Skvělý pocit

7. července 2010 v 19:33 | Cirrat |  Denní hemzy
Zrovna dneska se tohle dá brát ironicky i doslovně. Holt zajímavý mix (zajímavý alespoň pro mě)...


Hm, tak tenhle článek teď píšu podruhé, protože jsem si napoprvé všimla, že mám vypnuté automatické ukládání textu (jak to? Já to nepřenastavovala) a aniž by mi došlo, co dělám, klikla jsem na odkaz Nastavení... Text v... No, tam. Vážně skvělý pocit. Mimochodem, ač se mi uložilo v nastavení, že mám automatické ukládání zapnuto, zas mi pod editorem svítí, že je vypnuté. Ale co, kašlu na to - tlačítko Uložit a psát dál je taky fajn.

Dnes jsem se v práci tedy přetrhla. Po dvou dnech volna se prakticky nic nedělo, protože šéf měl tolik jednání, že jsem se mohla v klidu kopat do zadku. Třeba podle tohoto patentu. Ovšem už se těším na zítřek - má pro mě v zásobě tak třicet dopisů na přepis, takže asi přestanu na chvíli prudit s komentářema široko-daleko.

Skvělý pocit taky byl, když jsem půl dne sháněla jednu paní z partnerské firmy kvůli dokumentaci pro jinou firmu, která dodává jiné firmě a ještě jiné firmě potřebuje dát vědět deset dní před nakládkou nejpozději (jo, jo, naše práce je přesná, exaktní a rozhodně v ní není místo pro chaos) a nebrala mi telefon (a její nadřízený mi nebral telefon a jejich nadřízený mi nebral telefon a jeho nadřízený mi nebral telefon a spojovatelka na centrále v jiném městě taky nebrala telefon a v pražské kanceláři taky nikdo nebral telefon). Tedy, do té doby, dokud jsem nepřestala volat z firemní pevné a nevzala do ruky svůj soukromý mobil. Ale fuj! Naštvali jste mě a ještě jsem za vás utratila prachy!

A úplně výborně jsem se cítila, když jsem se dozvěděla, že náš bývalý zaměstnavatel, respektive jeho pravá ruka, se zase cuká s podpisem papírů (evidenční list důchodového pojištění; normálně má zaměstnavatel povinnost ho vystavit do osmi dnů po skončení pracovního poměru - my čekáme od posledního dubna). Opravdu nemám ráda, když někdo kecá a myslí si, že mu to budu žrát. A ještě víc nemám ráda, když si někdo ani nedá práci s tím, aby kecal pořádně, ale vymýšlí málo japné báchorky, aby vzápětí udělal něco, co jeho tvrzení s přehledem vyvrací. To si myslí, že jsem slepý a hluchý imbecil žijící v naprosté izolaci?

Nebudu to tady rozpitvávat do podrobností, přece jenom ta razítka potřebujeme, jelikož bez nich manžel nedostane podporu - a jeden podprůměrný plat je na dva lidi fakt málo. Taky by bylo někdy fajn dostat ty chybějící výplaty (a díky zatím za tu jednu splacenou), protože já jsem po jedné operaci, mířím na druhou a za měsíc potřebuju zaplatit dvanáct litrů pojišťovně jinak mám pomalu na krku exekuci. Je to opravdu fajn, když vám někdo vysvětluje, že vaše problémy jsou nicotné, protože on dluží tolik a tolik mega. No, když je třicet klacků pro dotyčného tak málo, nevidím důvod, proč celou tu kauzu neukončit a můžeme si jít všichni z cesty. Uleví se všem zúčastněným.

A když už kňučím, tak pořádně: beru desítku čistého, protože firma, u které pracuju, je v krizi (ale aspoň denně vidím, co se s tím dělá a taky vidím, že šéf maká jak fretka, aby to celé zas rozhýbal). Úvěry nám spolknou kolem 5k měsíčně. Dvě tramvajenky jsou 1100,- Telefony pro oba tak do tisícovky. Ani jedno si nemůžeme dovolit neplatit. Moje pojistka je 1600,- měsíčně (ano, věřila jsem pojišťovákovi) a manžel tu svou nechal propadnout, protože mu stejně kryla jenom úmrtí a to ještě v případě, že by to bylo naprosto prokazatelně bez souvislosti s jeho nemocí. Nájem platíme mamce sedm tisíc. Měli bychom platit - už několik měsíců to fakt nejde. Kolik že už jsme v mínusu? Skoro šest tisíc? A to je bez jídla, oblečení a dalších nákladů. Bez regulačních poplatků, bez zubařky, bez gynekologa (500,- za každou návštěvu), bez léků mých (na alergii, na tlak a HAK), manželových (dvoje další prášky).

A jdeme zase nahoru, k lepším pocitům. Taky rádi dostáváte do schránky i něco jiného než jsou účty a reklamy? Já miluju pohledy - ať jsou ze zahraničních cest, od kamarádů z Jihoafrické republiky nebo z Kanady, nebo z dovolené v Krkonoších. A dopisy. Klasické dopisy. S pár známýma jsme se domluvili a vyměnili si adresy, čistě jenom kvůli tý rozkoši otevřít schránku a najít v ní kus lidských myšlenek, které mi někdo věnoval.

Na poště jsem byla vyzvednout doporučený dopis. To mi taky někdo věnoval trochu svých myšlenek, konkrétně Kancelář pojistitelů se hlásila o pokutu za šestadvacet dní, kdy jsem neměla platné povinné ručení. Naštěstí se vejdu do tisícovky, což není zas tak moc (i když, při našich příjmech), takže úleva. A to je příjemný pocit.

Ale co byl dneska opravdu ten úplně nejlepší pocit a nejlepší zpráva ze všech, byla nenápadná obálka z Itálie, která se objevila v naší schránce.

Už je to skoro rok, co mě oslovila jedna virtuální známá, že potřebuje parťáka na seminárku (nebo možná bakalářku? Já se v tom jejich systému nevyznám), a že by chtěla použít postavy, jednu co si vymyslela ona a jednu moji, se kterýma jsme v tu dobu hodně blbly na tom našem oblíbeném serveru. Slovo dalo slovo, během několika málo dní jsme si přeposílaly emaily s RP (role playing = hraní si na nějakou postavu), uhladila jsem příběh a scénář, pak přišly první náčrtky a manžel, který mi koukal přes rameno, mi vysvětlil, co všechno tam máme špatně z hlediska bojových scén.

Poslaly se zpátky připomínky a pak se začaly objevovat konkrétnější nákresy. A pak byly i barevné. A pak jsem se dozvěděla, že to vyšlo. A pak to dostala ohodnocené (no, nebylo to veledílo, ze kterého by padli všichni na zadek, ale rozhodně to vyšlo líp než byl průměr). A pak... No prostě, dneska mi přišel můj výtisk. A abych se s váma podělila o tu žasnou novinku, nafotila jsem vám obálku a první a poslední dvojstranu.

Každý, komu kdy něco vyšlo, i kdyby v minimálním nákladu, zná tenhle pocit. Držet nakonec v rukách něco, na čem se podílel, do čeho vložil své úsilí. I když to není dokonalé, je to vaše. A právě kvůli tomu nesnáším kopíráky a porušovatele autorských práv - nejde "jen" o ta práva, jde hlavně o to, že nám, autorům, berete tenhle pocit...

No, zpátky k veselému, tady jsou ty fotky. Já vím, není to dokonalé. Ano, ta retuš mého příjmení je nedokonalá. Ale co, je to mojééé (teda aspoň částečně) :-)

BG1

BG2

BG3

BG4
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama