Cíle a sny

28. července 2010 v 23:53 | Cirrat |  Denní hemzy
Dneska jsem dočetla poslední zápisek z cest Tomáše Poláčka. Rozhodl se projet na Segwayi Českou Republiku napříč. Začal na Západě, skončil na Východě. Rozhodně to bylo zajímavé čtení, ale co mě hodně praštilo do oka byla slova: "Posledních sedm kilometrů na hranice, tam naprostá absence pocitů. Tak jsem to projel, no."


Tuhle naprostou absenci pocitů asi už zažil každý. Takové to mrtvo. Ano, pěkný, povedlo se. A co já s tím?

Pamatuju si, že jsem někde slyšela nebo četla přání "Nechť se ti splní všechny sny - až na jeden". Když se dotyčný, komu bylo přáno, zeptal, proč ne všechny, přející mu vysvětlil, že člověk beze snů už nemá pro co žít.

Jak to souvisí?

Něco si člověk přeje. Hodně moc. Maká na tom jak zběsilý. Tak či onak toho dosáhne. A pak se nekoná žádné zemětřesení, nebesa se nezachvějí a andělský chór má taky zrovna pauzu na kafe. Nakonec se vlastně vůbec nic nestalo.

Když jsem se vzbudila v den svých patnáctých narozenin, čekala jsem, že se něco změní, že něco bude jinak. Nezměnilo se nic, jenom jsem dostala kartičku, kterou jsem musela začít tahat s sebou.

Když jsem se vzbudila v den svých osmnáctých narozenin, ještě pořád jsem doufala, že když už jsem teda právně dospělá, mohlo by se teda něco změnit. Nezměnilo se nic. A ani žádná kartička už nebyla - daleko větší radost jsem měla o měsíc později z řidičáku.

Postupně jsem přestávala doufat, že se něco změní jen proto, že jsem o rok starší, že mám novou práci, nový koníček, něco. Nezměnilo se nic.

Naposledy mi to došlo, když mi bylo pětadvacet. Kamarádka, u které jsem měla přespávat na oslavě svého čtvrtstoletí mi řekla, že jde ten den na tah po gay klubech s kamarády. Od té doby na narozeniny tak nějak zapomínám. Není moc o co stát, stejně se nic nezmění.

Jediný způsob jak něco změnit, je makat na tom vlastnoručně (nebo vlastnomyslně), neustále a snažit se. Když se dnes ohlédnu, kde jsem byla před pár lety, je to sakra rozdíl. Ale kromě několika málo okamžiků se u mě obrovské životní změny nikdy nekonaly. Zato ale spousta malých, zdánlivě nepodstatných.

Zpátky ke snům. Často si člověk stanoví nějaký cíl, velký nebo malý, a pak zjistí, že ten cíl za to vlastně ani tak nestál. Nebo že byl zbytečný. Nebo vůbec chybný. Anebo to byl cíl nebo sen vcelku fajn, ale vyšuměl do ztracena. Skončil, ale jako by se neuzavřel pořádně. Jako když se člověk napije zvětralého piva.

Když člověk vyhraje za cenu, kterou vlastně ani nebyl ochoten zaplatit. To například. Nebo když dosáhne něčeho a zapomene, že když se nemá pro co snažit, ztratí to, čeho dosáhl. Všichni znáte takové ty páry, které se strašně snaží dát se dohromady a pak spolu chvíli jsou a najednou se rozejdou. Jejich cílem bylo se sejít - nebo se spolu vyspat nebo cokoliv - a zapomněli hledět dál. Už neměli kam běžet, závod skončil, a stát na cílové pásce člověka omrzí rychle.

Občas je člověk tak na dně, že mu připadá zbytečné mít nějaký cíl nebo o něčem snít. Věřte mi. Za posledních deset let jsem na svém dně byla tak často, že tam už mám deku, lampičku, popelník a knihovničku (příště si s sebou vezmu třeba... třeba plyšovýho medvěda nebo gramofon). Ale nakonec se vždycky něco najde, i kdyby to bylo "přežít další den" nebo i "nasrat všechny okolo tím, že přežiju další den".

Člověk by vždycky měl mít v zásobě pár náhradních snů. Kdyby mu ty rozpracovaný náhodou došly, aby měl po čem šáhnout... Zatím to pomáhá - jen je potřeba se vyhnout nočním můrám, protože ty jsou koneckonců sny taky.

Tři staré čínské kletby (tedy, "staré" a "čínské" podle mnoha anglických serverů, kde se lidi hádají, jestli náhodou nepocházejí z fortune cookies - koláčků z čínského občerstvení s předpověďmi uvnitř):

Nechť žiješ v zajímavých časech.

Nechť se ti splní všechny tvé sny.

Nechť si tě všimnou důležití lidé.
 


Komentáře

1 Mami Mami | Web | 29. července 2010 v 0:59 | Reagovat

Co si přeješ?

2 Cirrat Cirrat | Web | 29. července 2010 v 8:26 | Reagovat

[1]: Toho je hodně. Aby mi přidali v práci, aby ji můj manžel našel, abychom si mohli dovolit vlastní bydlení, aby... aby... aby...

No a vyhrát ve Sportce by taky nebylo marný.

3 Mami Mami | 29. července 2010 v 10:04 | Reagovat

[2]: No hezký přání a něco co ti mohu splnit třeba já, aby se výčet nesplněných zúžil?

4 Cirrat Cirrat | Web | 29. července 2010 v 11:02 | Reagovat

[3]: :-) Neber to osobně - ale nějak jsem si zvykla si své sny plnit sama. Vážím si Tvé nabídky.

5 Dreamloader Dreamloader | Web | 29. července 2010 v 11:23 | Reagovat

chtěl bych se stát snem ...

6 Cirrat Cirrat | Web | 29. července 2010 v 11:50 | Reagovat

[5]: Snil bys pak ty, kterým by ses nechal zdát? Kdybych si tohle přála já, byla by ze mě noční můra...

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. července 2010 v 13:39 | Reagovat

[6]: malá noční můra. to zní jako inspirace na poklesslou poesii.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama