Srpen 2010

Chodníková etiketa

31. srpna 2010 v 10:00 | Cirrat |  Denní hemzy
Jak tak chodím do práce každý den více-méně ve stejnou dobu, potkávám více-méně ty stejný lidi. A dvě figurky mě docela zaujaly.


Tattoo

29. srpna 2010 v 23:49 | Cirrat |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Tohle je malý dovětek k tématu týdne hudba. Měla jsem tam jedno z těch lepších videí Yamato: the Drummers of Japan (neplést s Yamato Nadeshiko!) a tak proč si neužít ještě evropskou verzi...

Když se řekne "tattoo", většina lidí to vezme jako tetování. Já si to myslela taky. Ale když jsem žila v Baselu (Švýcarsko), zjistila jsem, že se tam každý rok pořádá přehlídka bubenických.... jak to říci, sborů.

Tattoo je totiž něco jako vojenská večerka. Název se traduje od sedmnáctého století, kdy Británie válčila na území Nizozemska a Belgie a o půl desáté v noci bubeníci regimentu spustili virvál, který varoval hostinské, že je na čase zavřít pípu a poslat vojáky na kasárna. Tenhle název se vyvinul ze staroholandského výrazu doe den tap toe, což doslova znamenalo zavřít kohoutek a britský název je jeho zkomoleninou. Tattoo "vyhrávalo" až do desíti večer. Později se z toho stalo spíš několik znělek a mezi první a druhou světovou válkou se začaly pořádat přehlídky, a že jich bylo hodně.

Jak jsem psala, já jsem se s nimi setkala prvně na plakátě v Baselu - a jednou bych tam chtěla být. Protože stejně jako Yamato, tyhle přehlídky jsou lepší naživo. A pro všechny, kdo mají rádi hodně ostré bicí a frajery v uniformách (dámy decentně uslintnou), pár videí:

Kremelská zorja - ruský státní soubor zabývající se tattoo. Komentář se dá v pohodě vytěsnit, ale ruštináři si z toho něco vyberou.


Kremlin Zoria není v podstatě "čistý" soubor jako jsou například basilejští Top Secret - ale zajímavé je, že při tom nástupním pochodu hraném na píšťaly se mi hodně připomněl basilejský Fasnacht, který je v podstatě těmhle píšťalám podřízen, a mimo jiné spřízněnost ruské a francouzské kultury, jejíž armády a pochody jsou s tímhle zvukem spojeny dost silně.

Basler Top Secret Drum Corps - tattoo jak má být. Dejte si na čas a mrkněte jim na ruce...



Nedá se svítit, Top Secret byli "moji první" a považuju je tímto za nejlepší ukázku toho, co to tattoo vlastně je.

A jako poslední, první díl záznamu z Edinburgského Tattoo z roku 2005. Rozhodně zajímací.

Čtyřišopypátejkurnik

29. srpna 2010 v 19:41 | Cirrat |  U Mlsný huby
Jo, to je tak, když se mi rozsype těsto na koláč, aneb snafu na třetí.


Masokus

29. srpna 2010 v 14:13 | Cirrat |  U Mlsný huby
Lipetka promine, ale zase tu mám troubí recept... I když - při troše štěstí by se dal udělat i bez ní.


Moje melodie

29. srpna 2010 v 13:34 | Cirrat |  Téma týdne
Když se bavíme o hudbě (mimochodem, o Strachu jsem psala loni a cokoli, co bych bývala napsala minulý týden, by bylo jen opakováním téhož), je zapotřebí článek pořádně proložit ukázkami. Takže si pusťte první a vydejte se se mnou na cestu mou vlastní hlavou s vyhlídkami na úvahy made by Cirrat.

Jak moc se držíte receptů?

28. srpna 2010 v 13:41 | Cirrat |  U Mlsný huby
Ne, vážně, jak je to s váma a s receptama?


Mlčím...

27. srpna 2010 v 11:03 | Cirrat |  Denní hemzy
A proč mlčím? Protože je toho dost. V sobotu mě rozbolel zub a vesele pokračuje. Mám po žížalkách, zase se dopuju Ibalginem ve velkým a potřebuju se objednat k zubařce.

Navíc v práci pomalu rozjíždíme otázku kalendářů a PFka - už mám nástřel, a vypadá to, že projde. Teď dávám dobromady adresář. Bude toho hodně.

Takže teď většinou přijdu domů a odpadnu. A proberu se v devěd večer a kolem jedenáctý se jde spát. Nevím, kdy bude další zápis, až bude tak prostě bude. Jsem kaput.

Myslete vlastní hlavou

23. srpna 2010 v 10:29 | Holly Lisle (překlad Cirrat) |  Jak líp vydávat skřeky
Netrvalo to ani tak dlouho, jak jsem si myslela, a mám tady další věc pro autory začínající i pokročilé. Tentokrát od Holly Lisle, své oblíbené americké spisovatelky. Je zajímavé, že je mou oblíbenou autorkou nikoli proto, že bych milovala její knihy a povídky, ale proto, že dokáže velmi zajímavě psát o psaní a nezdráhá se šířit své osvědčené postupy mezi ostatní. Dokonce má korespondenční online kurz How To Think Sideways, kde ve více než dvaceti lekcích prochází od základní tvorby zápletky až po revizi před vydáním a shánění agenta (což se u nás ještě moc nepěstuje, ale myslím, že by to ničemu neuškodilo).


Jen tak narychlo

21. srpna 2010 v 23:57 | Cirrat |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Po návštěvě ve Sluníčkovém světě (o tom potom - a zvlášť) jsem začala probírat dva dny netknutou RSS čtečku. A tam vám bylo věcí...

Například jeden z mých oblíbených komiksů mě inspiroval k tomu, abych vám sem hodila tuhle písničku: 


Dlouho jsem si myslela, že moje nejoblíbenější věc od Toto je právě Africa, ale to jen do doby, než manžel díky jedné z kapel začal nacvičovat jejich Child's Anthem. Hodně se mi líbí ta zharmonizovaná verze se Santanou. Tohle je její studiová nahrávka, ale někde mám zahrabaný i odkaz na live verzi, která je naprosto extatická. Bohužel, YouTube ji nechce ani omylem vydat...


Přiznám se vám k jedné věci: daleko raději než písničky s textem mám instrumentálky. Je to proto, že většina mých oblíbených písniček je v angličtině, a jak jsem postupně začínala rozumět slovům víc a víc, začal mi jejich význam narušovat soustředění. U instrumentálek ten problém nemám, a tak můžu klidně nechat kus vědomí plout s melodií a neruší mě to při soustředění se na práci nebo tak něco. A proto mám taky v takové oblibě zvlášť alba Cult a Reflections od Apocalypticy - jejich další alba Apocalyptica a Worlds Collide jsou taky úžasný a miluju je, ale je tam čím dál tím víc textu, a tak se jejich novější věci řadí pod kolonku "nepracovní".

A jako bonus za rozluštění mé předchozí věty tu máte naprosto úžasnou instrumentálku Joey deMaia, basáka kapely, na které jsem prakticky vyrostla: Manowar. Joey je náramně skvělý basák a má ve zvyku sem tam předělat nějaký z klasických kousků. Tady je jeho verze Letu čmeláka (který z hrdosti na své podání přejmenoval na Čmelákovo žihadlo) a uznejte, že tu basu prostě drtí. Je radost na něj pohledět (pro lépe zmasterovanou poslechovou verzi klikněte zde):


Drinking coffee...

18. srpna 2010 v 9:25 | Cirrat |  Denní hemzy
...and slacking off are all part of what I do. To není pokus o "in" název, to je nápis na placce, co mám připnutou na košili, kterou jsem dneska vytáhla, bo je zima jak v psírně.


V neděli se nedělá...

15. srpna 2010 v 9:55 | Cirrat |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Ale já jsem vzhůru a podělím se s váma o pár nedělních písniček, čímž uzavřu tuhle týdenní sérii :-) Pak už mě čeká jen dodělávání nějakých věcí na sobotu a oběd u Chládka. Mohla bych taky přesadit mateřídoušku, aby se měla kam rozrůstat. Prostě lážo-plážo - a pak velký útok v pondělí...






A víte, že po tomhle mě docela i přešla chuť na špagety?


Horečka sobotní noci

14. srpna 2010 v 22:58 | Cirrat |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Na BeeGees zapomeňte. Mám pro vás trochu jiné srovnání - tehdy a teď. Užijte si obě, já si nemůžu rozhodnout, který styl mi teď vyhovuje víc...



U tohodle bych se asi míň mlátila smíchy, kdyby mi chvílema ten zpěvák nepřipomínal Davida Hasselhofa (nebo jak se píše):

Diplom. K čemu?

14. srpna 2010 v 22:53 | Cirrat |  Denní hemzy
Modří už vědí, že jsem odmaturovala vloni měsíc po svatbě. Po asi osmi letech jsem dokončila střední školu a měla jsem radost, že to mám za sebou. Ale teď je to matce málo a drbe do mně, že by to chtělo dál. A výš. Hlavně výš.


Pátek třináctého

13. srpna 2010 v 9:13 | Cirrat |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Pátek třináctého začal tím, že jsme se vzbudili o hodinu dřív, než budík.

Pátek třináctého pokračoval tím, že jsme se podruhé vzbudili čtvrt hodiny po tom, co jsem měla být v práci.

Samozřejmě, že šéf, který se měl nakonec podle kvalifikovaných odhadů služebně starších kolegů vrátit z dovolené až v pondělí, evidentně přišel pět minut přede mnou...

Mám hlad.



Čtvrteční dítě

12. srpna 2010 v 8:19 | Cirrat |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Tak tahle Bowieho písnička je o mně. Bez legrace :-) On o tom sice neví, ale je to tak. KLipu si nevšímejte.

Den, kdy jsem se narodila, byl čtvrtek. Ve škole byl vždycky nejtěžší den čtvrtek. Vdávala jsem se ve čtvrtek - to jen abych uvedla pár příkladů. A ten text taky docela sedí.

U nás je čtvrtek prostě čtvrtý den v týdnu, ale víc se mi líbí anglosaské názvy. Německé "Donnerstag" by se dalo přeložit jako den hromu a anglické "Thursday" je v podstatě zkomoleninou Thor's Day - den boha Thora (to je ten s tím kladivem, víme?)


Wednesday Night

11. srpna 2010 v 8:31 | Cirrat |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
Najít něco o středě byl trochu problém - ale zase jsem se dobře pobavila, protože nejvíc výsledků na "Wednesday" bylo o malé Addamsové. A tak jsem se kochala. V práci ještě nikdo není a hraje mi tady výborný italský jazzman, který ale už bohužel není mezi námi. Tiše se kochám...


Chudák klokan...

10. srpna 2010 v 23:23 | Cirrat |  Náhodný hlod
Tak si zase jednou lozím po Facebooku a tenhle screen jsem vám musela ukázat. Angličtináři se pobaví, neangličtináře tímto informuji, že se pozastavujeme nad tím, že nějaká firma prodává jako skvělé dárky peněženky na drobné z klokaního šourku.

Elisha se svým komentářem "Nic neřekne 'Miluji tě' lépe, než peněženka z klokaního nádobíčka..." zatím vede.

Klokani sourek

Ještě k těm upírům...

10. srpna 2010 v 9:40 | Cirrat |  Náhodný hlod
Tohle se mi dneska objevilo v inboxu. Myslím, že dalších komentářů netřeba. U posledního panelu jsem se hihňala dobrých pět minut - ještě, že už jsou v práci zvyklí...

Simple Logic
(Obrázek převzat ze serveru VeryDemotivational.com)

Zároveň jedním dechem dodávám, že stejně bych si dělala srandu z kterýchkoli jiných upírů. Například Anne Rice je nechává vytvářet silné emocionální vazby, ale když si chtěl Lestat za... no tak, dneska nemám důvod být sprostá, tak s tím nebudu začínat, prostě jediný sex, který se po poupírštění v sérii odehrává, je v knize The Tale of the Body Thief, kdy se na chvíli dostane do těla normálního smrtelníka a myslím, že si to rozdá s ženskou, která je krutě věřící (anebo rovnou jeptiška)...

A jedna úterní

10. srpna 2010 v 9:29 | Cirrat |  Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
The Corrs a Ruby Tuesday. Taky písnička, která prošla mnoha a mnoha cover verzemi, ale ze všech, které jsem dneska našla, mi tahle seděla nejvíc. Mimo jiné taky díky svému klapkálistickému založení. Zajímalo by mě, jestli dám dohromady celý týden - asi jo :-)


Taky rádi krvavý stejk?

9. srpna 2010 v 23:03 | Cirrat |  Téma týdne
Miluju krvavé stejky. Tatarák ovšem už o něco méně, ale tam mi především vadí ten syrový kus vejcete (sliz!) - ovšem kus masa, který ještě nedávno chodil a bučel (než byl ovšem odložen na pořádné odležení a zkřehnutí) zlehka ožahnutý z obou stran, k tomu ovulaci kura domácího patřičně tepelně upravenou a malé nové brambůrky polité roztopeným máslem... Mmmm!

Copak byste odolali této formulaci: "Svíčkové řezy na hříbkách s pečenými medailonky husích jater a sázeným vejcem" z pera pana Kuřátka působícího v osvědčené pardubické restauraci U Lva? Nebo tklivým slovům "šťavnatý vysoký steak z hovězí roštěné naložený ve směsi pepřového koření, připravujeme na žhavé grilovací plotně" k nalezení v jídelníčku brněnského steak house K1? Nebo když vám číšník přinese mistrovsky připravený láskyplně vytvarovaný špalíček masa U sedláka Franty v Praze (nemám stránky - ale zatím mi tam chutnalo nejvíc)?

Já ne. Ale jak je to s upíry? Jsme pro ně stejně chutní jako jsou pro mě krvavé stejky?

Ano, chcete-li se pokusit mě uplatit, pozvěte mě na stejk doprovázený dobrým drinkem a kvalitním doutníkem. Mým snem je okusit hovězí Kobe.