Hlava, hlava...

13. února 2011 v 0:23 | Cirrat |  Denní hemzy
Cirrat zase jednou drží "černou hodinku" a pyskuje. Dneska z různých soudků, protože mě bolí hlava jako střep a nerada trpím sama...


Dneska jsme byli na návštěvě za tátou & co. a ježto dorazil pán, který jim prováděl servis vysavače, střídavě jsem obdivovala pánův servisní vysavač a odlézala za sestrou do pokoje. Čím víc pán tlačil na pilu, že nám chce nutně prodat vysavač i s příslušenstvím za bratru 33 litrů, tím víc jsem se skrývala u sestry v pokoji. Zvlášť, když pak chtěl dva kontakty, kterým jsme měli my zavolat a vysvětlit, že si mají nechat provést nezávaznou prezentačku, abychom my dostali keramické nože. Anebo hypoalergenní deku z umělých vláken.

Pán po třech hodinách odcházel s prázdnou - všichni jsme v kontokorrentu (nebo jak se to píše), táta a J. mají splátky, my se letos chystáme na hypotéku a tak vůbec. Ale já mezitím chytila lehkou depku.

Sestra mi vyprávěla o své kamarádce, která je v podstatě v kontaktu se svou rodinou nebo přítelem a pořád se učí. Chtěla jsem ji povzbudit a řekla jí, že ona aspoň žije, ne? Odtušila, že jakej život, že dotyčná kamarádka chodí aspoň na výstavy nebo do divadla, a kam že chodí ona? Chvíli jsem na to neměla co říct.

Pak jsem jí řekla, jak jsme na tom my: do práce, domů, já jednou týdně na cvičení (teď to bude třikrát týdně - 1x P-class, 2x posilka) a jednou za čtvrt roku jdeme do kina. Jednou za měsíc chodím s kamarádkama na travesti show (ve středu jdem zas). Kultůra, žejo, Pepo! Bo výlety do restaurací jaksi moc za kultůru nepovažuju.

Na druhou stranu, v těch restauracích se aspoň setkáváme s přáteli - tuhle jsme se viděli s kamarády, které jsme potkali naposledy na naší svatbě. Takže tak zlý to taky není... Nebo je?

Bolí mě hlava. Buď to bude z toho, že jsem dnes vypila asi půl litru ledového čaje a půl litru coly, nebo z ukecaného servisáka Vorwerku - anebo z těch vonítek do luxu. Nenávidím věci, co jsou zbytečně parfémované.

Ne, nezastávám názor, že správnej chlap by měl bejt cejtit potem aji na fotce, věřím v pravidelnou hygienu, ale asi čtvrtroční pobyt v komunitě, která nepovolovala používání parfémovaných věcí, mě naučil, že fakt nemusí smrdět všechno po všem. Uklizený byt má být cítit prosluněným vzduchem a ne parfémy, které zakrývají všechno možné. Pokud vám v bytě něco smrdí, fakt to není dobře a maskovačka tomu nepomůže.

To samé v MHD. Vlézt do tramvaje nebo vagónu metra, kde je stádo pološílených krav, které neví, že se parfém používá stylem "Ťuknu za ucho, ťuknu na zápěstí" a zlejou se tím jako mrdky, a tohle stádo je doprovázeno dalším stádem, tentokrát šílených volů, kteří si myslí, že čím více deodorantu, tím více chlap, to je a) utrpení, b) provokace k astmatickýmu záchvatu. Mám vždycky chuť je jednoho po druhým obejít, poklepat jim na rameno a pak jim dát boxerem do nosu. Nebo je poprosit, aby mi přispěli na léčbu na plicním, když už mi vyvolávají astmaťák.

Měla bych se zbavit té prokrastinace - od minulého pondělka se chci dovolat jak své praktické, tak ortopedce. Praktická by mi měla napsat prášky proti alergii a taky proti vysokému tlaku (vida, čtvrtý možný důvod, proč mě bolí hlava - ve čtvrtek mi došly), ortopedka by mi měla vyplnit papíry pro pojišťovnu o úraze a trvalých následcích (jo, ta ruka). Jo vlastně, a měla bych si v pondělí dojít koupit další balení HAK. Já bych toho měla...

Sestra si minulý týden nechala propíchnout další dírky do uší. Sluší jí to a já jí závidím. Mám mocnou touhu po piercingu v těle, ale tím, že je ze mě kancelářská krysa, musím nějak vypadat. Takže můj původně plánovaný ret a obočí holt asi neprojdou. Uši by mohly. Chtěla bych taky piercing do pupku, ale nejdřív musím zhubnout. Momentálně mám kolem břicha takové micheliny, že pupek není vidět. A mám vedle něj obrovskou pihu, která se zvětšuje a zvětšuje. Často se mi taky skřípá do opasku. Takže a) nejdřív zhubnout, b) odstranit pihy (další mám na stehnech, na zádech a na krku, tak bych to vzala najednou), c) zdobit až naposled. A to platí jak pro kovy tak pro tetováž. Mám vybrané designy a místa (po přečtení Hamiltona mě bere už léta obrovská chuť nechat si potetovat obličej; kdo četl, pochopí), ale nejdřív se musím uvést do takového stavu, abych mohla svoje tělo předvádět s hrdostí.

Ano, má skorem padesátikilová nadváha (aspoň dle tabulek) mě sere.

Strašně.

Ne, nehodlám se pouštět do anorexie - jídlo miluju (ale nikoli obsedantně) a vařím mrtě ráda. Jen potřebuju shodit.

Nejlepší způsob jak shodit je přidat na pohybu. Měsíc chodím týden co týden se sestrou cvičit, minulý týden se nám s manželem povedlo sehnat šváru a ten nám předvedl, jak zacházet se stroji v posilce, abychom získali maximální výhody z toho kterého cviku a neublížili si. V pondělí máme v posilce premiéru na samostatný trénink.

Švára nám měl sice ve čtvrtek poslat rozepsané tréninky, jeden na vršek, jeden na spodek, ale zatím se tak nestalo. Sice mě to lehce krká, ale to je u něj normální. Nabírá si toho tolik, že mu pak zákonitě padaj věci přes okraj. Kulantně řečeno.

Měla bych se přestat kopat do prdele a předstírat, že nemám co dělat. Chci napsat povídku do soutěže, co má dedlajn 28.2. a zatím na mě pořád zírá Dokument1 s čistou bílou stránkou a blikajícím kurzorem. Chci napsat povídku, co má dedlajn 31.7., nechci to odkládat na později, protože bych to stejně nechala na poslední chvíli. Chci, chci, chci...

Chci si koupit kakaové máslo, 13 uncí za 8 dolarů, a taky karité máslo. A taky kit na výrobu vlastního mejkapu. Chci si toho koupit strašně moc. Taky hadry na Draculaclothing, například tuten kabát (a ne, nezajímá mě, že je pánský). A taky šaty. A korzet. Ano, Citrátová, která celou zimu prochodí v jedněch kalhotech a sedí doma, když je má vrazit do pračky, než se usuší, Citrátová, která má ze všech svých bot nejradši steely a nosí příliš velkého křiváka, tahle Citrátová je, kurva, ženská!

Taky jsem si objednala paletu 120 očních stínů. Tuhle. Tak do měsíce by měla dorazit a stála mě v akci na naše 6 stováků. To de. Na investice do hadrů chci zase počkat, až zhubnu. Chci si je taky nějakou dobu užít...

Pozn: Chce se mi brečet. Tenhle zápisek byl víc jak dvakrát tak dlouhý. Fakt jsem nepočítala, že když mi běží automatické ukládání, že mě to vyrazí tak brzo a přijdu o víc, než půlku článku.

Seru na to. Dopíšu to jindy. Nebo taky ne.

Mám v bundě zázračnou kapsičku, kde je Ibalgin. Jdu spát.

Akorát mi řekněte, jestli mám předělat design: zmizí odkazy na jednotlivé měsíce v archívu, bude jen jeden celkový na archiv, dojde k přejmenování některých rubrik a vzhled buttonů by byl stejný, jako je podpis vedle lebky (vlevo vzhůru hleď).

Co vy na to?
 


Anketa

Mám předělat design? Návrhy a konkrétní připomínky v komentářích vítány.

Jo, je to vokoukaný.
Ne, mělo by to zůstat, jak to je.
Možná ty okraje stránky...
Dělej si, co chceš.

Komentáře

1 zastavit zastavit | Web | 13. února 2011 v 0:44 | Reagovat

Prezentační akce :D:D:D:D:D:D
Já jel jednou v autobuse s pánem co smrděl jak zoo, přál jsem si at se předávkuje deodorantem:D
A celkově to je pěkně napsané :) Líbísemi

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. února 2011 v 0:56 | Reagovat

Ten korzet a kabát jsou dokonalé.

Mimochodem, ta sada očních stínů je božská, taky bych ji brala. Jenže já bych z toho využila tak černou, šedou, bílou a možná krapet nějaké fialové, tmavě zelené, nebo červené. Takže asi škoda peněz. :-/

3 adaluter adaluter | Web | 13. února 2011 v 1:52 | Reagovat

Já sice nepíšu články tak dlouhé, ale zato jen dvěma prsty a tudíž dlouho. Když mi článek takhle zmiznul poprvé, jen jsem nevěřícně zírala na obrazovku, se slzou v oku a netušila, která bije. Opakovalo se to víckrát, než by se mi líbilo. Čas mě poučil a od té doby, když článek dopíšu a nejsem si jistá jestli už nejsem  odhlášená (což je vždy, protože i datel je proti mně přeborník), nedám  "ihned zveřejnit", ale "do rozepsaných" a zatím mi žádný nezmizel. Jen nevím jestli to byla náhoda, nebo jestli to má nějaký rozumný (technicky) důvod. To už by mi musel vysvětlit někdo, kdo ví o počítačích víc než to, že mají klávesnici, myš a monitor.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. února 2011 v 9:17 | Reagovat

kakaové máslo! to je ono!

5 bosorka bosorka | E-mail | 13. února 2011 v 15:55 | Reagovat

Ten kabát není vyloženě pánskej, podle zapínání, to není na pánskou stranu. To by musela být otočená fotka.

6 pammahone pammahone | E-mail | 13. února 2011 v 17:57 | Reagovat

Cirr, úplně tě chápu. Prošla jsem si stejnou transformací a teď už si troufnu tvrdit, že jsem už kurva konečně ženská. I když se Permon ošklíbá, i když mi vyčítá, že mám moc bot (devět párů), i když se mi směje, že mám barevný věci a podobně, tak se stejně cítím nejlíp za posledních několik let teď, když si připadám žensky. Držím palce a věřím, že ti vyjde, co chceš.

P.S. Já mám napsaných asi devět stran. K dodržení limitu potřebuju dalších šest a zjistila jsem, že nemůžu vymyslet pointu :(

P.P.S. Ty šaty a ten kabát chci!!!!

7 nominek nominek | Web | 13. února 2011 v 22:27 | Reagovat

Sice taky většinu času odchodím v ryflích a do nedávny jsem taky v prací den měla problém, co na sebe (než jsem rezignovala na brzké zhubnutí a pořídila si nedávno teda další ve stejné velikosti) - ale všechny ty hadříky v odkazech jsou dost dobré, opravdu ženské! Kam na to chodíš? :-)
A nad nějakou větší paletu stínů taky dumám nějaký čas, ale jak se znám, stejně bych pořád jela v nějakých těch několika osvědčenýc... :-)

Ad stránky - ta historie. Já osobně mám ráda, když je takhle rychle k dispozici, ale zas přece jen, když člověk bloguje déle, tak už to pak zabírá celkem kus místa...
Ty pokaňkané, počmárené okraje jsem zrovna včera obdivovala...
Jen černé pozadí - z počátku se mi špatně četlo, ale už jsem si zvykla :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama