Seznamte se, Takeshi Kovacs

20. ledna 2011 v 12:40 | Cirrat |  Čtu, čteš, čteme
Woken_Furies
Broken_Angels
Altered_Carbon


Takeshi Kovacs (vyslovuj jako Kováč) je hlavním antihrdinou tří románů Richarda K. Morgana. První dva už u nás vyšly v roce 2005 pod názvem Půjčovna masa a Zlomení andělé. Třetí díl pod (pracovním?) názvem Probuzené běsy mělo nakladatelství Triton v
edičním plánu, který uveřejnili v únoru 2010 (link). Zdroje obrázků - články na Wikipedii.

V angličtině se knihy jmenují Altered Carbon, Broken Angels a Woken Furies. Budu se dnes věnovat všem třem. Ale nejdřív přehledník (protože "dotazník" fakt nesedí):

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Tyto knihy. Jako první jsem četla Woken Furies - byla jsem ve Švýcarsku a zoufale mi docházela fikce ke čtení. A tahle kniha měla velmi zajímavou obálku. Časem jsem sehnala i Altered Carbon. A druhý díl mi až po letech koupil manžel v češtině...
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Krev a postradatelnost
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Provokující
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Nechtěla bych být Kovacsem. Ale některé vychytávky by se mi v tom světě líbily.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Takeshi je bastard, dělá svou práci, myslí hlavně na sebe a kromě toho je mu všechno jedno. Úplně všechno. Teda, skoro.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Bavila jsem se u toho, jak Takeshi ojede prakticky každou jen trochu ucházející ženskou postavu - je to tak předvídatelné. Na druhou stranu, takový ten jejich svět prostě je. Manžel mu vytýká ohroublost jazyka, která mu přijde nucená, já jsem nic takového nezaznamenala. A je nápadná podobnost mezi metodami "přežívání" a názvů některých míst a rodin v Morganově trilogii a v Hamiltonově Pandora's Star a Judas Unchained.

Miroslav Žamboch o autorovi série Takeshi Kovacs:
"Nemilosrdná budoucnost, kdy smrtí všechno nekončí, lidé dokážou posílat informace nadsvětelnou rychlostí a s nimi i své duše. Takeshi Kovacs bývalý voják protektorátu, nyní soukromá osoba snažící se vydělat si na živobytí. Kontrast supertechnického odlidštěného světa se syrovou živočišnou realitou existence. Raymond Chandler a William Gibson posunutí o kus dál, hard science fiction zkřížená s detektivkou drsné školy. Rychlé, brutální, děsící - a nutící k zamyšlení." (zdroj: Ediční plán nakladatelství Triton, link viz výše)

Líp bych to neshrnula - a tak to rozpitvám.


Posaďte se, opřete se a pusťte si ke čtení Altered: Carbon, protože ta hudba k těm knihám neskutečně sedí:


richard_k_morgan
Richard K. Morgan (portrét převzat z jeho stránek) se narodil v roce 1965 kousek od Londýna. Pokud si chcete přečíst, co o sobě vlastními slovy říká, prosím následujte výšeuvedený odkaz. Rozhodně sám sebe nešetří a tak, jak se projevuje na svých stránkách, se projevuje i ve svých knihách.

Pro ty, co si angličtinu nedávají k snídani, to převyprávím: dětství a dospívání si prožil v idylické vesničce, kde bylo ticho, klid a nádherná krajina. Byl osamělý knihomol a nikdy se do ničeho moc nehnal - dokud někdy před osmnáctým rokem nenašel místní zásoby vodky, partu a neobjevil hulení trávy.

Poprvé se zamiloval a díky tomu, jak on sám říká, prosral první rok v Cambridgi. Nezapomíná upozornit na to, že to bylo kvůli tomu vztahu a ne kvůli chemikáliím. Na začátku druhého ročníku se rozhlédl kolem sebe a viděl, co promrdává (opět, překlad jeho slov). Začal víc makat na škole, přešel na filozoficko-historický směr a dál se věnoval svým oblíbeným látkám. Sexu v té době pouze nezávaznému.

V těhle místech se sám do sebe opírá a sám o sobě říká, jak chráněný život vedl - nemusel nic, i pokoj na koleji uklízely najaté síly. Filozofuje na téma co všechno měl a čeho z toho si tenkrát skutečně vážil. A jak to vidí teď.

A pak se rozhodl, že se odstěhuje do Londýna, vydělá si nějaký ty prachy a stane se spisovatelem. On totiž strašně chtěl být spisovatelem. Ale Angličani mají přísloví: "Wanting is not getting" - stejně jako se u nás říká "Chtít můžeš". Dalo by se to přeložit ve smyslu "To, že něco chceš, ještě neznamená, že to dostaneš". Díky tomu, jak rozmazlený a chráněný život vedl, si neuvědomoval, co to vlastně obnáší.

V té jejich zapadlé krajině byl díky svému snu o psaní jedinečný. V Londýně bylo chtít být spisovatelem (režisérem, návrhářem, <vložte své povolání snů>) běžnou kratochvílí, každý psal román, nebo měl na něj alespoň námět. Chtít psát tam není nic zvláštního, nikoho to nezajímá a rozhodně vám to nepomůže k sexu. (Aha, tak mi tak připadá, že Takeshi Kovacs je Morganovou sexuální Mary-Sue) Jak říká, jediné skutečně hodnotné věci, co se mu v Londýně podařily, bylo vypěstovat si chutě na thajskou a japonskou kuchyni a whisky na ledu. Ani jedno z toho si ale nemohl úplně dovolit, a tak byl čas z Londýna vypadnout.

A co teď? Cestovat! A protože britský kolonializmus uvolnil místo americkému imperializmu (hej, nekoukejte na mě tak!) a stále víc lidí potřebovalo mluvit anglicky, rozhodl se přidat ke sdružení lektorů angličtiny. Ani ne rok po tom, co se rozhodl, že by opravdu chtěl žít a pracovat v zahraničí, byl v Istanbulu, za sebou měl čtyřtýdenní školení, nulovou praxi a plat vyšší než místní doktoři.

Jeho kariéra u ELT (English Language Teaching Industry) byla náhodou, stejně asi jako v případě většiny jejich lektorů, ale zůstal u nich čtrnáct let. Mezitím v něm pořád hlodal malý červíček pocitu viny vůči těm nešťastným tureckým lékařům, a tak si předsevzal, že když už za to bere takový prachy, bude aspoň dělat svou práci pořádně. Četl jako o život, přednášel, psal články, účinkoval na konferencích.

A u toho psal. Na jednu stranu ho nikdo moc nechtěl vydávat, na druhou stranu psal přesně to, co chtěl. A pak v roce 2003 napsal Altered Carbon (Půjčovna masa). Nakladatelství Golanz ji vydalo. Hollywood k ní koupil práva. Morgan přestal učit a začal psát na plný úvazek. To vše během osmi měsíců. A jak sám říká, píše dál a od psaní ho odradí jen smrt nebo ochrnutí celého těla.

To by byla jeho životní historie, pojďme se podívat na jeho styl. Nutno říct, že když si vzpomenu na jiné rozmazlené ochlasty a děvkaře, mám chuť před Morganem nejen smeknout, ale i mlátit čelem o zem. Protože dobrým příkladem rozmazleného ochlasty a děvkaře byl například Karl Marx...

Nicméně, zpátky k Richardu K. (odměna tomu, kdo mi zjistí jeho prostřední jméno - asi začnu rozdávat Citrusy jako měnu Citrátího království) - běžným námětem jeho knih je, ano, uhodli jste, antiutopie (o tom tu už byla řeč). Jeho postoj by se dal shrnout jeho následujícím vyjádřením:

"Society is, always has been and always will be a structure for the exploitation and oppression of the majority through systems of political force dictated by an élite, enforced by thugs, uniformed or not, and upheld by a willful ignorance and stupidity on the part of the very majority whom the system oppresses."

"Společnost je, vždycky byla a vždycky bude strukturou pro využívání a utlačování většiny skrze politické systémy a síly diktované elitou, prosazovanou gangstery ať už v uniformách nebo bez, a udržovanou díky záměné ignoraci a stupiditě ze strany přesně té samé většiny, která je tímto systémem utlačována."

Asi nikoho nepřekvapí, že s takovýmhle postojem a díly obhajuje Wikileaks a urputně se brání čemukoli, co zavání totalitou. Citoval přitom Winstona Churchilla:

"Criticism may not be agreeable, but it is necessary. It fulfils the same function as pain in the human body. It calls attention to an unhealthy state of things."

"Kritika možná není příjemná, ale je nezbytná. Plní stejnou funkci jako bolest v lidském těle. Obrací naši pozornost na nezdravý stav věcí."

Richard K. Morgan je jeden z typických představitelů cyberpunku, který se jako literární žánr charakterizuje výrazem "High tech - Low life": technologie na nepředstavitelné úrovni a lidská společnost v rozpadu. Nikoho asi nepřekvapí, že mezi obvyklé zástupce patří Duna nebo Nadace. Matrix je taky jak vyšitý z učebnice. Často se cyberpunk snoubí i s prvky noirových detektivek drsné školy, jako je tomu právě v případě Morganovy trilogie o Takeshi Kovacsovi. A proboha, nepleťte si ho se steampunkem, ano? To je něco úplně jiného...

Myslím, že v tuhle chvíli je zkušenějším čtenářům naprosto jasný tón knih, o kterých se bavíme. Pro ty méně zkušené, nebo pro ty, kteří ještě do tohoto žánru nezavítali: Připravte se na osamělého vlka, který sem tam s pomocí věrných přátel (pokud vlastně může antihrdina mít opravdové přátele) řeší úkol, při kterém dřív nebo později zakopne o něco, co tak prostě nemůže nechat a nitka, za kterou tahá, vede hluboko do žumpy prohnilého systému. Ohňostroje, tisíc slonů... Ne, to jsme někde jinde. Sem patří krev, morální okoralost, ještě více krve, výbuchy, pocit hnusu a krvelačnost. Nezapomněla jsem na krev? Jo, a ještě vnitřnosti - jak ty psychické, tak ty fyzické.

Představte si svět. Nevíme, v jakém časovém odstupu se vlastně nachází od toho našeho, už dávno přestoupili na jiný letopočet. Představte si možnost nekonečného žití - vaše osobnost, vaše vzpomínky, vaše city, všechno, co dělá vás vámi, se nahrává do malého zařízení uloženého ve vaší krční páteři, tzv. kortikálního čipu.

Představte si svět, ve kterém na tělech nezáleží. Můžete si pořídit i tělo z druhé ruky a nechat se do něj stáhnout. Můžete si pořídit konstrukt speciálně přizpůsobený pro zabíjení, pro boj, pro gymnastiku, pro smyslové potěšení. To všechno můžete - jenom na to musíte mít peníze.

Můžete si nechat stáhnout do vaší osobní databáze konkrétní znalosti: chtěli jste být pilotem? Vyznat se ve výbušninách? Umět spoustu jazyků? Teď to všechno můžete - jenom na to musíte mít peníze.

A i vaše tělo musí mít dost energie, musíte jíst, musíte někde bydlet... Potřebujete peníze. Peníze potřebuje i Takeshi Kovacs, který dřív dělal Vyslance na vzdálených planetách Protektorátu. Vždyť žádná vláda nechce vzbouřence a revoluce, které by jí zablokovaly přístup k surovinám. A proč někam posílat celé konvoje, když může vzít speciálně vycvičené a "naprogramované" jedince, které stáhne a vyšle digitálním paprskem někam na jinou planetu, kde už je stáhnou do nového těla a pošlou do terénu.

Kromě nadprůměrných reflexů a impozantních znalostí je hlavní zbraní Vyslance až neskutečná schopnost pozorovat a asimilovat se do místního prostředí. Často tak rozvrátí celou revoluci zevnitř jediný člověk. A když se to nepovede "po dobrém", dojde na zbraně a krvavé řešení. Zabíjí se bez milosti. Lidský život jako takový nemá cenu - ohrožením je až schování, ztráta nebo zničení kortikálního čipu. Těla nejsou přece podstatná.

Ve světě Protektorátu ovšem není jenom technika - Křesťané na Zemi věří, že smí žít jen jednou a nedovolují svým věřícím nový download do těla. Na Kovacsově domovské planetě Harlanův svět je zase misogynní náboženství, ve kterém se kříží fundamentalistické představy některých křesťanů a muslimů: ženy chodí zahalené, nemají právo o ničem rozhodovat, a i toto náboženství věří pouze v jeden život. Oproti tomu zase existují další, kteří se snaží o co nejdokonalejší splynutí se stroji a dávají přednost existenci v určité obdobě kláštera pouze v elektronické formě.

V celém vesmíru existuje tzv. Gerontokracie - vždyť jen ti, kdo na to mají peníze a vliv, si mohou dovolit žít skutečně dlouho. Skutečným rekordmanům se pak říká Metuzalémové, zkráceně Metové. Pod radarem místní honorace ale vesele bují místní mafie. A kolikrát v symbióze. Místní stážci zákona proto kolikrát ani tak nepotřebují dobře ovládat předpisy, jako kdo s kým peče a orientovat se podle toho. A mezi tím vším kypí šedá masa lidí, kteří žijí ze dne na den, každý den odkráčí do stejné práce a modlí se, aby se jim nestalo nic dřív, než si našetří na nové tělo.

Drogy nejsou až tak zajímavé, stejně to tělo přijde vyměnit. Někteří, pro koho jsou drogy málo, se záměrně nechávají nakazit prudkými chorobami a mají rauše z toho. Je těžké pořádně si užít, když máte na to tolik času, ale zároveň kolikrát tak málo prostředků.

Člověk by pomalu čekal, že se oněkud každou chvíli vynoří nějaká a střílející vesmírná chobotnice, ale ne. Lidstvo se mele samo se sebou. Jediné, co zavání skutečně cizí kulturou, jsou marťanské artefakty, které se prolínají všemi třemi knihami (zvláště pak tou druhou). Nikdo přesně neví, jací marťané doopravdy byli, nebo co se s nimi stalo. Byli tu, zanechali stopy - a už tu nejsou...

Tohle je pozadí, na kterém se Takeshi Kovacs snaží vyřešit případy, na které byl najat. Co kniha to jeden. Dají se číst každý zvlášť, pochopíte, o co tu jde, ale číst je tak jak jdou za sebou je požitek ještě větší.

Kdo chce, vybere si Morgana jako odpočinkovou krvavou četbu. Ale zároveň nabízí i víc - zamyšlení nad tím, kam až sahá vliv mocných a co s tím. Jak se to stalo, kdo to dopustil? Je potřeba se přizpůsobit, nebo prostě být sám sebou? A co když člověk, který je sám sebou, nemá v takové společnosti místo?

Morganovy knihy kritizují naši společnost, která soustřeďuje příliš mnoho moci do rukou vybraných jedinců, aniž by je kontrolovala a volala k zodpovědnosti. Protože slepá důvěřivost škodí.
 


Komentáře

1 GHD hair straighteners GHD hair straighteners | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:06 | Reagovat

Your website includes a really cool blueprint. That getting stated the factsbelow is totally free and is of high-superiority. Im subscribing to your feed right now.
http://www.shoesfloor.com/site/watches

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama