Osoby a obsazení V - Tisíc slonů!

14. února 2011 v 9:08 | Tina Morgan (překlad Cirrat) |  Jak líp vydávat skřeky

FF_headline
Okay, nejedná se přímo o tisíc slonů, ale o tisíc postav. Co s tím, když se vám ty potvory přemnoží? Asi jen nemilosrdně seškrtat.

Jak ale zjistit, kterou nechat a kterou ne? Na to má odpověď Tina Morgan v tomto článku (původní znění v Aj bez titulků).

Jako obvykle, mám výslovné povolení šéfredaktorky serveru Fiction Factor, ze kterého pochází i obrázek v záhlaví, k uveřejnění překladu textu článku na svém blogu. Vy na něj můžete vesele odkazovat.


<překlad>

Tisíce postav
od Tiny Morgan


Jedna z chyb, které se nováčci při psaní dopouští je, že zaplní své příběhy tolika postavami, že by to vydalo na menší město.

Myriády postav mohou příběh zpomalit a stát se pro vaše čtenáře obtížnými. Čím víc máte postav, tím míň času máte k jejich rozvinutí. Nakonec se z nich stane dav ne nepodobný tomu v nákupním centru den před Vánoci. Většina z nich má za sebou nějaký příběh, ale příliš mnoho příběhů a ztratíte se pod čirým množstvím slov.

Takže, jak si vybrat, které postavy zachovat, a které odsunout do pozadí jako křoví? Začněte protagonistou a hlavním konfliktem. Je ten konflikt dost závažný na to, aby poháněl celý dlouhý román? Můžete svého protagonistu vyvinout tak, aby měl čtenář chuť ho sledovat, jak se ten konflikt snaží vyřešit? Pokud můžete na obě otázky odpovědět 'ano', je načase podívat se, proč vám pomáhá vyprávět váš příběh takové množství postav.

Budeme se držet Vánoc a podíváme se na postavy v Dickensově Vánoční koledě. Ebenezera Scroogeho (Vydřigroše) navštíví tři Duchové Vánoc. Tito duchové se objeví na scéně a vezmou Scrooge na cestu, ale jejich vlastní příběhy nejsou pro jeho změnu důležité - a tak je nevypráví.

Duch Vánoc minulých ho vezme na vánoční oslavu před mnoha lety. Místo toho, aby Scrooge vyjmenoval všechny hosty, rozmýšlí skrblík nad dvěma nebo třema a nad tím, jak tito lidé ovlivnili jeho život. Je jedno, jestli jeden z přítomných hostí spasil svět. Tohle není jeho nebo její příběh.

Primárním konfliktem je Scroogeho zahořklý pohled na svět a jaký to má vliv na jeho vlastní život. Jediné postavy, které musí být podrobněji popsány, jsou ty, které ovlivňují to, v co věří, a jeho postoj.

Když je Scrooge navštíven duchem současných Vánoc, je na návštěvě u rodiny Cratchitových. Co kdyby měla paní Cratchitová starou tetičku, která by jim odkázala ve své závěti pěknou sumu? To by mohlo příběh změnit, ale zavedlo by nás to hodně stranou od Scroogeho vnitřního přerodu. Jsme tu proto, abychom viděli, jak se jeho osobnost mění, ne proto, abychom zachránily Tiny Tima. A nezáleží na tom, jak moc bychom si to přáli.

Duch Vánoc budoucích nás vezme do chvíle, kdy zlodějíčci rozkrádají Scroogeho majetek. Zatímco pozadí těchto zlodějíčků může být daleko zajímavější, než celý Scrooge, zabíhá to opět příliš stranou od hlavního konfliktu a narušilo by to vyprávění příběhu.

Pokud zjistíte, že máte postav jako bylo lidí ve vašem absolventském ročníku, nejspíš budete muset začít vyřazovat. (Pokud jste tedy neměli extrémně malé třídy.)

Až se budete rozhodovat, koho si necháte a koho vymažete, podívejte se pořádně na svůj příběh a položte sami sobě následující otázky:

  1. Posouvá tahle postava dějovou linii kupředu?
  2. Přispívá tahle postava významným způsobem k rozvoji osobnosti protagonisty nebo antagonisty?
  3. Jestliže má malou ale významnou roli, je zapotřebí uvést na scénu novou postavu, nebo to za ni může oddřít někdo z již existujících postav?
  4. Potřebujete strávit nějaký čas sestavováním této postavy, nebo je to jenom štěk? Někdo, kdo se objeví, provede nějakou akci a zase zmizí?
Vyškrtnout postavu, které jste věnovali při vytváření nějaký ten čas a úsilí, může být obtížné, ale neberte to jako ztrátu. Odložte si ji někam do složky pro nějaký jiný příběh.

Copyright (c) 2003 Tina Morgan. Všechna práva vyhrazena. 
</překlad>

Teď by mohl někdo zaprotestovat, že vám tu celou dobu cpu do hlavy, jak musíte své postavy znát skrz naskrz a pokud možno i zevnitř, a to nejenom tu hlavní-hlavní, ale i hlavní-vedlejší. Ano, je to tak. Musíte své postavy znát líp, než se znají oni sami. Musíte vědět, co je pohání, čeho se bojí a na co ve vlastní hlavě se odmítají byť jen podívat.

To ale neznamená, že to vyvalíte čtenářovi jak hnůj na dvorek "Na a přeber si to!".

Znamená to, že zatímco vy víte všechno, včetně toho, kdo je za kterým rohem labyrintu, čtenářovi můžete ukázat jen tolik, co ví postava, jejíž oči právě používáte pro náhled na příběh.

Když si nejste jistí, jednoduchá pomoc. Zeptejte se sami sebe:

"Co o téhle situaci v tuhle chvíli ___________ (jméno postavy - vypravěče dané části) ví?"

A jako vždycky. Vyberte si z toho, co potřebujete. Nejsem autorita na psaní a nechci se tak tvářit. Tohle pomáhá a vyhovuje mně - neznamená to, že to k něčemu bude i vám...
 


Anketa

Mám předělat design? Návrhy a konkrétní připomínky v komentářích vítány.

Jo, je to vokoukaný.
Ne, mělo by to zůstat, jak to je.
Možná ty okraje stránky...
Dělej si, co chceš.

Komentáře

1 Sikar Sikar | 14. února 2011 v 9:55

Příliš postav se dobře řeší Čechovovou puškou. Třeba já jsem v nedávno dopsaném veledíle postavy raději likvidoval, i když to vlastně nebylo úplně vždy potřeba. To se pak čtenáři ptají, co se stalo s tím a oním, přičemž když se postava kvůli pocitu viny otráví, máme o jednoho otravu méně.

2 Cirrat Cirrat | Web | 14. února 2011 v 10:08

[1]: No jo, ale i ta jeho otrava by měla k něčemu bejt - pocit viny z jeho smrti oslabí zloducha, nebo naopak pocit výhry způsobí, že je celý rozptýlený a líp se pak hlavní postavě likviduje, etc., etc., etc. ...

3 Sikar Sikar | 14. února 2011 v 11:18

[2]: No v tomto konkrétním případě se jednalo o emocionální ránu mezi oči na konci kapitoly. Postava totiž spáchá vraždu pomocí jedu, aby pomohla hlavnímu hrdinovi (jenž neví, že to byla vražda), načež, protože vražedkyní byla hodně moc stará babča, to milá stará paní neunese, tak to spolkne taky...

4 Cirrat Cirrat | Web | 14. února 2011 v 11:38

[3]: Gut, gut.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama