Red Bull

5. srpna 2010 v 10:10 | Cirrat |  Denní hemzy
Cítím neodolatelnou touhu vám sdělit, jak moc jsem ospalá. Máte radost z toho, jak se s vámi dělím o své pocity?

*WARNING* Obsahuje potenciálně TMI (příliš mnoho informací) */WARNING*


Tuhle jsme se cestou domů bavili s manželem o blogu Natalia Sadness neboli o videu Slečny Růžové. Uznával, že blog má docela pěkně udělaný design a díky tomu videu se o něm dozvěděla spousta lidí. Taky, že ač je to bárbíní blog, holky píšou o tom, co zajímá jiný holky. Upadla jsem do chvilkové deprese, protože můj blog žádné téma vlastně nemá.

Nepíšu o jídle nebo o focení, nejsem zaměřená na recenze knih (i když se tu sem tam taky nějaká objeví), nejsem zaměřená na hudbu ani na nějaký konkrétní styl... Ani ty povídky sem tolik neházím (málokdo asi víte, že píšu i fanfikci - ale ta podle mýho patří na servery tomu určené, mezi kterými můj blog není a ani nikdy nebude).

Naštěstí byla deprese velmi krátkodobá - jednak mi díky plazení se do schodů došel dech, to víte, kuřák po operaci, jednak mě manžel ujistil, že vlastně můj blog téma má: mě samotnou. Moje názory, pocity, stavy, emoce, co mě vytočilo, nad čím přemýšlím...

V poslední době se mi povedlo zase si otočit spací režim. A ani manžel není bez viny... Já hlavu strčenou v monitoru hltající povídky na netu, on hlavu v monitoru a hltající jakýsi díl Might&Magic. Jsme my to ale dvojka. No, a najednou jsou dvě a já pracuju od osmi. Hmm.

Takže už několikáté ráno po sobě se probírám Red Bullem - ani mi to nijak zvlášť nechutná, myslím, že můj žaludek, zvlášť ve spojení s Ibalginem, docela protestuje, ale toho bohdá nebude, abych chrápala v práci s hlavou na klávesnici. Kafe nezabírá, už dávno ne. Jenom mi zvedne tlak, ale neprobere mě.

Abych se probrala opravdu najisto, pouštím si k tomu výběr ze svých oblíbených mp3 (pro ty, kdo by si stále ještě škodolibě mohli myslet, že mě nachytají při porušování autorských práv: jsme s manželem vlastníkem spousty originálních CDček, ze kterých si tu hudbu konvertujeme pro svou vlastní potřebu do svých vlastních přehrávačů). Samozřejmě, že čím víc se potřebuju probrat, tím víc to musí dunět a mít švih. A proto povětšinou sahám po osvědčené klasice Full Moon od Last Tribe.


Last Tribe je švédská kapelka (řekne mi někdo, proč se Sever tak drží? Většina mých oblíbených záležitostí je odtamtud). Nebo spíš možná byla. V roce 2001 vydali své první album The Ritual, v roce 2002 hned následovalo další album Witchdance, už s novým basákem a bubeníkem, a v roce 2003 vyšlo ještě další, The Uncrowned, ze kterého je právě Full Moon.

Last Tribe Promo

Vzhledem k tomu, že se od roku 2003 odmlčeli, počítám s tím nejhorším: že už od nich nové písničky nebudou. Ale byla i větší překvápka na poli hudebním (a to nejenom, když Iveta Bartošová překvapivě nedávno vyhrála Slavíka za Skokana roku, nebo co to bylo).

Magnus Karlsson je zakladatel a má na starosti klapky, kytaru a doprovodný zpěv. Hlas, ze kterého alespoň tedy mně příjemně mrazí v zádech, patří Rickardovi Bengtssonovi. Dick Löwgren tvrdí muziku s basou a Jaime Salazar (Salazar Slytherin?) duní za bubnama.

Těžko ale říct, kde. Protože Dick od roku 2004 hraje se švédskou kapelou Meshuggah. Hmm, budu si je muset poslechnout...

Holt, mám tu smůlu, že většinou se mi povede najít nějaký band potom, co se rozpadne. To samý bylo s ruskou metalovou kapelou Nazgul Band (i když ti se prý teď zase dávají dohromady), a i plzeňský Beltaine jsem našla, když měli zrovna pauzu. To jsem prostě já...

No nic, popojedem. Ještě, že v práci si můžu pouštět muziku. Zatím nikdo neprotestoval, dokonce si s šéfem, což je třiašedesátiletý pán, vyměňujeme tipy. I když spíš na bigbít.

Jak jsem se předtím zmiňovala, o víkendu mi skončila zkušebka. A předevčírem mě šéf překvapil. Jako vždycky prošel kolem mého stolu a dal mi papíry k přepsání. A když jsem se jima začala prokousávat, našla jsem mezi nima zvýšení svého platu. Kyaaaa! (Ano, občas blázním i já). Sice o dva tisíce, což v dnešní době není zas tak moc, ale není to ani málo. Zvlášť, když je to za to, že v práci věčně visím na netu, protože jsem tu zatím na kafe a na úsměvy a sem tam na přepsání dopisů.

Šéf mě přesvědčuje, že už se dlouho nudit nebudu, protože jen co se obchod zase trochu víc rozběhne, nebude na nudu čas. Nehodlám mu vysvětlovat, že se díky netu nenudím ani teď...

Krká mě moje fyzička. Moje neexistující fyzička. V pondělí bych měla jít na kontrolu a snad i na vyndání stehů - na to se těším velmi. Kdo nezažil, nepochopí, jak jsou takhle uvnitř stehy sakra nepohodlné. Možná ty potíže s bartholinkou vznikly z toho, jak jsem jako malá spadla obkročmo na roh klepadla a natrhla si pysk. A-hem. Vznikla docela nepěkná jizva. Až bude po všem a přestane to tak kurevsky bolet, oholím se. Ve stavu zarostlém jizva není vidět a já si nikdy nepamatuju, kde ji mám. Vsadím boty, že je na tý operovaný straně. Když jsem ten úraz připomněla máti, vypadlo z ní, že jí doktor říkal, že by se něco takového mohlo stát, jenom že se prý počítalo s tím, že se tohle stane mnohem dřív. Ó, jak milé.

Z ibalginu mám výborný stavy. Točí se mi hlava, je mi zle od žaludku, ztrácím rovnováhu. Ale bez něj to prostě nejde. A taky, abych mohla ledovat, přetahuju od operace nasucho. Je jasný, že žeru jedno platíčko HAK za druhým, protože jinak to prostě nejde. Holt, logistika. BUď bych nemohla ledovat nebo bych si mohla poškodit stehy. Jsem nafouklá jak zeppelin. Hm.

Teď omezuju růžový štěstí na 1-2 denně. Trpím jako zvíře a začíná se u mně projevovat absťák. Takže čím dál tím víc žvaním (psychicky se připravte) a ještě díky suchému období začínám být poměrně vzteklá. PMS v plné síle. Manžel už byl varován, že začíná hysterické období, a že si to eventuelně nemá tak brát.

Já, zapřisáhlý nepřítel sportů a pohybu, mám chuť cvičit! Co, chuť! Já to zoufale potřebuju! A zrovna teď, když bych chtěla, mám smůlu! Nesmím se zbytečně namáhat, ani dobíhat tramvaje, to aby se všechno dobře vyhojilo a nic se nikam neposunulo. Aúúú! Život je plný paradoxů.

Nic, došel mi Red Bull, tak sem ještě hodím Man of Peace z alba Witchdance a tiše se ztratím mezi papíry. Šéf odjíždí na pětidenní dovolenou a chce toho stihnout co nejvíc, než zmizne.



(Obrázek Last Tribe byl zkompilován z obrázků na serveru Metal-Rules.com)

Jo, a víte někdo, co bude dnes k večeři? Já mám docela jasno, a to díky serveru VeryDemotivational.com:

VeryDemotivational.com
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. srpna 2010 v 10:41

Nazgul Band neznám, budu si to muset vyhledat.
Buď ráda, že je tvůj šéf bigbíťák.
Kombinace dechové muziky s ibalginem + red bullem by byla  vražedná.

2 kežla kežla | Web | 5. srpna 2010 v 10:52

Jar Jar Binks :-)))

3 Cirrat Cirrat | Web | 5. srpna 2010 v 11:03

[1]: http://www.realmusic.ru/nazgulband/ To si piš, že dechovku bych v týhle kombinaci nepřežila...

[2]: Meesa Tasty!

4 GYGY GYGY | Web | 5. srpna 2010 v 11:15

uf , poriadne dlhy clanek !

5 Cirrat Cirrat | Web | 5. srpna 2010 v 12:24

[4]:Snažím se držet délky meníčka vlevo - a většinou mi to i vychází

6 Libor Libor | Web | 5. srpna 2010 v 13:05

Chudák Jar Jar :-)
Já si nemyslím, že by každý blog měl být nějak zaměřen, to zaměření samo o sobě časem tak nějak vyplyne napovrch. Já osobně také datluji o všem možném, co mě nějakým způsobem osloví.

7 Ina Ina | Web | 5. srpna 2010 v 13:06

Super všední mihožení a ještě suprověji popískované. Fakt jsem se chvílema viděla, jako v zdrcadle, nebo v okně projíždějícího autobusu. Díky, že v tom fakt nejsem sama.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama