Elita?

1. září 2010 v 11:38 | Cirrat |  Denní hemzy
A opět tu máme článek inspirovaný jiným blogerem. Blogerkou, chcete-li, i když já tahle přechylování považuju za nepěkná a čert vem genderovou (ne)vyrovnanost našeho rodného jazyka. Nic, to je mimo téma - které se odvíjí od Lilithenina článku o pozérech.


V komentářích pod zmíněným článkem jsem se rozepsala o tom, jak se většině lidí nechce myslet, a tak raději přejímají předžvýkanou duševní potravu prostřednictvím nejrůznějších médií a nezastaví se a nezauvažují. Ono by je to mohlo bolet.

V poslední době jsem si pro sebe definovala, koho vlastně považuju za elitu a za lidi, kterých si vážím. Konečně jsem přišla na to, proč některé lidi považuju za sympatické a některé ne - rozhled, vzdělání nebo slušnost s tím neměla co dělat.

Zjistila jsem, že si vážím lidí, kteří přemýšlí vlastní hlavou. To už jsem tady zmiňovala, a ne jednou. Možná jsem i psala, co to "myslet vlastní hlavou" pro mě znamená, ale pro jistotu:

Myslet vlastní hlavou je pro mě ochota zjišťovat si údaje o dané záležitosti z více než jednoho zdroje, jejich vzájemné porovnání a vědomé utvoření závěru spolu se schopností daný závěr obhájit ale i opustit, v případě, že má pádné důvody pro jeho vyvrácení.

Tohle možná zní hodně technicky, ale v podstatě je to něco, co spousta z nás dělá nevědomky každý den. Když si to rozložíte na kousky, zjistíte, že je to asi takhle:

Něco mě zaujalo. Jdu a přečtu si o tom článek. Porovnávám článek s tím, co už vím. V případě, že mě zaujmou sporné body, najdu si o těchto bodech více informací. Porovnávám získané údaje například s někým, kdo má s daným tématem zkušenosti. Během toho se samozřejmě mění moje stanovistko k danému tématu - je to zajímavé, není to zajímavé, je to hrozné, je to skvělé, je to nuda, ale hodí se to vědět, jakékoli stanovisko je možné. Ve chvíli, kdy jsem se svým šťouráním spokojená nebo mě to přestane bavit, téma odložím až do další příležitosti, kdy vyjde najevo nějaká další informace s ním spojená.

Kolikrát je tenhle proces daleko rychlejší. Někdo mi řekne, že je má matka coura. Pošlu ho okamžitě do prdele, protože vím, že má matka je prakticky asexuální a je jí přes šedesát. Srovnala jsem jeho údaje se svými a vím, co je pravda. Pokud by mi ovšem přinesl fotky a důkazy a já nevím co, musela bych vycouvat a uznat, že měl pravdu on a má matka je opravdu coura. Než bych to ale uznala, prověřila bych ty důkazy, jestli jsou pravdivé...

Sem tam mi někdo napíše, že mám rozhled. No, já mám spíš štěstí. Jsem neskutečně zvědavá a pro uspokojení téhle své vlastnosti jsem ochotná udělat opravdu hodně. Proto je pro mě vyhledávání různých knížek, časopisů a článků na různá témata naprosto přirozené.

Taky mám velkou slabost pro původy slov. Je to opravdu hodně zajímavé, vědět co to původně znamenalo (například "ciráty" byly původně ozdobné a pracné figurky na jihočeské koláče; tedy dělat ciráty bylo původně s něčím se zdlouhavě piplat - až později to přešlo na dělání obstrukcí a všelijaké zdržování; navíc dnes už se spíš říká dělat hérečku nebo Zagorku) a člověk se tak přiučí spoustu věcí.

Třeba slovo "elita" pochází ze starofrancouzského výrazu pro zvoleného úředníka a v podstatě to znamená vybrané jedince nebo části něčeho. Původně z latinského výrazu pro "zvolit". Tedy je to něco netuctového, něčím výjimečného, lepšího - ale taky pro mě ten původ slova dýchá povinností. Povinností úředníků a vládců od začátku času bylo udržet svůj lid, kmen, zemi, rod v dobrém stavu a zajistit rozmach. Škoda, že spousta z nich se tomu zpronevěřovala a až do dneška zpronevěřuje.

Bohužel dneska, když se řekne elita, spoustu lidí napadne jako první "horních deset tisíc" - boháči, politici, celebrity, snobové...

Na gymplu se nám říkalo, že jsme elita. Učební postupy některých profesorů nebyly zrovna obvyklé a nároky byly vysoko. Dle posledních zpráv z bojiště, stále jsou. Znala jsem lidi, kterým to stouplo do hlavy a začali se nad ostatní povyšovat.

Proč? To, že jsem výjimečný, neznamená nutně, že jsem lepší. Stalin byl taky výjimečný!

A hlavně, těmhle lidem chyběla pokora, která je svým způsobem nutná.

