Paralen, Paracelsus, Paragáni...

15. ledna 2011 v 21:32 | Cirrat |  Téma týdne
Předpona "para" a její významy:

1. Z řeckého slova s významem vedle, na straně, po straně (parabola, paralýza, paralela); za něco, za něčím (paradox), rozšířením pak označující činnosti nebo věci vycházející z jiných nebo z nich odvozené (parodie) a tedy abnormální nebo defektní (paranoia). V angličtině také označuje profese nebo postavení, které jsou podřízené těm s plným tréninkem a ve vyšším postavení (paramedik).

2. Z francouzského slova s významem chránit před něčím (parasol). Výraz "parachute" pro padák je tedy doslova "ochrana před pádem".

3. Odvozeno od slova "parachute", tedy padák, a označující činnosti, osoby nebo věci ve spojení s padáky (parakotoul, paragán, paraglider).

(Zdroj: Websters.com)

Paracelsus: (1493-1541) Vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, švýcarský lékař.Vyučoval na univerzitě v Basileji, ale pro spory byl nucen město opustit. Putoval po celé Evropě. Muzeum v Moravském Krumlově vystavuje dosud jeho jizbu. Paracelsus byl toho názoru, že dobrý lékař není nic jiného než velká a svědomitá zkušenost. Považoval medicinu za základní a všeobsahující vědu, neboť ona jediná pečuje o blaho člověka. Teologie, filozofie i alchymie mají být pouze nástroji a oporami lékařství. (...) Lékař nemůže léčit pouze tělo a ignorovat přitom duši a osobnost člověka. (zdroj: slovnik-cizich-slov.abz.cz)

Paranormální: mimo normalitu (zdroj: slovnik-cizich-slov.abz.cz)

Paraořechy: nejsou ořechy, jsou to semena. (Zdroj: obal od něčeho poživatelného)

Přežili jste mou obvyklou záplavu faktů? Výborně. A protože mi dneska hrabe, plnou parou vpřed. Mimochodem, myslíte, že existuje parapára?


Jak jsem tu už dneska psala, jsem zřejmě Hadonoš. Nikdo mi to nepotvrdí ani nevyvrátí, ale leccos by to vysvětlovalo. Jako například to, že jsem na tyhle jevy magnet.

To si například takhle sedím v kuchyni, mám vypnutou hlavu, poslouchám muziku a koukám na zapálenou svíčku, abych si všimla, že plamen reaguje na hudbu. Nikde žádný průvan. Nezdálo se mi to. Trvalo to asi hodinu a už se to nikdy neopakovalo.

Spousta lidí, kteří měli pocit, že mě odněkud znají, ale nikdy předtím jsme se neviděli.

Neskutečné náhody, kdy mi něco jen o vlásek uniklo nebo naopak vyšlo, i když jsem neměla nárok (mám pocit, že kdybych zkusila vsadit Sportku, buď vyhrajem Jackpot nebo zbankrotujem - a tak radši nesázím).

Když někam s manželem jedeme, dějou se věci: přijde vichřice, praskne mi posilovač řízení, začne hořet lokomotiva, v Praze je nejhorší možná zácpa za posledních 15 let a podobně.

Nikdy jsem nevěřila na kyvadýlka, vyvolávání duchů nebo věštění. Připadalo mi to jako věřit na pošťáka. Většina lidí, kteří se v těhle věcech vrtají, mi připadá jako banda amatérů, kteří si hrají na mistrovství světa.

Jo, leda tak Mistr světa amoleta.

Za život jsem potkala dva senzibily, kteří za něco stáli, a se kterými se dalo mluvit - jedna z nich přednášela astrofyziku, druhý je známá mediální postava. Zbytek byli plebejci.

Jsem útočná? Jistě. Vím, že existuje ještě spousta toho, co se nedá za pomocí běžné fyziky a mechaniky pochytit a popsat, a proto je potřeba k takovým věcem přistupovat s obrovskou pokorou a nejít dál, než si je člověk jistý, že v těhle věcech zvládne. Ale spousta Rádobysenzibilů nebo Rádobypsychotroniků si osvojí jednu vlastnost a jejich úspěch jim okamžitě stoupne do hlavy.

No, mně to připadá jako chytnout nabitou pistoli za hlaveň, zjistit, že se s ní dají zatloukat hřebíky a pobíhat kolem s vítězným výrazem "hele, já s tím umím zacházet!" Ale o tomhle už jsem psala.

Pokud by byly moje zkušenosti normou, různé zvláštní jevy by o tu příponu "para" přišly. Neustále se kolem mě děje tisíc a jedna drobnost, takže až mi jednou poklepe někdo na rameno a řekne "mladá pani, víte, že po vás lítaj jiskry?" řeknu mu "hm, ono to přejde."

Tenhle týden v pondělí mi zmizely věci ze stolu, které nikdo neměl možnost vzít. A na vině tentokrát není moje děravá paměť (mimochodem, námět k zamyšlení: jak to, že když mám udělat tři věci, dvě zapomenu, ale přitom si pamatuju, co se dělo, když mi byl rok a půl?), hadramašmátrá ani nikdo z kolegů. Nedělám si hlavu. Ony se objeví - počítám tak kolem června.

Ovšem co jsem doteď nepřenesla přes srdce je, že mi ze zamčené koupelny zmizely kalhotky zatímco jsem se sprchovala. Nikdo kromě mě nebyl doma. Prohledala jsem celou koupelnu včetně probrání kus po kusu koše na prádlo. Sundávala jsem si je až v té koupelně, proto nemohly zůstat někde jinde. Už jsem je nikdy nenašla.

Poltergeist-úchylák?
 


Komentáře

1 Blechovan Blechovan | E-mail | Web | 15. ledna 2011 v 21:53

Syndrom nevysvětlitelných ztrát běžných předmětů nastupuje se značně zvýšenou četnosti souběžně se zvyšujícím se věkem. A zcela nevysvětlitelné je, jak se mohlo stát třeba to, že jsem nenašel brejle na místě, kam je pravidelně pokládám, když jsem je tam po zoufalém pětiminutovém hledání po celém bytě nakonec přece jen našel. Prostě člověk nemá o takových věcech ani páru. nebo para-u?

2 Mandragorka Mandragorka | Web | 15. ledna 2011 v 21:58

Vše co se někde ztratilo se musí někde ojevit, nechtěla bych vidět tu skládku :D. U nás doma se běžně stává, že mizí věci, ale na přítomnost toho našeho bermudského trojúhelníku jsem si už nějak zvykla :).

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. ledna 2011 v 22:01

Některé věci mizí z důvodu PARACHRONISMU (= z řeč. blud v letopočtu).
Ještě se mi líbí slovo PARABASE, což je v řecké komedii oslovení obecenstva vůdcem sboru!

Všechno se vysvětlit teorií děr v paramysli.

PARA DNI CLANEK!

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama