Babičko, proč máš tolik receptů?

4. června 2010 v 22:50 | Cirrat |  U Mlsný huby
To abych se lépe najedla, Karkulko...


Počítám, že takhle nějak se mě jednou budou ptát vnoučata. Teda, jestli mě děti nedopraví do hrobu první (jestli budou po nás s manželem - vzhledem k tomu, že my oba jsme kříženci Hermiony Grangerové a Freda nebo George [možná spíš Freda i George] Weasleyových - je to velmi pravdepodobná varianta).

Tímhle otevírám novou rubriku U Mlsný huby, ve který hodlám shromažďovat své zážitky týkající se jídla - recenze hospod, kaváren a zašívárniček, recepty, příhody ze žranic. Posaďte se, dejte si k ruce něco dobrého, a poslouchejte. Teda spíš čtěte.

Taky vám říkali, že s jídlem si nemáte hrát? Blbost. Jídlo je pro hraní jako stvořené - zvlášť když se sejdeme s mou sestrou. Já upekla skořicovo-kávové muffiny, sestra stvořila Southern Red Velvet cake, a jak jsme unimrávali u nás doma to sladký, šáhli jsme po chlebu se šunkou od kosti. A nebyl by to můj manžel, kdyby nezrealizoval to, o čem jsme se bavili:

Aby bylo jasno, chleba a rohlík se šunkou a talíř se sýrcem jsou duchové, hrneček je spešl tečka, která umožňuje duchy požírat. Ještě pracujeme na tom, jak hru rozpohybovat.

Ale proč vlastně tahle rubrika teď: Mám svůj oranžový receptník v tvrdých deskách a slouží mi vlastně už dobrých deset let. Když jsem se před pá lety stěhovala od posledního bejvalýho, vořvala jsem ho jak malá - prostě nějak zmizel a nebyl. Relativně nedávno byl objeven zapadlý za skříní a vrátil se ke mně, a já tak mohla nabírat další a další recepty a prohrabovat se s láskou těma starýma.

Jasně, že mám kuchařky - jsou to výborné dárky pro mou osobu - a už několik let si kupuju všechna čísla Apetitu (mimochodem, moc se mi nelíbí současný směr, ale zatím to jde), ale nejlepší recepty jsou ty darované nebo vyměněné. A (mimo jiné) ty jsou právě v tom mém receptníku.

A v tom jsem taky začala dneska lovit. Proč? Protože příští sobotu je žranice u kamarádky Lucipírky - ani ne tak žranice jako sraz kamarádů, co jsme se už nějakou dobu neviděli - a protože už hooodně dlouho slibuju muffiny, měla bych je upéct. A když už budu péct, mohla bych udělat něco i k tomu masu, co tam bude. A něco malýho na chuť.

Zkrátka a dobře, dnes jsme v rámci procházky zašli do domácích potřeb (oslintala jsem si tam všechny bábovkový formy, včetně plechu na šest menších báboviček) a pořídili mi další košíčky na muffiny. Sice je můžu dělat i bez nich, mám formu, ale líp se vyndavají a konzumují.

  • 85g másla rozpuštěného a vychlazeného
  • 2 velká vejce
  • 200ml mléka
  • 140g cukru krupice
  • 1/2 sáčku vanilkového cukru
  • 250g hladké mouky
  • 1 malá lžička prdopeče
  • 1 malá lžička jedlé sody
  • 150g borůvek (ovoce obecně; pro skořicové dávám hooodně skořice, pro kávové doleju vychlazenou silnou kávu, atd.)
  • malá špetka soli
Smíchám suché se suchým (mouka, kypřidla, cukry, sůl, kusové ovoce, ořechy a koření) zvlášť a zvlášť mokré s mokrým (mléko, tuk [já stejně dávám olej], vejce - a případně tekuté ochucovače). Vyhřeju si troubu na 180°C a vyložím muffinovou formu košíčky (kdo nemá formu, může naskládat 2-3 košíčky do sebe, aby měly pevnější stěny). Pak obě směsi smíchám dohromady - ale jen tak hala-bala. Hrudky můžou zůstat, žádný mixér ani ruční šlehání není potřeba. Je důležité muffiny nepřemíchat, aby zůstaly krásně načechrané a vláčné! Lžící rozdělím rovnoměrně směs do košíčků a šup s nima do trouby na asi 15-18 minut. Stejně jako nepřemíchat, platí u muffinů nepřepéct - jakmile vyběhnou a zezlátnou, je hotovo.

Muffiny se mi strašně líbí tím, že mají blbuvzdorný recept, který nezabere moc času a vyžaduje v podstatě jen dvě mísy, formu a ty košíčky (100ks se dá koupit v domácích potřebách kolem 30-40 korun). Po pár nástřelech jsem dostala ta množství do oka a do ruka natolik, že je zvládám udělat i v polospánku, a navíc jsou úžasně verzatilní. Vynechám cukr a narvu do nich sýrec s párkem a mám pochoutku naslano. Už jsem do nich rvala i slaninu na kostičky nebo kukuřici - není na tom prakticky co zkazit.

Tedy, pokud nejste já a neuděláte si sýrové muffiny s mozarellou - která je, jak známo, bez chuti...

A pak taky banánové indiánky...

Vezmete banány a dětské piškoty. Nakrájíte banány na silnější plátky a vždycky jeden kousek banánu zavřete mezi dva piškoty. Probodnete párátkem. Rozehřejete si čokoládu na vaření s trochou tuku a za párátka "indiánky" namáčejte v čokoládě. A když si nechcete zakydat nádobí, potáhněte talíř nebo tác alobalem. Když ho chvíli předchladíte v ledničce, bude čokoláda tuhnout rychleji.

Mimochodem, úplně stejně uděláte luxusní jahody v čokoládě:

Vyberete si pevnější jahody a necháte na nich šťopku. Jahody omyjte a potom velmi pečlivě osušte. Roztopte čokoládu s troškou tuku a držíc jahody za šťopku je namočte do čokolády a odložte na vychlazený tác. Pokud protestujete proti ponechání šťopky, odstraňte ji a jahodu napíchněte prdelkou na špejli. Tuhnutí čokolády lze taky urychlit v mrazáku.

Přemýšlím o tom, že na příští sobotu udělám houstičky podle domácího receptu:

  • 500g polohrubé mouky
  • 2,5dcl vlažného mléka
  • 50g sádla (másla, margarínu...) roztopit a nechat zchladnout
  • 1 žloutek
  • 20g (zhruba půl kostky) droždí
  • 1 lžička cukru
  • 1/2 lžičky soli
  • mouka na vál, tuk na vymazání plechu, 1 vejce s trochou mléka na potření; sůl, mák, kmín a pod. na posypání.

Z droždí připravíme kvásek: droždí, asi třetinu mléka, cukr a 3 lžíce mouky rozmícháme v misce nebo větším hrnku a necháme v teple vzejít asi 20 minut. Ve velké míse smícháme zbytek ingrediencí na těsto a kvásek. Vyplatí se těsto chvíli zpracovávat, buď promíchávat ho vařečkou a u toho ho zespodu nadzvedávat, aby se k němu dostal vzduch, nebo ho pořádně prohníst rukama. Prstýnky dolů a pěstma do něj. Pak ho necháme vykynout, dokud nezdvojnásobí svůj objem (dobrej fór je nechat ho ve vypnuté troubě - není to sice nejteplejší místo, ale není tam průvan; další použitelný trik je zabalit mísu do čisté utěrky a schovat pod peřinu nebo do spacáku).

Po vykynutí vykopíme těsto na vál. Na housky si připravíme vždy tři stejné pramínky, které spleteme do krátkého copu a konce přitiskneme (kdo si pamatuje tu říkanku "Pekař peče housky, uždibuje kousky..."?). Kdo chce rohlíky, vytáhne váleček a vyválí těsto na plát silný asi 1cm a široký asi 15cm. Ten nakrájí na trojúhelníky, sroluje je od širokého konce ke špičce a zahne do podkovy. Pečivo přeložíme na plech, necháme ještě jednou vykynout, potřeme vejcem rozšlehaným v mléce, posypeme čím libo a pečeme dozlatova na 185°C (asi 30 minut).

O houstičkách zatím přemýšlím, ale co bude za týden určitě, jsou pivní preclíky:

  • 400g polohrubé mouky
  • 100g tuku
  • 2,2dcl vlažného piva
  • 1 žloutek
  • 20g (půl kostky) droždí
  • 1 lžička cukru
  • sůl
  • mouka na vál, věci na posypání; na potření zbytek piva a 1 žloutek

Koupíme malý pivo ve trojce. Na tohle pečení bude tak akorát - a je jedno, co koupíte. Akorát nekupujte nealko pivo - na vaření a pečení se nehodí. Alkohol se během pečení vypaří (manžel alkohol nesmí ze zdravotních důvodů; když se nervoval ohledně nějakého receptu, do kterého se před pečením přidával alkohol, že to nebude moct, pravil můj otec: "To bys nesměl ani buchtu, protože droždí prdí alkohol." A bylo po stresu), tak si tu trojku něčeho s čistým svědomím kupte. Protáhnete to 170°C v troubě a z alkoholu nezbude ani prd... Navíc, nekupujete to na pití, ale na práci s droždím, a na kynuté těsto musíte mít ingredience o pokojové teplotě, tak ho nevrážejte do lednice!

V misce smícháme 2 lžíce mouky s cukrem a rozdrobeným droždím, vše zalijeme trochou vlažného piva a necháme vzejít kvásek. Pak do mísy přisypeme a přilejeme všechno ostatní a důkladně zpravujeme na hladké těsto, které necháme kynout v teple 45 minut. Na pomoučeném válu nakrájíme těsto na dílky, ze kterých vyválíme dlouhé válečky. Stočíme je do preclíků, rozložíme je na plech vyložený pečícím papírem, lehce potřeme žloutkem rozmíchaným ve zbylém pivu, posypeme solí, kmínem, mákem, čím chceme, a pečeme dozlatova při 170°C. Trvá to asi 25 minut.

Recepty na houstičky a preclíky pochází z časopisu Delikatesy č.2/2008 a recept na muffiny jsem si vyhlídla v některém z Apetitů buď z roku 2006 nebo 2007 (určitě je to ten, co je vidět na fotce vpravo nahoře). Tedy, ta množství a ty postupy - zbytek doprovodných canců je čistě můj, jako například přednáška o nevhodnosti nealko piva. I když, točený birell je točený birell. Dala bych si... (Pro pravověrné pivaře: já alkohol taky nesmím vůbec a tak ho konzumuju jen ve velmi velmi malém množství a pouze při vyhraněných příležitostech. Tak co mám dělat?)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fabiana Fabiana | Web | 5. června 2010 v 14:07 | Reagovat

Blbuvzdorný recept, to je přesně něco pro mě :D určitě vyzkouším, až budu mít někdy záchvat tvořivosti (ty sice obvykle končívají tím, že se to něco, co bylo tvořeno, spálí a vyhodí a v kuchyni se nedá dýchat, ale co nadělám :D)
Líbí se mi ty jahody, na tom se nedá nic pokazit :)

2 Lipetka Lipetka | Web | 5. června 2010 v 19:54 | Reagovat

No nevím nevím teta, ale mě ten stůl připomíná proslulou hru paceman (aspoň myslím, že se tak jmenovala) už setěším na výborné receptíky, protože nejlepší jsou ty odzkoušené. Jo a malý požadavek pro mě :-D Občas přihodit receptík bez trouby :-D

3 Maruška Maruška | Web | 5. června 2010 v 20:26 | Reagovat

[2]: však to taky je pacman :-D a pod tou fotkou o popisuje

4 Kyle Kyle | Web | 5. června 2010 v 20:28 | Reagovat

Čau, chtěl bych reagovat na tvůj koment o Kiss. Samozřejmě, že máš v jistém směru pravdu, ale říct o legendách světového rocku, jakými jsou Paul Stanley a Gene Simmons, že jsou jen průměrní, tak to je trochu moc. Máš naprostou pravdu, že jejich koncerty nejsou už tak dobré, ale že by byli tak strašné? Za zenitem jsou, ale rozhodně jsou více originální a zajímavější než některé dnešní moderní kapeli, které jsou více trapné, než muzikální...

5 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 5. června 2010 v 20:30 | Reagovat

[1]: Holt nastavit časovač a hlídat teplotu :-)

[2]: Správně teta! Pokusím se vyhovět - ale já nejraději peču. Jenom to zamíchám a trouba to udělá za mně :-D

[3]: Že jo, teta... ;-) Ale nikde v textu to napsaný není. Asi jsem předpokládala, že to všichni tak nějak poznaj sami od sebe.

6 Kyle Kyle | Web | 5. června 2010 v 20:50 | Reagovat

Tvůj názor respektuju. Opakuju, máš pravdu. Ale nemyslím si, že jejich písničky stojí jenom na šou, maskách a efektech. Například v 80. letech, kdy hráli bez masek ukázali, že skvělé písničky umí. Například Crazy Nights, Reason to live, forever. Jistě je znáš, tak víš o čem mluvím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama