Jak psát o knihách

16. ledna 2011 v 20:51 | Cirrat |  Denní hemzy
Tohle záměrně neházím do Rad pro autory, protože se to týká spíš čtenářáků, popřípadě těch, kdo se chtějí podělit o své tištěné oblíbence s ostatními.

Já sama většinou píšu podle momentálních nápadů - mám hrubou představu o tom, co chci sdělit, pak si prostě sednu a píšu. Kolikrát se vracím zpátky v textu a přepisuju některé odstavce, přesouvám je z místa na místo a hraju si.

Ale tenhle styl není úplně pro každého, a tak jestli chcete představit nějakou knihu a nevíte jak na to, předkládám vám pár bodů, které by vám mohly být k něčemu.


V podstatě vás zajímá pár jednoduchých otázek:
  • Kdo to napsal
  • Co to napsal
  • O čem to je
  • Jak to napsal
  • Je to pro něj typické dílo, nebo se něčím z jeho obvyklé tvorby vymyká
To jsou ty hlavní. Pokud máte chuť, nebo máte pocit, že je to moc suchý, přidejte odpovědi na doplňující otázky:
  • Proč to napsal
  • Jak na to reagovali lidi tenkrát
  • Jak na to reagují lidi teď
  • Jak se mi to četlo
  • Co mě z toho nejvíc oslovilo, ať už pozitivně nebo negativně nebo obojí
  • Co jsem si z toho vzal
  • Co si o tom myslím
S doplňujícíma otázkama, pokud ke každé napíšete tak odstavec o čtyřech až pěti větách, nemáte šanci nesplnit délkový limit čtenářáku. Pokud naopak předkládáte veledíla, která kantor odmítá číst, rozepište pět základních otázek a k doplňujícím napište jen jednu - dvě věty. Ukážete, že se o téma, knihu nebo autora zajímáte, ale že máte ujasněné priority úkolu.

Problém s úvodem?

Holly Lisle při učení autorů, jak posílat agentům a nakladatelstvím doprovodné dopisy k rukopisům říká něco ve smyslu, že tihle lidé nemají čas číst každý dopis dopodrobna, aby zjistili, o čem je ta kniha, co se jim právě snažíte prodat. A proto by autoři měli být schopní vystihnout knihu jednou větou, která by měla následovat hned za pozdravem. Zkuste to taky.

Schválně si sedněte a popište jednou větou své oblíbené knihy. Zvládnete takhle "prodat" sami sobě nebo ostatním Babičku? Zvoníka od Matky boží v Paříži? Bylo nás pět? Cokoli jiného?

Můžete tuhle metodu použít jako úvod pro svou práci a pak přejít k dalším bodům. Pokud nevíte, jak začít, vřele doporučuji. ("Rozesmátá mrtvola je kniha anglicky píšící spisovatelky Laurell K. Hamiltonové o Anitě Blake, která má oficiální licenci jako nekromant, umí a smí zabíjet upíry, kteří překračují zákon, a má problémy se svou prací, katolickou výchovou - a zamilovaným upírem." - to jen tak z hlavy, kdo si má pamatovat, co je ve kterém díle, když už jich u nás vyšlo sedm...)

Souvislosti?

Je zajímavé zjistit si, kdy byla kniha poprvé vydána, kde v tu dobu autor žil a kolik mu bylo. Pokud někdo vydal román v padesátých letech a bylo mu tenkrát třicet, je to současník druhé světové. Odráží se to nějak na téhle knize nebo jeho dílech obecně?

Podívejte se, jestli se v té době, kdy to psal, nestala nějaká katastrofa, kterou by odrážel. Války, hladomor, výbuchy jaderných elektráren, záplavy, epidemie, brutální vražda, ekonomická krize, politický skandál...

Hledání, co se stalo v roce devatenáct-set-iks-ypsilon nezabere moc času a kolikrát to vrhá na knihu jiné světlo, než si člověk původně myslel.

Následky této knihy?

Pokud vámi vybrané dílo bylo zfilmováno, tak kdy (nebo alespoň kdy poprvé nebo naposledy), kolikrát a jak byla aspoň jedna verze divácky přijata?

Způsobila tato kniha někomu nepříjemnosti? (Viz. Satanské verše)

Má tahle kniha hodně fanoušků? (Stopařův průvodce po Galaxii)

Určitě můžete přijít na další podobné záležitosti.

Jak mám poznat, jakým stylem to autor psal?

Pokud píšete čtenářák do školy z povinné četby, většinou máte zadáno něco, co odpovídá období, které probíráte. Podívejte se na seznam typických znaků toho kterého stylu a zkuste si vzpomenout, jestli jste něco takového zaznamenali nebo nezaznamenali při čtení té které knihy. Zmiňte se o tom.

Sáhněte po subjektivních pocitech - jak se vám to četlo? Rozuměli jste autorovi, nebo jste s kompasem a mapou v ruce hledali začátek smyslu v půlce první kapitoly? Museli jste se často vracet a hledat souvislosti v ději? Byl děj odhadnutelný už na začátku nebo vás autor udržoval v napětí do poslední chvíle? Potřebovali jste při čtení slovník cizích slov? Bonus pro všechny, kdo znají jazyk originálu a dokážou poznat, jestli je případná těžkopádnost textu záležitostí překladu nebo spisovatelova umu.

Jak na vás autor působil? Přirozeně? Vyumělkovaně? Nabubřele? Staře? Hloupě? Nebojte se toho. Znamená to, že o knize přemýšlíte.

Co že jsem si to z té knihy měl odnést?

Nějaký dojem. Pokud napíšete "moc se mi to líbilo" nebo "sám bych po ní asi nesáhl", je to standardní, i když pravdivá odpověď, kterou většinou píšou lidi, co si přečetli shrnutí děje na obálce knihy.

Jak jste se cítili, když jste tu knihu četli? Co vám způsobovalo tenhle pocit - děj, autorův způsob vyjadřování nebo nějaká další okolnost?

Vaše pocity a dojmy jsou při představení knihy nedílnou součástí jejího hodnocení. Pokud vám pořád zbývá spousta volného místa a už nevíte, co napsat, vyberte si nějakou stěžejní myšlenku z díla a buď ji pořádně zkritizujte a vyvraťte nebo naopak zdůrazněte a vychvalte. Debatujte s autorem, i když je třeba už dávno mrtvý.

Je potřeba přeříkat celý děj?

A proč by to pak někdo četl, když jim doslova předříkáte, o co jde? Nastiňte spíš jenom rámec, ve kterém se příběh odehrává, nebo jeho pozadí. Chcete lidi nalákat k četbě, ne jim vyzvracet do krku natrávenou kašičku.

Vyvarujte se klišé o tom, že je Hlava XXII sociální kritikou, raději to napište vlastními slovy (Hlava XXII je románem o bezvýchodnosti postavení vojáků za druhé světové války, kde jejich příběhy odráží často nesmyslné chování společnosti obecně). Je to pořád to samé, ale zatímco to první použije půlka recenzentů, to druhé už ne. Viz bod o úvodu. Tedy, pokud to váš kantor nevyžaduje.

Závěr?

Stručný. Shrňte maximálně dvěma větami, co je váš hlavní pocit z té knihy, zbytečně ho neroztahujte. Použijte ho k bezbolestnému uzavření textu.

Doufám, že vám tyhle rady budou co k čemu. Není potřeba se řídit všemi najednou, jak jsem psala na začátku, já se taky všemi neřídím. Ale pokud nevíte, jak na čtenářský deník nebo na představení něčeho, co jste právě četli, třeba vám některé z těchto rad ukážou kudy z konopí.

Čtení zdar!
 


Komentáře

1 Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlaná lištička Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlaná lištička | Web | 16. ledna 2011 v 21:02 | Reagovat

Já mívám problém s přílišným okecáváním. A taky s větou "Moc se mi to líbilo.". Sice se vzápětí snažím rozepsat důvody, ale ne vždy se mi to podaří. :) Zkusím tvoje rady, právě jsem přečetla pár knížek, takže to rovnou můžu převést do praxe. :)
Naše učitelka nám říkala, že je dobré si během čtení psát poznámky; já to udělala jen párkrát, když jsem si chtěla poznamenat něco vtipného. Dělá mi problém se od té knížky odtrhnout. :D

2 Sikar Sikar | Web | 16. ledna 2011 v 21:03 | Reagovat

jak to tam sleduji, jsem celkem rád, že o sobě vím, že recence jako takové psát neumím...

3 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 16. ledna 2011 v 21:09 | Reagovat

[1]: To už je snad lepší použít takové ty odlepitelné papírky místo záložek a po přečtení se k těm místům vrátit...

[2]: Ale houbix :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. ledna 2011 v 21:16 | Reagovat

"Debatujte s mrtvým autorem ..."

... a zkuste mu to třeba rozmluvit!

5 Weredragon Weredragon | Web | 16. ledna 2011 v 22:27 | Reagovat

[4]:to by v některých případech docela stálo za pokus :-)

6 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 17. ledna 2011 v 19:59 | Reagovat

To je zajímavý návod :) musím se přiznat, že můj čtenářák byl o poznání stručnější. Ale beru to i jako tipy, jak se na oblíbenou knížku dívat. Pane Bradbury, nehořela vám náhodou někdy knihovna?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama