Bestiář 21. století

10. listopadu 2010 v 12:40 | Cirrat |  Denní hemzy
Dnes jsem očekávala (a očekávám) poletování po různých úřadech, a tak jsem se otočila ve vysočanské Galerii Fénix pro něco ke čtení. Oko mi v Kanzelsbergeru padlo na Knihu všeobecné nevědomosti o zvířatech ve zlevněné ceně za 79 korun. Šáhla jsem po ní a rozhodně nelituju - ba naopak. Některé poznámky mě dokázaly v metru málem rozbrečet smíchy.

(Všechny dále uvedené citáty [není-li uvedeno jinak] pocházejí z Knihy všeobecné nevědomosti o zvířatech, v originále The Book of Animal Ignorance, autorů Johna Lloyda a Johna Mitchinsona, vydané v roce 2007 nakladatelstvím QI Ltd. Přeložila Tamara Vosecká, u nás vydalo nakladatelství BB Art ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Buchal.)


Hned první předmluva od Stephena Frye mě rozsekala. Na první stránce ve druhém odstavci je napsáno:

"Všechna zvířata mají jedno společné: na rozdíl od lidí tráví každou minutu a hodinu každého dne svého života tím, že jsou sama sebou. Stromová žába (alespoň pokud jsme se mohli přesvědčit) se ráno nebudí s provinilým pocitem, že je mizerná stromová žába, a nezabývá se úvahami o tom, že by raději byla klokanem nebo tiplicí. Žije zkrátka smířená s tím, že je stromová žába, v čemž skutečně vyniká. My lidí jsme věčně nespokojení, neustále se trápíme výčitkami a - na rozdíl od zvířat - jen vzácně jsme dobří v tom, k čemu nás příroda stvořila."

Stephen Fry má v tomto neskutečnou pravdu. Spousta z nás je natolik zblblá různými společenskými kolonkami natolik, že neustále uvažuje ve stylu "Jsem dobrý rodič? Zaměstnanec? Šéf? Partner? Milenec? Soused? Potomek?" A tak dále, a tak dále, a tak dále.

Narozdíl od dob ještě vcelku nedávno minulých (naštěstí to už pár let je), tyhle úvahy mě už netrápí. Ale taky je pravda, že mi občas připadá, že moje duševní zdraví se vymyká běžným normám - ano, mívám deprese, ano, mám existenční starosti, ale kupodivu nějak vymizely pochyby o tom, jestli jsem já správně já.

Asi to bude tím, že jsem našla partnera, který mě bere přesně takovou, jaká jsem. Ví, že mám tendence být bordelář a lenoch, že jsem lehce paranoidní, a že jsou chvíle, kdy nechápu vtipy. To jen tak kupříkladu. Dělám věci, při kterých se sem tam někdo zarazí a kouká na mě, jestli jsem opravdu v pořádku, a manželovi to nevadí. Dokonce se skvěle baví. Většinou. Rodina si částečně zvykla a částečně rezignovala.

No, nicméně jedeme dál o zvířátkách. Co jsem se dozvěděla pěkného:
  • Výměšky ocasní žlázy binturonga voní jako máslový popcorn (podtitulek článku o binturongovi zní Přivoň si k mému popcornu)
  • čtyřhranka smrtelná (ta extra jedovatá medúza) má oči, umí se pohybovat docela slučnou rychlostí a vyhýbat se překážkám, tedy umí lovit kořist, narozdíl od "normálních" medúz, které čekají, co poplave kolem nich.
  • Lidský mozek pro své správné fungování spotřebuje kolem 25% dostupné energie (musíte dobře papat, aby vám to myslelo).
  • Datlové mají natahovací jazyk a na jeho konci malé ouško, díky kterému cítí vibrace hmyzu, který tak nemá šanci se před nimi schovat. Při datlování vyvíjí takové nárazy, které se rovnají 250násobku síly, které jsou vystaveni astronauti při startu do vesmíru). Nezblbnou z toho (nebo nezblbnou ještě víc) proto, že mají kolem mozku jednak houbovité chrupavkovité polštářky (nárazníky) a navíc ještě svaly, které jejich mozek odtahují v protisměru pohybu, aby nenarazil. Z toho plyne, že ptačí mozečky jsou malé, dobře izolované a pekelně chráněné. Alespoň ty datlí. Určitě takové lidi znáte...
  • V článku o delfínech jsem se dozvěděla, že ryby nejsou tiché. Například takoví slanečci neustále prdí...
  • Dikobrazi a urzoni nejsou příbuzní ježků. Jsou to hlodavci. Bodliny nevystřelují, ale umí s nimi chrastit. Indiáni dříve vyráběli z bodlin amulety a ochranné předměty, ale jelikož posledních sedm žen, které znaly příslušná ochranná zaříkadla, zemřelo ve třicátých letech dvacátého století a zpracovávat bodliny bez příslušných rituálů prý přináší strašnou smůlu, všechny amulety vyrobené později jsou jen turistickou atrakcí.
  • Fosa (no tak, kdo jste viděl Madagaskar?) se latinsky jmenuje cryptoprocta ferox, neboli zuřivý skrytý konečník. I takové lidi určitě znáte...
  • Článek o fretkách má podtitulek Tančící Prozac. To proto, že fretky dokáží taky trpět depresemi, stejně jako člověk - milé zviřátko.
  • Cituji z článku o hadech, lépe řečeno o tom, co dělají, když je někdo vyruší při slunění: "Užovky (které jsou jinak neškodné) vylučují z análních žláz odporný pach shnilého česneku. Celou cestu pak zvrací obsah žaludku. Pokud vás toto neodradí, převrátí se na záda a zůstanou ležet bez hnutí s otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem. Vědci tvrdí, že je to obranný mechanismus, nám to ale připadá jen jako špatné vychování. Přírodovědci zatím neměli možnost se jich zeptat, co tím sledují."
Myslím, že styl knihy je zřejmý. Ilustrace jsou hodně názorné (občas až příliš, viz například Milovnice králíčků o blechách) a autoři si neberou servítky. Skoro bych to přirovnala k Děsivé vědě, ale tohle je daleko čtivější a dokáže to narvat do hlavy spoustu faktů. Nevěděla jsem taky například, že delfíni "chytají" zpětné echolokační vlny na spodní čelist a zuby. Dál jsem zatím nedočetla, ale hodlám to co nejdřív napravit. Už třeba jen proto, že velmi souhlasím s tím, co se píše v článku o lidech (navazuje na filozofování o tom, že lidstvo přeskočilo evoluci, co k tomu vedlo a k čemu to vedlo):

"Jenže my jsme využili své mozky a ruce, abychom změnili svět dřív, než DNA změní nás. Nahradili jsme biologii historií, přírodu technologií. Už fakt, že čtete tuto knihu, je pozoruhodný. Naučili jste se složitý jazyk a dokážete interpretovat význam v jeho psané podobě. Ale právě náš důvtip si teď vytváří vlastní omezení. Zvířata a rostliny, které chováme a pěstujeme, padají za oěbť novým chorobám. Globalizace znamená, že v kteroukoli dobu je půl milionu lidí ve vzduchu a miliony a miliony dalších v pohybu, jejich těla a kufry jsou plné organismů lačnících po novém prostředí. Města - náš největší vynález - dusí oblohu planety a ohrožují křehkou klimatickou rovnováhu, díky níž můžeme žít."

Autoři mají rozhodně pravdu v tom, že ohrožujeme sami sebe. Nevykládám si tenhle odstavec jako něco, co by nás mělo zahnat zpátky na stromy a donutit ke žvýkání syrové potravy, ale jako něco, co by nás mělo přimět k tomu sklonit hlavu, na chvíli se zamyslet a s pokorou uznat, že ano, snažíme se změnit odvěký koloběh, který spočívá v neustálém vývinu druhů, a ano, někteří z nás si ve své aroganci myslí, že jsme to nejlepší, co mohlo tuhle planetu potkat. Ve dvaadvacátém Obšťastníku o tom říkám svoje (cituji svůj vlastní text):

Příroda nám vrací to, co jsme si vypůjčili. Snad obráceně, ne? Kdepak! Snad jen člověk ve své neskutečné aroganci předpokládá, že to on řídí přírodu a ona sklapne kufry (pralesy?) a bude držet hubu a krok. Nebo klima. No, mám pro nás, jako živočišný druh, novinku: příroda nám nedluží nic. A taky na nás nebude brát ohled. Zastavujeme se nad tsunami, zemětřeseními, sopkami; naříkáme, jak nám islandská mračna prachu znepříjemnila život a dopravu - ale přiznejme si, že nám to vadí jenom proto, že se přírodě vymykáme? Tím neříkám, že bychom se měli vrátit zpátky na stromy a žvýkat potravu syrovou. Být proti přírodě není nutně špatné (proti přírodě jsou totiž prý i homosexuálové, svobodné matky a chlapi s dlouhýma vlasama; pche), ale proč přitom zapomínáme na takovou maličkost, jako jsou následky našich činů?

Blbě postavím barák? Spadne. Spousta obyvatel naší republiky se opětovně přesvědčila o tom, že bydlet v záplavové oblasti znamená (jaké překvapení) býti zaplaven. Nevím, proč nás to ještě pořád vyvádí z míry. Ano, samozřejmě, jsou to osobní tragédie, v lepším případě přicházejí lidé o majetek, v těch horších o zdraví nebo rovnou o život. Ale sakra, to jsme opravdu tak krátkozrací, že ignorujeme staletí zkušeností a vědeckých poznatků? Nekoledujeme si tak trochu? Ve své předpokládané nadřazenosti kolem sebe jako živočišný druh odhazujeme odpadky, měníme přirozené koloběhy přírody a zvířat a naříkáme, že kolem nás mutují bakterie a viry, na které naše farmakologie nestačí.

Někteří z nás zvedají varovně prsty, někteří na to kašlou. Chvílemi si myslím, že lidstvo se zuby-nehty snaží zastavit evoluci. Takhle se nám to líbí a takoví zůstaneme. Všechno, co se kolem nás změní, je vlastně špatně, protože pak by nám vývoj celé planety utekl napřed a tak to zarazíme. No, překvápko. Z hlediska přírody jsme pro ni asi stejně důležití jako blechy. Neúprosné zákony evoluční teorie nás tlačí k pokroku jako druh, nikoli jako uživatele techniky. Je na čase mutovat, přátelé. A je na čase si uvědomit, že stejně jako dinosauři, ani my nejsme pro přírodu nepostradatelní. To, co se říká o přírodě, platí i o ní.

Z planetárního hlediska můžeme vyvolat jadernou katastrofu, ale následkem by bylo pouze vyhlazení několika živočišných a rostlinných druhů - samozřejmě včetně homo sapiens sapiens. A přírodě to bude jedno. Stejně jako je jí jedno, že zaplavuje naše obydlí, strhává naše ulice a spaluje naši úrodu. Z hlediska přírody jsme my zanedbatelní - neumíme udělat nic, s čím by si dříve či později neporadila. Z hlediska našeho přírodu zoufale potřebujeme - neumíme udělat nic, co by nahradilo kyslík, vodu nebo potraviny. Vážně, jak si někdo může myslet, že poroučíme větru, dešti?

Prostě, pokud chceme jako živočišný druh přežít, měli bychom na tom začít makat. A naučit se najít onen kompromis mezi totalitní pokrokovostí (všechno staré je přežité a patří to pryč) a fanatickým konzervativismem (všechno nové je přímým ohrožením mé osoby a mých blízkých).

Loučím se pro dnešek citátem Douglase Adamse, který byl rovněž ve zmiňované knize: "Lidské bytosti, jedinečné svou schopností učit se ze zkušeností jiných, jsou pozoruhodné také svou zjevnou neochotou tak činit."
 


Komentáře

1 sayury sayury | Web | 10. listopadu 2010 v 12:57 | Reagovat

hodně dobrý :D

2 m. m. | Web | 10. listopadu 2010 v 13:05 | Reagovat

Tak to je hodně dobrej článek a asi i dobrá kniha :D Dík za tip ;)

3 kežla kežla | 10. listopadu 2010 v 13:15 | Reagovat

Wow. To musí být skvělá knížka (stejně jako článek :-)

4 idees idees | Web | 10. listopadu 2010 v 14:06 | Reagovat

připojuju se. tu knížku si asi budu muset půjčit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama