Život bez notebooku

11. srpna 2009 v 12:33 | Cirrat |  Denní hemzy
Jsem bez něj tak nějak ztracená. Najednou mám hafo volného času, ani práci moc hledat nemůžu, protože všechny portály jsou na internetu... Nerada lezu manželovi na počítač, připadám si, že mu strašně zasahuju do doukromí, i když to jemu nevadí.


No, v neděli jsem se alespoň pustila do přepisování not - rozhodli jsme se, že si zahrajeme od Queen "Is this the world we created" (kdo chce, najde si na YouTube). Je to zatím jediná věc, kterou můžeme hrát i naživo - skládá se totiž pouze z kytarového doprovodu a zpěvu, což jsme si přehodili na kytaru sólo a klavírní doprovod. No, a na ten jsem si musela dát dohromady noty, protože povětšinou co je zahratelné na kytaru, není zahratelné na piáno a naopak.

Byla to psina, povedlo se, teď to pomalu cvičíme a dneska ji zkusíme nahrát. Fakt se mi moc líbí.
Jinak, trávím taky daleko víc času u plotny - v neděli to byly fazolky a pečené kuře s bramborem, včera žemlovka a na dnešek jsem si večer připravila fazole. Ale ne ledasjaké fazole! Dneska k nim ještě přibudou prasátkové plátky - no, a to mají mazlíčci rádi.

Zítra bude plněný patizon na smetaně s koprem. To abych se nenudila. A známý přinesl ze statku plnou tašku špendlíků, takže odpeckovat, do buchty a zbytek zamrazit. Hm. Už se těším. Jestli něco nesnáším, je to odpeckovávání.

V rámci přípravy na včerejší odnos potvorky do servisu jsme taky sebrali mamce ten její počítač. Byl už strašně pomalý, možná bude potřebovat přeinstalovat Wokýnka a k tomu nejspíš vyměnit pár součástek. Kamarád jí dal jiný, aby mohla mezitím pracovat, s tím, že je to stará plečka a je to jenom na tu dobu překlenovací.

Měl pravdu. Manžel nad zprovozňováním toho zázraku strávil tři hodiny (pro ty, kdo se v tom vyzná: Windows 2000, 8GB HD, RAM 216 kB - ne, to není překlep) a vrčí nad tím doteď. Nedá se na tom pouštět video, nedá se na tom koukat na moc velké obrázky, nepodporuje to české znaky, takže psát jedině a pouze bez diakritiky...

V pondělí chtěla mamka stáhnout nějaké obrázky z telefonu. Vrazila nám kábl k připojení k počítači, stáhli a nainstalovali jsme nokiácký software, načež jsme zjistili, že ten kábl nepasuje do telefonu. Nastalo velké hledání káblu. Včetně toho, že jsme se málem chytli s manželem. Začal mít komenty a já to vzala jinak, než to myslel. Hm.

Odnesli jsme počítače do opravy a cestou se stavili v T-Mobile. Tam nám sdělili, že an ten typ telefonu, co má mamka, se žádný kábl ani nedělá. tímto mi došlo, co se stalo: máteř si před nějakou dobou pořídila nokiácké véčko. Mělo to základní funkce a umělo to fotit a připojovat se k počítači. To jsme ji jaksi naučili a ona byla spokojená. Pak začala klekat baterka a displej, tak si mamka pořídila na pohled úplně stejnou Nokii, akorát v jiné barvě - ale on to je jiný typ...

Takže už nějakou dobu šašíme, nakonec jsme to se stahováním fotek vyřešili tak, že je mamka poslala MMSkou mě, nainstalovali jsme můj telefon (na asi desátý pokus) na manželův počítač a teprve pak se to podařilo stáhnout.

Svět je jakýsi divný. Nic mě nebaví, manžel každou chvíli nad něčím zabrblá nebo si postěžuje a já jsem neustále podrážděná. Parádní kombinace. Holt, trampoty v ráji - bez práce, bez peněz a jen s jedním pořádným počítačem na tři lidi, to pak musí zákonitě někde váznout. Docela chápu, že za První krize na lidi padala velká deprese, respektive, začínám je chápat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama