štekle a jak na ně

22. listopadu 2010 v 11:36 | Cirrat |  Denní hemzy
Jo, už i Citrátová píše o módě. Ale ono je to nutný. Například začneme tím, že štekle se správně píšou poDpaTky. Protože jsou POD PATOU. Pokud má některá ženská pady místo pat, leccos se tím vysvětluje...


Chůze na podpatcích trochu věda je a trochu není.

Jako u všeho, co na sebe člověk navleče, je zapotřebí dobře vybrat střih a tvar boty, a ne každý tvar bude sedět každému. Máte-li kupříkladu buclatou nožku, je blbost koupit si sandálky s úzkými pásky (a pokud možno ještě vyšněrovanými kolem lýtka), protože pak budete vypadat jako pásovec se sklony k masochismu. Nebo přinejmenším se sklony ke kruté bondáži, protože vám nohy začnou natékat a pásky se budou zařezávat hlouběji a hlouběji.

Stejně tak není vhodné si při natékajících chodidlech brát boty s otevřeným vrškem. Nedopadnete. Teda spíš dopadnete. Jako kynoucí těsto v míse a bude to z pohádky Hrnečku vař.

Nemyslete si, že v lodičkách na podpatku vydržíte celý den. Rozhodně ne na jehlách. Pokud vám to někdo tvrdí, neposlouchejte ho a do práce si vemte elegantní pantoflíčky nebo tak něco. Ubytujte je pod stolem a lodičky si vemte jen na jednání. Pokud by na nich šlo vydržet dlouhodobě, myslíte si, že by Britky rozběhly mánii botoxových injekcí do chodidel, které jim mají znecitlivit nohy natolik, aby necítily tu bolest z lodiček? Krávy... Nebo spíš módní oběti. Ale to je u mě totéž - zvlášť v dnešní době, kdy je v módě všechno a cokoliv.

Hodně lidí má teď hypermobilní klouby - to znamená, že mají kolem kloubu vazy míň pevné, než je normál. Tedy se klouby můžou kinklat více-méně všemi směry. Rozsah kinklání vám taky omezuje možnost výběru boty, protože si musíme přiznat, že pohled i na jinak pěknou kočku, která v botkách vrávorá a kotník jí vyšiluje všemi směry je v lepším případě směšný, v horším ubohý.

Máme konec listopadu a já letos viděla přesně tři ženské, které na podpatcích nevypadaly jako strašák do zelí, uměly na nich chodit lehce a s vysokou sebejistotou a nekinklaly se jak špatně ukotvený vlajkový stožár. A to po ulicích chodím docela často a koukám kolem sebe.

Minulý týden jsem šla do práce a proti mě šla banda puberťaček. Okay, ač jsem si sama pubertou prošla, puberťaček se pokrytecky bojím a považuji je za jiný živočišný druh. Ale to sem nepatří... Jedna z nich se divně klátila a vypadala jako postižená. Znáte to, sem tam potkáte na ulici nebo v obchodě někoho, kdo má zjevně ať už vývojem nebo po úraze zkrácené šlachy a tak má divně pokrčenou paži k tělu a zkroucenou ruku v zápěstí, chodí prakticky jenom tím, že kmitá lýtkama a ne celou nohou a divně se kinklá celým tělem. Člověk takové lidi lituje a říká si "ještě, že to nepotkalo mě."

Byla to mladá holka, nebyla ošklivá, měla tmavý vlasy po ramena, byla vcelku štíhlá, dlooouhý nohy, normálně oblečená, a já si říkala, jaká je to tragédie, že má takovýhle postižení. Pak jsem ji i s tou její tlupou minula. Ona byla na podpatcích! A evidentně to neuměla.

Protože měla na sebe evidentně moc vysoké štekle, při každém došlápnutí se jí zakinklaly kotníky, a jak se to snažila vybalancovat, šla s ohnutými koleny (kolega tomu říká "chodit čápa"). To jí samozřejmě vystrčilo prdel dozadu, a aby to ubalancovala, musela se předklonit a chytat balanc. Aby viděla před sebe, musela v podstatě zaklonit hlavu, a tak vypadala jak Hrbáč z Notre Dame a za chvíli ji muselo bolet za krkem až až. A ještě to vyšperkovala tím, že po její levici šla její výrazně menší kamarádka, a jak byla vysoká, musela se k ní zkroutit doleva. Ze strany pak vypadala asi takhle:


To byl tak výrazný příklad toho, jak ze sebe udělat debila, že jsem ji nemohla nezmínit. Učebnicová ukázka toho, jak jeden špatně vybraný doplněk udělá z člověka ošklivé nemehlo, a lidi se za ním otáčejí ne proto, že na ně udělal dojem, ale právě naopak.

Dalším takovým přikladem byla za minulé zimy díftka, která měla krásný modrý semišový kabát a semišové kozačky na rovné podrážce ve stejné barvě. Jenže si je sešmajdala a chodila po vnitřku takovým stylem, že se jí podrážka omotala kolem vnější hrany chodidla a na vnitřní hraně prakticky chodila po té semiši. Shodou okolností šla přede mnou po obchoďáku a vlezla přede mnou na eskalátor. Zvedal se mi kufr a přemýšlela jsem, jestli jí nemám něco říct...

Vážení, ač existují díftky, které do šteklí libovolné výšky nastoupí a pak v nich plují, jako by jim přirostly k noze, drtivá většina z nás tohle štěstí nemá a musí se to našrotit naprosto stejně, jako jsme se učily správně si namalovat linky nebo nanést řasenku. Je to stejné ženské tajemství, jako výběr spodního prádla tak, aby neprosvítalo zpod oblečení, pokud my samy nechceme. Je to fígl na úrovni toho, jak si vybrat správný střih šatů, velikost podprsenky nebo zafixovat rtěnku pudrem, aby dlouho vydržela. A stejně jako u všech předešlých fint Fň, i tahle z nás udělá buď dámu (vampa, femme fatale nebo Slečnu Dokonalou), nebo klauna (šaška, pitomce, hovado)...

Tak zaprvé, je vám asi jasné, že nejdůležitější je výběr bot. Jelikož většina z nás nemá neomezené fondy, musíme si vybírat boty účelově. Otázky, které by měly padnout hned po "jééé, to se mi líbí" jsou:
  • Kam je budu nosit?
  • Jak dlouho a jak často je budu nosit? Kolik hodin v kuse?
  • Jak v nich moje noha vypadá? Je to v pořádku? Překypuju přes okraj boty? Vypadají moje chodidla jako prasečí nožičky? - To poslední je obzvlášť časté; holka je vyfiknutá jako ze žurnálu, má krásný boty, ale protože ten typ bot nesedí k jejímu typu chodidla, vypadá jako Slečna Prasinka. A lidi se smějou a možná si myslí něco o nafoukaných nánách.
  • Mám k nim co na sebe, nebo budu muset dostavět šatník? A mám na to?
  • Co v nich musím být schopná udělat? (Držet balanc a přinést kafe, doběhnout tramvaj, chodit po městě, tančit, postávat kolem a tvářit se dekorativně...)
  • Kinklá se mi v nich noha? Koleno? Kotník? Sklouzávají mi? Tlačí někde, byť minimálně?
Teď vám možná připadá, že s váma jednám jako s debilama, ale to, co vídám denně na ulici, mě přesvědčuje o tom, že spousta lidí si tyhle otázky fakt nepokládá. Anebo se snaží ušetřit, což někdy jde a někdy ne.

Kupříkladu taneční boty, pokud se chci tanci věnovat trochu víc, mají svá specifika, mezi které mimo jiné patří i tenká kožená podrážka, která je skvělá na voskovaném parketu, ale vyjít v nich na ulici, otlačíte si nohy na prvních deseti metrech dlažby, které potkáte. A to se nezmiňuju o tom, co jedna procházka po městských ulicích, obzvláště v zimě, udělá s těma botama. Jeden styl je lepší na latinu (spíš vyšší a štíhlejší podpatek - ale ne jehla), jiný na standard (spíš nižší s o něco širším podpatkem), jiný na rock'n'roll nebo swing nebo step. O baletu nemluvě :-)

Boty na delší pochody po městě budou vždy mít tak nějak nižší a spíš širší podpatek, aby umožnily noze dobrou oporu a dlouhou výdrž, a aby se člověk nemusel neustále bát, že mu noha zapadne někam do kanálu, nebo že mu štekle uvízne mezi dvěma kočičíma hlavama. Nemluvě o tom, že správně posazený podpatek přebírá část váhy, která by jinak skončila na špičce nohy. Proto je důležité při zkoušení bot se na chvíli zastavit a soustředit se na to, kde je těžiště nohy v těch kterých botech a jak se přenáší při každém kroku. I z toho rychle poznáte, jestli se vám boty líbí i zevnitř, nejen navenek.

Každému se taky jinak potí chodidla, jinak reaguje na různé materiály a má jinak agresivní pot. Není to příjemné téma, ale je ho potřeba oslovit. Já kupříkladu nemůžu nosit gumové (pryžové) podrážky - během dvou hodin mám v botech jezero a začínám se topit. To samozřejmě způsobuje rychlejší otoky, oděrky a puchýře, takže u mně doma nenajdete gumovou botu. Crocs můžou být fenomén, ale já je v životě na nohu nevezmu - protože by mi to způsobilo spoustu problémů. Mimo jiné každý znalec táborové literatury ví, že mokré, špinavé nebo propocené boty promrzají daleko rychleji než čisté a suché, a taky tvrdnou a víc dřou. Františka Vrbenská se ve své trilogii Labyrint půlnočního draka o tom vyjadřuje tak nějak takhle (cituji z paměti, takže to nebude přesně ono): "Ten, kdo vylévá z boty krev, má naději na přežití velkou tak, jak je velká jeho sedřená kůže." Drtivá většina z nás už nemusí být závislá na botech ohledně přežití, ale proč se zbytečně trápit a ubližovat si?

Nikdy, nikdy, NIKDY si nekupujte boty, které vás někde tlačí, dřou, byť jenom lehce, nebo vám sklouzávají z nohy. Vykašlete se na poznámky typu "to se roznosí" nebo "vložíš si tam patěnky" nebo tak něco. Roznošení bot a jejich prošlápnutí je věc strašně nejistá, a dle mých zkušeností máte větší naději na výhru jackpotu ve Sportce, než na náhlé zpohodlnění bot, které vám úplně nesedí. Jenom si ublížíte. A to je zbytečný. Časem se vám ty boty zhnusí a stejně je nebudete nosit, tak proč za ně utrácet? Vážně máte tolik peněz, nebo si raději zajdete do kina nebo na večeři o párkrát navíc?

Říká se, že pro krásu se musí trpět. Ale popravdě? Proč trpět, když to k ničemu není? I kdyby se vám ty boty líbily sebevíc, časem najdete nějaké, které se vám budou líbit stejně, ale budou vám sedět bez výhrad. Takové boty pak budete obouvat s radostí, nikoli s očekáváním očistce na Zemi, a celý den na ně nebudete muset myslet, namísto počítání minut, kdy je budete moci shodit z nohy. V případě, kdy se potřebujete soustředit na práci, na školu nebo na užívání si zábavy (takže ve všech případech, kromě extrémů a la módní přehlídka), je to neocenitelné.

Na šteklích zapomeňte na sedmimílové kroky. Smiřte se s tím, že budete dělat ladné krůčky a v podstatě cupitat. Ve správně vybraných botách si ale klidně můžete dát i tramvajový sprint - můj osobní rekord je osmicentimetrová jehla, a běželo se mi fajn. Taky ale byla pořádně posazená, že... Jestli se chcete klackovat, vezměte si boty, kde jsou podpatky jen naznačené, tak 2-3 cm, popřípadě úplně rovné. Aspoň budete vypadat stylově a ne jako holka z ulice, kterou unesli do nedělní školy a snažili se ji převychovat. (Just you wait, Henry Higgins, just you wait!)

Tady je malý tutoriál pro ty, kdo mluví anglicky. Nejdřív jsou tam příklady, jak se to nemá dělat, nakonec pár tipů. Já je pro neangličtináře rozvedu dál, ale na to video se mrkněte.

V podstatě je chůze na podpatcích strašně jednoduchá. Máti si mě někdy ve třinácti vzala na pět minut stranou a řekla mi pár vět. Od té doby nevypadám na podpatcích jako idiot. Tady je to shrnuto pro ty, co možná tápou:


  • Narovnejte se. Představte si, že máte na vrcholku hlavy provázek jako loutky, a ten vás táhne nahoru.
  • Lehce podsaďte pánev dopředu. To vás donutí zatnout svaly v podbřišku a v dolní části zad. To vám s narovnáním pomůže a v podstatě vás to donutí se lehce položit dozadu, čímž vyrovnáte těžiště (na podpatcích je těžiště vždycky jinak) a vaše záda budou odpočívat.
  • Tohle vám automaticky zvedne hlavu, takže nebudete dělat Quasimoda. Moje lektorka na cvičení tomu vždycky říkala "pohled ve výši očí". Nebude vás z toho bolet za krkem a budete působit ladně.
  • Ramena dozadu. Když nevíte jak na to, zvedněte je a "odhoďte" dozadu. Prostě jakoby udělejte kolečko odpředu dozadu a uvolněte svaly. Cítíte, jak se vám vypla hruď a lopatky šly k sobě? Jste ženské, máte prsa, tak je pusťte napřed a neschovávejte je. Přestanete se hrbit.
  • Tyhle předchozí body klidně trénujte doma v obýváku. Položte si na hlavu knížku a choďte sem a tam. Zkuste si dřepnout a pořád držet záda tak, jak je popsáno výše. Rozdíl, co? Mimo jiné, pokud budete zvedat věci v podřepu a ne z ohnutí, ulehčíte svým zádům a budou vám vděčná.
  • Uvolněte kolena a boky. Nejste mažoretky, abyste pochodovaly koleny dopředu. Váš krok ve skutečnosti vychází ze stehen a z boků. Pošlete je dopředu, ale jen tolik, kolik vám kyčel umožní. Pokud si nejste jisté, prostě hoďte bokem dopředu a nechte nohu, ať se postaví přesně tam, kde dopadne. Pamatujete na tu scénu z Někdo to rád horké na nádraží, kde Marilyn Monroe prochází kolem těch dvou převlečených chlapů a jeden z nich to komentuje (zase z mé nedokonalé paměti): "Ona na tom chodí jako sulc! Vypérovanej!" - tak to je ono. Tady v tomhle videu je krásně vidět, jak jde: hodí bokem, švihne nožkou a kráčí a ono to vypadá. Nemyslím to přehnané ve vlaku, ale opravdu tu scénu z nádraží. Na začátku je taky pěkně vidět, jak to těm dvěma zoufale nejde - rozhlédněte se někdy kolem, a zjistíte, že hafo holek to dělá jako oni.
A to je všechno! Narovnaný záda (tady rozepsaný do čtyř bodů, ale je to jenom o tom držení těla) a chůze boky! Nic víc! Můžete mi říct, proč to tolik holek voře?

Jo vlastně - a zvykat si na podpatky postupně. Je to naučená schopnost, stejně jako zavazování tkaniček. A při troše tréninku na to budete myslet stejně intenzivně jako na ty tkaničky. A ještě budete mít dobré držení zad. Lepší jak fitko, ne?

Jasně, na tom mým obrázku je ten záklon přehnaný, a taky nezapomínejte uvolnit kolena jako v tom instruktážním videu, ale to je v podstatě všechno. Dvě věci. Rovný záda a uvolněný nohy! Tak ze sebe nedělejte idioty nebo invalidy a choďte krásně!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ducii Ducii | Web | 22. listopadu 2010 v 12:28 | Reagovat

Já moc podpatky nenosím, není to pohodlné, obzvlášť když v tom musím být celý den a ono třeba v Praze v centru chodit v podpatkách je dost riskantní, člověk se furt zasekává v nějaké díře mezi těma hroznejma kostkama. Joo není nad botasky:-)

2 Cirrat Cirrat | 22. listopadu 2010 v 12:35 | Reagovat

[1]: no jo, ale právě, že podpatky nemusí být nepohodlné - jasně, že ne každému to sedne, každý má svůj styl. Například jedna kamarádka má pochroumané kyčle a tak si na podpatky nevleze, protože by ji to bolelo jak svině, ale jinak podle mě neexistuje omluva pro to, nosit podpatky a vypadat na nich jak kretén :-)

3 Lilithen Lilithen | Web | 22. listopadu 2010 v 13:23 | Reagovat

S podpatky mám také své zkušenosti. Začala jsem je nosit asi v sedmnácti (takže moc dlouho ne :-D) a přišla jsem na pár zajímavých věcí.
Už nikdy bych si nekoupila vysoké podpatky u Vietnamců. Přijde mi, že ty podpatky nejsou k botě přidělány nějak zvlášť pevně, nebo nevím, ale prostě se hrozně klinkají při chůzi, takže i když v těch samých, ale pevných botách bych chodila jako víla, s bimbajícím se podpatkem bych vypadala jako magor. Teď jsem si koupila kozačky na podpatku u Deichmanna (či jak se to píše), sice to nebylo dvakrát levné, ale v důsledku jsem možná ještě ušetřila, protože botky zatím nejeví známky opotřebení, odlepování či rozhýbání podpatku, takže mi snad tu zimu vydrží. Jinak nic proti Vietnamcům nemám, akorát ty boty mi od nich bohužel moc dlouho nikdy nevydrží, takže taková ztracená investice.

Když jsem na podpatcích šla prvně, tak jsem musela vypadat dost směšně, jelikož jsem člověk křečovitý a jako robot chodím i v teniskách, ale nakonec jsem zjistila, že s trochou cviku to zase tak těžké není. Mně pomohlo, když jsem dávala nohu před nohu, jako bych šla po rovné čáře, nehrbila jsem se, dělala menší kroky, nechala boky, ať si dělají co chtějí a nedopadala plnou vahou na podpatek, ale jakoby na bříška prstu. Pak už to nevypadalo tak blbě, jako když jsem na tom šla prvně.

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 22. listopadu 2010 v 14:17 | Reagovat

To jsem se pobavila, obvzlášť proto, že podpatky jsou v poslední době mé (ne)oblíbené téma. Nastoupila jsem do nového zaměstnání, jako asistentka a tudíš se ode mě očekává též nějaký dress code. Jak já ty podpatky první dny nenáviděla (mám botičky už pár let, vzala jsem je dvakrát do roka při nějaké příležitosti, když jsem se u toho mohla přidržovat manžela :D, takže jsem je neměla na noze úplně poprvé). Ještě, že je to práce jen na čtyři hodiny denně, protože muset v nich vydržet dýl, přišla bych o nohy. No a minulý týden mi vypadl - jak se onomu blbinci, co je zespodu v podpatku vlastně nadává :D - patník?
a já na něj nešťastně koukala a nevěděla, co s ním. Naštěstí mám obuvníka hned vedle zaměstnátní, vyřešil to dvěma hřebíky :p a velmi dobře se na můj účet pobavil. Často mu tam nepřijde třicetiletá ženská, která si neví rady s vlastní botou :).
Musím ale říct, že takové krásné botičky můžou být docela návyková věc, ženská se v nich cítí úplně jinak a bude to určitě tím jiným držením těla ;).

5 Aailyyn Aailyyn | Web | 22. listopadu 2010 v 14:23 | Reagovat

Mnoho dívek je prostě uvyklé nosit, když to řeknu blbě, sešmajdané kecky. Pak si v návalu toho "chci být sexy" koupí první lodičky na super vysoký jehle, klátí se na tom, samozřejmě houby vědí o tom, že bota musí jako cokoli jinýho sedět, že bota může být taky pěkně blbě udělaná a v tom případě na nich nikdy nebudou vypadat dobře. Vybrat si dobrý, kvalitně udělaný boty uměřený mně, to je samozřejmě věda. Taky se na tom nedá extra ušetřit. Botky od Vietnamců pravděpodobně extra kvalitně ušitý nebudou. Přiznám se, že mně osobně podpatky k srdci nepřirostly, takže jsem výběr dost odflákla. Vezmu je stejně na nohu tak dvakrát do roka. Prostě to není můj styl, netvrdím, že na podpatcích se musí vždycky jen trpět.

6 pammahone pammahone | E-mail | Web | 22. listopadu 2010 v 17:12 | Reagovat

Tak to sis pěkně vybrala téma:) Já jsem podpatkům propadla asi před půl rokem a za tu dobu už jsem se na nich naučila myslím docela slušně chodit. Nosím je teď hodně často, protože si v nich připadám mnohem víc ženská než v těžkých botech, které jsem navíc líná zavazovat. Problém je ovšem v tom, že je Permon strašně nenávidí. Vadí mu klapání, kterému se při chůzi u podpatků prostě nejde vyhnout. Nechala jsem si kvůli němu botky podbít gumou, takže neklapou tak nahlas, ale on stejně remcá pokaždé, když spolu někam jdeme. A protože poslední dobou nosím hlavně kotníčkové boty s asi sedmicentimetrovým širším podpatkem, které jsou děsně pohodlné a vydržím na nich fakt celý den (nekecám, a zhruba půlku doby v nich fakt chodím, nejenom sedím na židli v redakci), tak Permon remcá skoro neustále :)

7 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 24. listopadu 2010 v 9:20 | Reagovat

"pásovec se sklony k masochismu" rehooooooot :D :D :D

No...ja som sa až donedávna podpätkom na míle vyhýbala, ale časom sa mi to zapáčilo. Npočítam tie topánočky na stužkovú, lebo tie nenávidím doteraz, ale moje prvé štekle boli také "číny" na klinovom opätku. Klinový je podľa mňa vcelku pohodlný, dá sa v tom vydržať aj celý deň, pokiaľ teda vnútro topánky nie je tvrdé ako kameň. Na to som doplatila ke´d som si ich vzala prvýkrát do mesta a domov som sa takmer plazila. Potom som tam hodila ortopedické vložky, tie boli také mäkkšie a pohodaaaa :D
Ale čo mám také tie normálne štekle, už aj vyššie, tak to je niekedy hotový horor...spočiatku kulhám pretože prechod z botasiek na opätok je stále veľká sranda, potom to už ide v pohode, a keď sa pozabudnem a behám v nich celý deň, tak domov idem akoby som bola opitá...určite je na mňa sranda pozerať. Problémom doteraz však bolo, že to boli jediné topánky, ktoré mi nepremokali, takže keď pršalo, nemala som na výber :D (na čo som doplatila, pretože mokro+vychodená, hladká podlaha+štekle+dlhá sukňa = tvrdý pád :D (no dobre..šmýka sa tam aj v iných topánkach).
Ale srandou je, že behať v nich mi ide..na krátke vzdialenosti.
A ešte väčšia sranda je, že v platformách sa mi pohybuje ľahšie (teda také s hrubým opätkom...ihličky sú horor v akejkoľvek podobe).

:D

8 Sikar Sikar | Web | 25. listopadu 2010 v 8:08 | Reagovat

teda, po přečtení jsem rád, že nenosím podpatky. mé nohy se kinklají jako čuně a také mají sklony vyskakovat ven z kloubů

9 Hanako Hanako | 27. listopadu 2010 v 16:40 | Reagovat

Váš manuál na nošení bot s vysokými je báječný. Jsem starší osoba již s nepevnými klouby a tak si boty pečlivě vybírám, kdybych za ně měla dát jmění. Myslím, že mladá děvčata neumí nosit vysoké podpatky proto, protože jejích chůze je nedbalá. Všimněte si, jak chodí puberťačky, nohy tahají jak na lyžích a vypadají, jak když nesou na ramenou celou tíhu světa. Jděte se podívat na první hodiny v tanečních, tam je nejlépe vidět, která má zkušenosti s botami s podpatky. Jděte na druhou prodlouženou, a sláva, většina se řídí rytmem hudby a jen nemožná kopyta tahají nohy dále. Tak děvčata, nošení podpatků cvičit a cvičit a myslet na něco pěkného a vznášet se.

10 Kittanya Kittanya | E-mail | Web | 23. prosince 2010 v 17:29 | Reagovat

Joooooo.. A vidělas ten humus co má Lejdy pipka?
To je teprve k zblití
http://revue.idnes.cz/lady-gaga-vyrazila-bez-podprsenky-a-v-botach-popirajicich-gravitaci-1pr-/modni-policie.asp?c=A101206_140300_modni-policie_nh
Jak sa ouplně vznáááááší  :-D

11 opiFka opiFka | Web | 22. dubna 2011 v 10:41 | Reagovat

Heh, vzpomínám si, jak jsme vytáhly se ségrou naší ségruši fintilku do Prahé. Chudinka, strávila několik hodin na kramflecích, protože jsme hledaly Neurologii na Karláku. Došlo to tak daleko, že si koupila placky na Andělu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama