Kritika a jak na ni 3

1. února 2011 v 13:21 | Juno Magic (překlad Cirrat) |  Jak líp vydávat skřeky
Koukám, že vám pokračování článků o kritice visím už nějakou dobu, co? Od 13. října do 1. února je to docela dlouhý, tak zkusím dohnat resty a šoupnu vám sem další příděl. Tentokrát to bude o tom, jak kritiku podat. Odkaz na původní článek v aj.

(Ano, ano, mám od Juno výslovné povolení přeložit její pojednání o kritice pro tento blog. Vy ho nemáte, tak to nekopírujte. Odkazovat můžete.)




Jak kritizovat - 2. Jak kritiku formulovat

Není důležité pouze co kritizujeme, ale jak kritiku formulujeme. Je velmi důležité, aby naše kritiky nebyly jen hnidopišské, přesné a srozumitelné, ale také aby byly:
  • pozorné
  • taktní a
  • slušné
Musíme mít na paměti, že chceme-li kritizovat konstruktivně, naše komentáře se musí k autorovi nějak dostat. Nezáleží na tom, že máme stokrát pravdu ohledně špatně napsané čárky, špatně psané Sindarštiny, ohledně vágní charakteristiky "červené knihovny", pokud se autor bude cítit ohrožený a uražený našimi komentáři, nezmění na svém příběhuh ani ň, zato nám vybuchne do obličeje za trolling.

Na základě "The Diplomatic Critiquer" od Alana Burta [pozn. Cirrat: "Diplomatický kritik"] jsem dala dohromady seznam obsahující návrhy, které mohou být nápomocné při nastolení konstruktivní a efektivní komunikace mezi kritikem a autorem. Měl by být brán jako připomínka toho, jak mohou být překonány problémy v komunikaci a další překážky, aby došlo k hladké a úspěšné recenzi.

Když píšeme kritiku:
  • Měli bychom mít na paměti, že neexistuje žádné dokonalé psaní. A jsme-li navíc i autory, musíme mít na paměti, že ani naše psaní není dokonalé. Existuje důvod, proč profesionální spisovatelé mají editory a proč i knihy oceněné Pulitzerovou cenou bývají v tisku strhány.
  • Měli bychom následovat "Zlaté pravidlo": Chovej se k ostatním tak, jak bys chtěl, aby se chovali oni k tobě. Většina lidí například nemá ráda, když se k nim někdo chová blahosklonně. Proto bychom si měli dávat pozor, abychom nebyli blahosklonní k autorovi, kterému chceme pomoci! Nikomu se nelíbí, když se cítí uražený a ponížený. Proto bychom do své kritiky neměli vybírat takové fráze, které bychom nechtěli číst pod svými vlastními příběhy. Pokud máme chuť udělat opravdu důkladnou recenzi, měli bychom se raději autora zeptat, jestli o takovou zpětnou vazbu vůbec stojí. Jestli ne, čas a úsilí, které vynaložíme na vypracování takové podrobné kritiky, budou naprosto k ničemu.
  • Vždy bychom měli kritizovat příběh a ne autora. Osobní poznámky typu "Předpokládám, že tohle je tvá prvotina...", "Protože tohle není tvůj rodný jazyk, je jasné, že budeš dělat více chyb..." nebo "Myslím si, že jako puberťák ještě nemůžeš mít zkušenosti abys..." ničemu nepomůžou, ať už jsou pravdivé nebo ne. Tyhle poznámky jsou často zbytečně urážlivé a bolestivé. Navíc, autor asi s takovými záležitostmi těžko může něco udělat. Tyhle poznámky navíc nijak nepomůžou ani příběhu ani vztahu mezi autorem a kritikem.
    Často ale může pomoci zkontrolovat si autorův profil dřív, než s kritikou začneme. Budeme-li mít pár informací o autorovi, můžeme tomu přizpůsobit náš styl kritiky tak, aby nás autor snáze pochopil. Jestli už s autorem o kritice komunikujeme, je také dobré se na věci zeptat dřív, než začneme o autorovi a jeho pozadí něco předpokládat.
  • Autora bychom měli oslovovat jménem a "ty" nebo "vy", podle situace. Musíme mít na paměti, že nejsme autorita a nejsme autorův kantor. V žádném případě nejsme autorovi nadřazeni. K nalezení správného tónu, který můžeme vůči autorovi použít pomáhá představit si, že s autorem sedíte v obýváku a mluvíte s ním o tom kterém příběhu.
  • Vždy bychom měli používat celé věty a dbát na správnou gramatiku a opravovat po sobě překlepy - obzvlášť, když to samé kritizujeme u autora!
  • Měli bychom pro svou kritiku uvádět důvody. "Tohle se mi nelíbí" nebo "Tamto je zmatené" ničemu nepomůže. Většina autorů nejsou telepati. Musíme jim vysvětlit, proč pro nás něco nefungovalo nebo proč si myslíme, že by měly být některé aspekty příběhu zlepšeny. Pomáhá používat slovíčko "protože" nebo fráze, jako je "Ráda bych vysvětlila, proč si myslím, že by se tohle mělo změnit..."
  • Nehledě na to, co nás ve škole nebo na univerzitě učili o říkání "Myslím si," nebo "Domnívám se, že" a o slůvkách jako jsou "možná" nebo "třeba", používání těchto slov a frází nám často pomůže předat svůj koncept autorovi.
    Jak to? Protože je daleko lehčí přijmout slušné doporučení, než prostě uposlechnout nějakou "ultimátní pravdu o psaní", kterou nám někdo omlátil o hlavu. Proto bychom v kritice měli daleko častěji používat otazníky než vykřičníky.
  • Měli bychom mít taky na paměti, že poskytování zpětné vazby nebo kritiky není o tom změnit autorův styl psaní nebo jeho způsob vyprávění příběhu. Naše kritika by mu naopak měla pomoci dovést svůj styl k dokonalosti.
  • Měli bychom si dát pozor na citování pravidel a autorit. Pro psaní neexistují žádná pevně daná pravidla. Jazyky se mění. A i "autority" dělají chyby. A tak bychom místo psaní o psaní ve stylu sdělování přírodních zákonů měli dát přednost výrazům jako "Lidé většinou..." (začnou nový odstavec, když mluví někdo jiný, používají čárky, když...) nebo "V případě, že se řídíš Slovníkem spisovné češtiny..." [pozn.Cirrat: Jistě, že Juno použila Merriam-Webster a podobné příklady].
  • Neměli bychom autorovi prostě říct "Tohle je špatně." Měli bychom mu vždy dát konkrétní návrhy, jak něco může zlepšit. Měli bychom také použít příklady, abychom předvedli svůj úmysl v praxi, aby tomu autor lépe porozuměl. Pravidlo "neříkej to - popiš to" platí naprosto stejně i pro kritizování!
  • Vždy bychom měli předpokládat, že autor ví, co se v jeho příběhu děje. Vypracoval si zápletku a postavy a ten příběh napsal. Je velmi pravděpodobné, že nad tím příběhem aspoň chvíli přemýšlel. A i kdyby autor neměl ani šajna o gramatice nebo charaterizaci, to, že z něj uděláte idiota, ten příběh nezlepší.
  • Neměli bychom trvat na tom, že to, co si myslíme my, je správně. Předtím, než budeme někomu kritizovat hrubky a gramatiku, měli bychom si je ověřit ve slovníku. Než začneme [pozn. Cirrat: ve fanfikcích] kritizovat chyby v kánonu [pozn. Cirrat: Kánonem se tady myslí původní příběh tak, jak ho napsal původní autor], měli bychom si svá "fakta" zkontrolovat. Je-li příběh označen tagem AU ("Aletrnative universe") [pozn. Cirrat: Alternativní vesmír], nedává kritizování chyb v kánonu žádný smysl. Vůbec žádný.
  • A nakonec bychom si měli pamatovat že "Tohle se mi nelíbí" a "Tohle je špatně" rozhodně nejsou ty samé věci.


(Obrázek pochází z osobních stránek Juno Magic)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama