Dohoda

30. ledna 2011 v 13:58 | Cirrat |  Jak líp vydávat skřeky
Asi jste si už zvykli, že většinou v radách pro autory prezentuju spíš práce někoho jiného, než svoje. Má to svůj důvod - většinou se já sama řídím radami někoho jiného a ti dotyční už nějakou dobu o psaní píšou. Je tedy lepší odkázat svoje čtenáře ke zdroji, než se chlubit cizím peřím.

Ale i já sama mívám k tématu dost co říct, a tak tu dneska máte článek, který jsem uveřejnila 26. listopadu 2009 v angličtině na stránce, která nejspíš do tří neděl zanikne. A byla by škoda se nepodělit...


DOHODA

Konečně se mi povedlo identifikovat další z Hříchů Spisovatelových, který mi poslední dobou tak nějak lezl na nervy. Tohle je další věc, která mě krká, popsaná a zdokumentovaná:

Zrada na čtenářovi.

Nebo, abych byla přesnější:

Porušení dohody, kterou jste měli se svými čtenáři.

Tohle může mít spoustu variant, ale všechny mají společné porušení souhlasu nebo něčeho, na čem jste se dohodli.

Jak se to může stát?

No, zaprvé, pro psaní může existovat tisíce důvodů, ale v zásadě můžeme tvůrčí psaní rozdělit na dvě kategorie:

Sami pro sebe a pro ostatní.

Sami pro sebe píšete, pokud prostě chcete, aby se vyplnily nějaké vaše touhy a nestojíte o to, aby to vůbec někdo někdy četl. Sami pro sebe píšete, když příběh používáte jako nějakou formu art terapie. Sami pro sebe píšete, když si děláte všechny ty poznámky a pozadí pro své příběhy a postavy, které váš čtenář nikdy neuvidí. Jakékoli cvičení, které napíšete prostě proto, abyste se dostali přes nějakou obtíž, kterou při psaní máte, a vaším záměrem bylo prostě si to sami pro sebe napsat, aniž byste si kdy přáli vytahovat se výsledkem.

Psát sám pro sebe je fajn a je to sakra užitečné, ale upřímně, myslím, že by nikdy nemělo být vydáno nebo zveřejněno na místech jako jsou internetové servery. Nikdy. (Poznámka: tohle je můj názor. Nikomu tím neříkám, že by neměl zveřejňovat jakýkoli příběh, o kterém si myslí, že se na to tyhle slova vztahují. Není to žádný osobní útok.)


Pro ostatní píšete kdykoli hodíte na papír cokoli, co je směřováno k někomu jinému. Cokoli. Od lepícího papírku na ledničce pro vaši polovičku, domácí úkol pro učitele, krátký canc, příspěvek na blogu až po román.

Pro každý druh psaní pro ostatní existují určitá pravidla (nebo alespoň zvyklosti), včetně přemýšlení o tom, co chcete napsat, výběru těch správných slov, použití příslušné formy a prezentace a tak dále, a tak dále.

Nebudete své polovičce psát nákupní seznam jako ságu a nebudete psát román jako nákupní seznam (přišel, viděl, zvítězil, konec zvonec), nemám pravdu?

Ale všechny typy psaní pro ostatní mají společné dvě věci:

Vy máte nápad. A chcete ten nápad komunikovat pro ostatní tak, aby ho pochopili.

A tak vlastně komunikujete k ostatním skrze své psaní tak dlouho, dokud jim nedojde, co se to ve vaší hlavě děje. Když jim to dojde, dosáhli jste se svými čtenáři souhlasu, nebo s nimi máte jinými slovy společnou realitu o tom, co je napsáno.

Příliš slabá realita

Morgan Hawke ve svých radách zdůrazňuje, že co může být nepochopeno, bude nepochopeno. To je naprostá pravda.

Mohla bych to parafrázovat následujícím způsobem:

Čtenář si vytvoří vlastní realitu o čemkoli, pokud mu nesdělíte, jaká je vaše realita.

Takže, pokud je vaše realita o tom, o čem píšete, příliš slabá, jinými slovy nemáte ani šajn, co vlastně děláte, dřív nebo později své čtenáře nakrknete.

Jak to?

Porušili jste dohodu nebo souhlas, který jste s nimi měli.

Pochopili to tak, že realita tohoto příběhu je taková a maková.

Vy jim zničehonic řeknete, že je to všechno špatně!

A nikdo nemá rád, když mu řeknou, že něco udělal špatně, nebo že něco špatně pochopil. A tak budou mít váš příběh rádi o to míň. Ještě to párkrát zopakujte a vykašlou se na váš příběh úplně.

To neznamená, že musíte být předvídatelní, nebo vysvětlovat i sebemenší detaily. To ne, to nemusíte. Ale musíte dát svým čtenářům na vědomí, co se to sakra děje, a vést je tím směrem, kterým chcete, aby se ubírali.

Nedávno jsem nadávala na J. K. Rowlingovou, tak ji použiju jako příklad: V Princi dvojí krve možná zamýšlela Harryho ukázat jako zoufalou osobu, který jako jediný tuší pravdu, co se to mele mezi Snapem a Malfoyem, možná to nezamýšlela. Můj osobní názor je, že Harry v téhle knize vypadal jako zabedněnej puberťák posedlý svou nenávistí k těmhle dvěma osobám. Ale možná, že se JKR snažila ukázat tenhle druhý názor a jenom to nezdůraznila dost na to, aby si spousta lidí nevykládalo tuhle situaci tím prvním způsobem.

Žádný souhlas neexistoval už od začátku

Máme tu další způsob, jak porušit souhlas se svými čtenáři - nedáte jim žádná data, aby si vůbec nějaký mohli vytvořit.

Zjevným příkladem by mohla být postava jménem Jack, kterou se nikdy neobtěžujete popsat.

A najednou se čtenáři zase rozčilují. Nevymýšlejí si nějak moc?

Ne. Tím, že jste přeskočili Jackův popis, dáváte čtenářovi najevo, že vám na něm nezáleží natolik, aby vám stálo za to mu milostivě sdělit, jak Jack vypadá. Tak proč by čtenářovi mělo záležet naopak na vás natolik, aby dál četl něco, co mu dává najevo, že jsou věci, které si nezaslouží znát?

Píšete svůj příběh pro úzký kruh zasvěcenců, kteří vědí, jak Jack vypadá (nějaký obskurní klub fandů)? Nebo jste prostě zapomněli komunikovat ke svému čtenáři, kdo nebo co Jack vlastně je?

Potíže s gramatikou jsou taky součástí Dohody

Překlepy, překroucené odstavce, chyby v interpunkci a podobně jsou také porušením dohody, kterou máte se čtenářem. Existuje určitá shoda o tom, jak by měly psané věci vypadat, a ta je kodifikována v podobě gramatických a dalších pravidel.

A jelikož každý z vašich čtenářů chodil nebo chodí do školy, bude každý z vašich čtenářů vědět, jak by měly opravdové psané věci vypadat. Pokud jim předložíte něco nekvalitního, porušíte realitu, kterou je naučili, dohodu o tom, jak by měly psané věci vypadat, a tak proč by se obtěžovali číst vaše nesmysly?

Protože naši čtenáři od nás očekávají, že ze sebe vymáčkneme to nejlepší, kontrolujeme po sobě překlepy, následujeme pravidla psaní dialogu a podobně.

Pokud předložíme čtenářské obci něco, co obsahuje gramatické chyby, pomíchané významy, slova použitá ve špatném významu, a k tomu se ještě nebudeme obtěžovat vysvětlit kdo co řekl, nejenom, že porušujeme odsouhlasenou realitu (a že ukazujeme, že jejich mínění o našich autorských kvalitách bylo mylné), my jim zároveň říkáme, že se pěkně spletli, když si mysleli, že jsou pro nás jako čtenáři důležití.

Změny postav

Všeobecně se očekává, že se postavy budou vyvíjet.

Jak jim tenhle vývoj umožníte? Hodíte postavu do situace, která nějak změní její život.

Situace, která někomu změní život je taková, kdy si něco uvědomí: pochopí fyzikální zákon, začne chodit s novou holkou, pohádá se s rodiči, ztratí práci, přestěhuje se, pokecá s kamarádem nad šálkem čaje, čte knihu...

Takové situace fungují jako katalyzátory a umožňují postavám měnit se, ať už do větší či menší míry.

Ne každá taková situace musí vést k obrovským změnám. Změna může být subtilní a opravdu velmi malá, ale když se za nějakou dobu podíváte zpátky, bude tam patrný rozdíl.

Spousta čtenářů s vámi v tomhle bude souhlasit a můžete si vesele měnit postavy napravo nalevo, jak se vám zachce. A když to navlíknete správně, můžete z největšího dobráka udělat extra padoucha a vaši čtenáři vás za to budou milovat.

Ale když změníte postavu jen tak, mírnyx týrnyx, máte problém.

Změnit jméno postavy mezi kapitolami? Porušili jste dohodnutou realitu a čtenář je naštvaný.

Bezdůvodně změníte chování postavy a nikdy nevysvětlíte (jinak řečeno, nekomunikujete o realitě, proč je to najednou tak a ne onak), dokonce ani ve vzpomínkové sekvenci ne, a rozhodili jste své čtenáře, porušili jste dohodu a naštvali jste je. Tohle je mimo jiné další z typu situace, kdy neexistuje žádný souhlas o tom, co je.

Chcete změnit postavu už od základu, protože se vám nelíbí, a tak přepíšete celý profil postavy? No, pokud jste na konci série, prostě tu postavu zabijte a udělejte si novou.

Já dávám přednost postupnému vyvíjení postav. Ale je to na vás.

Jste uprostřed příběhu a chcete změnit některou z vašich postav? Buď se vraťte a přepište to od chvíle, kdy se daná postava poprvé objevila, nebo ji protáhněte tolika katalytickýma situacema, až je tam, kde jste ji chtěli mít.

Pokud máte příběh o více kapitolách, které už zveřejňujete (mimochodem, nedoporučuju - právě kvůli takovéhle potřebě změny), můžete to přepsat od začátku, ale pak zas riskujete, že naštvete čtenáře, kteří si oblíbili původní znění. Nicméně pořád budou naštvaní míň, než když se nějaká postava zčista jasna bezdůvodně změní a poruší tak dohodu mezi vámi a čtenáři.

Změna pozice v prostoru nebo také Zapomněli jste na pohyb?

Jedna z mých čtenářek mě upozornila na další způsob, jak můžete nabourat dohodu mezi autorem a čtenářem: změníte pozici postavy v prostoru náhle a nereálně. Joe potká Jacka uprostřed obýváku a pak se otočí zpátky a vidí, jak Jack schází ze schodů? Špatně!

Když jsem napsala, že existují prakticky jenom dvě výjimky, kdy by mě tohle jako čtenáře neštvalo, jedna z toho budiž nějaká superhrdinská supervlastnost a druhá schopnost klonování nebo vytváření dokonalých obrazů (jako např. Kage Bunshin no Jutsu z Naruta), napsala Tamiko tohle, a já s ní souhlasím:

"No, i v takovém případě by tam pořád měly být zahrnuty pozice v prostoru a jejich změny, například 'Joe se zničehonic teleportoval přímo před Jacka a ten zavřískl jako malá holka', jinak by tahle změna pozice v prostoru byla rušivá. A i kdyby byl na to Jack od Joea zvyklý, takže by nevřískal, měla by tam být tahle změna v prostoru aspoň jednou nebo dvakrát uvedená, aby si čtenář zvykl, že Joe tuhle schopnost má. A konečně, jediný případ, kdy by ti prošlo neuvedení takovéhle změny, by bylo, kdyby to Joe dělal co dvě vteřiny. Spousta mocných bytostí, které jsou tak trochu dětinské a rády matou mrzké smrtelníky, by si takhle mohla hrát.

Takže, změna pozice v prostoru musí být uvedena i u supervlastností, pokud je tedy dotyčná postava nevyužívá k otravování života někomu jinému."

Tak co, už ses vynadávala? Konečně!

Nemyslím si, že bych tu napsala něco nového a originálního. Celým účelem tohoto cvičení bylo vyjádřit staré známé pravdy jinými slovy a z jiného úhlu pohledu, aby je pochopilo víc lidí...
 


Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 30. ledna 2011 v 14:18

Hmm, asi nejvíce měn zaujal kousek o nepopsaném Jackovi. To jsem jedou udělal úmyslně - desítky stran se vyhýbám tomu popsat Jacka, načež se objeví stručná poznámky "John, stejně jako Jack, byl naprosto nevýrazný. Obličej i postava, jakou v davu zaručeně přehlédnete. Úmyslně."

Čtenář nedostal Jackův popis, protože kdyby Jacka zahlédl v reálu, byl by to člověk, jakého by druhé ráno nebyl schopen popsat, protože je naprosto nezajímavý.

2 Oficiální časopis Blog.cz Oficiální časopis Blog.cz | Web | 30. ledna 2011 v 14:50

Ahoj!
Nechceš se stát redaktorem oficiálního časopisu Blogu.cz?
Doufám, že k nám zatouláš!  
S pozdravem tým časopisu Blog.cz

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 30. ledna 2011 v 14:54

To je přesně to, co považuji za veledůležité a pro mě nesmírně těžké. Jak to napsat tak, abys nevykecal to, co nechceš a při tom ještě udržel realitu celistvou? Moje realita je naprosto funkční a smysluplná v mé hlavě a záleží mi na tom, abych udržela čtenáře v napětí (nevykecala skoro nic) a zároveň mám strach, aby se jeho realita nerozpadla.
V povídce Sázka, kterou jsem napsala jde o překvapivou pointu a je určitým úmyslem, aby byl čtenář trochu zmatený a musel se zamyslet, ale jak toho docílit a nedonutit čtenáře, aby v půlce přestal, protože ho ta nesmyslnost štve? Těžké. Na druhou stranu pokud by stačilo vědět o čem píšu, pak bych byla za vodou :D.

4 adaluter adaluter | Web | 30. ledna 2011 v 15:05

Až jsem se zděsila, v čem všem se dá chybovat a to byl určitě jen zlomeček celé pravdy, že? Ach jo, ztráta iluzí vždycky tak bolí.

5 Dragilia Dragilia | Web | 30. ledna 2011 v 15:08

Chtěla bych se jen zeptat - pokud potřebuji v ději nějakou postavu, která se objeví, něco řekne a pak zase nadobro zmizí... Stačí, když místo "Alena řekla" napíšu něco ve smyslu "světlovlasá dívenka prohlásila"?

A k "příliš slabé realitě" - některé příběhy (ale obvykle spíš kratší) jsou takhle psány záměrně. A ty mohou být i docela zajímavé. (Když si na konci čtenář uvědomí, že všechny ty narážky pochopil úplně špatně. :-)) Autor se však nesmí dopustit nepřesností, které by jedné, nebo druhé verzi neodpovídaly.

Souhlasím ale, že pokud se takto nevyjasněná situace objeví zcela nečekaně (a pravděpodobně neúmyslně), člověka to dokáže docela naštvat.

PS: Jako další možnost, jak z "dobráka" udělat "padoucha" se mi jeví změnit vypravěče příběhu. Takový vnitřní monolog "svatouška", ve kterém se čtenář dozví, že všechno byla jen přetvářka...

6 KatyRZ KatyRZ | Web | 30. ledna 2011 v 15:09

[5]: Zajímavý nápad.

7 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 15:59

[1]: Pokud představíš Jacka slovy "byl úplně nevýrazný, o dvě minuty později byste ani nevěděli, jak vypadal", pak je to v pořádku. Pokud řekneš jenom "tohle je Jack" a neřekneš o něm ani to, že vypadá jak cihlová zeď natřená na bílo, čekej nasraný fandy...

[2]: Nejsi oficiální časopis a na tohle si přišla dneska. Fakt nechci. Nehledě na to, že jsem na "místo" redaktora moc stará.

[3]: Tak ono můžeš nechávat drobné indicie - ozdobná soška, kterou letmo zmíníš v třetí větě první kapitoly, může být klíčem k celému rozuzlení. Mezitím můžeš zdůrazňovat chybné závěry postav a podobně, ale ten klíčový nástroj, bys měla v příběhu někde letmo zmínit. Pak můžeš používat zvraty a la Murphyho zákony jak je ti libo, ale protože jsi nabídla čtenářovi tajenku už na začátku, jen on ji nepoznal, je vlastně všechno v pořádku...

Máš pravdu v tom, že vědět, o čem píšeš, je klíč.

[4]: Tohle není nějaký tvrdý pravidlo, spíš jde o to, pochopit, jak funguje, a pak ho používat nebo nepoužívat tak, jak ti nejvíc sedí. Já vysvětluju věci jedním způsobem, někdo jiný zase jinak...

[5]: Pokud máš někde dřív zmíněno, že je Alena světlovlasá, a předchozí text se ti nehemží jinýma světlovlasýma dívenkama, pak je všechno v pořádku.

Ta příliš slabá realita právě vzniká, když autor prakticky neví, co dělá, a násilím narve kulatý příběh do hranatý díry a diví se, že mu to drhne.

Neznamená to, že by nemělo existovat tajemno a mylné stopy a podobně - znamená to, že autor by si měl vždy být vědom, kudyma chce své čtenáře vlastně táhnout.

Změna charakteristiky vypravěčovy postavy musí zase být něčím zdůvodněná. I kdyby minimálně tím, že se čtenář v doslovu dozví z kopie lékařské zprávy, že vypravěč trpěl schizofrenií a paranoiou... ;-)

Nebo může jako pointa příběhu vyjít najevo, že mu celou dobu šlo o pomstu a jak mu dalo práci se přetvařovat. Mohlo by s tím být spojené rozuzlení, kam se poděl pes, co tak strašně štěkal, a proč se místní tyran postavě vypravěče celou dobu vyhýbal...

8 Dragilia Dragilia | Web | 30. ledna 2011 v 16:34

[7]: Tak nevím, jestli jem byla zcela pochopena...

K "Alence" - ta postava se objeví jen jednou. Tím pádem mám na výběr dvě možnosti. Buď ji nazvat nějakým nicneříkajícím jménem (Alenka), nebo jí vypravěč uvede tak jak ji vidí(světlovlasá dívenka).

A změna vypravěče... Nemyslela jsem, že by se najednou postava vypravěče změnila ve své podstatě, ale...

Raději to asi ukážu na příkladu: Celý příběh vypráví dívka, která všechno komentuje ze svého pohledu. A občas se na příběh čtenář podívá očima jejího bratra, který jisté situace samozřejmě chápe jinak...

9 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 16:50

[8]: O-k. Pokud dáš Aleně nějakou konkrétní charakteristiku, která ji odliší od všech ostatních světlovlasých dívenek, které se budou v příběhu vyskytovat, pak se klidně můžeš na jméno vykašlat.

Změna vypravěče příběhu není zdaleka totéž, co změna postavy. Změna postavy, o který tady byla řeč v článku je její vývoj. Změna osoby vypravěče je docela častá - vem si třeba jenom Pána prstenů: Chvíli sleduješ Froda se Samem, pak máš kus z pohledu Smeágola, mezitím se Aragorn plíží stezkami mrtvých a do toho mu kecaj Gimli s Legolasem...

Akorát musí být z něčeho poznat, kdo je "vypravěčem" té které části - jenom ne tak násilně, jak bejvá například ve fanfikcích oblíbené "Harryho POV" a "Ronovo POV" a já nevím co ještě :-)

Už mluvíme stejnou řečí, nebo pořád každá o něčom jinym?

10 Dragilia Dragilia | Web | 30. ledna 2011 v 17:07

Děkuji, už došlo k souznění :-)

11 KatyRZ KatyRZ | Web | 30. ledna 2011 v 18:00

[7]: Chápu. U mě je problém asi víc v tom, že mám strach, abych si v hlavě nakonec nějakou důležitou informaci nenechala omylem. Tak dlouho si ji budu schovávat na závěr, až budu přemýšlet o něčem úplně jiném, s tou konkrétní informací počítám, jako s hotovou věcí a čtenářovi o tom nedám vědět - což není přesně o tom, o čem mluvíš ty, ale je to to, čeho se já bojím :).

12 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 18:07

[11]: K tomu si právě děláš tu kostru a hraješ si s ní, abys právě na nějaký ten náznak nezapomněla ;-)

13 Sikar Sikar | Web | 30. ledna 2011 v 19:32

[7]: No ono jde předně o to, že tenhle mikropopis se objeví až v Xté kapitole a do té doby čtenář prostě neví

14 kiki2207deník kiki2207deník | 3. února 2011 v 15:04

ahoj jak se mažou komentáře?

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama