Diplom. K čemu?

14. srpna 2010 v 22:53 | Cirrat |  Denní hemzy
Modří už vědí, že jsem odmaturovala vloni měsíc po svatbě. Po asi osmi letech jsem dokončila střední školu a měla jsem radost, že to mám za sebou. Ale teď je to matce málo a drbe do mně, že by to chtělo dál. A výš. Hlavně výš.


Matka má výšku. Otec myslím taky. Děda má výšku. Babička ne. Tátova manželka ji myslím taky nemá. Tátův bratr ji má, jeho žena si ji nedávno dodělala. Jejich dcera ji nakonec udělala taky a její bratr se nedostal na tu, co chtěl, ale na dvě jiné ano a teď přemýšlí o tom, že by udělal dvě. Manžel z jedné zdrhnul po silové výměně vedení, móresů a profesorů.

Hm. Chaotický přehled, co? A díky tomu perexu to vypadá, že se nechávám máti do těhle věcí nutit. Jenže po pravdě, já ani sama nevím.

Na jednu stranu, proč ne. Občas se podívám na spolužáky ze základky nebo střední na netu a koukám, kde kdo je, kdo z kamarádů má promoci, a je mi hořko, že oni to zvládli a já ne. Na druhou stranu, já mám zase za sebou docela dost zkušeností, které žádný učební program nahradit nemůže. A to je to ono.

Naše generace byla povětšinou připravovaná na to, že máme studovat, studovat a studovat. A najednou je nás tu spousta Ingů, MUDrů a PUDrů - ale popravdě, o kuřpauze si děláme s kolegou srandu z lidí, co se chovají tak, jako by očekávali, že to, že mají výšku, je náhradou za inteligenci. Taky vysokoškolákům obecně říkáme "umělá inteligence".

Trh práce je zahlcen diplomy a sice ne všichni, ale spousta zaměstnavatelů si začíná klást rovnítko mezi slova "studovaný" a "nepraktický". Ne vždy právem. Stejně tak jsem často narážela při pracovních pohovorech na názor, že člověk bez vysoké nebo alespoň vyšší odborné nemá žádné zaměření a je v podstatě k ničemu - léta praxe nikoho nezajímala.

Mimochodem, v pondělí jsme jeli s manželem autobusem z Anděla na Dejvice. 217ka jezdí přes Strahov a kolem kolejí - a celou cestu z Anděla jsme si užívali přemoudřelých názorů dvojice, co seděla za náma. Všechno věděli, všechno znali nebo o tom aspoň četli knížku, všude byli - a kde nebyli, tam se chystaj.

Teď, je mi jasný, že já jsem taky takový Všeználek, jenže já si nemůžu pomoct, ale je tu drobný rozdíl: v osmnácti jsem vypadla z baráku, i když jsem narozdíl od většiny ostatních, co taky takhle vypadli, nemusela. Namlátila jsem si držku, ale s větším či menším úspěchem jsem se naučila postarat se sama o sebe, poznala jsem, co znamená, že v nouzi poznáš přítele, naučila jsem se rozdělovat věci na důležité a nedůležité. Ale hlavně, nikdy nepřistupuju ke světu tak, že všechno vím. Naopak. Jsou sice oblasti, kde jsem si jistá, že vím, jak se k tomu dá nejlépe přistoupit a jak se dají situace řešit, a pak si stojím na svém, ale rozhodně jsem přesvědčená o tom, že slunce svítí na obloze a ne mně ze zadnice.

Každopádně, nechápu, jak může vysokoškolák ve větším městě jako je Praha, překypovat malinko pobouřeným maloměšťáctvím, nicméně se tak stalo, seděli za náma, a i když vím, že zdaleka nebyli jediní, jejich názory mě zvedaly ze sedačky a přežívala jsem jenom díky polohlasným komentářům vyměňovaným mezi mnou a manželem.

Například se bavili o dvojici, která do toho možná praští a možná ne. Ani jednomu z našich hovořících se nelíbilo to, že si dělají legraci z tak vážného životního kroku jako je svatba tím, že nechtějí mít prsteny, ale jakési kroužky.

To, že my s manželem máme sice prsteny, ale wolframové (když si ho po svatbě vyžádal na prohlédnutí kamarád, prohlásil, že je to dokonalý kroužek na ojnici), nechávám stranou. Ale vemte si takhle například Jirku Ježka, našeho paralympijského sportovce. Kdo to trochu sleduje, ví že je to náš reprezentant v paracyklistice. Jeho žena je jeho manažerkou a zpěvačkou kapely The Bluemoon. My s manželem známe hlavně Soňu, právě skrzevá kapely a muziku (jednu chvíli manžel v Bluemoonu i zaskakoval za jednu členku v nesnázích) a bydlíme vlastně dvě-tři ulice od nich.

No, ale proč já o tom. Ona totiž Soňa, která jako součást týmu napomohla Jirkovi například k vítězství v Pekingu (a nejen tam!), žádný snubní prsten nenosí - místo něj má na prsteníčku vytetovaný kolem dokola velmi příjemný vzor. Jestli ho má i Jirka, to v tuhle chvíli nevím. Ani trochu mi nepřipadá, že by tím nějak svazek manželský znevažovali.

Spousta svatebních rituálů s žádnými prsteny nepočítá. Můžeme se bavit o svazování rukou nebo přípitku rýžovým vínem a podobně, kdy nedochází ani na polibky. Tak proč jsou tihle mladí lidé, určitě mladší než já, tak nabubřelí a arogantní v tom, co je jedině správně?

Já jsem se vdávala v džínech v parku, k "oltáři" mě táta vedl za zvuků Satrianiho Always With Me, Always With You - a jinak bych to ani nechtěla! (Teď jsem hledala odkaz na tu písničku a manžel našpicoval uši, že co to slyší :-) ) Mám proto snad méně plnohodnotné manželství?

Jasně, měla bych se na ty dva vykašlat, protože na jejich názoru nejsem závislá. Vždyť je ani neznám. Ale už prostá existence takto omezených myslí mě dokáže popudit. Na druhou stranu, oni mají právo být takhle omezení. Zpátky na stranu první, já mám ale právo si o tom taky myslet co chci. Holt, demokracie v akci...

Nicméně, jedním ze spravedlivě pobouřených názorů byl i ten, že "každý jen trochu normálně uvažující člověk" po gymplu může jít jedině na nějakou vejšku, protože jinak je naprosto k ničemu.

To zabolelo. Měla jsem chuť vstát a dát tomu klukovi, co tohle řekl, pěstí. A pak i tý holce, co mu tak strašně přitakávala. K tomu ještě ten tón nepřipouštějící sebemenší pochybnosti, plný přesvědčení a zápalu pro věc. A hádejte proč.

Protože by mě fakt zajímalo, jestli čerstvý absolvent dejme tomu bakalářského programu bude umět to, co umím já - uklidnit klienta nebo obchodního partnera, odzbrojit je pouhým úsměvem, vyznat se v zákonících, dokázat sestavit jakoukoli smlouvu na požádání, vytáhnout z neochotné druhé strany informace a podobně.

A hlavně mi připadalo dle dalších hlásaných názorů, že si ta dotyčná dívčí půlka té dvojice dělá titul snad jen proto, aby si ho pak dala zarámovat, pověsila si ho na zeď domu obývaného s manželem a v čase, kdy ostatní chodí do práce, by pak organizovala setkání rádobyfeministek.

Sakra, proč bych měla mít papír jenom proto, abych měla papír?

Já bych ráda studovala dál - ale jestli tam budou lidi takovýhodle typu, pak se asi zblázním a stane se ze mě masový sebevrah! A taky se chci hlavně učit něco, co mi k něčemu vůbec bude! Jinak je to ztráta času i peněz. Navíc, práce pro mě bude mít vždycky před studiem prioritu. Maturu jsem uzavřela a je pro mě hodně důležité mít vlastní příjem, byť sebemenší.

Nic. Jdu meditovat nad nesmrtelností chrousta. Matka chce, abych si do zítřka do večera vybrala, co bych chtěla studovat. Řekla mi to dnes večer. Hm...

Překvapila mě, když prohlásila, že její otec vždycky říkal, že muž se bez vysokoškolského titulu obejde v klidu, žena jen těžko. Vypadá to, že děda to měl v hlavě srovnaný - aspoň neříkal, že když žena leze muži do obýváku, má jí v kuchyni zkrátit řetěz.

Třeba najdu něco zajímavýho, použitelnýho a slučitelnýho s prací. Moc tomu nevěřím, ale zkusím to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marta Woitek Marta Woitek | Web | 14. srpna 2010 v 23:18 | Reagovat

Pěknej článek :-)
No prostě dneska je to s rodičema hrozný,a ty tvoje ti vůbec nezávidím :-(
Hlavně se nenech do ničeho nutit ;-)

2 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 14. srpna 2010 v 23:35 | Reagovat

[1]: He? Myslím, že tady došlo k nějakýmu nepochopení...

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 15. srpna 2010 v 10:25 | Reagovat

No jo to je to porovnávání se s bývalými spolužáky. Proč většina mých spolužáků procestovala svět, zatímco já sedím doma na zadku. Jakto že má většina z nich alespoň to vyšší odborné (a velká spousta vysokou), zatímco já skončila u maturity, i když se ode mě už od základní školy čekala vysoká? A pak potkám starého kamaráda, který procestoval svět, udělal vysokou, nastoupil na skvělou pracovní pozici, kterou by mu mohla závidět půlka republiky a on má výčitky svědomí, že se mu v té práci vůbec nelíbí a že by se raději profesionálně věnoval svému koníčku (k čemuž jemu ta vysoká též k ničemu). Prostě splněné sny a plány neznamenají štěstí v životě ... Já si občas na tu vysokou taky pomyslím, ale tak nějak vím, že by se muselo v mém životě stát něco zlého, abych se do toho dala. Proč? Protože teď nemám dostatečnou motivaci. Jsem spokojená a jen občas ve mě zahlodá červíček studu, že jsem nedokázala to, co bylo očekáváno ...

4 pammahone pammahone | Web | 15. srpna 2010 v 10:44 | Reagovat

Chtěla bych prozradit recept, jak jsi nakonec tu školu dodělala... protože Permon už začal dálkově asi třikrát a ani jednou to nedokončil.
Jinak co se týká výšky, je to trochu paradox. Já ji studuju, jsem v posledním ročníku, na podzim mám státnicovat. Studuju žurnalistiku, tedy to, za čím si jdu už od gymplu, kdy jsem všem tvrdila, že budu novinářka. Příjmačky byly hnusný, ale udělala jsem je, několik zkoušek bylo ještě hnusnějších, ale udělala jsem je (i když dvě až napodruhé). Jenže... strávila jsem rok v redakci, do níž se teď znovu vracím, a najednou zjišťuju, že má vysněná práce, v níž jsem tak dobrá, jak mi všichni včetně mých nadřízených tvrdí, mi leze krkem. Protože to není to, co jsem si vysnila. Nevysnila jsem si řvaní do telefonu kvůli chybě, kterou jsem neudělala já, ale editorka. Nevysnila jsem si několikahodinové čekání v nemocnici na propuštěného. To není novinařina, to je bulvár. Nevysnila jsem si fakt, že všechna moje práce může být změněna (a blbě) pohybem zápěstí editora.
A tak zatímco pomalu dodělávám školu, uvažuju nad tím, že to byly zahozené roky. Měla jsem jít možná radši na informatiku.

5 Sikar Sikar | Web | 15. srpna 2010 v 10:47 | Reagovat

Titul je pro lidi bez talentu...
Jen mě článek lehce zmátl, co se tvého věku týká

6 pavel pavel | Web | 15. srpna 2010 v 11:10 | Reagovat

to je skutečně jen věc názoru a často jdou lidé na výšku jen proto, aby měli titul...
taky jsou tzv. věční studenti, kteří se nechávají živit rodiči, studentský život se jim líbí a do práce se neženou... takže jen na každém je, jak se nakonec rozhodne.
každopádně bez vzdělání to dnes ani jinak nejde... na každou práci skoro potřebuješ papír. :D

7 Maruška Maruška | Web | 15. srpna 2010 v 13:17 | Reagovat

tak já jsem čerstvě nedobrovolně ukončila studium a červíček ve mně hlodá. Není to teda červíček ale spíš monstrózní larva. Soucítím s Tebou, protože s těma výškama je to těžké. Jak jsi napsala, někdě se dívají skrz prsty na "nevzdělance", někde na flákače z vejšky. Můj Pišta má ten první problém, v práci se na něm šéf veze, protože je jediný z kolektivu, který nemá titul.
Rozhodně si do toho nenech kecat, a ať uděláš cokoliv - nelituj.

8 Weredragon Weredragon | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 7:17 | Reagovat

[4]: Vítej do klubu :-) jestli si vzpomeneš, tak já jsem s novinařinou skončil ze stejných důvodů, a školu jsem (dobrovolně) ani nedodělával, skončil jsem rok před jejím ukončením. Jestli pak jít ještě na jinou VŠ jsem řešil následně pár měsíců, během níž jsem si zkusil jít normálně pracovat - a nakonec se to vyvrbilo samo :-)

9 Hančí Hančí | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 15:30 | Reagovat

Rozhodni se srdcem a jak Tě tak trošičku znám, Ty po té vejšce toužíš, ale nechceš být tlačena, chceš aby to bylo Tvé rozhodnutí - no tak si ji udělej! Sobě pro radost, že jsi zase něco zvládla. To že pak budeš dělat něco jiného nevadí, a věř, že jen praxe nestačí. Chce to od všeho přiměřeně, přiměřeně :-)

10 Hančí Hančí | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 15:36 | Reagovat

Vidíš to příliš černě. Hlavně dostuduj, nebo později budeš litovat. A dělat můžeš úplně něco jiného. Pamatuj, že člověk se stává úspěšný v určitém oboru či profesi až za 10 let. To co dnes se Ti zdá špičkově odvedený pracovní výkon se Ti bude s odstupem času jevit jako amatérský počinek. Takže trpělivost a pracovat na sobě (dobré téma na zamyšlení - díky za námět)[4]:

11 Jitka Jitka | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 22:16 | Reagovat

Ahoj, Olgo! Jen příklad: sousedka dostudovala Lékařskou fakultu aocnici jí nabídli plat 6000Kč! Ten by měla po dobu tří let. Tak musela nastoupit do malé nemocnice mimo bydliště, aby měla alespoň vyšší plat. Jiná shání práci a bylo jí řečeno, že na tu jistou práci má zbytečně vysoké vzdělání. Tak ti děvče nevím, pokud to sama cítíš, že tu výšku chceš a potřebuješ, pak si ji vystuduj. Ale někdy jsou praxe a zkušenosti nad všechny školy. Měj se príma Jitka

12 Kittanya Kittanya | E-mail | Web | 6. září 2010 v 17:36 | Reagovat

No, zrovna se ti podařilo narazit na dva "vysokoškoláky z donucení". Takhle totiž vypadají nejvíc ti, které tlačili do studia rodičové, protože skoro v šichni mají vysokú školu.
Já to vidím na veterině. Prošla jsem si střední školou a pak šla na výšku. Potkala jsem tam velmi fajné lidi, ale také na druhou stranu obrovské hňupy. A pardon, drtivá většina z nich je z gymplu. Je teda fakt, že já jsem šla na SOŠ kvůli tomu, abych měla nějakú praxi a něco kloudného sa naučila. Kdybych šla na gympl, byla bych sice inteligent z gymplu, ale přitom zároveň "maturovaný blb". Gymnazisti jsou právě diskriminovaní kvůli praxi a znalostem. Jakmile nenabere praxi a znalosti, má to gymnazista těžké.
Omlouvám se všem gymnazistům, kteří mají v hlavě ještě selský rozum a chtějí něčím být a ne se za to považovat.
Proč jsem tak zaujatá proti gymnazistům? V životě jsem se setkala se spousty z nich.  Adošla jsem k závěru (ať už se mi ti lidé líbili nebo nelíbili), že gymnanzista je schopen do sebe nadžgat kvantum informací, ale neumí si dát 1 a 1 dohromady. Nechci teď nikoho urazit, ale je to tak. Gymnazista zavře skripta z biologie a otevře chemii. Chemie zvlášt, biologie zvlášť. Kdežto já jako blbý veterinární asistent jsem zavřela biologii a pořád ji viděla v chemii. Kdo se nenaučí biologii, neumí mikrobiologii. Kdo neumí mikrobiologii, nemůže se zabývat chovem zvířat. Kdo neumí chov zvířat, hůř umí použít informace, které nabral z porodnictví. Kdo neumí porodnictví, nemá potřebné znalosti z anatomie. Kdo pokulhává v anatomii, nemůže se anažovat chirurgii. A tak to jde dokola. Všechno souvisí se v ším. Teď nepíšu jako student SOŠ, ale jako bývalý student SOŠ, který se ohlíží zpět na chyby, které ve svém studiu udělal.
Cirrat radím jen jedno: Dělej si co chceš, na co máš a co tě baví. Nedělej to kvůli nikomu jinému, ale kvůli tomu, že ty bys ráda. Na VŠ nejsú enem takoví cipové, jaké jsi potkala v šalině. Jsou tam i lepší lidé. Všude je to posranym navrch.

A nejvíc souhlasím s tebou v jedné věci: Většina vysokoškoláků je v praxi naprosto k ničemu, pokud si během studia a honbou za diplomem neodbyla potřebná leta praxe. Může mi někdo vysvětlit, jaktože blbec ze SOŠ v prvním ročníku přednášel bez přípravy v knihovně porodnictví a gynekologii čtvrťákům (z gymplu - všichni), kteří měli dělat zkoušku, a přitom mu chybí ještě 4 zkoušky ze svého ročníku?
To je ono. První tři roky dávají naprdel ostatním gymnazisti, ale jakmile přesáhne 4. rok, až do konce mají navrch "mimogymnazisti", kteří se jen náhodou a díky velkému štěstí zůstali v sítu při oddělování zrna od plev v nižšíh ročnících?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama