Semmering a děti

14. srpna 2009 v 22:58 | Cirrat |  Denní hemzy
Včera jsme byli na výletě na Pražský Semmering (kdo neví, zadá si do wikipedie tohle heslo - ale i s diakritikou), fotky už visí na Facebooku, jak jinak. Bylo to prima, ale nakonec daleko kratší, než jsme čekali, tak jsme si pak ještě střihli čtyřkilometrovou procházku k metropoli Zličín, kde mě naprosto uchvátila ulice s názvem "K Metru"...


Rozpoutala se menší debata s tím, že existují i ulice "U nás" a (má oblíbená) "U Úlů" - u té si vždycky připadám jako lehce dementní sova, když ji vyslovuju, ale strašně se mi ten název líbí.
V metropoli jsme pojedli, kibicovali jsme svědkové při výběru nových džínsů a pak jsme se stáhli domů, kde na mě čekalo několik hodin u plotny - mamka nakoupila jahůdky, borůvky, meruňky a švestky a najednou se musely zpracovat, protože dneska už by bylo pozdě. A tak mám tři plechy buchet.

Večer, když jsem šla spát, jsem na Facebooku uviděla online kamarádku, která buď měla sedět se svědkovou na pivě nebo spát - byla s námi na tom výletě. Vypadlo z ní, že jak seděly u pivka, zničehonic telefon. Synovec jí psal, že se doma táta s mámou tak strašně hádaj, že radši šel k ní. Tak mazala domů, kluk si vyčistil zuby a zalehl, spokojenej jak blecha v kožiše. Ale bylo půl dvanáctý a nikdo se po klukovi nesháněl...

Dneska jsem se rozuklízela, pak jsme vypadli do kina - G.I.Joe je opravdu skvělý film, pokud od něj člověk nečeká logiku nebo tak něco. Prostě taková letní akční oddechovka se spoustou soubojů, Paříž umístěná na pražském Karlíně, efetkní výbuchy a otevřený konec :-) Líbilo se mi to - do kina obvykle nechodím přemýšlet, na to si beru knihu, ale odpočinout si a nechat se pobavit. A tenhle účel to splnilo dokonale...

Bohužel, doma jsme se chytly s mamkou, kvůli blbině - ale takový, která se opakovala mnoho a mnohokrát, tentokrát to byla prostě poslední kapka. Skončilo to tím, že po hodinové přestávce s třísknutím dveřmi, kdy jsem si v parku četla, jsme to dořešily a konečně jsme se dobraly k nějakému výsledku. Ale není douklízeno... No nic, pro jeden den se to nezblázní.

Se synovcem, jak jsme se před kinem dozvěděli, to bylo tak - zmizel z domu, zřejmě se chvíli ve svých třinácti potuloval po městě, pak zavolal tátovi, že bude u tety. Táta s tím problém nemá, ba naopak - alespoň se nemusí starat. Mámě nevolal. Mobil měl přes noc zapnutý. Nikdo nevolal.

Ráno sousedi, se kterýma se zná, kluka přibalili na výpravu do kladenského akvaparku - a když byla teta na cestě za náma, že pudem do toho kina, udělala ještě zastávku u své mamky. Bylo jedenáct hodin dopoledne, když ona Matka s.r.o. (= s rozumem omezeným) volala své tchyni, že zjistila, že malej není doma, a ať mamka zavolá tetě, jestli náhodou není u ní. Moc dobře věděla, že kdyby volala napřímo, dostane takovej ceres, že by to jen tak nerozchodila...

Nesnáším tuhle frázi - ale to mi řekněte, co je tohle za matku, která si po víc než dvanácti hodinách, přes noc (sic!), konečně všimne, že je v bytě nápadný nedostatek syna, který je nota bene lehce hyperaktivní, ukecanej a hlasitej začínající puberťák...

Kluk má naštěstí ještě kam jít, ale i tak ho tohle ovlivní do budoucna, co si budem. Rozvod nepřipadá pro jeho rodiče v úvahu, barák je Matky s.r.o. a její rodiny a táta byt nemá. Teta bydlí v poloviční garsonce. Proto, i kdyby se rozvedli, museli by bydlet pořád pohromadě.

Dojal mě výběr z nejčtenějších blogů na iDnes - "Děti ano či ne". Pisatelka obhajuje mateřství, ale bere to podle mě strašně černobíle, bez uznání té spousty šedých odstínů mezi nima - a bez jakéhokoli uznání další barevné škály.

Mně taky v šestnácti řekli, že děti mít nebudu, v jednadvaceti jsem otěhotněla, byl z toho samovolný potrat. Teď bych hnízdila, ale to bychom se asi jen tak na ten Nový Zéland nedostali. Tak se s manželem alespoň bavíme tím, že vybíráme křestní jména k našemu příjmení...

Znám díftku, která děti upřímně nechce. Nevidí důvod, proč by se měla vzdávat své svobody a životního stylu.

Vím o jedné, která by se rozkrájela, kdyby mohla mít děti - a nemůže.

Vím o další, kterou děti děsí a považuje je za mimozemšťany (já taky - akorát mě v poslední době přemáhá touha po vlastním mimozemšťanovi, který určitě nebude tak uječený a záhadný jako ta zvláštní cosi, co vídám kolem v tramvajích a na ulicích).

Matka s.r.o. měla syna ve dvaceti. O téhlé dámě no cement, tohle opravdu není ojedinělý zážitek z její strany.

Nedělila bych ženy na matky z povolání a kariéristky. Každá z nás má jiný postoj k dětem a stupeň touhy po nich je stejně odlišný, jako podmínky pro jejich přivedení na svět. Každá z nás má jiné priority, zdravotní stav, koníčky, plat, zázemí; koneckonců člověka, se kterým by byla ochotná přivést potomka na svět, taky zdaleka nemá každá.

Proč bychom se měly dělit na matky a nematky?

Já vím, pisatelka to tak nejspíš podat nechtěla, ale uvízlo mi v hlavě prohlášení typu "ty dámy [kariéristky] ani nevědí, o co se ochuzují". Jak může vědět, že se o něco ochuzují? třeba nemají potřebu se množit a malé děti jim připadají otravné. Proč nutit takovou ženu společenským nátlakem, aby se stala matkou, když jí bude jenom z povinnosti? A kolik žen nemělo děti kvůli kariéře - a na nich závisí blahobyt rodin zaměstnanců?

Svět není nikdy černobílý, i když bychom si to přáli, a co platí pro jednoho, nebude platit pro jiného. Je to pravda v radách o výživě, v radách o cvičení, v návodech na vztahy - a stejně tak i v otázce mateřství a otcovství.

Howgh, jdu uklízet postel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katastrophe katastrophe | 15. srpna 2009 v 19:01 | Reagovat

Jj, děti jsou mimozemšťani :)
Místo dětí mám dvě kočky - jsou čistotnější, roztomilejší a neničej mi vnitřní orgány ani nervy :)

2 Cirrat Cirrat | Web | 16. srpna 2009 v 9:47 | Reagovat

[1]: čistotnější? možná. Počkej, až zeblijou koberec po délce i napříč. Roztomilejší? No, jsou huňatější :-) Neničej vnitřní orgány? Už ti nějaká doskočila ze skříně na břicho? A vůbec, ten kdo napsal 'kotě je solidní, nervy vám uklidní' znal koťata maximálně tak z obrázku...

Ale stejně je miluju, potvory...

3 katastrophe katastrophe | 21. srpna 2009 v 11:06 | Reagovat

Moje kočky blejou jenom na lino ;) :-D
Skočily mi, mršky, na břicho (a jiné části těla) už mnohokrát, ale to všechno přebolí rychle :) navíc - poslední dobou na mě už moc neskáčou :)
Prostě moje kočičky jsou zlatíčka :))
Žádný dítě, co znám, zlatíčko neni :-D (samozřejmě tím myslím, při "dlouhodobějším používání") :)

4 katastrophe katastrophe | 21. srpna 2009 v 11:07 | Reagovat

P.S. taky ty malý, chlupatý bestie miluju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama