Únor 2010

Pssst, jsem tu inkognito...

27. února 2010 v 0:17 | Cirrat |  Džungle v bytě
Aneb sarracenia rosea, která byla u nás doma mylně považována za sarracenii purpureu...


Tak co sakra jsi?

26. února 2010 v 21:27 | Cirrat |  Džungle v bytě
Šplhavník? Tak na tom se shodnem. Ale jsi Epipremnum nebo Scindapsus?


Drobné domácí rozhovory

21. února 2010 v 10:39 | Cirrat |  Denní hemzy
Je nasnadě, že bavit se se svým životním partnerem o tom, jak moc se navzájem milujeme, je sice fajn, ale zdaleka to není jediné téma, na které se dá hovořit. Tady je malý vzorek toho, o čem jsme se bavili v posledních dnech my...


Trocha swingu

19. února 2010 v 11:35 | Ray Conniff |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Protože na probuzení je občas potřeba zabrat pomalu... =o)


Miluju tyhle starý kousky a v poslední době na ně mívám náladu dost často.

Stručná historie všeho

18. února 2010 v 17:42 | Displeased Eskimo |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Není nad stručné shrnutí toho, co jsme, odkud pocházíme a kam jdeme. Tuhle práci vytvořil v rámci školního projektu Američan jménem Nespokojený Eskymák a spotřeboval na to asi 2100 stránek ze zhruba 50 bloků...

Mimochodem, Dart nemohl pominout to, že ve skutečnosti se lidé vyvinuli z něčeho, co je podobné spíš dnešním lemurům než gorilám :)

Láska je...

14. února 2010 v 14:02 | Cirrat |  Denní hemzy
Když vím, že na mě bude čekat kafe, ještě než ráno stačím rozlepit oči. A den je hned příjemnější.

Když se rozdělíš se mnou o čokoládu, aniž bych si musela říkat.

Když nad některýma mýma hláškama obrátíš oči v sloup - ale neřekneš nic.

Když vím, že se mě zastaneš před kýmkoli.

Když mi vysvětlíš, kde jsem udělala chybu.

Když mi řekneš, že jsem krásná, nebo že mi to sluší, protože vím, že říkáš přesně to, co si myslíš.

Když mě bereš i s mýma výkyvama nálad.

Když se k tobě můžu v noci tulit a hřát se.

Když poslouchám, jak ti tluče srdce.

Když se chytnem za ruce a cvakne prstýnek o prstýnek.

Když mrzoutím a necháš mi vlastní prostor, abych se mohla vybručet a přijít za tebou.

Když ti můžu říct cokoli, co jsem kdy udělala, a vím, že to náš vztah nezmění.

Když vím, že mi věříš.

Když na mě mňoukáš a nepřipadá ti divné, že na tebe mručím.

Když mě schválně pošťuchuješ, abych se smála.

Když máš nějakou další absurdní hlášku, aby ses něčemu vyhnul, nebo se naopak k něčemu dostal.

Když mi trpělivě po stodvacáté páté vysvětluješ něco, co mi nedošlo, nebo co jsem pochopila jinak.

Když zmíním nějakou prkotinu a ty si ji zapamatuješ.

Když mi říkáš, že spolu budeme ještě hodně moc a ještě víc let.

Když se mnou plánuješ budoucnost, ať už na příštích pět minut nebo padesát let (nejmíň).

Když na tebe občas koukám, jako bys spadl z jiné planety, a ty se jenom tak usměješ...

Prostě, jsem ráda, že tě mám.

Zelení se, zelení

12. února 2010 v 21:04 | Cirrat |  Denní hemzy
Ne, tohle opravdu není politická agitka. Jenom máme zase o pár kytek víc...


Hovory o zvířátkách

7. února 2010 v 20:33 | Dart |  Náhodný hlod
"Ze všech zvířat, co jsem kdy měl, se musel nejvíc hlídat ten had. Měl úplně stejný sklony jako Max (svědkové kocour) se plést pod nohy a voni jsou křehcí. Směl se pouštět jenom když ho někdo hlídal. To si člověk sedl k televizi, vyndal hada a ten se obtáčel kolem těla a byl hlídanej. A jak byl dlouhej, to že člověk viděl jeho ocas, ještě neznamenalo, že víš, kde má hlavu. A byl strašně nepředvídatelnej."

"Jak vypadá nepředvídatelnej had?"

"Vem si, jak je nepředvídatelná hadice od vysavače. A to ten had je mnohem ohebnější. Je prostě dlouhej a křehkej. A jak hledal teplo, von byl schopnej se omotat kolem topení a přiškvařit se k němu, blbec."

...

"To želvy, ty byly v pohodě. Jsou pomalý, můžeš je dohonit, a hlavně, maj krunýř. Tu, narozdíl od hada, jen tak nezašlápneš."

"Kloužou?"

"No. Zvlášť ty vodní. Taky občas člověk otvíral dveře a za nima byla želva. Ta si zalezla do krunýře, nic se jí nestalo, ale tobě tekla krev z nosu, protože se ty dveře zarazily v půlce, což člověk nečekal a napálil to do nich."

(Zezelenej závistí, Gerarde Durelle, aneb tohle měl manžel doma)

Divnej sen...

7. února 2010 v 18:09 | Cirrat |  Náhodný hlod
Ve chvíli, kdy se manžel probudí z odpoledního zdřímnutí a prohlásí, že se mu zdál šílenej sen, já mu řeknu, aby mi ho povyprávěl a on prohlásí "Nejdřív si odskočím - aspoň zkontroluju, že tam fakt není ten příšernej kožich," víte, že je něco divně...

Z kozla zahradníkem

7. února 2010 v 15:59 | Cirrat |  Denní hemzy
... aneb má zelená vášeň.