Jo, s tou pazourou...

18. června 2010 v 21:55 | Cirrat |  Denní hemzy
Já na ni nadávám každej den natolik, až mě ani nenapadlo, že jsem neobšťastnila nechutnými detaily i své internetové publikum. Tak tedy (a všechna standardní upozornění jsou na místě), začalo to inlajnama...


Popis toho, jak jsem si tu ruku na začátku září vlastně zlomila, najdete v příslušné kolonce archivů. Sádru jsem měla přesně měsíc a pak jsem začala chodit na rehabilitaci. Ruku se mi sice sem tam povedlo skoro i natáhnout, ale za cenu velké bolesti - a bohužel natažená nikdy nezůstala. Na další sezení fyzioterapie jsem se vracela s loktem pokrčeným v naprosto stejném úhlu.

Zlomila jsem si totiž horní hlavičku vřetenní kosti (lat. radius) - když se podíváte na své předkloktí, radius je ta kost, co vede od palce k lokti (a ta co vede od malíku k lokti je loketní neboli ulna). Na tomto obrázku je pěkně vidět, jak ta horní hlavička vypadá. Když mrknete sem, vidíte jak je ta hlavička obalená šlachami. Loket je docela komplikovaný kloub, musí se otáčet na spoustu směrů a přitom držet u sebe, proto vlastně ta smyčka...

A kdybych si ji zlomila "klasicky", tak neřeknu - jenže já si prosím pěkně přivodila tzv. kompresní zlomeninu: jak jsem celou vahou dopadla na ruku, konec kosti nevydržel tu tíhu a náraz a zarazil se do zbytku té kosti (ne abyste si mysleli, že se jedná o bůhvíjaké zkrácení - celkem se mi to tam pošouplo o necelé dva milimetry, pokud jsem doktorku pochopila správně).

Měla jsem pocit, že mi při natahování ruky něco v lokti přeskakuje a drnká, doslova...

Dvě sady rehabilitací a žádný pokrok způsobily, že mě můj doktor-chirurg poslal zpátky do ÚVNky, ať se tam na mě podívají, když už mi tam přikládali tu sádru. Dostala jsem se k jedné paní doktorce, jak jsem zjistila později, k velmi věcné a sympatické paní doktorce, která má velmi dobrou pověst. Následovala kupa rentgenů, MRI, CTI, opět kupa rentgenů... Minulé pondělí jsem dokonce měla 6 v kuse (1 z nich byl navíc proto, že jaksi na radiu nepochopili její instrukce, které výslovně napsala, a tak jsem se připomínala). Divím se, že nesvětélkuju (a teď bych asi měla držet zobák, bo dnes ráno jsem zase měla RTG plic a srdce, to skrzevá to předoperační).

Už přes čtvrt roku se s tím babráme, to včetně mých prodlev, protože jsem dostala výbornou několikadenní virózu-blijózu zrovna na termín, kdy jsem měla přijít a objednat se na nějaký slušný termín je peklo. Bylo mi sděleno, že tím, jak se mi ten konec hlavičky zarazil dovnitře, se na kosti vytvořil jakýsi schůdek, o který mi ty šlachy doopravdy drnkají. Dlouho jsme mluvily o artroskopii (tzn. že se do lokte udělá díra a strčí se tam kamera), při které by možná taky dokázali leccos udělat. Dostala jsem kineziotape (obrázek i s popisem), který mi silně ulehčil život - fakt jsem nevěřila tomu, jakou úlevu můžou znamenat dva pásky přilepené na ruku, ale už se těším, až mi ho v pondělí znovu přiloží. Sice budu pobíhat po světě jak ten největší Jantar se zelenejma pruhama, ale stojí mi to za to.

Posledně jsme debatovaly s doktorkou ještě na téma hyalganových injekcí - ty se aplikují přímo do kloubu a jednak fungují jako lubrikant, jednak podporují tvorbu chrupavkové tkáně. On ten náraz mi (překvapivě) poškodil i chrupavky v loketním kloubu...

Čím dál tím víc ale přemýšlím o tom, že i když je ta artroskopie poměrně invazivní záležitost, půjdu do ní. Přinese asi nejvíc informací o tom, co se vlastně v tom kloubu děje, a možná mi rovnou v průběhu operace budou moct zahladit ten pitomý drnkací odštěpek. Možná. Možná taky ne.

Jednak tu prudí zase ta moje poměrně velká nadváha a tedy i slušná vrstva podkožního tuku, přes který se musí propracovat, jednak mám hypermobilní všechny klouby v těle. To znamená, že jsou už od základu povolené a ohýbají se i tak, jak by neměly.

Kolikrát jsem si vykloubila kotníky, to už ani nepočítám. Výrony v kolenou taky ne. Kyčle mi nikdy nedorostly. Prsty v pohodě ohnu dozadu do pravého úhlu se hřbetem ruky (a to jsem přestala před osmi lety hrát na piáno a mám ty kloubíky ztuhlý). Před dvěma lety někdy touhle dobou jsem si vykloubila poslední článek malíčku - chytl se mi do hadru. Prostě absurdní zranění u mě žádná míra.

No a celé to znamená, že když se moje klouby už od základu nechovají standardně, jak se v tom mají vyznat doktoři, že...

Ale i normální (tedy pro mě omezená) hybnost by byla velkým pokrokem - při delší práci na počítači (a já pracuju jako sekretářka, himbajs) mám pozátěžové bolesti. Otevřít PET-flašku je problém. Zvednout těžší břemeno je problém. Nenatáhnu tu ruku - když chci pro něco sáhnout, musím použít neohrabanější levačku nebo se natáčet jako kriploid. Večer si pohodlně lehnout do postele je problém. Vařit, krájet, sekat, hníst těsto - to všechno je problém, ať už větší nebo menší. Učesat se tak, jak jsem zvyklá, hergot, i utřít si zadek pravačkou, to všechno je nějakým způsobem omezeno...

Měla jsem se včera nebo dneska dozvědět podle posledních výsledků z CTI, jestli je pro mě artroskopie vhodná (jestli jo, jdu do toho a neváhám ani vteřinu). Doktorka se mi ozvala a přeložila mě na pondělí. Tenhle půl roku trvající stav nevědění a nejistoty mě strašlivě sejří.

Už jste si asi všimli, že chci prostě všechno vědět. Jsem strašně zvědavý člověk a většinou chci vědět co je, proč to tak je a proč to není jinak a vymýšlím si i spoustu doplňujících otázek. Já jsem přesně to dítě, které dovádělo své rodiče k šílenství neustálým 'A próóóč?' Něco nevědět, nebo když mi někdo něco naznačí a nedopoví, to jsou strašná muka. Nejhorší je 'Mám pro tebe dárek/zprávu/překvapení, ale dostaneš to/dozvíš se to až...' Aaaargh!

No a teď vlastně půl roku vím, že je něco špatně, dokonce i mlhavě co je špatně, ale ne přesně co je špatně - a co by se s tím dalo dělat. Dokážete si představit, že tohle mě sejří ještě daleko daleko víc, než ten zmrzačený loket sám o sobě. Ještě nedávno jsem byla ve stavu, kdy bych přivítala i zprávu o trvalém následku, se kterým by se už nedalo nic dělat, jen proto, abych už měla definitivní verzi...

A teď, kdy už mi k definitivnímu rozhodnutí chybí jen pár dní, se mi tam domotá ta pitomá pitomá bartholinka (viz. Broskve)... Zkusím to uhrát tak, abych eventuelně mohla na tu operaci během jednoho měsíce a nemusela znova procházet tím předoperačním bordelem (dneska mi vzali 5 zkumavek krve, upíři jedni), ale nevím, jestli mě tak brzo po jednom zákroku pustí na další. To se holt dozvím v pondělí (a dostanu nový kineziotejp na tlapu! Hip hip hurá!)...
 


Komentáře

1 stranger-girl stranger-girl | Web | 20. června 2010 v 12:05 | Reagovat

Vím, že bych na prášky neměla spoléhat.. Ale dostala jsem je teprve ve čtvrtek a mám je brát pro začátek do konce června.. aby se mi ulevilo aspoň trochu..

O změně prostředí jsem uvažovala.. právě že jsem na prázdniny více méně měla odjet pryč.. za svým milovaným, který bydlí dostatečně daleko.. jenže ten včera udělal, to, co udělal, takže budu muset zůstat tady.. nemám nikoho jiného ke komu bych mohla jet..(jo jeho nejlepší kamarád by mě u sebe nechal spát, ale je tohle dobré řešení? myslím že by to bylo ještě horší..to je tak když naivka věří na vztah na dálku..)

jako au-pair pojedu do ameriky po maturitě příští rok..už to mám domluvené.. zatím na to nemám peníze a rodina mi nemůže pujčit..

telefon mám vypnutý.. na icq raději nechodím.. facebook si nejspíš zruším..aspoň na ty prázdniny..
a pak se uvidí..

2 stranger-girl stranger-girl | Web | 20. června 2010 v 12:43 | Reagovat

s brigádou je to těžké.. bydlím na vesnici docela daleko od všech prostředků hromadné dopravy a auto nemám.. tady není kde sehnat nic, a ve městě kde se ptám (už od května) tak většinou obsazeno - po známosti.. a ten odkaz - dík, ale to je trošku z ruky, bydlím na druhém konci republiky ;)
no snad někde něco najdu, věřím v to :)

3 Acheron Acheron | 21. června 2010 v 1:36 | Reagovat

Tak jsem to konečně všechno přelouskal a artroskopii můžu doporučit. Dají ti narkózu odoperují budeš mít potom 2malý jizvičky který nejsou skoro ani vidět(to ti můžu i ukázat na mim koleni) ale hlavně druhý den po operaci jdeš domů.

4 Maruška Maruška | Web | 21. června 2010 v 9:45 | Reagovat

tý jo, ty kinezitapes vypadají hafo dobře, fakt to funguje? Asi to koupím muži, toho pořád něco bolí. Držím pěsti, a jdi na artro, budeš to mít za sebou (jestli je to pro Tebe jen trochu vhodné)

5 Kattana Kattana | 24. června 2010 v 12:58 | Reagovat

Ne!Ty nikdy nemůžeš mít normální zranění/nemoc/diagnózu.

6 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 24. června 2010 v 13:00 | Reagovat

[5]: Natürlich! I když, teď s tou bartholinkou náhodou jo... Prej je to banalita :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama