Noční můry

21. července 2010 v 23:46 | Cirrat |  Denní hemzy
Je docela zajímavý mít noční můru uprostřed odpoledne. Samozřejmě, pro můry tohoto typu je noc kdykoli někdo zavře oči...


Řekněme, že stejně jako v případě jednoho z předchozích snů, mám zase spoustu inspirace. Posledně to skončilo povídkou ve třech dílech, teď to bude asi delší. Zajímalo by mě, jestli to nakonec budu psát v angličtině, v češtině, nebo simultánně v tom i v druhém (kapitolu tak, přeložit, uhladit obě verze, další kapitolu...) - zajímavé je, že se to dá zpracovat jak jako jedna jediná povídka, tak i jako seriál na pokračování (a ještě uvidíme, pro co se rozhodnu).

Odbočím. Hodně autorů dělá to, že vypisuje ankety a nechává své čtenáře rozhodovat o tom, co se stane dál, o jaké postavě se má psát a podobně. Popravdě, nikdy jsem to moc nepochopila.

To neznamená, že je to špatné, jenom že já funguju jinak. Taky jsem to zkusila. No, nakonec jsem si dělala co jsem chtěla, protože jsem nebyla ochotná se podvolit jejich mínění. Tohle prostě není pro mě. A tak se vás nebudu na nic ptát, ale počítejte s tím, že vám za čas předložím dokonalou fantasmagorii.

Protože se mi dnes odpoledne zdál horor. Ne až tak založený na kuchání těl a rozhazování kousků, spíš jak moc lidské je ještě lidské a co všechno je člověk ochoten udělat proto, aby dostál své povinnosti. A taky kdo si zaslouží jaký trest. A že za všechno se platí. Víc k tomu neřeknu, ale dám vám malou ochutnávku: představte si Tellyho Savalase (Kojak) s intelektem dobrosrdečného šestiletého dítěte, který je ovšem jen vybranou formou nějaké nepochopitelné entity, co sice lidsky vypadá, ale rozhodně se tak nechová.

A protože se z toho potřebuju probrat, nasadila jsem tvrdé páky. Billyho Joela - a po něm soundtrack k Flatleymu. Snad mě to brzo pustí. Já totiž horory nenávidím...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama