Tohle teda patří částečně i do deníčků, ale to naše obýváková džungle obecně :-)
Jak už jsem párkrát psala, manžel vyžaduje u svých rostlin určitou dávku zákeřnosti - začalo to masožravkou, pokračovalo to jedovatinou, pak přišel kaktus, další masožravka, no a dle logiky mého milovaného je na řadě další jedovatost.
Seděl takhle předevčírem u internetu a vybíral si ze seznamu jedovatých kytek.
Nejdřív chtěl cykas, to aby si rýpnul do našeho kamaráda, který ho chce taky. Pak zjistil, že cykasy jsou vhodné spíš do skleníků, protože rostou klidně padesát i sto let, a vzrostlé jsou navíc tak jedovaté, že škrábnutí o list do krve celkem běžně vyústí i v cestu do nemocnice (Acherone, furt ještě chceš zrovna tohle?)...
Stála jsem u okna a domývala ho (než začnou soptit zastánkyně rovnoprávnosti - manžel byl zas v sobotu ráno v práci, takže klídek) a tahala z paměti jedovaté rostliny, které bych chtěla mít doma já (hehehe, jen žádný nátlak).
Alokázie byla zvážena a odložena - viděli jsme ji v pátek u Chládka, ale stála dost a navíc to jsem zrovna chtěla víc ten neon.
Pak přišel s překvapivou zprávou, že v případě vanilky je jedovatá celá rostlina. Po vyžádání latinského názvu ale bylo jasné, že se nejedná o vanilku jako takovou, ale otočník peruánský, který po vanilce voní a tak se mu logicky u nás říká vanilka... Tak to zase ne.
Euphorbia milii, neboli trnová koruna, taky prošla posouzením s tím, že by byla spíš moje kytka.
Cissus neboli žumen mu byl málo jedovatý.
Nakonec to našel. Monstera deliciosa.
Roste pomalu, je dost jedovatá, ale zase ne tak moc jako cykas, vyžaduje polostín, něco, po čem by se mohla plazit a péči v manželově oblíbeném stylu, tedy "ignoruj".
Pece ve stylu ignoruj xD xD Asi tak