Například mi často lidi říkají, jak jsem skvělá, když mluvím několika světovými jazyky a dalšími koktám. Stačilo mi pár neděl ve Švýcarsku, abych pochopila, že všechno je relativní a vždycky je někde někdo lepší než já. Má tehdejší nařízená mluví naprosto plynně italsky, německy, francouzsky, španělsky. Okay, to umí i docela dost lidí u nás. Ale to samé tam umí všichni! Včetně recepčního, kantýnské a účetního! Od té doby (a musela jsem si překousnout, že najednou nejsem ten zářný příklad, ale se svýma -tehdy- dvěma plynulýma jazykama a základama dalších dvou jsem najednou v tom horším průměru) beru cizí jazyky jako jednu ze svých silných stránek, ale snažím se tím moc nechlubit. Koneckonců, někde to berou jako naprosto samozřejmou věc, tak čím bych se vytahovala.

A navíc, není možné být dobrý a ještě lepší a vytahovat se na ostatní. To už podle mého není elita ale prosté snobství. Takový člověk pro mě není nic jiného než zpovykaný samolibý a ješitný spratek. Nemám ráda ješitné spratky. S velkou radostí do nich šťourám tak dlouho, dokud nenajdu jejich slabinu a pak je zkusím slovně zpráskat.

Pro mě jsou elitou ti, kdo uvažují vlastní hlavou.

Možná vám to připadá samozřejmé, že jinak to ani snad nejde, ale opak je pravdou. Máme tendence tíhnout k lidem, kteří myslí podobně jako my, a tak nás často překvapí, co za exoty vlastně může kolem nás existovat. Všimněte si, že většina blogů, které čtete, si bude stěžovat na podobné věci jako vy - já nesnáším tupou stádovitost bez kreativity a všechny blogy, které více-méně pravidelně čtu, jsou kreativní a kdyby o jejich autorech někdo řekl, že jsou tupí, zahájím takovou vendettu, že by se Siciliáni divili (pokud se na vašem blogu nepravidelně objevují mé komentáře, byť vás nemám uvedené v oblíbených, vězte, že patříte mezi ně).

Všimněte si, že moje definice myšlení vlastní hlavou nezahrnuje "dochází vždy ke správným závěrům" nebo "dochází k závěrům, které jsou mi sympatické". Dávám přednost lidem, kteří dojdou i k závěru, který se zpětně ukáže jako nesprávný, než aby navěky viseli v nerozhodnu nebo aby prostě přejali cizí názor bez toho, aniž by se nad tím zamysleli.

Před posledníma volbama do PSP ČR mě fascinoval článek jedné autorky, kde psala, že bude volit "toho Johna, protože v televizi vždycky všechno tak vyšetřoval a on to tak nenechá". Bez komentáře.

Anebo s krátkým komentářem ve dvou slovech: režie, scénář. To jsme toho v té televizi vyšetřili...

Stejně jako předvolebí spot Lidovců - "Budu volit KDU-ČSL, protože je naše rodina volila vždy." Ne proto, že JÁ spouhlasím s jejich programem, nebo si JÁ myslím, že je Cyril fešák nebo že jsem JÁ zoufalý, protože JÁ nemám, koho jiného bych volil. Ne. Někdo jiný rozhodl a já si ani neudělám vlastní názor. To ta Johnova volička je daleko daleko rozumnější!

Právě pro možnost nesprávných závěrů je v mé definici myšlení vlastní hlavou zahrnuto, že člověk na svém názoru slepě nevisí a je schopen a ochoten ho změnit, má-li pro to dostatečné důvody. Stejně jako nerozhodnost, je lpění na názoru, o kterém vím, že není v pořádku jenom proto, že by nevypadalo dobře, kdybych ho opustil, ovcovitost (sorry, ovečky), tupost a zbabělost! Je to lhaní sám sobě, protože když vím, že to není v pořádku a nic s tím nedělám, pak vlastně sobě i ostatním předstírám, že to v pořádku je.

V dnešní společnosti je hodně průměrných lidí a hodně tupých konzumentů. Lidí, kteří se snaží něco vytvořit nebo vůbec myslet sami za sebe je zoufale málo.

Jsme elita. A nemůžeme se schovávat za to, že ostatní jsou blbí, tupí a nechceme s nimi nic mít. Jinak jednoho krásného dne zjistíme, že obrany schopnosti myslet padly.

Jsme elita. Umíme myslet. Není hanba udělat chybu nebo dojít k nesprávnému rozhodnutí, ale je hanba pak tvrdit, že je to dobře, i když si jsme sami vědomi, že to tak není.

Jsme elita. A máme své povinnosti. Pokud za svůj život přimějeme alespoň jednoho člověka k tomu, aby začal myslet sám za sebe, pak jsme je aspoň trochu splnili.

Je to potřeba. Je nás málo. Tak do toho.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 FifinQa FifinQa | Web | 1. září 2010 v 11:58 | Reagovat

Pěkný blog

2 Sikar Sikar | Web | 1. září 2010 v 12:00 | Reagovat

kýv kýv. k tomu snad není co dodat, leda snad, že co se politiků týká, lidé fakt dnes volí spíš jména než programy.

jinak co se jazyků týká, fascinovali mě Italové. obyčejný číšník na vás vybafne pět jazyků, ale když poté hledíte v hotelu na cedulky typu "wi-fi mimo provoz", "odpadky házejte do koše" apod., v každém tomto vzkazu mají nějaký gramatický kopanec.

3 Great Mhery Great Mhery | Web | 1. září 2010 v 12:06 | Reagovat

Často vidím někoho, kdo si udělá názor podle jedné věci. Článku, události. A pak si za ním stojí - časem se sice může ukázat, že tomu není zcela tak, ale na druhou stranu, má svou hrdost a neponíží se tak, aby změnil názor. Řada učitelů si dělá na žáky názor hned z jejich prvního výstupu (a když to pomotají, jsou to matlové do aleluja, ikdyž se z nich vyklubou inteligenti). Plno studentů se nabifluje jen pár definicí - nehledají nic dál.
Přitom je to snadné, nebýt uzavřený vůči novým informacím, nemít pevné názory (až na jisté výjimky) a umět si dát věci do souvislostí. No jo, ale to by si mnozí nemuseli myslet, že musí mít za každou cenu jeden pevný názor hned teď...

4 m. m. | Web | 1. září 2010 v 12:51 | Reagovat

Parádní článek. Je dobré vědět, že existujou lidi, co se myslet a mít vlastní názor nebojí

5 Maruška Maruška | Web | 1. září 2010 v 13:20 | Reagovat

po přečtení tohoto článku jsem se zamotala do vlastních myšlenek. Mám čímdál silnější pocit, že je všechno spojeno se vším. S tou ovcovitostí a následováním vzoru je spojené i hodnocení takových lidí. Takové to škatulkování. Není těžké někoho zavřít do krabičky s nápisem Emo, Goth, Hopík, Blondýna, ženská - když předpokládáš to, že většina lidí tupě následuje nějaký vzor stejně jako ty.
Kdysi jsem o tom napsala takový výkřik do tmy. Naštvaný pamflet o tom, jak mě štve, že lidi škatulkují. A ejhle, náhle to dává smysl, když si člověk uvědomí, že škatulkují zejména ti, kteří už ve škatulce jsou. Jsou v krabičce a nedokáží si představit, že by někdo v nějaké nebyl.
Vím, že se ais opakuji a zamotávám, ale i tak díky za zamyšlení!

6 cattarina cattarina | 1. září 2010 v 14:17 | Reagovat

děkuju za výborné vyjádření názoru a za námět k přemýšlení. :)
sama si občas do ovcí nadávám, když zistím, že sem prostě věřila něčemu co není pravda, i když sem si to ověřovala u více zdrojů. prostě ty zdroje byly podobné. sice se omlouvám tím, že na blbosti mám ještě věk a když budu starší, několikrát mi život nafackuje a nějakýma zkušenostma si projdu, že to bude lepší... ale stejně to pro tu stádovitost není omluva :) ráda bych si namlouvala že jsem přístupná všem možným a nemožným názorům, že nad věcma přemýšlím a nejsem uplně blbá, ale člověk často klame sám sebe a myslí si, že je lepší než ve skutečnosti je. :)
vlastní názory vyjadřuju obvykle (až na pár věcí o kterých sem opravdu přesvědčena) hodně opatrně, spíš jako takové poznámky, ale stejně je mi většinou naznačeno, ať držím pusinku protože o tom nic moc nevím a nemám žádné životní zkušenosti. z vlastní zkušenosti se proto na ovečky nedívám tak škaredě, ale spíš se s nima snažím o věcech diskutovat. babička díky tomu, že sme se spolu dívaly na předvolební debat, přestala volit komunisty. proto si myslím že mi to jakžtakž de :)

7 Kittanya Kittanya | Web | 2. září 2010 v 17:03 | Reagovat

Zdravý selský rozum by měl být cenět minimálně maturitou, to ostatní už sa doladí. Ale s tou ovcovitostí jsi mi vylezla z duše. A myslím, že tam patří i ti, kteří chtějí být za každou cenun jiní než ostatní. Jsou to také takové ovce, akorát jdou zadkem napřed, místo ostatních ovcí, které jdou se sklopenou hlavou napřed.
Ale to sú prostě lidi. Celý svět nezměníš, ale můžeš změnit sebe, a dát to najevo ostatním.
PS: Dávám všecky hvězdičky, co tam jsou. Pěkně jsem si početla.

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. září 2010 v 15:32 | Reagovat

Horší než stádnost ovcí je proud červených mravenců.
Zfanatizovaný ničivý houfec.

9 nominek nominek | Web | 20. září 2010 v 22:07 | Reagovat

ad 8) - to je asi na tom nejhorší, že taková ta relativně pokojná stáda se dají docela dobře občas zfanatizovat...
Tohle mě třeba na nepoužívání vlastní hlavy děsí možná nejvíc.

10 bosorka bosorka | E-mail | 22. září 2010 v 18:22 | Reagovat

Jasně. Jen že myslet vlastní hlavou může skvěle i člověk s např. psychopatickými aj. sklony, takže samo o sobě to asi bude málo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama