Nesmrtelná teta

29. prosince 2010 v 17:59 | Holly Lisle (překlad Cirrat) |  Jak líp vydávat skřeky
Zase jednou mám pro vás bonbonek z Hollyiny cukrárny. Myslím, že tuhle dámu už vám nemusím opakovaně představovat - ti z vás, kdo nevědí, o koho kráčí, se prohrabou v dřívějších článcích z této rubriky.


Newsletter "Eliminate 'writer envy'" (zbavte se spisovatelské závisti) mi přišel 19. listopadu 2010. Ten samý den jsem požádala Holly o povolení k jeho překladu a uveřejnění na svém blogu, spolu s dalšími dvěma články, tentokráte o hrdinech (coming soon). Její svolení jsem dostala, a proto máme všechny formality z krku. Dneska mám konečně čas a dost srovnáno v hlavě na to, abych se s vámi mohla podělit.

Jako obvykle, Hollyin Newsletter můžete začít odebírat zde, a opět vás upozorňuji, že newsletter je pouze v angličtině a Holly Lisle poskytuje rady rovněž pouze v angličtině. Právě píše svou 33 knihu a má i stránky, kde naleznete její blog, poznámky, odkazy na korespondenční kurzy online i na jednorázové příručky (něco ke stažení zdarma, něco po zaplacení).

Dosť bolo omáčky, jdeme na věc!



Hollyin Tip - Zbavte se "spisovatelské závisti"

Když se dostane do žebříčku bestsellerů kniha, kterou milujete, od autora, kterého zbožňujete, vydělá autorovi neskutečné prachy a vystřelí vašeho oblíbence na seznam těch největších celebrit, je lehké jim to přát. Protože vy nakonec chápete jak a proč k tomu došlo. Jak ta kniha, tak její autor, si tento úspěch zasloužili.

Ale když se najednou stane úspěšným autor, kterého znáte osobně - a znáte ho nebo ji od doby, kdy jste spolu psali špatné fanfikce na Buffy zabíječku upírů - je najednou vyhrabání uznání a upřímné blahopřání vašim kolegům najednou daleko těžší. Příliš mnoho autorů své sladkobolné úsměvy filtruje přes přesvědčení "To jsem přece měl být já!"

Ale když se do mezigalaktických výšin vyšvihne něco absolutně příšerného, může se vás zmocnit chuť zavřísknout k nebesům "Co si to ve jménu krvepijných Mary Sue sakra myslíš, generický nedefinovatelný svatý patrone všech spisovatelů?"

Kde je sakra spravedlnost, když narážíte na stohy tohodle odpadu nejen ve všech supermarketech a benzínkách kam vlezete, o tom, že v knihkupectví, aby jste se dostali k něčemu pořádnému, musíte nejdřív zdolat hory tohoto smetí, nemluvě.

Závist může být velkým pokušením.

Možná si budete myslet "Když ona, proč ne já? Já píšu daleko líp, než ona. Můj přestárlý PÍSKOMIL je lepší spisovatel než ona, a všechno co to zvíře s papíry dělá je, že je žere a kadí na ně. Píšu už léta. Mám hafo zamítacích dopisů, spousty 'je to skoro ono' a tak... To, co jí spadlo do klína, jsem si já ZASLOUŽILA."


Tohoto přístupu se musíte zbavit.

Jedna autorka, kterou jsem znávala, si počítala skóre, meditovala nad informacemi o vydavatelském průmyslu, četla bestsellery jen proto, aby pak mohla ječet, jak jsou příšerné, kontrolovala objem prodeje, výši záloh a cokoli, co jí přišlo pod ruku, jen proto, aby zjistila, jestli knihy, které nebyly tak dobré jako ty její, vydělaly více peněz, prodaly více kusů nebo učinily své autory slavnějšími.

Ta spousta času, kterou tomu věnovala, a intenzita, díky které jí šla málem pěna od huby, z toho nakonec udělaly situaci, jako když někdo, na kom vám záleží, na sebe vylije kanystr benzínu a začne šátrat po sirkách.

Čas, který věnovala něčemu, z čeho šílela, mohla využít pro psaní. Mohla ho strávit něčím, u čeho by byla šťastná.

Nikdy se mi ji nepovedlo přesvědčit o tom, že by se na to měla vykašlat.

V naději, že mám větší šanci přesvědčit vás, vám předkládám své tři nejlepší důvody, proč se NESROVNÁVAT s ostatními autory a neporovnávat jejich a svoje knihy nebo kariéry.

A tady jsou důvody, proč byste nikdy neměli nikomu závidět:


1) Závist zaslepuje.

Ano, autor, který píše hrdiny kteří jsou sebestřední, ukňučení a utrápení puberťáci, co si ještě nepřestali cucat palec a mají nemrtvé fetiše, prodávají strašlivou spoustu knih.

Zkuste hádat, kdo si je kupuje.

Sebestřední, ukňučení a utrápení puberťáci, co si ještě nepřestali cucat palec a mají nemrtvé fetiše.

Jak by se vám líbilo jít na con* a potkat pět tisíc svých největších fandů jenom proto, aby jste zjistili, že z nich máte hrůzu... Nebo že je nemůžete vystát.

[* pro neznalé: "con" = zkratka z anglického "convention" - schůze, sešlost. Cokoli od autogramiády přes veletrhy po akce zaměřené určitým směrem (na komiksy, hry, manga a já nevím co všechno)]

Knihy přitahují takové čtenáře, jaké si zaslouží. Popřemýšlejte o tom.

Potkala jsem spoustu svých fandů. Jsou skvělí. Jsou chytří a vtipní, mají svůj názor a spoustu toho přečetli, umí skutečně myslet... A i když jich nemám sto milionů, nemusím se bát jet výtahem s kýmkoli z nich.

Na světě zdaleka není tolik lidí, kteří jsou jako MÍ fandové, jako je na něm sebestředných magnetů na soucit. Možná jste si toho všimli.

A tak je BODEM K ZAMYŠLENÍ #1 toto:

Byla bych ráda, kdyby bylo na příšerném bestselleru Autorky Bětky moje jméno, a byla bych ráda, kdyby její fanoušci byli mými fanoušky?

Nebo bych byla raději, kdyby mě četli lidé, kteří se zajímají o podobné věci jako já, a četli by věci, ke kterým mám nějaký vztah?


2) Závist je plýtvání energií.

Zpátky k té spisovatelce, co si držela přehled. Znala jména editorů pracujících pro autory, jejichž knihy nenáviděla, věděla,kolik ti editoři dostali zaplaceno, kdo byli jejich agenti, rozebrala jejich knihy pod mikroskopem, aby věděla, proč se jich prodalo více, než těch jejich...

Všechna ta špionáž a porovnávání zabralo neskutečně času, úsilí a soustředění - a to všechno mohla věnovat něčemu, co měla ráda, než aby se vztekala na lidi, kteří dělali to, co měli rádi ONI.

(Alespoň doufám, že to měli rádi. I autoři příšerných knížek by se měli při jejich psaní cítit dobře.)

Rozhodně ve své posedlosti nenávistí vůči autorům, kteří dosáhli více než toho, co ona definovala jako svůj úspěch, nebyla sama.

Vzpomeňte si na všechny ty pohoršené kritiky, které jste četli a jejichž autoři záviděli úspěch takovým hvězdám, jako jsou J. K. Rowlingová, Stephen King, Dean Koontz, Danielle Steelová. A k čemu to bylo? Kritici ze sebe udělali uražené voly, zatímco jimi nenávidění autoři si v klidu psali dál.

Neměli byste promrhat ani minutu svého života tím, že budete říkat něco hnusného o cizích lidech, kteří dělají něco kreativního, co mají rádi. Jestli si chcete přečíst něco lepšího, tak si sakra něco lepšího NAPIŠTE.

Takže BOD K ZAMYŠLENÍ #2 je:

Kdybych přesně věděla, kolik mi zbývá života, a nebylo by to moc dlouho, plýtvala bych raději svým časem tím, že bych se zlobila na někoho jiného, protože byl úspěšný?

Nebo bych se raději pokusila o svůj vlastní úspěch?

Chvilka pravdy: NEVÍTE, kolik života vám zbývá... Ale jestliže jste smrtelníci jako my všichni ostatní, pak to zas tak dlouho není.

Před půl hodinou mi bylo šestnáct. Teď je mi padesát. Mrkla jsem a půlka mého života (jestli mám štěstí a jsem mimo statistické tabulky) je v tahu. Ale nepromrhala jsem z něj ani minutu.


3) Závist je sebezničující.

Život je příliš krátký. A máte jenom tenhle jeden (pozn. Cirrat: My, co uznáváme znovuvmasení, nesouhlasíme, ale budiž), a jestli ho strávíte tím, že budete vylézat způsoby, jak sami sebe učinit smutnými nebo vzteklými, nebo ho naplníte nenávistí vůči ostatním nebo pohrdáním sami sebou, promarnili jste ho.

Proč by vás mělo zajímat, jestli uspěl někdo jiný? Nemáme žádnou škálu úspěchu nebo neúspěchu, kde budete padat níž a níž, kdykoli se něco povede někomu jinému.

Budete mít úspěch, když se rozhodnete, co chcete se svým životem dělat, a pak na tom budete pracovat. Jestli máte v cizích očích obrovský úspěch nebo ne, není důležité.

Je naprosto klidně možné, že každý člověk na této planetě dosáhne úspěchu. Nestane se to, ale JE to možné.

Naučte se definovat úspěch podle toho, co chcete vy, a pak žijte podle své vlastní definice.

Jestliže děláte něco, co máte rádi, A jste přitom šťastní, pak vás nemůže cizí úspěch nijak ovlivnit.

BOD K ZAMYŠLENÍ #3 je tedy:

Jestliže úspěch není to co máte, ale to co děláte, a jestliže se svým životem můžete dělat cokoli se vám zachce, jak vy sami definujete svůj vlastní úspěch? Jak byste chtěli, aby váš život vypadal?

Váš život je VÁŠ. Nepatří nikomu jinému. NIKDY. Závist bere vaši energii a dává ji lidem a věcem, na kterých vám ani trochu nezáleží.

Tak ji nenechte.

Žijte s radostí a pište s radostí,

Holly




Autorská práva k tomutu emailu patří Holly Lisle. Všechna práva vyhrazena. Reprodukce jakékoli části tohoto emailu bez výslovného písemného svolení Holly Lisle je přísně zakázána.



(Obrázek pochází ze stránek Holly Lisle)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 29. prosince 2010 v 19:46 | Reagovat

má pravdu ta žena! kdybych se dozvěděl, že Pepíček, s nímž jsem chodil do školky, vydal bezcelér, mé pocity by byly dosti rozporuplné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama