Sedmá symfonie

6. února 2011 v 16:37 | Cirrat |  Denní hemzy
Za všechno může Papája! Ukažme si na ni! Kdyby totiž nepřišla včera s článkem o Apocalyptice, nenapadlo by mě, že bych si taky mohla koupit jejich nové album (no, nové - vyšlo loni v srpnu) 7th Symphony...

No jasně, že už je doma a právě ho protahuju přehrávačem. Je to síla a zatím se mi na první poslech líbí ještě víc než Worlds Collide.

Celé album, i když Apocalyptica opět spolupracuje se spoustou umělců (například na skladbě "2010" si za bubny opět sedl Dave Lombardo ze Slayer nebo "Not Strong Enough napsala Diane Warren, která mimo jiné píše pro Toni Braxton nebo Aerosmith), na mě působí zatím snad nejucelenějším dojmem od vydání Cultu, což byl, vážení, rok 2000.

Tak se lehce ohlédneme, než vám sdělím svoje dojmy a pojmy ohledně jednotlivých písniček...


Apocalyptica vznikla v roce 1993 (takže, uvědomujete si, že za chvíli to bude dvacet let, co je tu tenhle fenomén s námi?), kdy se dali dohromady čtyři violloncellisté z helsinské Sibeliovy akademie, Eicca Toppinen, Paavo Lötjönen, Max Lilja a Antero Manninen. O tři roky později vydávají 1. října svou první desku Apocalyptica Plays Metallica by Four Cellos. Jak název napovídá, tahle deska obsahovala pouze předělané písničky od Metallicy.

O další dva roky později, 1. května 1998, vydávají album Inquisition Symphony. Na té se kromě Metallicy objevují i předělávky písniček Faith No More, Sepultury a Pantery. Také je to první deska, na které se kdy objevily originální skladby Eiccy Toppinena, a to celkem tři.

Jejich tehdejší label po nich chtěl, aby dál pokračovali v předělávkách cizích písniček, což se jim až tak úplně nechtělo. V roce 1999 odchází Antero Manninen a místo něj přebírá štafetu Perttu Kivilaakso.

Pod novým vydavatelem pak v roce 2000 vychází album Cult, které má jako první převahu jejich vlastní tvorby nad převzatou. Hned v roce 2001 se Cult dočkal předělaného rozšířeného vydání. Brzy potom také vydali svou první skladbu s vokály vůbec - Path Vol. 2.

V roce 2002 odchází po devíti letech další ze zakládajících členů, Max Lilja. Apocalyptica má od té doby tři violoncellisty a pouští se hodně do experimentování.

O rok později vychází Reflections, které podle mého názoru tohle experimentální období hodně odrážejí. I Reflections si vysloužily vokální skladby, které ale byly zahrnuty až na revidovanou verzi. Dočkáváme se opět předělávek, ale myslím, že třeba Seeman (původně od Rammstein) vyšel v podání Niny Hagen úplně skvěle.

Narozdíl od spíše akustických skladeb tady Apocalyptica přechází na skladby, ke kterým je možné vokály přidat poměrně snadno. Na nahrávání alba s nimi spolupracoval Dave Lombardo a další bubeník, Sami Kuoppamäki, který normálně hraje spíš jazzový a populární styl. Protože ani jeden z nich neměl moc času jezdit s Apocalypticou na šňůry, najali si kluci bubeníka jménem Mikko Sirén, kterého pak o dva roky prohlásili za oficiálního člena kapely a loni mu vrazili do ruky kontrabas. Ale to předbíhám až moc.

Teď nás totiž čeká album Apocalyptica vydané 24. ledna 2005. Tady se už kapela vykašlala na původní a revidované verze a rovnou od začátku přizvala hlasy jako je Ville Valo z HIM a Lauri Ylönen z The Rasmus. Někteří fanoušci jim tady začínají vytýkat popularizaci stylu, a že se odklonili od "starého dobrého" metalu (což by mě zajímalo, kdy se někomu něco takového povedlo vlastně definovat). Zároveň se ale tady setkáváme s instrumentálkami, které samy o sobě působí tak trochu opuštěně. Na tomto albu není jediná předělávka

V roce 2006 se po deseti letech od prvního alba Apocalyptica ohlíží za svými počiny a vydává album Amplified - a Decade of Reinventing the Cello, které obsahuje jakési dosavadní Best Of.

14. září 2007 přichází Worlds Collide. I tady jsou vokální skladby hned od začátku samozřejmostí. Kapela se svým způsobem krystalizuje, i když i tady je ještě znát, že si prostě řekli "A co se stane, když uděláme tohle?" Velkým překvapením byla předělávka písničky Heroes od Davida Bowieho s Tillem Lindemannem od Rammstein za mikrofonem. V němčině, jak jinak.

(zleva doprava: Mikko Sirén, Eicca Toppinen, Paavo Lötjönen a Perttu Kivilaakso)

A pak vyšla Sedmá symfonie. 20. srpna 2010 se 7th Symphony objevila na trhu jako klasické CD i v Deluxe verzi.

Jak jsem psala, připadá mi jako nejucelenější album od vydání Cultu. Kluci jednak zase přitvrdili, což je velmi příjemné, ale instrumentálky i vokální skladby jsou ze stejné zahrádky, i když každá jednotlivá skladba je z jiného stromu, což je víc než trefné, když si vezmeme, že řecký výraz, ze kterého jsme slovo "symfonie" převzali, znamenal mimo jiné i harmonii nebo soulad.

Eicca Toppinen se vyjádřil, že je velmi spokojený s tím, jak dopadly na tomhle albu hlavně instrumentálky. Říkal, že konečně znějí samy o sobě dostatečně osobitě na to, aby nikdo neříkal "No to je pěkný, a kde že jsou ty vokály?"

Asi nejtvrdší skladbou z celého alba je osmá stopa Bring Them To Light s Josephem Duplantierem za mikrofonem. Ten působí normálně ve francouzské kapele Gojira, která hraje extrémní experimentální a progresivní metal.

Oproti tomu pátá skladba, Beautiful, zní jako vystřižená z koncertu vážné hudby, ale nudit se u ní rozhodně nebudete. Tady mimo jiné kluci vrazili Mikkovi poprvé v životě do ruky už zmiňovaný kontrabas a on se to rozhodl oslavit tím, že se ve studiu svlékl do naha. Při nahrávání se jim pořád nedařilo vychytatl tu správnou atmosféru pro tuhle skladbu, tak se nakonec rozhodli, že když se svlíknou do naha všichni, bude to větší psina. A byla. Takže si při jejím poslechu když tak můžete připomenout, že to, co posloucháte, nahrávali kluci ve studiu jak je pánbůh stvořil, krytí pouze svými nástroji.

Tak mě napadá, můžu jim vlastně ještě říkat kluci, když je nejmladšímu z nich dvaatřicet a nejstaršímu o deset víc?

Každopádně, Apocalyptica zraje jako dobré víno, a na tomhle albu je to hodně znát. Kdo jste je měli rádi doteď, budete je mít ještě raději. Kdo jste dával přednost starším albům, potěší vás návrat k určité syrovosti ve zvuku a přednesu, spojený s precizností a vyvážený některými odlehčenějšími stopami, které ale mají k popíku stále ještě hooodně daleko.

Chtěla jsem vám sem hodit video k Not Strong Enough, kde zpívá hlavní vokál Doug Robb z Hoobastank, zatímco album nahrával Brent Smith ze Shinedown. Verze s Dougem Robbem vznikla pro USA, protože se kapele nepovedlo zajistit práva na vokály nahrané Brentem Smithem od společnosti, která má na starosti Shinedown, Atlantic Records. Nepovedlo se, protože VEVO blokuje pro naši zemi svá videa. A tak si ho zkuste najít aspoň na TyTrubce...

(Zdroj faktů: oficiální stránky kapely Apocalyptica. Zdroje obrázků: tamtéž.)
 


Komentáře

1 Hakky Hakky | Web | 6. února 2011 v 16:52 | Reagovat

Úžasná skupina :)

2 papája papája | Web | 6. února 2011 v 21:10 | Reagovat

Neeee!!!! Oni si na mě ukazujou!!!! :D

3 papája papája | Web | 6. února 2011 v 21:12 | Reagovat

Tak jo, teď vážně. apocalyptica je nejlepší, hrajou úžasně, nechápu, jak něktěrý zvuky dokážou vůbec z cell vyloudit. Klobouk dolů. Jinak gratuluju za hezkej článek ;o) Asi tvuj blog budu muset navštěvovat častěji :D Milovníci Apocalypticy, spojte se ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama