákem, taky mají častěji mozkové dysfunkce. Vidím to tak, že případné těhotenství bude fakt zážitek - protože absťák si budu procházet já. Já alespoň vím, z čeho to mám, nemusí si moje potěšení vyžrat někdo jiný.

Je to závislost a je to drahé. Kouřím v Čechách krátké Startky, venku, když se k nim dostanu, žluté Parisienne nebo když nejsou tak Lucky Strike. Marlborek jsem se překouřila a považuju je za východisko z nouze.

Nekouřím často. Zato když, pak to stojí za to. V pátek, když jsme jeli do Lipska, jsem cestou tam a pak večer vykouřila asi tři a půl krabiček. V sobotu další dvě a půl. V neděli necelou jednu. Od té doby asi tak dvě denně. Ale nejsem schopná se jich vzdát, i když se pak dusím.

Cigarety. Tolik citrátová o cigaretách....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lipetka Lipetka | Web | 9. srpna 2009 v 8:29 | Reagovat

Ty jses nějak rozepsala,tolik příspěvků najednou. S těma cigárama tě chápu, více čí méně koučím přes deset let a prostě mi to chutná a nenašla jsem v sobě tak zásadní zlom, abych přestala. Chlopek taky brblá o zdraví, nekouřím moc, jen nesmím vlézt mezi kuřáky nebo do hospody. Ale ten pocit, když to projede poprvé plícema :-D

2 Cirrat Cirrat | Web | 16. srpna 2009 v 9:48 | Reagovat

[1]: Přeeesně!

3 winter wedding gowns winter wedding gowns | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:45 | Reagovat

Which golf clubs will be the best for beginner ?.
http://www.felldress.org/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama