Kniha - přítel člověka

29. listopadu 2010 v 16:02 | Cirrat |  Téma týdne
Řekni mi co čteš a já ti povím kdo jsi. Kdo by to už někdy neslyšel. A tak se na to dneska mrknem - jo, ještě by to chtělo nějaký soundtrack. Kdo má, založí Falconery do přehrávače, kdo nemá, pustí si aspoň tu jednu:



Každý z nás má svoje povinnosti a zájmy a podle nich si vybírá své okolí. Ti, se kterými jsme byli na škole, naši kolegové v práci, lidi, které zajímají stejné věci jako nás. Pro mě jsou jedním z těhle spojovníků knihy.

Čtu odmalička, čtu ráda a čtu prakticky pořád. Jsem známá tím, že pokud to počasí jen trochu dovolí, jsem schopná číst si i při chůzi po chodníku. Pětiset- až sedmisetstránkovou knihu splivnu během jednoho dne a večer si opět stěžuju, že nemám co číst (platí pro víkendy, o pracovním dni mi to přece jen trvá trochu déle).

Čtu si ve vaně, v soukromí na "trůně" (a přemýšlím, proč designéři koupelen většinou nepovažují za nutné započítat do plánů oné místnosti i poličku na knihy a časopisy), v hromadě, jako spolujezdec v autě, na slezinách, na akcích, při jídle, u kafe... Myslím, že máte představu.

Došlo to u mě tak daleko, že při jídle nebo právě u kávy mě svrbí ruka, kterou si obvykle držím kniho před ksichtem, a přemýšlím, co si k tomu dát za písmenka. A naopak, při čtení mě dřív nebo později popadne touha po něčem, co by potěšilo i mé chuťové buňky. Tak mě napadá, neměla bych svádět svou nadváhu na to, že jsem knihomol? Blbá výmluva, ale aspoň trochu originální.

Nebo když jsem tuhle byla na dovolené a schválně jsem si nevzala s sebou žádnou knihu, protože mě máti přesvědčovala, že přemíra čtení škodí zraku (blbost). Nakonec jsem přelouskala s pomocí slovníčku všechny hotelové brožury a nakonec i ty kecy na obalu toaleťáku. Složení a návod na použití osvěžovače ve spreji padl jako jeden z prvních textů. Od té doby mě nikdo nezkouší zanechat bez čtiva na dobu letu a podobně.

Je vám jasné, že když konzumuju písmenka v takových kvantech, přečetla jsem toho spoustu. Povinnou četbu, nepovinnou četbu, Hrabě Monte Christo padl za jedinou noc komplet. Páral, Klíma, Drda, Hrabal a spol., ti byli zkonzumováni dokud mi ještě bylo tak jedenáct let, aby mě pak začali zoufale nudit.

Od patnácti let jsem měla jasno v tom, že bych se jednou chtěla živit psaním knížek. (Nedávno jsem si stěžovala jedné známé, profi spisovatelce, že v tom mám už takovou dobu jasno, a přitom sedím na zadku a píšu do šuplíku, místo toho, abych posílala povídky nalevo napravo a udělala si jméno. Uklidnila mě, že prostě jenom sbírám životní zkušenosti, a že je to naprosto v pořádku.) Od té doby čtu především proto, že mě zajímá, jakým způsobem se autoři vypořádávají se zápletkami (všimli jste si, že Dick Francis má jeden jediný vzorec? Hrdina je v maléru/depresi, hrdinka s ním nechce nic mít, zapletou se do něčeho nebezpečného, nakonec hrdinu tvrdě zmlátí, nebo se zachrání/je zachráněn pár vteřin před smrtí, vše se v dobré obrátí a získá svou milovanou...), popisy, akčními scénami, a podobně.

Jak si tedy mám v tomhle kvantu vybrat tu jednu Knihu Knih, která pro mě shrnuje vše, co si od dobré knihy představuju? Maxwellova Modrá voda vůkol (příběh vydry) je úžasná, vtipná a faktická. Travenova Loď mrtvých je opět skvěle napsaná, záletku má sice zajímavě postavenou, ale čiší z ní určitá beznaděj. Ovšem pamatuju si z ní tolik citátů typu "kdybychom jí oloupali všechny vrstvy nátěru, zjistili bychom, jakou barvou byla vyštukovaná Nabuchodonezarova slavnostní síň, což je dodnes sporné a šediví nám z toho hlavy", "komín byl křivý tak, že kdybychom z něj vystřelili z pistole, kulka by na druhé straně nevyletěla" a můj nejoblíbenější "káva má být sladká jako dívenka prvního večera, horká jako dívenka sedmého večera a černá jako kletby její máti, když to prasklo". Tím posledním se řídím a všichni mi říkají, že dělám skvělý kafe...

Vejce a já Betty MacDonaldové mě následovalo po dlouhou dobu. Trpěla jsem touhou pořídit si slepičí farmu a od té doby žiju v přesvědčení, že pokud se chce muž živit leštěním achátů, měla by se žena naučit urychleně rozpoznávat, leštit a milovat acháty, popřípadě je i pojídat. Jo a jehněčí se vždycky peče na česneku. Co život dal a vzal se postavilo do přímého rozporu s Nenechej mě odejít o australské dívce, která nakonec na tuberu umře.

Hlava XXII, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Jana Eyrová, Hobit a Pán prstenů se prostřídaly se Stopami hrůzy, Rodokapsy a Johnem Sinclairem. Na základce jsem byla jednu dobu využívána jako rychločtenář - byla mi předhozena Harlekýnka, já ji přečetla a pak jen založila příslušné "zajímavé" články.

Lady Fuckinghamová a O. aneb 120 dní Sodomy mi taky prošly rukama. Uvědomujete si, že jsem pořád ještě nepřekročila limit toho, co jsem četla do druháku na gymplu? Co takhle Asimov, Clarke, Bradbury a spol.? J. M. Troska? Kupodivu, Verne mě nikdy nebavil...

King. Jistěže. Nejlepší zábava do pražské hromady. Remarque - komplet. J. M. Simmel - taky téměř komplet. Hemingway? Pouze z donucení. Moc ukňučený. Jestli chcete fakt sílu o koncentrácích, přečtěte si Mrtvý se vrátil. Na seznamu mám i Souostroví Gulag - ale Jeden den Ivana Denisoviče zase ne.

Kupodivu jsem přečetla většinu povinné četby pro základní i střední školy docela brzo - a když už pak na ty knihy přišla oficiálně řada, těžce jsem je začala nenávidět. Kupříkladu jsem strhala ve čtenářáku Babičku, protože mi proklamované hodnoty přišly archaické a nepoužitelné. Mimo jiné jsem se vyjádřila o tom, že nehodlám následovat "moudrost" někoho, kdo celý život strávil v jediném údolí. No, doporučuji diplomatičtější formulace: dostala jsem za tři.

A to jsme ještě pořádně ani nenakousli mé oblíbené sci-fi a fantasy! A mou milovanou brakovou literaturu typu Kulhánek! Ach, jak jsme si s kamarádkou chtěly dělat zbroják a pořídit napůl glocka... A to mi už bylo přes dvacet. Doteď přemýšlím o tom, že i když je to fakt fantasmagorie, co občas popisuje, tenhle sen realizuju...

Řekněte mi, dokážete vybrat svou naprosto nejoblíbenější knihu, ke které se vracíte opakovaně a neustále? Já ne. Protože takových máme doma plnou knihovnu (a už je není kam skládat - pomóc!) a neumím ukázat prstem na jednu jedinou.

Četla jsem Bibli, nečetla jsem Korán, četla jsem Bhadavatgíthu, Putování na Západ (pokud to někde uvidíte, okamžitě žhavte dráty - koupím ihned), Kálidásu... Chtěla bych sehnat neupravenou verzi Tisíce a jedné noci...

Ne, já si neumím vybrat. Taky proč? Vždyť je to zbytečné...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shariony Shariony | Web | 29. listopadu 2010 v 16:34 | Reagovat

Taky myslím. Mít oblíbenou jen jednu knihu nejde. Je jich tolik krásných, že je stejně člověk všechny za život nestihne přečíst. I když - ty s tím tvým nasazením možná jo :D

2 Sikar Sikar | Web | 29. listopadu 2010 v 18:57 | Reagovat

Mám podobný názor. Oblíbebnou knihu nemám, protože jsem toho četl moc a nemohl bych si vybrat. Jinak valná část tvého výběru dostala pět plchů z pěti...
A co se týká záchodového nábytku, toto je důvod, proč na této místnosti máme takový speciální košík... a oszatně na chalupě jsi asi zahlédla poličku plnou alespoň časopisů

3 adaluter adaluter | Web | 29. listopadu 2010 v 19:24 | Reagovat

Velmi výstižné, kdybych pár autorů ubrala, pár přidala, nemusím už přemýšlet nad vlastním článkem.Mám totožné zkušenosti, včetně té, že bez knihy si pořádně nepochutnám a naopak ( o důsledcích pomlčím). Rozhodně bych musela přidat J. Herriota a G. Darrela, pod J.M.Trosku se s láskou podepíšu protože mě přivedl ke sci-fi. D.Francise jsem zrovna nedávno,už po několikáté, přelouskala všech asi 15 knížek, co mám v knihovně a v tom množství mi ta "náhodná" podobnost taky neunikla, ale čert to vem, jednou rukou jsem odkládala přečtenou a druhou už sahala po nové. Prostě závislák. Jen k fantasy jsem si cestu nějak nenašla. Zato třeba můžu cestopisy, hlavně Afriku. Koukám, že jsem byla vážně  stručná. Tak ještě jednou- líp bych to nenapsala.

4 Lucerna Lucerna | Web | 29. listopadu 2010 v 19:42 | Reagovat

ehm, nechcem ti do toho kecat.. uz som tuto verziu pocula v radiu, ale spravne ten citat znie "povec mi kto su tvoji priatelia a ja ti poviem kto si ty .." :)) ale mozno to plati aj o knihach, mozno :D
ja mam oblubene knihy, tiez si neviem vybrat jednu jedinu.. a este stale nechavam policku "oblubene" otvorenu :DD

5 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 29. listopadu 2010 v 20:36 | Reagovat

Jsi mi velmi sympatickou čtenářkou!
Poohlédnu se po knížkách, které zmiňuješ, protože spousty z nich neznám. Jen namátkou mě moc těší odsouzení Báby, kterou nenávidím a její hodnoty mi přijdou stejně naivní a pohádkové jako nereálné - zvlášť v kotlině české... :)
Hned jsi mě inspirovala na článek týdne...
Pěkné počtení v životě přeji, milá knihomolko! :)

6 Ozzro Ozzro | Web | 3. prosince 2010 v 11:37 | Reagovat

Já mám spíš oblíbenou knihovnu než knihu. Na druhou stranu nepřečtu všechno, hodně si vybírám, což se nevyplácí, protože dnešní nový autoři jsou většinou "nic moc."

7 long bridesmaid dresses long bridesmaid dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:39 | Reagovat

I came across your site whiledoing a exploreon how to shed some pounds in Google. Great info here, l will bookmark it immediatelyfor future reading.
http://www.spelldress.net/wedding-dresses-plus-size-wedding-dresses.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama