Jiná 1

2. října 2009 v 20:51 | Cirrat |  Denní hemzy
Předem mého dopisu, pořád ještě píšu pravačkou, ale nehorázně se těším, až mi sundají sádru. Mělo by to být teď v pondělí, a pokud to vyjde, bude to na měsíc přesně, co jsem si tu hňápu zlomila. Ale k věci...



V poslední době se nudím, hrát počítačové hry nemůžu (nebo alespoň ne ty, co by mě bavily), a tak pročítám blogy a pokecávám s mamkou.

Jela na dovolenou týden po nás a vrátila se celkem otřesená. Jeden z kolegů na dovolené měl totiž dříve plnou hubu narážek na komunisty atd. v její přítomnosti, ale asi se mu doneslo, že jí to vadí, a tak ji pozval v Bašce na kafe. Seděli, pokecávali, když tu najednou z milého pána vypadl klenot: "Vy se mi strašně líbíte, paní Álo, ale já mám s váma jeden obrovskej problém - když vy jste Ruska!"

Když mi to mamka doma vyprávěla, vzkypěla ve mně žluč a cítila jsem se i za ni strašlivě uraženě. Mamka se sem přestěhovala v roce 1974, následovala sem svého tehdy budoucího manžela, a říká, že od té doby prakticky neminul den, aby jí někdo neomlátil o hlavu, že je jiná, že je cizí, ale hlavně, že je Ruska. Ani se jí nedivím, že za celou dobu k téhle zemi nepřilnula, Čechy jako národ si nijak neoblíbila a nesnažila se naučit pořádně česky. Ano, domluví se a přízvuk má spíše slovenský, ale gramatika psaná jí kulhá přímo strašlivě a mám z ní osypky (i když, dámy nezlobte se, na to člověk nemusí být cizí státní příslušník, jak tak občas koukám).

Mamčina rodina totiž nikdy s komunisty nepekla. Pokoušeli se přežít, vyhnout se konfliktu, to ano, ale "komunista" se u nich vždy rovnalo "naprostý d.e.b.i.l". Přidám pár historek, abyste věděli:

Jednak, naše rodové jméno bylo Paskin. Spousta z vás si asi vzpomene, že "pascha" jsou rusky Velikonoce. Je to také výraz pro jídlo, které se nese do kostela posvětit, a doma si každý dá kousek, aby se rodiny drželo štěstí. Jeden z mých pradědečků (nebo snad i prapradědečků, dál ale už ne) dostal jako kluk za úkol donést paschu do kostela a pak ji po vysvěcení zase přinést zpět domů. Kluk byl kluk - jídlo odložil v kostele, šel si hrát s ostatníma a na milou paschu zapomněl. Když si zase vzpomněl, bylo už pozdě - někdo si mezitím posloužil. Chlapec šel domů a brečel tak, že nemohl ani dýchat, a jediné, co byl ze sebe schopný vypravit, bylo "pascha... pascha...". Když se pak po letech konalo první historické sčítání lidu, zeptal se ho komisař, jak se jmenuje. Řekl své tehdejší rodové jméno, ale všichni sousedi se zasmáli a volali jeden přes druhého, že ne tak se jmenuje, Paskin je to, Paskin. A tak jsme ke svému příjmení přišli.

Jeden z mých pradědečků byl donský kozák. Studenti historie a pamětníci vědí, jak Stalin s kozáky vymetl. Nechtěli se přesídlit, tak sezval atamany (vůdce klanů) na schůzi a dal je postřílet. Zbytek byl násilně přesídlen.

Pradědeček byl negramotný. Jednou šel po ulici a viděl na cestě hromady papírků. Zvedl je, co na nich bylo napsáno neřešil, líbilo se mu ale, že jsou z dobrého a tenkého papíru, tak akorát na papirosu (pro neznalé - cigareta). Nabral si jich plné kapsy a rozdával je kamarádům jako dobrý materiál. Úřady po něm zatoužily velmi brzy, ty papírky byly protikomunistické letáky. Pradědu sbalili a odvezli na opačný konec země. Poté, co se potvrdilo, že opravdu neumí číst ani psát, vyfásl rok natvrdo. Po roce dostal peníze tak akorát na jízdenku vlakem domů, jenže on za ty prachy koupil krávu a táhnul ji poválečným Ruskem napříč, zpátky na Sibiř. Starý pán došel za rok, mamka si ještě pamatuje, jak s ním prababička nemluvila, protože za tu dobu si všichni mysleli, že ho po cestě někdo oddělal, nebo že ho v kriminále postavili ke zdi a oznámení o propuštění poslali jen na oko.

Můj děda, mamky otec, byl voják z povolání. Byl v Berlíně, pak na japonské frontě, a protože byl načichlý Západem a potomek politického vězně, úřady se ho snažily uklidit. Následoval ho na tu dobu obrovský průser - řekl, že koncentráky nevymyslel Hitler, ale Stalin (jeho rodina žila pár set kilometrů od nich), a že plynové komory Schickelgruber taky odkoukal od Dzeržinského, který nakázal při přesidlování zavést do uzavřených nákladových prostor náklaďáků s lidma výfukové plyny. Jenže, zároveň byl válečný hrdina a jeho kamarádi, kteří poobsazovali příslušné posty, ho nedali. Proto nebyl vyhozen z armády, ale zato se musel s celou rodinou co půl roku stěhovat, to vždycky, když dostal echo, že ho na stávajícím působišti dohánějí papíry. S ním samozřejmě sjezdila zemi křížem-krážem i babička a mamka s tetou a strejdou.

Než začali takhle lítat, vyrůstaly holky na vesnici v zemljance. Pak ale začaly chodit do dívčí školy, kterou založily potomkyně aristokratů, kteří chtěli spáchat atentát na cara a nepovedlo se jim to. Aby je nemusel popravit i s rodinami, byli vystěhováni na Sibiř a na sever obecně. A tak první škola, kam mamka chodila, vyžadovala vykání i mezi žáky, upravené uniformy a límečky, obalené učebnice a krasopisně nadepsané sešity. Mamka pak vždycky měla v jiných školách pocit, že neučí lidi patřičné úrovni... :-) Asi měla pravdu.

Poté, co se začali takhle stěhovat, se teta ani mamka s nikým moc neskamarádily, nestihly to. Až v nějakých čtrnácti, když máma nastoupila na konzervatoř, se naučila hrát na vybíjenou, skákat gumu a přes švihadlo, hrát na babu a na schovku.

Mámin bratr spáchal po vojenské službě, které se nemohl vyhnout, sebevraždu. Kvůli šikaně.

Když potkala svého druhého manžela, se kterým posléze odešla do Čech, začalo ji pravidelně vyslýchat KGB. Řvali na ni, že je vlastizrádkyně, protože chodí s pochybným elementem, a že mají fotografie, na kterých se ona účastní jím pořádaných sexuálních orgií. Když jim řekla, ať jí ty fotografie předloží, najednou bylo ticho. Protože ona se s tím pánem ještě ani jednou nevedla za ruku, natož aby se políbili. Nicméně jí bylo jasné, že takhle to dál nejde a v podstatě nuceně sem emigrovala.

O tom, co si prožila tady, snad někdy jindy. Ale to, že jí to skoro každý den někdo omlátil o hlavu, bohužel není nadsázka. A je to, s prominutím, k zblití. O tom, co jsem si prošla kvůli lidem, co si nevidí dál než na špičku nosu, já, jsem se tady už zmiňovala, i když zběžně.

Proto tak strašně moc nesnáším zevšeobecňování, a obzvlášť rovnici Rus = Komunista. Naší rodině komunisté ublížili hodně. Už nebude dál pokračovat, protože jediný mužský potomek je nějakých 40 let po smrti. Ale lidé, kteří zevšeobecňují, ti nám ubližují dodnes...
 


Komentáře

1 Koza Róza Koza Róza | 2. října 2009 v 23:17

Ahoj,
tak jsem dočetla. Joó, lidská blbost, ta je bezbřehá. Je přece tak jednoduché dělit svět na černou a bílou, tomu každý blbec rozumí. Ale všichni nejsou blbci. Jenže ti blbci jsou hlasitější. pozdravuj maminku a měj se fajn,
Róza

2 Lipetka Lipetka | Web | 3. října 2009 v 21:43

Ono to to máš jedno jestli Ruska nebo kdokoliv kdo jakkoliv vykukuje z davu. Prostě je to to nejjednodušší se do něj strefovat a ostatní se bu´d přidají nebo jen otočí hlavu. Je to prostě lidská vlastnost, asi i specialita Čechů. Prostě se chce nad tím povznést. Je to nej lidská hloupost.

3 nominek nominek | Web | 17. ledna 2010 v 23:15

No, to jsou osudy...
Někdy člověk nechápe, co lidé jsou schopni lidem udělat...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama