Hrozba jménem P-class

4. února 2011 v 22:01 | Cirrat |  Denní hemzy
Mno, tak jsem se tu onehdá holedbala, jak vesele začnu cvičit a pod. Máte to tam světlý na tmavym. A já fakt začala, i když se to neobešlo bez pár kiksů...


Předně, to triko "Be nice to fat people" mi opravdu přišlo. Bohužel jsem nepočítala s tím, že dámské XL v podání Fruit of the Loom, které GeekShirt používají, narvu tak do podpaží a pak mi budou vadit mé obrovské... No však vy víte co. Manželovo oblíbený polštářky. Tak mi visí na židli a zatím jenom sbírá prach. Asi si příště od nich objednám nějaký pánský XLko.

Tohle mi ostatně připadá strašně nespravedlivý: byla mi jednou na jarní vycházce zima, tak jsme s manželem přepadli nedaleký nákupní centrum, ulovili v něm jeden obchod s hadrama (moc jich tam nebylo, teda kromě spodního prádla) a divili jsme se. Všechny, i ty největší, dámský velikosti, který mi obětavá paní prodavačka přitáhla, mi byly malý. I ty s označením XXL. Pánský Lko mi bylo naprosto v pohodě a je mi i teď, kdy mám skoro o třicet kilo víc...

Ponožky dorazily taky. Teď ještě abych je našla ve své hromadě šatstva. No, někde na tom křesle budou...

Šly jsme se sestrou na power jógu. Ani po přečtení popisu hodiny na webu mi nepřipadalo, že by to mělo být něco, co bych fakt nezvládala. Po chvíli cvičení jsem změnila názor. Většina cviků, drtivá většina cviků, byla založená na tom, že se člověk opírá o ruce a přenáší na ně váhu fest. Jelikož jsem si nechtěla odkecat loket úplně, v půlce jsem toho nechala a nakonec jsem šla pokecávat se slečnou recepční.

Přišlo mi legrační, že je slečna recepční (štíhlá a fešná brunetka) z fitka závislá na Strážnických brambůrkách, a když na ně měli v Albertu akci, koupila si prý rovnou sedm pytlíků. Pak ale zase šlapala na rotopedu jak blázen.

Po skončení hodiny mi přišla paní lektorka laskavě vysvětlit, že bych se měla informovat o tom, co je který styl cvičení zač, například si přečíst letáček. No, já jsem se informovala, paní lektorko, a fakt se mi nelíbilo podání tohoto faktu. Nemám ráda, když se se mnou zachází blahosklonně a počítá se s tím, že nevím, co je pro mně dobré, nebo nevím, co bych měla dva měsíce po operaci dělat...

Minulý týden jsme šly se sestrou tedy naopak na P-class. Pro ty, kdo netuší, vo co gou: nejdřív se půl hodiny zběsile poskakuje do rytmu a la ajrobík, aby se zvedla tepová frekvence a nastartovalo spalování energie v těle, a pak se další půlhodinu posiluje, většinou váhou vlastního těla.

Byla jsem nadšená. Tedy až potom. Protože po prvních patnácti minutách jsem byla v ksichtě rudá jak rak, lapala jsem po dechu a dělaly se mi před očima mžitky. Po dalších deseti minutách se mi chtělo urputně zvracet. Při pomalejších ale víc zátěžových cvicích jsem se zase srovnala a byla jsem v pohodě.

Tenhle týden jsme byly se sestrou na P-classu opět. Tentokrát jsem vydržela dýl, ale pořád nedotahuju některé cviky, musím se narozdíl od ostatních občas zastavit a na deset vteřin vydýchat, a tak podobně, ale na deset let urputného hnití zdaleka nejsem v tak špatné formě, jak jsem si představovala. Teda zevnitř.

Díky své vnější formě docela trpím, protože jsem zdaleka největší mastodont na hodinách. Ženský jsou ale fajn, nekomentujou to ani jedna a nedělají si ze mně psinu. Berou mě prostě tak, že tam chodím, abych udělala něco pro tělo, stejně jako ony. A já se pomalu učím ignorovat svůj odraz v zrcadle...

Pořídila jsem si permanentku. Mám to spočítaný. Objevila (a zapojila) jsem některé svaly, o kterých jsem neměla ani ánung, že by se taky daly vědomě použít.

Jediný, co mi na tom vadí, je fakt, že vypadám jako růžová verze dalmatina. Teda pod hadrama. Minulý týden se mi udělaly na trupu kolem dokola růžovoučký skvrnky, dnes mi vyrazily i po pažích dolů. Buď je to z potu, jak tvrdí manžel (ne, nejsem prase - přijdu z posilky a letím do sprchy včetně vlasů), nebo mám potravinovou alergii. Při vrhnutí se na úpravu jídelníčku jsem totiž došla na to, že mi vlastně zase chutnaj pomeranče a dávám si docela často jeden k odpolední svačince.

Objednala jsem si sprcháč určený na citlivou a suchou pokožku (vhodný i pro atopiky a lupénkáře) z heaven4skin (výborný e-shop na tyhle věci, mám od nich v tuhle chvíli šampon, kondicionér a čistící záležitost na obličej, naprostá spokojenost). Jestli ani ten nepomůže, nezbude mi, než se odvláčet na alergo (které nenávidím, protože mi jedna alergoložka málem špatnými léky zničila život) a nechat se testnout na ty pomeranče.

Ne, taková jednoduchá věc, jako přestat je žrát, mi nikdy nevydrží dýl jak tři dny. Prostě mi chutnaj. A navíc, kdo ví, jestli je to reakce vůbec na ně. Třeba je to na citron v čaji nebo na ten čaj sám o sobě, třeba je to na red bull, třeba je to na...

No, vždyť vy víte.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KatyRZ KatyRZ | Web | 4. února 2011 v 23:39 | Reagovat

Miluju pomelo a mandarinky. Každý rok s příchodem Vánoc tomu podlehnu a pak si dva měsíce léčím ruce slezlé do krve :(.

2 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 5. února 2011 v 11:46 | Reagovat

Článek s cvičením a přílišným pohybem - k nedělnímu obědu, tedy, sobotnímu... nic pro malé, pohodářské stvoření, které se hýbe, když chce a když mu nožky velí a neposkakuje v tělocvičně za pachů roztodivných žláz! :-D

3 Kattana Kattana | 5. února 2011 v 19:22 | Reagovat

Hele, tentokrát se mi ty fleky udělaly taky. Na boku (a jelikož se na boku nepotim, tak to nebude tim.) Možná to jsou jiný fleky, nebo jsme alergický na pohyb nebo je to tim kobercem (víš co, vlákýnka se zachytí do hadru a dřou a dřou...) nebo já nevim.

4 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 5. února 2011 v 19:24 | Reagovat

No, já začala taky na bocích, pak se mi to rozlezlo na břicho a teď i na tu ruku... Zajímací. Jsem zvědavá, co to udělá příští tejden. Jo, a co s tím zítřkem?

5 Kittanya Kittanya | Web | 7. února 2011 v 16:44 | Reagovat

Redbull nepi! To Tě zabije... A nemáš alergii na nějakú ženskú?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama