Extremismus? Pohodlné slovo

12. července 2010 v 11:34 | Cirrat |  Denní hemzy
Dneska jsem narazila na tento článek o extremismu. Protože v komentářích bych zabrala spoustu místa, vyjádřím se k němu tady.


Podle definice ze slovníku cizích slov znamená extremismus "krajně radikální, výstřední postoj", přičemž "radikální" může být "rozhodný, pevný a důsledný", ale i "bezohledný a násilný", záleží na kontextu. Proč ty definice? Protože věřím, že člověk by měl vždycky vědět, o čem se baví a jaký je význam slov, které používá.

Slovo "extremismus" pochází ze slova "extrém", což je "výstřednost, výstřelek, krajnost; společné označení pro maximum a minimum" (opět bráno ze slovníku cizích slov). Pochází to z latinského exterus, vnější.

Extremismus je tedy jakýkoli důsledně prosazovaný okrajový názor, ze kterého se nechci hnout. Pokud budu tvrdit, že by se měl zakázat alkohol, budu extremista. Pokud budu vyžadovat, aby se lidé k sobě chovali za všech okolností slušně, no, občas mám pocit, že v dnešní době budu už extremista taky. Když tady na blogu tvrdím, že by se neměla používat díla, která jsou někoho jiného bez jeho svolení,  jsem tady v téhle skupině vlastně zase extremista.

Díky mediální masáži nám ale při vyslovení tohoto slova v hlavě naskočí povětšinou teroristi, náckové a komunisti, tedy skupiny, které prosazují své názory bezohledně a často i násilně. Původní význam slova byl poněkud překroucen a získal další, veřejně známější definici.

Cituji z původního článku: "Pro pána boha, už se konečně vyhrabte z těch svých škatulek, do kterých se svobodně řadíte a jděte za něčím, co má hlubší smysl než je hlásání přebraných názorů..."

Tady s autorem souhlasím, hlavně proto, že jsou mi nesympatičtí lidé, kteří slepě dělají to, co se jim řekne, aniž by se nad tím zamysleli a přejímají cizí názory proto, že nejsou sami schopni se rozhodnout, co si o světě myslet. Kdybych to měla přirovnat k blogu, tito lidé by byli ti, co si nastaví předdefinovaný skin, protože neumí a odpuzuje je představa si vytvořit cokoli, co by aspoň trochu zavánělo originalitou. Nemám ráda lidi, kteří slepě kopírují myšlenky jiných, aniž by vlastně chápali, co podporují, nesnáším je ještě víc, než kopíráky cizích děl.

Bohužel, s následujícím citátem z článku už tak moc souhlasit nemohu: "Nic nezměníte, vypadáte jako idioti co hlásají všeobecně odmítnuté názory a stáváte se akorát trnem v hnisajícím oku společnosti, který nikomu nic nikdy nepřinese, pokud nepočítám hubu plnou keců a hnis."

Například podle výsledků ve volbách u nás komunisti rozhodně okrajovou skupinou nejsou. Podívejte se na to, kolik lidí je ochotno, ať už z jakýchkoli důvodů, podporovat ideologii, která se prokázala jako nefunkční. Nemá cenu nad tím zavírat oči a tvrdit, jak s nimi nikdo nesouhlasí, když skutečné výsledky hovoří jinou řečí. Je pokrytecké tvrdit, jak my jako národ odmítáme komunismus, když naše legislativa ani nebyla schopná (a obávám se, že ani ochotná), tuto stranu zakázat. Navíc, jak prokázala historie, člověk nemusí být inteligent, aby dokázal něco změnit (jestli k lepšímu nebo k horšímu, to je jiná otázka), když má po ruce velkou bandu oddaných stoupenců. A ti ani nemusí plně rozumět tomu, co se děje, stačí, když dělají, co se jim řekne.

Jo, a kdo to je, ten Národ? Vy jste ho někde potkali? Mluvili jste s ním? Nebo slečna Společnost, tu jste už zahlédli? Já ne. Vždycky jsem akorát viděla jednotlivce, ať jich bylo víc nebo míň pohromadě. To jen tak na okraj.

Bohužel, technický a duševní pokrok, na který autor apeluje, není až tak úplným řešením. Existuje spousta lidí, kteří hlásají, že díky technickému pokroku, jako je televize, videohry (a později počítačové hry a konzole), internet a spol. ubíjejí ducha. Jiní zase nadšeně oponují, že všechny tyhle prostředky umožňují lidem pojmout více dat v kratším čase a tak mají více informací, na jejichž základě se mohou rozhodnout. A tady je kámen úrazu.

Stejně jako s nožem, stejně jako oheň nebo dynamit, i informace mohou být použity různými způsoby. Nožem si můžete ukrojit chleba nebo nakrájet na talíři řízek, když budete viset v převráceném autě za zaseknutý pás, zachrání vám život - ale taky ho můžete někomu vrazit do ledviny a připravit ho o život. Stejně tak informace sama o sobě není ani dobrá ani špatná. I lživá informace může být hodnotná, protože vám někdy umožní rozpoznat, kam se vás protistrana snaží dotlačit. Ale to předpokládá, že s ní umíte zacházet.

A jsme zase tam, kde jsme byli. Já nemůžu zodpovědně říci, že jsem s nějakým extremistou podle obecně brané definice mluvila, i kdyby jen přes chat na netu, znám jen jejich mediální obrázek. Mám ve svém okolí lidi, kteří se vyjadřují řekněme nesnášenlivě ohledně některých skupin cizinců, ohledně některých našich menšin, stejně tak i lidi, kteří se osypou, když se řekne "homosexuál", nebo pro změnu nesnáší policajty. Ale všichni tihle lidé došli k těmhle názorům sami, většinou díky negativním zkušenostem s nějakým vzorkem obyvatelstva, která je přesvědčila natolik, že si dávají pozor na všechny, kdo odpovídá charakteristice té skupiny.

Ale "dávají si na ně pozor" neznamená, že na ně zbůhdarma útočí. Většina lidí v mém okolí se drží zásady "žij a nech žít", dokud je někdo nebo něco nevytočí. Ale pak se seberou a jdou se bránit - ať je to zloděj aut nebo špatný výměr plateb od finančáku.

Jsou lidi, kteří mají v dnešní všetolerující a zároveň vševyžadující společnosti extrémní názory. Pokud k nim došli vlastní hlavou, porovnali si to, co jim někdo říká, a některé kousky přijali a jiné odvrhli, budiž. Maximálně jim můžu říct "já s tebou nesouhlasím". Vydupávali jsme si ze země, z ostatních a snad i z nebes demokratickou společnost a to neznamená "můžeš si myslet co chceš, pokud si budeš myslet to, co si myslí většina, jinak tě nebudeme mít rádi".

Pokud má ovšem někdo v mozku jenom přepínač na "názor přijmout" a "názor vypnout", sebelepší technický pokrok ho nezachrání. Jestli je tohle běžný materiál, který tvoří tyhle skupiny, jestli jsou tohle ti lidé, kteří se tváří, že bojují za lepší zítřky, světlou budoucnost nebo čistou rasu, to nevím. Média tvrdí, že ano.

V tom případě je jediný způsob, jak tohle změnit, začít od malého měřítka, nejčastěji v rodině. Pokud rodiče nenaučí děti myslet, kdo je to má naučit? Škola? Jak? To je ústav, kde se předpokládá, že se dětem přesunou do hlavy znalosti, ne schopnost jejich použití a už vůbec ne schopnost vidět věci v širších souvislostech. Kolik dětí má na starosti jeden učitel? A od druhého stupně je navíc vídá jen na 45, občas na 90 minut jednou-dvakrát týdně. I sebelepší kantor nemůže zároveň vykládat látku, získávat známky, řešit potíže a ještě učit děti myslet.

Pokud se člověk odmalička učí, že když udělá tohle, stane se tenhle důsledek, že když někomu vezme hračku, sice ji má, ale někomu ublížil a jak by se mu líbilo, kdyby to někdo udělal jemu, že když mu někdo řekne, že leopardi žerou trávu, tak mu nemusí hned věřit, že jsou lidi, které je dobré poslouchat, lidi co má brát s rezervou a lidi, kteří jsou třeba fajn, ale když je poslechne, bolí to, pak je většinou schopen docházet k vlastním názorům. Pokud má to štěstí a naučí se odmala získávat informace z různých zdrojů a porovnávat je, je většinou schopen docházet k vlastním názorům. Pokud se naučí včas vyrovnat se s tou záplavou různých dat a je rozpozná, že i nepříjemná věc může být pravda a nesmí se před ní zavírat oči, pak vyhrál. Protože umí zacházet s informacemi a docházet ke svým názorům.

Ale ani to nezaručí, že tenhle svůj potenciál bude využívat výhradně k tzv. "dobrým" věcem. Na to je potřeba se hodně učit, a nejen z učebnic ve škole nebo z moralit v knížkách nebo filmech. To jsou často fikce a jako k takovým je k nim třeba přistupovat.

Je snadné zamést extremismus pod koberec a říct, že jsou to všichni idioti, kreténi a nevědí, co činí. Kromě lidí "zapnout/vypnout", kteří jsou ale všude a ve všech názorových skupinách, jsou mezi nimi často i ti, kteří k tomuto přesvědčení došli svými zkušenostmi a mají pocit, že svou situaci jinak nevyřeší.

Je taky snadné označit každý nehodící se názor za extremistický a dál se jim nezabývat. Prohlášení, že mezi lidmi, kteří zneužívají sociální systém ČR, je jevníce Romů, není rasistické, je to prostě fakt. Pracovala jsem v azyláči a vím, jak to tam vypadalo. Pracovali jsme s oficiálními statistikami MPSV a vím, co říkaly. Jsem proto extremista? Nejsem.

Zdaleka ne všichni, ale dost z lidí, kteří se hlásí k těm takzvaným extermistickým skupinám, se k nim hlásí proto, že v nich vidí řešení něčeho, co je trápí, protože to nikdo jiný neřeší. Kdyby existoval skutečně spravedlivý systém, který by postihoval všechny stejně za stejné přestupky a pomáhal všem stejně, bez ohledu na to odkud pochází nebo jaké má předky, výrazně by těhle skupin ubylo. Ale to by taky pány politiky, a teď nemyslím jenom ty viditelné ve vládě, muselo zajímat, co se v zemi děje a ne jejich vlastní kapsy.

Ale ani páni politici se nezmění sami od sebe. Proč by to dělali, když je jim tam dobře. Změnit to můžeme jedině my, jeden každý z nás. Pamatujete ještě na slogan jedné politické strany po Plyšáku? "Kdo, když ne my, kdy, když ne teď" - to platí pro jednoho každého z nás. Kdyby se jeden každý z nás zajímal o to, co se v zemi děje, a byl schopný ty informace zpracovat a dojít ke svým vlastním závěrům, vypadalo by to tady jinak. Bohužel, takovíto lidé jsou jen málopočetná elita a tou taky ještě dlouho zůstanou.

Protože v Blesku přece psali, že...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. července 2010 v 12:49 | Reagovat

Musím říct, že s tímto článkem se ztotožňuji víc, než s článkem na blog.cz, protože se snažíš dívat na věci z více stran a to předešlému článku chybělo.

V zásadě souhlasím s tím, co jsi tu napsala. Za svůj kratičký život jsem potkala už několik pankáčů, několik pravičáků a BYLI mezi nimi tací, kteří to měli v hlavě srovnaně. Samozřejmě, je diskutabilní, jak to má srovnané zbytek, kolik z nich patří do tupého agresivního stáda. Budou mezi nimi tací a nebude jich málo, co si v patnácti vyholí hlavu/číro a budou papouškovat to, co mu řekli kamarádi (a pak je to za pár měsíců přejde), budou tu vyhořelé trosky ze špatných rodin, které někomu ve jménu toho a toho vrazí kudlu do zad. O tomhle se píše, o tomhle se mluví, proto my často zapomínáme na ty, kteří ví, o čem mluví a nikomu neubližují.

To je, jako když si většina lidí myslí, že si emo podřezávají žíly a že jsou to magoři, že goth poslouchají Nightwish, že metalisti jsou feťáci.

Taky si myslím, že lidé jsou jen lidé a vždycky takoví byli. Že tady byla ve středověku nějaká morálka? Že je na východě nějaká morálka. Ale běžte...
Náboženský fantatik může být stejně nebezpečný jako nácek.

No a že bychom měli bojovat každý sám za sebe? Bojovat za lepší svět? Pche. Kdo má na to bojovat, už si dávno bojuje po svém i bez pobízení, protože má oči a uši a protože je to osobnost. Zbytek si jenom přečte článeček, smutně pokývá hlavou, připíše pod to pro jistotu, že s tím souhlasí, zanadává si na nácky/cigány/pankáče/emo a pustí si World of Warcraft/porno/Ztracené/Zoufalé manželky/po sté Pána prstenů.

2 kerria kerria | Web | 12. července 2010 v 17:49 | Reagovat

Dobře napsané. I s tou výchovou v rodině v tomto případě souhlasím.
Rodina, která žije v těsném sousedství problematických romů, těžko bude dětem vykládat, jak je má mít rádo. Spíš jim řekne, ať si dávají pozor  na peníze a svačinu...

PS: Mezi námi, ten článek v klubu mi přijde jako takový opačný extremismus.

3 Elysia Elysia | Web | 12. července 2010 v 20:43 | Reagovat

tvuj blog se mi zacina libit cim dal vic:) kdybych se k tomu mela vyjadrit vydalo by to na dalsi dlouhy clanek, ale vesmes bych asi opakovala, co jsi napsala ty, nemam tomu co vytknout.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama