Popravdě, a má bejt? Přestaňte hysterčit, sedněte si a na chvíli se zamyslete...
Vezměte si k tomu přemýšlení do ruky taky telefonní seznam. Pokud ho nevlastníte, zadejte do browseru zlatestranky.cz - za chvíli se k tomu vrátím.
Tak zaprvé, na FB se dá nastavit mnoho různých úrovní zabezpečení, včetně takového, že si bloknete možnost nechat se vyhledat. Je to jako jednosměrné zrcadlo: vy je vidíte, oni vás ne, pokud vás nemají přidané v přátelích.
Zadruhé, pokud nechcete, aby bylo něco o vás odhaleno nebo zviditelněno, prostě to na ten net necpěte. Dobrá kontrola toho, co všechno jste o sobě už nevědomky vyblili, je stejda Žůžl. Zkuste si vyhledat svoje jméno a příjmení a uvidíte, co je o vás veřejně k mání.
Já jsem takhle zjistila, že mě jedna kamarádka (kynu směrem do Brna) citovala ve svém článku (taky mě na to předem upozornila) - heč, jsem mediální hvězda. Bouchněte šampus a kde je sakra ten červený koberec? Jo a chci být skokan roku! Tak!
Dál, je možné zjistit, že jsem na jednom serveru vyhrála péči vizážistky a manikérky na den čarodějnic - bohužel, v den své svatby. :-) U stejného odkazu je uvedeno, že bydlím na Praze 6.
Lze najít můj profil na FB a údaj, že jsem tamtéž členem Spolku milovníků koblih.
Objeví se i odkaz na Bandzone a náš T.O.X., spolu s informací, že tam hraju na klávesy.
A nakonec odkaz na transparentní finance VAVÁKY, o.s. - společnost, která udržuje spásáním Těchonická draha. Nakrmte ovečky! Tam můžete zjistit, kolik jsem jim kdy poslala na účet - ale ne adresu nebo číslo mého účtu.
Jak jsem už psala jinde, vyžužlání mé přezdívky je daleko daleko plodnější. Tím vás nepoňoukám, ale popravdě, na netu nikde není nic, za co bych se měla stydět, nebo co by mě mohlo nějak poškodit. Proč? To mám tak dokonalý anti-hackerský štíty?
No, dalo by se to tak říct. Já mám totiž i mozek. A používám ho. Alespoň v těhle věcech, teda...
Jistě, existuje spousta lidí daleko anonymnějších než já. Já jsem exhiboň - částečně od základu, částečně vlastní chybou. Když jsem tak nějak před deseti lety začala koketovat s iNetem, nenapadlo mě, co všechno na sebe můžu vyblejt. Dnes děkuju bohu, že některé informace mě maminka naučila nesdělovat ještě jako malý škvrně (například mě zbila jako psa, když mi neznámý starý pán na ulici dal hrušku a já si ji vzala a snědla). Dnes už tedy pro mě nemá smysl hrát si na tajemného anonyma - jediný způsob, jak se úplně distancovat od informací, které jsou o mně rozházené po internetu (včetně emailových schránek mých přátel) by byl přijmout v normálním životě novou identitu, odříznout se ode všech přátel a od rodiny, přestěhovat se a nechodit na net. Jako v nějakém špionážním filmu, co?
Proto je případ "špionky" Chapmanové k popukání - lidé, kteří toho o tajných službách jenom trochu vědí, o sobě na internetu neprozradí nic, natož aby házeli na FB fota...
Popravdě, pokud máte rozum, na FB se z vašich dat vyskytuje v průměru emailová adresa, telefon (který lze lehce zneviditelnit) a město kde bydlíte. Jen naprostý pako si uvede plnou adresu.
Na Technetu vyšel rozumný článek. Stáhli si dotyčná "ukradená data" a zkoumali, co tam lze najít. Zas tak moc toho není - manžel včera večer zkoumal to samé, protože byl zvědavý, jestli tam jsme nebo ne. Nejsme, ale i kdybychom byli, tak co?
Manžel prohlásil, že jediný, co by tam někdo mohl vyštrachat, je jeho telefonní číslo. No, stačilo zadat jeho příjmení do Zlatých Stránek, a jeho mobil vypadl i s naší adresou (můj ne, i na přímé hledání - já jsem totiž zakázala zveřejňování svého čísla v těchto seznamech).
Takže co? Vezměte si svůj ručník a hlavně, žádnou paniku. Žádný extra únik se nekoná - to jen novináři nemají o čem psát...
Marta Woitek | 
Tenny | 
super vidko !!