Dovolená, jak má být

4. září 2009 v 14:00 | Cirrat |  Denní hemzy
Tak, už jsem byla sprdnutá, že jsem doma a nepíšu - když já mám ale pořád ještě dovolenou! :-) Nicméně, popořádku (a vy se připravte na dlouhé čtení):


Byli jsme s drahým a s partou lidiček na ostrově Krk v Chorvatsku. Ve městě Baška (udělám pauzu, abyste mohly použít Google -> Mapy a najít si lokalitu). Lépe řečeno, kousek od Bašky v městečku Draga Baščanska.

Už cesta tam naznačovala, že půjde o dovolenou zcela v našem duchu: Jelo se dvěma auty, z toho jedno nestartovalo, a aby chytlo, muselo se roztlačovat. Byl to devítimístný Transit, takže se páni kluci při jeho roztlačování nadřeli. Ke konci začal žrát olej jako nezavřený, ale dovezl nás i zpátky...

Cesta byla v pohodě, akorát stísněný prostor kladl nároky na všechny. Jeli jsme v kuse nějakých dvanáct hodin a protože řidič trval na tom, že to odřídí sám, bála jsem se zabrat, aby neusnul taky. A tak jsem dvanáct hodin v kuse žvanila a vykládala a nutila ho mluvit, aby neusnul.

Klasické peripetie, jako že nám mýtný automat sežral kartičku a odmítl ji vydat zpět, takže jsme platili dvojnásobný poplatek, vynechám. Bylo jich dost a bavily nás po cestě, ale vzpomínat si na každou jednu, byly bychom tu ještě do pozítří.

Na ostrov Krk jsme dojeli v osm ráno. Měli jsme původně namířeno do Bašky, ale na parkovišti hned za mostem nás odchytl nějaký dědek a trval na tom, že má pro nás dobré ubytko v Čižiči. Sjeli jsme pochybnými serpentinami za ním, zastavil v podstatě na území nikoho u vody a trval na tom, že nám ukáže, kde jsou pláže. Maharadža celé výpravy a jeho Správce pokladu (měl u sebe Eura; u některých lidí se mi nechce používat pravá jména, hlubiny internetu jsou zrádné) ho mačkali jako citrón a on ze sebe dělal blbého, až po půl hodině přesvědčování a dohadování se nasedli k němu do auta, že jim ukáže to ubytko. Bylo to jasné - počítal s tím, že jak vlezeme do moře a unavíme se, nebudeme mít sílu o ničem se dohadovat a přijmeme jeho podmínky a jeho ceny.

Za půl hodiny se kluci vrátili a prohlásili, že mizíme. Kvalita ubytování prý ani způlky nedosahovala požadované ceny, a tak jsme zase vyjeli serpentiny nahoru a pokračovali skrze celý ostrov do Bašky. Zatrnulo mi, když si řidič na cestu dolů nevzpomněl. Sice měl oči otevřené a o něčem jsme se zrovna dohadovali, vyprávěl nějakou historku, ale cestou nahoru se strašně divil, že jestli jsme tudyma opravdu jeli. No, jeli. Ale co už, alespoň se při tom čekání na Maharadžu a jeho pokladníka trochu vyspal.

Dorazili jsme do Dragy Baščanske a domluvilo se ubytování. Jedna členka výpravy taky objevila hrču na tváři a zjistila, že jí začal zánět váčku pod můstkem. Taky příjemné zjištění během prvního dne dovolené. Po vybalení a tak jsme se sebrali a odjuchali nějakých 5,5 - 6 kilásků autem k moři. Ten den foukal silný vítr a tak byly úplně skvělé vlny.

Proplouvala jsem jimi, houpala jsem se na nich jako tuleň a celkově mi bylo skvěle. Manžel se nechal ukecat k tomu, že si namočil chodidla, prohlásil, že je to studené a slané a že se bude radši koukat. Za celý další pobyt už vlny nebyly a tak pak bývala u moře celkem nuda, proto jsme potom raději courali po městečku a kolem.

Druhý den, v pondělí, jsme drapli milou Zubovou (ne, nejmenuje se jako ta politička, ale nějak jí říkat musím a tohle se nabízí) a dotáhli jsme ji na zubní ambulanci v Bašce. Doktorka prý byla milá a profesionální, zánět propíchla a vymačkala, předepsala antibiotika a milá Zubová, i když by se nejradši stočila do klubíčka a usnula, šla na pláž. To kvůli dceři. Neodpustím si zamyšlení, ale bylo nás tam celkem čtrnáct nebo patnáct a holce taky nebylo zrovna deset. Určitě mohla jít s někým z nás, zvlášť, když Zubová nedovolenkovala s Maharadžou a Správcem pokladu poprvé. Ale nešť.

Do večera dělal váček další problémy a zase se utvořila hrča na tváři. Zubová ukecala mně, abych jí ten hnis vymáčkla a Maharadža se uvolil, že ji bude držet. Inu, operaci jsme provedli a Zubová prohlásila asi za hodinku, že teď už nás ani nemá chuť uškrtit. Je fakt, že jsme se s tím ani jeden nepárali.

Vymázla potom do města na kafe a když se vrátili, čekalo nás trochu nemilé překvapení. Což o to, to že se ve vedlejším pokoji, od kterého nás dělily jenom tenké stěny, smáli jako stádo hyen čabrakových, o to by nešlo. Ale když kluci už pomalu usínali a Maharadžovi bylo blbě a Správce pokladu prohlásil, že už by se mohli zklidnit a ona odpověděla "Ale vždyť tu nikdo není!" a smála se velmi nahlas dál, to už mě nakrklo. A došla jsem ji poprosit, jestli by to nešlo ztlumit.

Nakonec se teda ztlumili, ale mezitím se manželovi udělalo zle, mě to nakrklo ještě víc a nakonec jsem byla vzhůru do půl šesté do rána, protože jsem nemohla usnout.

Druhý den večer přinesla paní domácí láhev domácího vína a rakiji z fíků. Sedělo se a probíraly se historky (některé by zasloužily i zvěčnění, ale jak říkám, hlubiny internetu jsou zrádné), pak jsme šli spát. A protože kluci byli jaksepatří rozdovádění, domluvili jsme se, že já jim nebudu nadávat a oni zůstanou dělat koniny v obýváku a zavřou si dveře. To přece jenom nebylo tolik slyšet.

No jo, ale ve dvě se zase přesunuli do pokoje, Zubová se tvářila, že už spala, ale přitom zase bylo nejvíc slyšet ji. Protože jsme jim předtím vysvětlili, že tohle fakt není dobře a jaké to může mít následky, už jsem vyletěla jak čertík z krabičky a pořádně jsem si rejpla. Načež jsem ve tři ráno vypadla z baráku a šla si hrát hry na mobilu pod lampu na křižovatce, abych nikoho neuškrtila.

Bylo mi to líto. Na jednu stranu jsme byli strašně vděčný Maharadžovi, že nás vzal s sebou, protože sami bychom si to nemohli nikdy dovolit, ale ta určitá bezohlednost, s jakou se chovala Zubová a strhla k ní i další, mě fakt naštvala.

Druhý den ráno jsem se probudila s náladou pod psa. V kuchyni jsem potkala jako první Zubovou. Otočila se na mě vysmátě, že jsme zase chudáci nemohli spát, co? V tu chvíli jsem měla toho pokrytectví po krk a řekla jsem jí, co si o tom myslím. Ohradila se, že to ona přece ne, že to přece kluci. Na to jsem jí odpověděla, že samozřejmě, že ji totiž vůbec nebylo slyšet a ona se tam přece vůbec nesmála. Urazila se natolik, že se mnou další dva dny nepromluvila ani slovo - a mně to ani nechybělo. Nemám takové lidi ráda.

Správce pokladu na moje výtky pokýval hlavou a pravil Hm, Maharadža prskal, ale naštěstí si s nimi můžeme říci cokoliv, aniž by se nafučeli jako rybička Fugu a odkráčeli středem v dál. To Zubová s námi nepromluvila víc jak dvě věty až do příjezdu do Čech. Tam vystoupila z auta, milostivě mi vrátila zapalovač, který jsem jí původně půjčila cestou tam (a čekala, že si připálí cígo a vrátí mi ho - no, naštěstí jsem měla náhradní, i když jsem čekala, že se alespoň zeptá) a pravila: "Olgo, tak včera ráno - to ne!" Otočila se a kráčela ke svému odvozu z místa.

Bylo mi jasné, že má na mysli to, jak jsem ji sepsula za to, že nás ani nenechali vyspat.

Odpověděla jsem jí, že v tom případě předevčírem v noci taky ne a předpředvčírem už vůbec ne.

Když nenechám spát někoho, kdo z toho může mít zdravotní problémy a byla jsem na tento fakt upozorněna, mám právo potom ještě vyžadovat, aby se on na mě neustále usmíval? Takový přístup bych brala od Maharadži, protože on je šéf a on za nás platil cestu a ubytování. Ale kdo je ona? A navíc nechápu lidi, kteří sice jsou cvičení k tomu, aby komunikovali, ale dají přednost tomu nafučet se a odkráčet pryč. Její volba.

No, takže jste čekali, jak vám napíšu že tam bylo hezky, slunce horké, moře slané a studené a vítr teplý, a místo toho si tady čtete moje Zubní potíže. No jo, bohužel, tohle mi v tuhle chvíli vyvstává v paměti nejvíc. Ano, bylo tam nádherně a rádi bychom se právě dostali někam takhle do přímořského městečka. Navíc, v Bašce byl přístav a chodili jsme se tam dívat na lodičky. Manžel se mi svěřil, že by jednoho dne strašně rád kormidloval jachtu, ať už plachetnici nebo motorovou.

A jak jsme tak korzovali jednoho večera kolem přístavu (předtím jsme seděli na molu pod majákem, pozorovali stmívání a čekali, až se rozsvítí) a upozorňovali jsme se navzájem na různé lodi a jejich jména, a popáté nás málem zadupala do země horda německých puberťáků, drahý vztekle pravil, že jestli naše aktivity na dovolené budou mít nějaký výsledek, bude se jmenovat Andrea, ať už to bude holka nebo kluk.

Vzpoměla jsem si, že mě před chvílí upozorňoval na loď jménem Andrea a zeptala jsem se, jestli myslí podle té lodi. Když přikývl, chtěla jsem vědět proč.

"Protože stála v řadě, byla zticha a nedělala bordel!"

Povedlo se mi ho ukecat, že kdyby to byl kluk, bude se jmenovat Andreas.

A jestli plánujeme? Neplánujeme. Ale po vybalení v místě pobytu jsem zjistila, že jsem doma nechala: (1) kartáč na vlasy, (2) foťák (takže fotky jsou pochybné kvality z mobilu - hlavně že tu nabíječku jsem pečlivě zabalila) a (3) veškeré svoje léky včetně Antimiminu...

Domů jsme dorazili před týdnem, pár lidí tam zůstávalo, ale pár dalších mělo dorazit. Mezi nima moje mamka, kterou jsme šupito presto sbalili a poslali na týden k moři - a naše dovča pokračuje. Sice ještě myslím do téhle neděle, ale i tak je to fajn.

Doma je klid, pustili jsme se do úklidu a praní (už zase jsem se dostala v podstatě na dno koše na prádlo, jupí!) a šlechtíme kuchyň, a tak.

Taky jsme se byly se svědkovou podívat na mou motorku a zjistily jsme, že by potřebovala trochu rozchodit. Šla na servis, už je hotová a svědková se svým přítelem ji v pondělí vyzvednou a trochu ji otestujou. Dva roky stála v garáži a nehnula se, vlastně od chvíle co jsem ji koupila. A já mám v sobotu odpoledne kondiční jízdy, bojím se, že se nevejdu do motogatí a vzhledem k tomu, že mi docházejí výmluvy, proč nevyjet do provozu, jsem po*raná do vejšky a nastojato :-) Ale to se zvládne.

Takže, dovoleným zdar - a odkaz na těch pár fotek z mobilu je zde
 


Komentáře

1 Acheron Acheron | 21. září 2009 v 14:30 | Reagovat

Vzpoměla jsem si, že mě před chvílí upozorňoval na loď jménem Andrea a zeptala jsem se, jestli myslí podle té lodi. Když přikývl, chtěla jsem vědět proč.

"Protože stála v řadě, byla zticha a nedělala bordel!"

Tak u tohoto sloupce jsem se opravdu hodně nasmál. Vybavil jsem si tvého chotě jak svým krásným hláskem toto prohlašuje a musel jsem jít do kolen, za čež ti teda pěkně děkuju protože jedno koleno mám po operaci a furt mě bolí!:-D

2 cirrat cirrat | Web | 26. září 2009 v 1:35 | Reagovat

[1]: Máš podklesávat na tom druhým... ;-)

3 Acheron Acheron | 26. září 2009 v 3:43 | Reagovat

To nešlo. Já ho viděl uplně na živo jak tohle prohlašuje a nešlo s tím nic dělat.

4 nominek nominek | Web | 18. ledna 2010 v 23:56 | Reagovat

ad komenty - tak já chotě neznám, neviděla tudíž "úplně naživo", ale taky mě to odrovnalo. A budu si celý večer nadávat, že jsem dětem nedala jméno Andrea. Jemu i jí!!! :-)))

Ale vybavila se mi první dovča s manželem, taky v Chorvatsku a se společným ubytováním s jedněmi - a od té doby nikdy více. Ono někdy stačí kousek, relativně maličkost a když je ten někdo o dost jiný než ty, tak to tu dovču dost otráví. Bohužel.

5 Cirrat Cirrat | Web | 19. ledna 2010 v 11:03 | Reagovat

[4]: No, ono to taky mělo dovětek, na který pravidelně zapomínám a manžel mi ho musí připomínat:

"A stačily k tomu jenom dvě kotvy a pět lan" :-)

Tak já ti nevím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama