Připrav se, hrajem!

9. února 2011 v 12:35 | Cirrat |  Téma týdne
Meaningless (c) I Can Has Cheezbrger
Smysl života je zapeklitá věc. Jak je jasno, Hráč č. 2 to nemá jednoduchý. Cítíme se tak občas všichni. Proč ale vlastně existuje Hráč č. 1?


To, co teď napíšu, bude pro některé lidi asi poměrně nepopulární. Hodlám totiž pořádně znevážit vážnost života, neberu ho ovšem na lehkou váhu. A ani nejsem na vážkách ohledně toho, co vám teď napíšu.

</bad pun>

Já věřím tomu, že jediným smyslem života je hra.

Otázka: No počkat, jaká hra?

Odpověď: Jakákoli!

Hra je pro mě všechno, co má nějaké hrací pole, pravidla, protivníky a případné spojence, cíl, překážky a možnosti.

Jdete do školy. To je hrací pole. Máte tam jako pravidla jednak školní řád, učební poučky, pravidla slušného chování a všechna ta nepsaná pravidla vaší rodiny a školní tlupy. Vaši protivníci jsou různí - od toho druhého družstva při volejbale přes kantory až po tu důru ze třetí lavice u okna, kterou FAKT nemusíte. Vaši spojenci se taky různí - vaše družstvo, kluk z předposlední lavice a jediný kantor, se kterým se dá na škole vyjít. Například. Cílem školy je narvat do vás co nejvíc údajů. Vašim cílem je to nějak přežít, pokud možno s co nejmenším počtem trestných bodů. Překážky a možnosti vám tu snad ani nemusím vysvětlovat.

Práce. Koníčky. Placení nájmu. To všechno je tak či onak hra. Nikdo neříkal, že hra je jenom samá sranda - ale nikdo taky neříkal, že život není o hraní si.

No schválně. Narodíte se a vstoupíte tedy na hrací pole jménem Země. Kontinent Evropa. Střední Evropa. Nějaká ta země, město, obvod - a ze začátku stejně hrajete jenom na ploše pokoje, maximálně bytu. Pokud máte štěstí, počítáte od začátku mezi svoje spojence svou rodinu. Pokud nemáte štěstí, máte o protivníky postaráno. Ale aspoň částečným nebo dočasným protivníkem může být každý, s kým se musíte dělit o pozornost rodičů, protože vy přece potřebujete, aby vaši spojenci věnovali pozornost vám!

Celý život se řídíte více či méně proměnnou sadou psaných i nepsaných pravidel a zákonů. Snažíte se s větším či menším úspěchem dosáhnout svých různých cílů. Někdo nebo něco vám přitom překáží, protože jinak by to byla nuda.

Ale proč?

Protože chcete nějak PŘEŽÍT!

Snažíte se o přežití. To je váš hlavní cíl. Čím líp se budete mít, tím líp přežíváte. Tím líp přežívají vaši potomci. Tím líp přežívá vaše kultura. Tím líp...

Ale nechme toho. To je přece jasný.

Přežít chce i bacil nebo housenka. Kytka chce přežít, proto má vymakaný zařízení na fotosyntézu a kořeny na cucání živin a vody. Proto tvoří semena nebo odnože.

Když se daří vašemu týmu, jste jako fanda spokojenější. Přežíváte líp. Když se daří vaší práci, dostanete větší plat a přežíváte líp. Když je vaše žena spokojená, je na vás milejší (jinak je něco špatně, ne?) a tak přežíváte líp. Když se dobře daří vašim dětem, nemusíte mít strach o budoucnost svého rodu a přežíváte líp. Když si dáte dobré jídlo. Když si pořídíte něco, po čem už dlouho toužíte.

Ale proč je to přežití sakra tak důležité?

Protože neexistuje nic horšího, než když není do čeho rejpnout. Nuda je zabiják všeho. A tak si hrajem. A když to jde moc hladce a pořád se nudíme, přihodíme si do cesty nějakou tu překážku - třeba nějakou nemoc, problém, poruchu, neštěstí...

Ano, právě jsem napsala, že si za všechno člověk může sám.

Ne, nemyslím tím, že si vědomě sednete večer do křesla, rozhlédnete se kolem a řeknete si "Nuda. Zítra by mě mohlo srazit auto na přechodu, to by mohlo věci trochu rozhejbat."

Já tím myslím, že tohle děláte podvědomě. Ale to je polemika na někdy jindy.

A když je té nudy moc, nebo ve hře neustále prohráváme? Game over. A nemusí to být zrovna sebevražda. Člověk se prostě už třeba nemusí vzbudit. Nebo zajde na nějakou lehce léčitelnou nemoc. Nebo to vezme s plnou parádou s něčím neléčitelným nebo po úraze.

Říká se, že člověk je stále mlád, dokud si dokáže hrát. Já tvrdím, že člověk je natolik živý, dokud dokáže hrát alespoň nějakou hru.

Neznamená to, že jsou všechny hry pozitivní a správně. Hra může být opravdu cokoli, klidně i "tref se jadernou bombou na město".

Tohle téma je ještě na dlouhé povídání. Ale ptali jste se na smysl života. A ten je pro mě hrát hru.

A pamatujte, kdo si hraje, nezlobí!
 


Komentáře

1 Shariony Shariony | Web | 9. února 2011 v 12:56 | Reagovat

Nemůžu neokomentovat, to jsi napsala hodně dobře :)

2 Tess Tess | Web | 9. února 2011 v 13:14 | Reagovat

to je zajímavý názor...takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela..hodně pěkný článek!!

3 lapis lapis | Web | 9. února 2011 v 13:14 | Reagovat

Všetko závisí na tom, ako tu "hru" hráš. Niekedy si z nej celá bez seba a niekedy plačeš (raz si hore raz si dole). Ako tu hru hráš roky tak dostaneš pocit že tá hra je reálna a začneš ju brať ako fakt a dokonca sa zmieriš s tým že budeš žiť podľa pravidiel ktoré zosnovali tvorcovia hry. Život je v tom krásny že môžeš tu hru prestať hrať kedykoľvek. Len otázkou je máš na to guráž ? Život je možno hraním hry ale veľmi závisí na tom či pravidla si dokážeš určovať ty sama alebo sa uspokojíš s monopoly z tessca.

4 Sikar Sikar | 9. února 2011 v 13:22 | Reagovat

Hmm, dobrý názor. Hlavně pravdivý, já každý den vnímám jako hrui v sebeobraně, abych to nebral tak vážně.

5 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 9. února 2011 v 13:23 | Reagovat

Koukni se, prosím, na komentář u Sikarova článku ku Smyslu s recitací "mého" Jima. To v podstatě nic neosvětlí ale tak hezky to shrnuje několik nápadů a bouřlivých myšlenek, zajímavých tézí atakdále...
Protože s tebou souhlasím a shrnula jsi to perfektně a nemám, co bych dodalo, přicházím s tím výňatkem :)

6 ratuska ratuska | Web | 9. února 2011 v 13:34 | Reagovat

Myšlenka opravdu parádní, to by mě asi nenapadlo a to mám hry tak ráda :-).

7 Kiara Kiara | Web | 9. února 2011 v 14:12 | Reagovat

Souhlasím úžasná myšlena a pohled na celé téma. Hodně dobře napsanáno =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama