Zelené léto

9. července 2010 v 21:00 | Cirrat |  Džungle v bytě
Ráno jsem tu oplakávala čtyři padlé, tak aby bylo trochu veseleji, přikládám malou rekapitulaci, včetně fotek těch, co tu už delší dobu nebyli. Tedy, ehm, fotky rostlin, které jsem už delší dobu nefotila...

Jo, a skoušela jsem trochu frajeřit s fotkama, tak kdyby se vám zobrazovalo něco divnýho, dejte mi prosím vědět!


V rámci předběžných oslav mého nedělního svátku jsme dnes s manželem zamířili - chvilka napětí - ano, kam jinam než do Chládka. Jestli je to dobře nebo ne, to záleží na úhlu pohledu, každopádně jsem si odtamtud odnesla tři rostlinky. Tu první vám představím hned, možná ji poznáte i sami. Je to spatifylum (lat. spathiphyllum wallisii).

spat1
spat2
Květ je ta malá hrbolatá věc a to bílé okolo je listen. Spatifylum má podle něj vlastně i jméno: řecké spathe, což může znamenat čepel nebo i listen, a phyllos, list - tedy list jako čepel (nebo taky možná listen ve tvaru listu, nejsem si jistá, který výklad je správně, každopádně ten druhý mi tvrdí Websters).

Podle mé Oranžové bible ("Péče o pokojové rostliny" Davida Longmana, vydal Slovart - teď jsem vlezla na stránky Slovartu a jako novinku týdne mají právě už sedmý dotisk téhle knihy) jsou to rostliny původem z Kolumbie, hodně vodomilné a teplomilné. Neměly by se dostat pod 17°C ani v zimě, v létě by raději neměly být v prostředí pod 18-21°C a vždy raději spíš vhlčí prostředí. V zimě potřebují co možná nejvíc světla (ale nesnáší průvan, takže ne k oknu, a taky jim nedělají dobře výpary plynu, takže ne kolem sporáku nebo wavek), v létě spíš částečný stín, mimo přímé světlo.

Takže stinnější celoročně obsazená kancelář s ústředním topením a bez klimatizace je pro tuhle kytku značka ideál, pokud si to potřebujete přeložit :-) V zimě na světlo, v létě na stůl za roh od okna a je to.

Mr. Subjunctive (taky blázen do kytek, ale poněkud většího formátu než já - má doma kolem 800 kousků) o nich ve svém článku píše, že indikátorem toho, že je s kytkou něco špatně, je většinou povadnutí listů. Během 2-3 dnů se dostanou do takového stavu, že leží na zemi, a když je zalijete, zase se napřímí. Ovšem čekat, než si listy lehnou úplně, je pro rostlinu velmi zatěžující, protože v tu dobu už začínají být poškozené kořeny, takže je potřeba jednat hned, když vidíte povadlé listy.

Ovšem je tu podle něj další háček - přemokření (ale to se podle mého názoru musí člověk asi fakt snažit tu kytku utopit) se vyznačuje vadnutím listů úplně stejně jako přílišné sucho. A tak první věc, co při vadnutí listů uděláte je strčit prst do hlíny. Slovy Oranžové bible "Je-li (zemina) lehká a drolivá, rostlina potřebuje vodu".

Longman a Mr. Subjunctive si trochu odporují v tom, jak moc náročné je zalévání téhle rostliny. Podle Longmana je to ideální květina pro entuziastickou "babičku s konvičkou", která potřebuje každý den něco zalít, jinak má pocit, že se o ty rostliny nestará. Podle Mr. Subjunctive jdou zase utopit poměrně snadno. Jako vodítko můj oblíbený blogger nabízí kromě strkání prstu do hlíny (protože u velkých exemplářů ve vyčerpané zemině může být vršek na troud a dole bažina) pohled na špičky a boky listů. Pokud jsou křehké a hnědé, osychají. Pokud černají, hned vyndejte květináč z obalu a nechte den-dva proschnout. A tím končím návod k pěstování spatifylů, jen ještě přidám odkaz na to, jak vypadá, když vadne...


kryp2
Tak nějak jsem se naštvala, snad sama na sebe, snad na ten pitomý pařez, a po dnešním návratu od Chládka jsem vyhrabala milý kryptantus z koše (na papír, sebranko!) s tím, že už stejně v jeho případě není co ztratit, tak proč ho nezkusit reanimovat. Momentálně chudák opravdu vypadá víc jako zombie než jako kytka, ale podle Oranžové bible je těžké ho zabít. Odstranila jsem starou zasaženou zeminu a namočila ho do vody, kde ho nechám aspoň 24 hodin. Pak ho zasadím do nového květináče a buď se chytne nebo ne. Maximálně ztratím hrstku hlíny - ale pokud to vyjde, získám jednu ze svých oblíbených rostlin zpět.
A protože jsem evidentně Doktor Bolíto (Talking to the tiger, chatting with the cheetah), alespoň co se týče kytek - a nevím teda tak úplně proč, viz předchozí dnešní džunglácký článek - přinesla jsem si z práce tu kolegyninu orchidej. Potřebuje trochu lepší péči, aby se pořádně vzpamatovala, protože to v těch vedrech v kanceláři schytala, a mě nebaví tahat do práce hnojiva a další věci, když si můžu v klidu doma nechat orazit kytku a pak ji přinést do práce už v pořádku... A tak máme doma zas o trochu víc zeleno.

Popravdě, uschla už docela výrazně, tohle je takový poslední pokus, jak s ní něco udělat, tak snad se chytne. To ta moje, ta vypadá (samozřejmě) o hodně líp :-) No, rozhodně má o pět listů víc, taky jsou krásně pevné a tuhé, žádná zvadlá vata jako tady pacient na obrázku...

orchSv1



van1
van2
Tady máte tu moji slavnou vanilku. Ano, to je TA vanilka, vanilla planifolia, tohle pak vyroste jako popínavá liána, udělá to květy a z těch květů jsou pak po opylení lusky, které příznivci přírodních chutí a odpůrci umělého vanilinu za draho kupují...

(V tuhle chvíli nenávidím náš úžasný systém: nedaří se mi zprovoznit automatické ukládání článku a byla jsem o pár odstavců a další čtyři fotky dál, když mě systém vyhodil, že nejsem přihlášená. Dopíšu tohle a půjdu lozit po FAQ.)

Dala si trochu na čas, ten větší výhonek, co už má i kořínek, je starý asi dva týdny a ten menší má tak pět dní? Možná týden. Ale rostou jako z vody (taky by měly, když je zalévám vodou po hnojení orchidejí)!

Včera jsem si všimla, že ibišek konečně začal nasazovat na květy. Na to, že loni kvetl o sto sedm, když jsme ho nesli na konci dubna z botanický v Tróji, to si dal teda na čas.

Ale manžel mě uklidňoval, že se není čemu divit. Letošní zima trvala nezvykle dlouho a slunce se objevilo poměrně pozdě, i masožravky začaly pořádně růst teprve asi měsíc zpátky.

Teď už konečně nasadil poupata a těším se, až zas uvidím ty sytě červené květy.

(Zase nevidím kurzor. Dneska je psaní článku opravdu lábuž, a nemyslím si, že v tom má prsty můj internetový prohlížeč...)

hib1




Tohle je letošní řízek fíkusu benjamíny od tchýně z práce. Jak vidíte, roste moc pěkně. Přírůstek jde vidět snadno - listy, které na větvičce byly, když jsem ji ustřihla z mateřské rostliny, jsou ty sestřižené napůl. Dělám to tak, aby řízky lépe kořenily. Za chvíli dostane oporu a na jaře mu začnu zaštipovat růstové výhonky, aby líp rozkošatil.
minificcus2




tradescantia
sci3
To vlevo je voděnka, kterou jsme s kamarádem mylně v únoru považovali za vanilku. Poté, co jsme ukořistili řízek, nám večer volal, že mluvil se svou mamkou a že vanilka jim už dávno chcípla. Což by vysvětlovalo, proč mu připadalo, že se ta kytka o hodně změnila. Zajímavé je, že jim pošla, když Pan Vanilka psal, že se jedná spíš o pleveloidní záležitost, ale to neva. Tahle voděnka je celozelená, protože mateřská rostlina pobytem v přílišném stínu ztratila své ozdobné panašování (to jsou ty fleky, tygrování, pruhy a spol., víme?) - naštěstí je poměrně atraktivní i tak a máme ji rádi. Příští rok ji třeba sesadím s nějakým koupeným panašovaným exemplářem, stejně jako jsem to letos na jaře udělala se šplhavníkem. To je to vpravo. Připomínám, že tu vidíte ten běžný kancelářský kultivar, co snad ani nemá jméno, a kultivar "neon". S tím názvem myslím ani není potřeba říkat, který je který... Ještě vím o kultivaru Marble Queen - musím se přiznat, že poměrně dlouho jsem si myslela (a veřejně jsem tvrdila), že to je ten, co mám, ale není to pravda. Marble Queen má totiž obrácený poměr zelené a bílé na listech (viz obrázek). Nedávno jsem ji viděla a brousím si na ni zuby. A pak půjde k těm dvěma taky, to bude moc pěkný kontrast...

(Tak, a tady mě to předtím vyhodilo...)

sar2


No jo, co blbneš strejdo... Teda teto... No dyť jo, já vím.

Narozdíl od Mušáka měla saracénie těžkou zimu. V článku Pssst, jsem tu inkognito, jsem docela přestřelila s tím, že za pár týdnů povystrčí růžky. Scházela čím dál tím víc a divné bordely se taky roztahovaly po květináči tím víc, až se manžel rozhodl k razantnímu kroku. Milou saracénii jsme vzali, vyklepli z bordelu v květináči (který jsme mimochodem vyhodili), rozpletli pod jemným proudem vody jednotlivé kořenové baly a zjistili jsme, že máme vlastně tři rostlinky. V čisté rašelině a v novém květináči (a vydezinfikovaném obalu) se na nás dlouho netvářila ani tak ani onak, a nakonec začala růžky povystrkovat až během května (aspoň myslím - masožravky jsou prostě manželovy).

sar1


Teď už vystrkuje nové kalichy s relativní pravidelností, narůstají a pomalu mohutní, ale ještě má do své bývalé slávy hodně daleko. Manžel kutal a kutal, až vykutal informace o tom, že v podstatě téměř jakákoli masožravka si klidně může rozhodnout, že teď ještě neporoste, že klidně až napřesrok nebo za pár let, a tak uvidíme, kde budeme na konci léta. Rozhodně se ale dá říci, že od stavu v únoru urazila dlouhou cestu - vždyť my jsme jí prakticky u jedné rostlinky ulomili při tom přesazování kořeny! Evidentně ji nic moc nerozhodí, co taky čekat od kytky, která naprosto běžně přežívá požáry...

Krátká zmínka o ostatních masožravkách: Rosnatka kapská kvete. Opět. To je letos podruhé a tentokrát nemá tři stonky, ale rovnou pět. Rosnatka štírkovitá už dávno chytá malé mušky a tváří se spokojeně. Je chlupatá a srandovní. Drosera venusta (drosera = rosnatka, ale tenhle druh buď nemá český název, nebo je strašně tajný, protože jsme na něj ani po několika dnech pročmuchávání internetu nenarazili) se začíná aspoň trochu roztahovat po svém květináčku a bublinatka šídlovitá, která si dávala do té doby oraz, se tenhle týden rozhodla, že se může i ukázat nad zemí. Zatím to u ní v květináči vypadá jako trocha mechu, ale to je v pořádku. My máme čas a můžeme počkat, až se slečna rozhodne...

nepenthes?

Tohle je foceno dneska mobilem u Chládka. Na téhle fotce to není moc vidět, ale láčky jsou porostlé zvenku podobnými chloupky jako vrše u saracénie a na tom "vnitřním švu" mají z chloupků jakýsi hřebínek. Výsledný vzhled působí velmi živočišně a okamžitě se nám zalíbila, i když mě se líbila i ta "komornější" neosrstěná verze láčkovky, co je matně vidět v pozadí.

Málem jsme si ji odtáhli domů, mělo to ale několik háčků. Je blbost nechat rostlinu se závěsnými pastmi někde na skříni. Ten závěs jí sluší, i když tenhle květináč není to pravé ořechové. Neměli bychom to doma moc kam dát. A stála skoro tisícovku... Navrhovala jsem manželovi, že když má příští měsíc ty narozeniny, můžu nenápadně rozhlásit po rodině, co že by si přál, ale udolal mě logickými argumenty.

Buď bychom museli navrtat skobu do překladu nad panoramatickým oknem, což by nemusel ten překlad vydržet (nedělám si iluze o tom, v jakém stavu je tady zdivo) a sehnat vymakanější závěsný květináč (pro představu, ty pasti jsou velké asi jako jeden a půl mé dlaně), nebo sehnat někde nějaký sloupek, nový květináč, dostatečně velký obal na něj, aby to vytvářelo to správně vlhké klíma a pak řvát zoufalstvím, protože drtivá většina strategických míst před oknem už je zabraná...

Ale je krásná. Říkali bychom jí Adéla... (Do háje, já ji chci!)

Z mokra bažin u masožravek se přeneseme do suchého prostředí.
nol
Naše nolina AKA beaucarnea recurvata, nebo též sloní noha.


yuc
Juka (teda, dvě juky; tchán tu svou vždycky brutálně prořeže, ona mu na just obrazí, on mezitím řízky nechá zakořenit a pak se všech ptá "Nechceš juku?" - jestli vám to připomíná častý dotaz majitelů koček "Nechceš kotě?", nejste daleko od pravdy)

alv
Aloe variegata, alias sokolí péro.

Všimněte si, že z původních aloe tlamiček se mezitím staly pěkné aloe tlamy. Vypadá to, že na jaře budeme rozesazovat...


Ovšem o roztomilost zdaleka nepřicházíme - když se podíváte blíž, zjistíte, že mezitím v květináči vyrazily dvě nové aloe tlamičky. Takže mám mateřskou rostlinu a už pět odnoží. Myslím, že až na ty rostoucí řízky, je tahle asi nejakčnější, co tu teď máme.

alv2


O co jsem vás v žádném případě připravit nemohla, jsou aloe zuby. Že jsou sukulenty zubaté po okrajích listu, to asi nikoho moc nepřekvapí. Ale že mají zoubky i na spodní hraně listu, "ve švu", to mě dorazilo a tak se s vámi dělím ve větším formátu...
alz

Tak, a teď se konečně dostávám k těm zbylým dnešním přírůstkům.

Mohla jsem si totiž vybrat do dvěstě něco korun a zaujaly mě Guzmánie. Tolikrát jsem kolem nich prošla, až jsem si je oblíbila - a to jsem je ještě před rokem považovala za nezajímavé a fádní kytky. Ale dnes, to jsem si ofuněla Cattleye a Cambria (druhy orchidejí, moooc pěkné), usoudila jsem, že by to byly další výdaje za obal, našli a vybrali jsme náhradní afelandru, když mě praštila do oka ona.

guz2
Opodál ale stála jen o trochu vyšší a v daleko sytější barvě. Chvíli jsem drtila manžela, že mi má pomoct s rozhodováním, ale vždycky jsem se akorát dozvěděla, že je to můj svátek, a že si mám teda vybrat sama.

guz1
Ano, myslím, že tušíte naprosto přesně, jak to dopadlo. Mám je obě. Fascinuje mě ten přechod listů do barvy listenu, jak u jedné světlá a u druhé tmavne. A guzmánie mají, jako většina bromélií, jednu charakteristiku, díky které jsou poměrně akční: když odkvetou, vytvoří mateřská rostlina jednu nebo více odnoží a chcípne. Celý cyklus trvá tak dva-tři roky...

guz3
Největší problém při pokusu o rozhodování byl ten, že když jsem si je postavila na stolek vedle sebe, tak krásně spolu kontrastovaly, že bylo rozhodnuto. Ať nežerem, ale kytky musí být! A proto, že poměrně často vídám tmavé guzmánie, ale světlé moc ne, přináším vám na ni pohled ve větším formátu:

guz4
Statistika nuda je, má však cenné údaje. Nevím, jestli jsou následující údaje cenné, ale stejně se s vámi o ně podělím:

Několikrát mi zmizel kurzor. Dvakrát mě vyhodil systém, že mé přihlášení je neplatné (k čemu je teda ta možnost "Přihlásit trvale"?). Asi desetkrát jsem článek zveřejnila, abych se podívala jak vypadá, a zase jsem ho stáhla do rozepsaných, protože pokus o postavení dvou fotek vedle sebe vyšel jen někde, resp. jen někde to nebyla katastrofa. Dvakrát mi crashla Mozilla. Začala jsem tento článek psát asi pět minut po osmé večer a teď je čtvrt na jednu. Vyhodila jsem několik fotek rostlin, protože jsem neměla trpělivost rovnat jednotlivé obrázky tak, aby se nepřekrývaly, aby text seděl a nebyl někde půl kilometru daleko, což by stejně fungovalo jen na mé kombinaci monitoru, rozlišení, přiblížení a prohlížeče. Zase jsem zapoměla brát Ibalgin, takže mě bolí stehy jak pes. Za celou dobu, co píšu tenhle článek jsem se nezvedla z postele. Vůbec. Protože mi vždycky přišlo, že za chvilku už to přece budu mít hotový a tak to přece vydržím, ne?

A pročež se loučím. Jdu si udělat pití, vzít si Ibalgin, najíst se, proletět sprchou - a bude to tak akorát na to jít spát... :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KatyRZ KatyRZ | Web | 10. července 2010 v 9:51 | Reagovat

Ta první kytička je jediná, která u mě přežívá a dokonce mi i velmi často kvete :). Je totiž jedna z mála, která si mi sama řekne o zalití :D.

2 Cirrat Cirrat | 11. července 2010 v 14:05 | Reagovat

[1]: Jo, to ony uměj :-)

Mizíme s manželem na Chodov - mají tam klimatizaci, výborný koktejly a oleandr ;-)

3 Ekyelka Ekyelka | Web | 5. července 2011 v 22:07 | Reagovat

Tsss (dneska mám pocit, že jen syčím, i když tady spíš pochvalně)...
Fotit všechny naše kytky, co uzurpují moje místo o život, tak potřebuji širokoúhlé záběry. Půl napůl se o ně staráme s mamkou a popravdě, když prchuju palmu ve vaně, mohu pak rovnou celou koupelnu vytírat. I se stropem. :) (ale palmě dělá sprcha moc dobře, nehledě na kočky a mne samotnou, taky si hned připadám jak v džungli)
Spatiphyllum snad ani nejde zabít, je to stejný plevel jako africké fialky. Větší háklivka je klasická kapradinka, tu hlídám jako oko v hlavě - a čas od času společně bojujeme o přežití, když se nechám moc unést prací. :)
Každopádně už vím, co s sebou vzít, pokud spolu někdy půjdeme na pivo :)

4 mermaid style wedding dresses mermaid style wedding dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:51 | Reagovat

Q. When is a car not a car?
http://www.spelldress.net/

5 designer tea length mother of bride dresses designer tea length mother of bride dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:24 | Reagovat

A. The letter V!
http://www.caredresses.org/bridesmaid-dresses.html

6 Saša Saša | Web | 25. března 2015 v 19:34 | Reagovat

Užitečné info, díky

7 Alena Alena | Web | 25. března 2015 v 19:34 | Reagovat

Díky

8 Ivo Ivo | Web | 25. března 2015 v 19:35 | Reagovat

Krásné užitečné info

9 gramp gramp | Web | 21. června 2015 v 5:38 | Reagovat

půjčka společníka společnosti :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama